Česká meziválečná poezie I.

Česká meziválečná poezie

20. léta se vyznačují ohlasem na 1. světovou válku. Nastupuje nová básnická generace, která se sdružila v Devětsilu – levicoví avantgardní umělci. Smysl Devětsilu byl pořádat kulturní akce, dávat prostor recitaci, divadlu, kultuře vůbec. Devětsil – jarní bylina.
Objevovala se také proletářská poezie, ta pro většinu básníků představovala jednu vývojovou etapu jejich tvorby. Naproti proletářské poezii se objevil také poetismus, který byl reakcí na proletářskou poezii, staví se proti její jednostrannosti a hledá nové básnické prostředky. Asociace – volné přiřazování představ, asonance – shoda samohlásek na konci verše.

Ve 30. letech dozníval poetismus – postpoetistické období. Objevil se surrealismus – nevědomost, automatický text.

V roce 1939 probíhá fašistická okupace – na konci 30. let se naše kultura sjednocuje, všichni se scházejí v myšlence obrany země, sílí vztah k domovu. Došlo také k zjednodušení básnického výrazu, navázání na lidovou píseň, zpěvnost, melodičnost verše, aby vynikla krása jazyka.

Vitalismus a expresionismus v meziválečné poezii
Vitalismus byl první bezprostřední reakcí na 1.SVV. Zrodil se již před ní jako forma úniku z města, po válce vyjadřoval radost na tím, že lidstvo přežilo válku. Pro mladé básníky (Wol,Bie,Seif) byl svět okouzlující podívanou. Jsou nadšení nejprostšími věcmi života, které pozorují naivním zrakem dítěte (Wol – PoštSch, Kamna). Ve své poezii „lidského srdce“ vyjadřovali víru, že na světe opět zavládne láska, kamarádství a vzájemné porozumění (to jo :)).

Vitalismus nejvýrazněji zasáhl tvorbu Fráni Šrámka (Splav, Tělo) – spontánní oslava mládí a života. Obrovskou radost ze života nacházíme u Neumanna v Knize lesů, vod a strání.
Českou poezii 20. let zasáhla i slabší vlna expresionismu, jejímž střediskem byla brněnská Literární skupina, která vydávala časopis Host. Expresionismus ovlivnil zejména Halase a Závadu.
Expresionismus je evropský umělecký směr, který vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu, odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů. Jeho cílem je vyjádřit vlastní prožitky a pocity bez ohledu na jakékoli konvence. Pro zvýšení efektu často dochází k deformaci reality. Je řazen k avantgardním směrům.

Katoličtí básnící – projevoval se u nich spiritualismus (zaměření k duchovní stránce, duchovnost). Jejich tvorba měla různé odstíny.