Česká literatura 30 – 50 let 19. století 4/8

Novinářská činnost
Byl redaktorem časopisu Květy, do kterého přispívali čeští autoři jako Mácha, Erbe, Sabina…
Zveřejňoval i Mickiewiczovi a Puškinovi verše.
Pražský posel – zaměřen politicky
Selské noviny – pro venkovský lid

2 linie tvorby:
1. historické povídky a povídky se současnosti

Dekret Kutnohorský ( počeštění univerzity r.1409 ) Nezabývá se his. událostí, ale spíš tím, co se odehrávalo předtím.
Poslední Čech – tuto novelu podrobil Havlíček ostré kritice. Vytkl mu, že usiluje o získání šlechty, ačkoli tato vrstva nemůže již národnímu boji ničím prospět, kritizoval také přílišnou sentimentalitu (přecitlivělost).

Rozervanec – povídka, kde karikaturně spodobnil K. H. Máchu:
– kritizuje příliš často se opakující refrén zmařené touhy,
– v tomto ohledu mu připomíná básníka, který nemá nadání
– kritizuje jeho vyjadřování, kritizuje věčnou bolest v jeho verších

Drama
Tyl je nazýván klasikem českého dramatu.
Druhy tvorby:
1. frašky – Fidlovačka
2. historické hry – Jan Hus, Kutnohorští havíři
3. hry se současného života – Paličova dcera
4. báchorkovité hry – Strakonický dudák, Jiříkovo vidění

Fidlovačka
Fraška.Zachycuje život pražských lidových vrstev. K její popularitě přispěla hlavně píseň Kde domov můj (nápěv František Škroup), která znárodněla a stala se později státní hymnou.
Fidlovačka byla lidová slavnost pražských ševců. Vystupuje zde švec Kroutil a jeho syn Jeník, který se zamiluje do neteře máselnice Mastílkové. Ona je však z vyšší vrstvy a o Jeníkovi řekla, že je
„syn sprostého Čecha“.Na Fidlovačce pozná Mastílková svou ješitnost.
Hymnu zpívá slepý hudebník Mareš.
Paličova dcera
Zde vyjadřuje názor, že šlechtu je možné převychovat a obrátit ji, aby byla ve prospěch lidu, je třeba ji vzdělávat. Tento názor změnil až ve svých historických hrách.
Kutnohorští havíři
Historická hra. Popisuje bouři havířů v Kutné Hoře koncem 15.stol., inspirací byly stávky smíchovských tiskařů ve 40. letech.
Je to 1. sociální drama v dějinách naší literatury – na scéně se objevují havíři, obyčejní lidé.
V této hře mění svůj názor, že by bylo možná šlechtu převychovat. Láska lidí ze 2 různých vrstev končí rozchodem.
Jan Hus
Nešlo o historické ztvárnění postavy, chtěl ho ukázat jako bojovníka za pravdu a svobodu.
Do ústa Jana Husa vkládá Tyl program revolučního r.1848, požadavky a cíle národa v soudobém boji.. Vyjadřuje zde myšlenku: „Kdo nemá svobodu, je jako zaživa zakletý“.
Dopustil se zde jedné historické nepřesnosti (ale byl romantik, mohl s fakty zacházet volněji) – nechal setkat Jana Husa s Žižkou (ideál vůdce národa), ukázal, jak si jich obou cení.
Strakonický dudák
Báchorka. Hlavní postavou je dudák Švanda, ztělesňující kladné i záporné vlastnosti (jeho charakter se v průběhu hry vyvíjí k lepšímu).Švanda se zamiluje do Trnkovy dcery Dorotky, ale překážkou je Švandova chudoba. Proto se Švanda vydá do světa za penězi s očarovanými dudami (jeho matka Rosava, královna víl do nich vdechla čarovnou moc). Na cestách se k němu přidává Vocilka (záporná postava, prospěchář, příživník), který se vloudil do přízně Švandy a pod jehož vlivem i pro peníze zapomene Švanda na domov i Dorotku.Ta se ho vydá s přítelem Kalafunou hledat do světa. Švanda se dostane až do pohádkového světa, kde pozná princeznu Zuliku, kterou rozveseluje svými dudami. Potom je uvržen do vězení Zuličiným snoubencem Alamírem. Opět mu pomůže jeho matka Rosava, ale za to, že se prozradila je potrestána. Švanda se vrací domů, Dorotka je na něj nahněvaná, Švanda o svatojánské noci hledá divotvorné koření lásky, je oblouzněn lesními pannami, ale zachráněn Dorotkou, kouzla mizejí a i Rosava je zbavena trestu.