Česká poezie po r. 1945
Ernest Hemingway
Stařec a moře
Vydavatelské poznámky: : Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako svou 4348. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1985.
ISBN: 13/34. 01-025-85
Překladatel: František Vrba
Doba a místo děje: Časově přesně neurčeno, patrně autorova současnost(1952) na pobřeží na Kubě a na moři v okolí Kuby (Sargasové moře).
Hlavní postavy:
Santiago – stařec, nezdolný a zkušený rybář; v poslední době smolař; miloval baseball
Manolin – chlapec; přítel a někdy i společník Santiagův
DiMaggio – slavný baseballista, kterého Santiago obdivoval a s kterým se pořád srovnával
Obsah díla: Původně jezdil chlapec se starcem, ale po čtyřiceti dnech, kdy neulovili ani rybu, mu to rodiče zakázali; musel lovit s jinou lodí. Dnes je to 84 dní, co stařec nechytil ani rybu. Pořád jsou s chlapcem přátelé a večer si povídají – hlavně o baseballu – jejich velký koníček. Chlapec dal starci sardinky jako návnady a popřál mu na další den dobrý lov. Šli spát. Brzy ráno se vydal stařec na lov. Ze začátku se nic nedělo – pozoroval oceán. V poledne mu však na tuňáka zabrala nějaká velká ryba. Držel šňůru a nechal se rybou táhnout. Nemohl lanko jen tak připevnit k lodi, protože v případě, že by ryba sebou škubla, lanko by se přetrhlo. Ryba vytrvale táhla po celé odpoledne i noc. Dopoledne si k němu na loďku sedl ptáček, který s ním zůstal do té doby, než sebou ryba trhla. Začínala zpomalovat. Stařec snědl na posilněnou tuňáka, kterého měl v zadu na lodi. Dostal do levé ruky křeč – nadával ruce, že ho neposlouchá. Levička se nakonec zbavila křeče. Ryba začala vyplouvat na hladinu. Stařec byl překvapen – tak velkou rybu nikdy neviděl. Na její lov byl sám, ale říkal si, že to musí zvládnout. Měl velmi pevnou vůli. V průběhu doby, po kterou se nechal táhnout, přemýšlel o všem možném – o své minulosti a budoucnosti, o rybách, baseballu – slavném DiMaggiovi. Ulovil menší ryby – něco snědl a zbytek si nechal na ráno. V noci spal asi dvě hodiny; pak začala ryba prudce tahat a vzbudila ho; zároveň mu provaz velmi popálil ruce a záda. Snědl rybu, co mu zbyla od večeře. Ryba začínala kroužit – to bylo dobré znamení – byla unavená. Při třetí obrátce ji již viděl. Připravil si harpunu. Přitáhl jí lanko, co to šlo. Když už byla blízko lodi,snažil se ji převrátit na bok. Dlouho se mu to nedařilo a několikrát málem omdlel. Nakonec se mu to povedlo. Jak plula ryba po boku, vrazil jí harpunu přímo do srdce. Ryba stihla ještě vyskočit vysoko do vzduchu, pak padla mrtvá do moře. Přivázal ji k lodi a vydal se na zpáteční cestu. Asi za hodinu se objevil první žralok. Zabil ho harpunou. Začali se objevovat další žraloci – zničil si na nich i pádlo a nůž, ale nakonec ryba v noci podlehla převaze. Nad ránem se vrátil domů už jenom s kostrou ryby. Šel spát. Ráno se všichni divili, co to přitáhl – ta kostra totiž měřila 5,5 metru.
Stařec a moře
Vydavatelské poznámky: : Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako svou 4348. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1985.
ISBN: 13/34. 01-025-85
Překladatel: František Vrba
Doba a místo děje: Časově přesně neurčeno, patrně autorova současnost(1952) na pobřeží na Kubě a na moři v okolí Kuby (Sargasové moře).
Hlavní postavy:
Santiago – stařec, nezdolný a zkušený rybář; v poslední době smolař; miloval baseball
Manolin – chlapec; přítel a někdy i společník Santiagův
DiMaggio – slavný baseballista, kterého Santiago obdivoval a s kterým se pořád srovnával
Obsah díla: Původně jezdil chlapec se starcem, ale po čtyřiceti dnech, kdy neulovili ani rybu, mu to rodiče zakázali; musel lovit s jinou lodí. Dnes je to 84 dní, co stařec nechytil ani rybu. Pořád jsou s chlapcem přátelé a večer si povídají – hlavně o baseballu – jejich velký koníček. Chlapec dal starci sardinky jako návnady a popřál mu na další den dobrý lov. Šli spát. Brzy ráno se vydal stařec na lov. Ze začátku se nic nedělo – pozoroval oceán. V poledne mu však na tuňáka zabrala nějaká velká ryba. Držel šňůru a nechal se rybou táhnout. Nemohl lanko jen tak připevnit k lodi, protože v případě, že by ryba sebou škubla, lanko by se přetrhlo. Ryba vytrvale táhla po celé odpoledne i noc. Dopoledne si k němu na loďku sedl ptáček, který s ním zůstal do té doby, než sebou ryba trhla. Začínala zpomalovat. Stařec snědl na posilněnou tuňáka, kterého měl v zadu na lodi. Dostal do levé ruky křeč – nadával ruce, že ho neposlouchá. Levička se nakonec zbavila křeče. Ryba začala vyplouvat na hladinu. Stařec byl překvapen – tak velkou rybu nikdy neviděl. Na její lov byl sám, ale říkal si, že to musí zvládnout. Měl velmi pevnou vůli. V průběhu doby, po kterou se nechal táhnout, přemýšlel o všem možném – o své minulosti a budoucnosti, o rybách, baseballu – slavném DiMaggiovi. Ulovil menší ryby – něco snědl a zbytek si nechal na ráno. V noci spal asi dvě hodiny; pak začala ryba prudce tahat a vzbudila ho; zároveň mu provaz velmi popálil ruce a záda. Snědl rybu, co mu zbyla od večeře. Ryba začínala kroužit – to bylo dobré znamení – byla unavená. Při třetí obrátce ji již viděl. Připravil si harpunu. Přitáhl jí lanko, co to šlo. Když už byla blízko lodi,snažil se ji převrátit na bok. Dlouho se mu to nedařilo a několikrát málem omdlel. Nakonec se mu to povedlo. Jak plula ryba po boku, vrazil jí harpunu přímo do srdce. Ryba stihla ještě vyskočit vysoko do vzduchu, pak padla mrtvá do moře. Přivázal ji k lodi a vydal se na zpáteční cestu. Asi za hodinu se objevil první žralok. Zabil ho harpunou. Začali se objevovat další žraloci – zničil si na nich i pádlo a nůž, ale nakonec ryba v noci podlehla převaze. Nad ránem se vrátil domů už jenom s kostrou ryby. Šel spát. Ráno se všichni divili, co to přitáhl – ta kostra totiž měřila 5,5 metru.
