Český kritický realismus v literatuře konce 19. a začátku 20. století
Český kritický realismus v literatuře konce 19. a začátku 20. století
CHARAKTERISITIKA DOBY: snaha o osamostatnění národa, literatura podléhá národním zájmům, důraz na
vyslovení pravdy a na realismus (přímé pozorování prostředí)
CHARAKTERISITKA LITERATURY: převládají básnické útvary, rozvoj historické a venkovské prózy, překlady ze světové
literatury (Vilém Mrštík překládal a propagoval Zolův naturalismus), rozvoj vědeckého realismu (po osamostatnění české univerzity roku 1882), dramatu a venkovské prózy
boje o pravost rukopisu (zelenohorský 1818 a královehradecký 1817)
1888 Otův slovník naučný
časopis Čas založen 1886 Janem Herbenem – propagace realismu a sociální kritiky. heslo „Umění pro umění“
ovšem nerozvinula se tak jako světová
KRITICKÝ REALISMUS: a) historický ( Jirásek, Winter, Sládek, Třebízský )
b) venkovský ( Rais, Nováková, Holeček, Herben, Baar)
VĚDECKÝ REALISMUS
– 1886-časopis Atheneum – Jan Gebauer, stať – „Potřeba dalších zkoušek rukopisů Královedvorského a Zelenohorského –
vyvolala rozruch, vyslovil pochybnosti o pravosti
rozjel se velký boj, do kterého se zapojila celá česká žurnalistika, Národní listy (v čele Grégr) a Osvěta hájili pravost
rukopisů, za Gebauera se postavil Masaryk, historik Jaroslav Goll, Jaroslav Vlček či Zdeněk Nejedlý
– 1890 založena Česká Akademie Věd architektem Hlávkou, původní název: „Česká Akademie císaře Fantiška Josefa II. pro vědy, slovesnost a umění“, rozdělena do 4 skupin, 1.- 3. = vědecké obory, 4. = slovesný, hudeb. a výtv. umění, v čele Vrchlický
