Jan Hus, doba husitská II.

Papež vyhlásil nové prodávání odpustků (1412), proti čemuž Hus veřejně vystoupil – byl pak prohlášen za kacíře a nad Prahou byl vyhlášen interdikt. Odešel proto na Kozí Hrádek, kde kázal. Na jaře 1414 císař Zikmund vyzval Husa, aby se očistil od nařčení z kacířství přes kostnickým koncilem. Církev žádala, aby odvolal své učení a podřídil se její autoritě. Protože odmítl, byl 6.7.1415 upálen.

– listy z Kostnice
promluvy ke čtenáři, dokreslují Husovu osobnost

Snažil se o zjednodušení pravopisu, zavedl diakritický pravopis, dbal o správnou výslovnost, nahrazoval německá slova českými.

Hus při bohoslužbách propagoval písně, sám jich asi 70 složil. Nejznámější je Ktož sú boží bojovníci – Jistebnický kancionál (zpěvník) – nejen náboženská, ale i bojovná píseň, která měla za úkol dodat sebevědomí, odvahu, statečnost, sjednotit k boji. Působivý nápěv.

– Povstaň, povstaň veliké město Pražské
výzvy k boji se Zikmundem
– Žižkův vojenský řád (Německý Brod, 1423)
v úvodu 4 artikuly pražské, poté záznam práv a povinností vojáků, tvrdé tresty, stejné povinnosti pro všechny

I doba husitská měla své kronikáře:

– Vavřinec z Březové
o Husitská kronika
o Kronika světa
o báseň Píseň o vítězství u Domažlic

Budyšínský rukopis
– Žaloba Koruny české
– Porok Koruny české
– Hádání Prahy s Kutnou horou

Lipanská porážka zasáhla i do literatury. Místo agitace nastupuje polemika, svá díla v této době psal Petr Chelčický, jihočeský zeman. Vzdělával se sám, četl spisy Štítného a Husa, obhajoval pasivitu.

– O trojím lidu
odmítá rozdělení na 3 vrstvy (panský, kněžský, robotní)
– Sieť viery pravé
kritika církve, popisuje hříšníky, kteří síť trhají (papež, král)
– Postila
kázání s úvahami

Z jeho myšlenek později vychází Jednota bratrská (1457)