Pobělohorské období, Komenský 1/3

Pobělohorské období, Komenský

Český stavovský odboj 1618-1620 nebyl bojem za náboženskou svobodu, ale konfliktem mezi českými nekatolickými feudály a vládnoucími Habsburky. Ozbrojené povstání českých stavů bylo důsledkem dlouhodobé krize ve státě a počátkem třicetileté války.
Válka česká (1618-1620) skončila porážkou stavovského vojska na Bílé Hoře. Důsledky byly pro český národ katastrofální, bylo popraveno 27 předních účastníků odboje (1621), majetek těch, kteří s odbojem sympatizovali byl zabaven a lidé vypovězeni ze země. Města byla zbavena stavovských výsad. Nejtragičtější ovšem bylo vydání soudního zákoníku – Obnovené zřízení zemské – který zajišťoval český trůn dědičný Habsburkům, povolil pouze katolické náboženství a jako úřední jazyk zavedl němčinu. Kdo nechtěl přestoupit ke katolíkům, emigroval (většina inteligence). Ti pak odcházeli do Německa, na Slovensko a do Polska. Pobělohorská doba představuje největší kulturní a politický úpadek v dějinách.
Literatura byla zpočátku zachována v dílech emigrantů, později ale i ti ztráceli kontakt s českým prostředím. Jejich díla byla naplněna láskou k vlasti.

– Pavel Skála ze Zhoře
– Pavel Stránský ze Stránky
o O státě českém

Jan Amos Komenský
Místo narození je sporné, rodiče zemřeli na mor, o sirotky se starali příbuzní. Do škol začal chodit později než jeho vrstevníci, studoval na bratrských školách, poté na kalvínských univerzitách v Německu. Po studiích vyučoval ve Fulneku až do roku 1620. Po Bílé hoře se skrýval na panství Žerotínů.

– Labyrint světa a ráj srdce
Vydává se jako poutník do světa, který je vyobrazen jako město, které mu připadá jako bludiště. Toto město má Bránu východu (života) a Bránu rozchodu (vstup do povolání), je rozděleno na šest hlavních ulic, které symbolizují jednotlivé řády. Uprostřed města je Hrad štěstí, který je pro vyvolené a je rozdělen na tři patra (boháči, lidé toužící po rozkoši, lidé toužící po slávě) a náměstí, kde se mohou scházet všechny stavy. Po tomto světě – městě ho provází jeho průvodci (Všezvěd, Všudybud a Mámil). Tito mu ale neříkají pravdu, Mámil mu nasazuje růžové brýle, ale špatně a on koutkem oka vidí realitu, kterou se zpočátku snaží ignorovat, poté jí ale věnuje téměř celou pozornost (vidí bídu, intriky, nesvobodu, faleš, …). Je tímto světem znechucen a chce utéci, nemá však kam. Východisko nachází v uzavření se do sebe sama (ráje srdce). Dílo je spíše pesimistické, postavy průvodců jsou ale humorné, používají různá přísloví, pořekadla, slovní hrátky. Dílo má mimořádnou literární hodnotu.