Česká literatura 30

Když dostudoval práva, stal se advokátním koncipientem v Litoměřicích, kde žil v podnájmu ve velké bídě, do Prahy za Lori musel chodit pěšky. Těsně před svatbou s Lori, která již porodila jejich syna, zemřel.
Verze Máchovy smrti:
– dostal nakažlivou nemoc
– když pomáhal hasit při požáru v Litoměřicích, onemocněl zápalem plic
Byl pochován v Litoměřicích. Roku 1938 jeho ostatky převezli do Prahy na vyšehradský hřbitov Slavín.

Dílo
Počáteční tvorba byla německy. Potom pod vlivem Jungmanna začíná psát česky.
Ve svých dílech používá 3 symboly, postavy
– poutník – představuje člověka toužícího po volnosti a svobodě pohybu ( stranit se společnosti, jako pravý romantik)
– poustevník – chce se stranit společnosti, která mu ublížila, touží po samotě.
– loupežník – svými násilnými činy protestuje proti řádu a spol., mstí se
Jeho dílo je naplněno protiklady! ( SNY x SKUTEČNOST ).

Máj
Vyšel roku 1836, Mácha se však jeho vydání nedočkal.
Je to lyricko – epická báseň. Má 4 zpěvy a 2 intermezza ( mezihra – má za úkol zpomalovat nebo dokreslovat děj, u Máchy je to zpěv duchů ).
Dílo není rozsáhlé. Jádrem díla není děj, smysl skladby je v tom, jaké úvahy zde Mácha vyslovuje
( filosofické reflexe ).
Dějištěm je krajina, která Máchu očarovala při návštěvě hradu Bezděz, okolí Doks s hladinami rozsáhlých rybníků.
Hl. děj: Na břehu rybníka sedí dívka Jarmila a čeká na svého milého Viléma. Místo něj však připlouvá jen posel, který jí oznámí, že Vilém je odsouzen za vraždu svého soka. Jarmilu totiž svedl Vilémův otec, ještě než ji Vilém poznal.Vilém zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil svého otce. Když se Jarmila dozví, že Vilém půjde na popravu, spáchá sebevraždu skokem do vln jezera.

Vilém, vůdce loupežníků, se ve vězení zamýšlí nad svým osudem. Jak byl svým otcem vyhnán z domu a stal se loupežníkem. Ve 2. zpěvu je úvaha o smrti, má strach z nicoty a prázdnoty po smrti.
Ve 3. zpěvu se loučí s rodnou zemí a umírá. Ve 4. zpěvu jde sám básník o několik let později kolem popraviště a vidí Vilémovu kostru na popravišti, ztotožňuje se s Vilémem, měl podobný život.
Čím dosahoval mistrovství
– nikdo do té doby tak podmanivě nepopsal krásu přírody ve všech denních a ročních dobách
– neobvyklá barvitost ( hlavně střídání zelené (lesy, volnost) a bílé (svoboda))
– používá protikladů
– používá zkratek ( Sok – otec můj, vrah – jeho syn…)
– používá zvukosledu ( v jednom verši opakuje jednu souhlásku, samohlásku)
– dynamická slovesa ( zdůrazňují pohyb a dramatičnost)- upoutá nás něčím nezvyklým, personifikace
– nezvyklé přívlastky ( růžový den, mladistvý máj…)
– rytmus jambický ( lehká (nepřízvučná), těžká stopa U – ), někdy trochejský (těžká, lehká

Máj nepochopil Jungmann, Šafařík, Kollár, Čelakovský.Palackému připadal Mácha příliš rozervaný.Jan Slavomír Toníček Máchu odsoudil nejpříkřeji..
Tyl viděl jen vliv Byrona, nazval ho rozervancem (viděl rozpor snů a skutečnosti)