ČESKÉ DRAMA 20. ST.

období 1956 – 1969
– obrovský rozvoj, zejména malé divadelní scény (autorská divadla = sami členové si je napsali, nebo námět převzali z textů jiných autorů)
– nejvýznamnější: Divadlo Na zábradlí (1958), Viola (1963), Járy Cimrmana (1967) v Praze, Semafor (1959), Studio Ypsilon (1963 – Liberec), Husa na provázku (1967 – Brno)
– nové profesionální scény: Činoherní klub (1965), Laterna Magika
– rozvoj loutkového divadla a pantomimy: Divadlo Spejbla a Hurvínka – po Skupově smrti nový protagonisti Miloš Kirschner
– písňová divadla: J. Suchý, J. Šlitr, J. Hutka, K. Kryl
– osobnosti: P. Kohout: kritická hra – Sbohem smutku, Chudáček
hra o mezilidských vztazích, velký ohlas – Taková láska
adaptace J. Verna, K. Čapka, J. Haška
O. Daněk: hry ze současnosti: Svatba sňatkového podvodníka, Máte rádi blázny?
F. Hrubín: Srpnová neděle, Křišťálová noc
J. Topol: Konec masopustu, Kočka na kolejích
M. Uhde: Král Vávra
V. Havel: Zahradní slavnost, Vyrozumění
I. Vyskočil: Kdyby tisíc klarinetů (s J. Suchým), Autostop
M. Kundera: Majitelé klíčů

období 1970 – 1989
– normalizace, někteří nesmějí oficiálně publikovat (Havel, Kohout, Topol, Kundera, Klíma, Uhde)
– odchod do exilu (Kohout, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska)
– rozvoj pantomimy (Boris Hybner, Bolek Polívka)
– rozvoj klubů (Mišík, Hutka, Nohavica, Dědeček)
– rozvoj televizní tvorby – seriály: J. Hubač – Sanitka, J. Dietl – Nemocnice na kraji města
– divadla se postavila v listopadu 1989 za studenty, 19. 11. bylo ustaveno v Činoherním klubu OF, týž den vyhlásila divadla stávku a besedovala s diváky

období 1990 – současnost
– hrají se dříve zakázané hry, klasika, muzikály