ČESKÁ POEZIE PO R. 1945

ČESKÁ POEZIE PO R. 1945

období 1945 – 1948
vycházejí autoři, kteří publikovali za války tzv. do šuplíku (Holan, Halas, Nezval), vzniká poezie díkůvzdání – bezprostřední poděkování Rudé armádě za osvobození (Holan, Seifert), objevují se 1. obavy z budoucnosti (Hrubín)
básnické skupiny:
Skupina 42 – velkoměsto, útržkovitost, pocity marnosti (Kolář, Blatný, Kainar)
Skupina RA – surrealistická poezie (Kundera)
Skupina Ohnice – existencionalismus (Diviš, Holub)
= PŘEVAŽUJE OPTIMISTICKÁ POEZIE

období 1948 – 1956
r. 1949 vyhlásil spisovatelský sjezd směr socialistický realismus, v poezii se projevil frézismem (politické agitační verše, oslava pracujícího dělnictva, víra v lepší budoucnost), v 1. pol. 50. let velký úpadek, vstup „pracujících do literatury“
1955 založení časopisu Květen, vytváří poezii všedního dne, bez frází, užití volného verše, odklon od melodičnosti (Kainar, Holub, Šotola…)

období 1956 – 1968
uvolnění literatury, v Brně se vytvořila skupina kolem časopisu Host do domu, časopis byl r. 1970 zakázán, moravští básníci, písňové texty, nepravidelný rým, vzniká experimentální poezie (Mikulášek, Kundera…)

období 1969 – 1989
normalizace, část básníků emigrovala (Kolář, Diviš…), část publikovala pomocí samizdatu, v 70. letech Seifert také v exilu a samizdatu, Skácel, Mikulášek vychází v malých nákladech, oficiální poezie (Skála, Sýs, Skarlant, Žáček)
70. léta – písňové texty jako forma protestu (Kryl, Hutka, Nohavica, Burian)
UNDERGROUND (podzemní kultura), hnutí společensky nepohodlných autorů – proti totalitě, lži, přetvářce, konzumnímu způsobu života, snaha o naprostou nezávislost, svobodu, využívání výsměchu, sarkasmu, vulgarity, spjati se skupinou THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE (v čele Milan Hlavsa), Ivan Martin Jirous (Magor), Egon Bondy, Jáchym Topol, J. H. Krchovský

období 1990 – 2006
uveřejňování dříve zakázaných autorů, noví autoři
katolický proud – Zdeněk Rotrekl
ostatní – Jiří Gruša, Antonín Brousek
současní básníci – Petr Borkovec, Jaromír Typlt