XIII. Historická beletrie

XIII. Historická beletrie
PSOHLAVCI: ALOIS JIRÁSEK
Česká historická beletrie má bohatou tradici už od dob NO. Její hlavní myšlenka se ostře liší od úkolů historické beletrie cizích národů, kde slouží hlavně k zábavě. U nás se stala posilou čs sebevědomí, někdy sloužila jako vzro, jinady jako výstraha. V 2. polovině 19. století se vyvíjela od romantismu k realismu. Zatímco romantikové kladli halvní důraz na vlastenecké tendence, realismus vyžaduje historickou věrnost. Význam pro hist. Prózu měla Hájkova Kronika česká, v době NO upravena F.Pelclem do Nové kroniky české.
Obsah
„Psohlavci“, chodští strážci hranic, měli řadu výsad. Byli například svobodníky, bez robot. Za Habsburků však hranice ztrácela smysl. A tak ač za českého povstání 1618 zůstali Chodové při císaři a nezůčastnili se ani selské rebelie 1680, dal je císař do zástavy věrnému Lammingerovi (u Chodů Lomikarovi). Nepodřídili se a v důvěře v císaře se dlouho bránili nevolnictví. Spoléhali na majestáty českých králů, které tajně uschovali u matky Jana Sladkého Koziny. Ten se prvních sporů nezúčastnil. Nedlouho před tím se oženil, žena Hanči si ho hleděla držet doma. Jana zamrzí, když vycítí nedůvěru i vůči sobě. Svou reputaci si upevní, když varován horkokrevným Matějem Přibkem se spolu s ním a dudákem Jiskrou postaví panským pacholkům a je i poraněn při obraně lípy. Jsou za to kyrysníky jati a odvlečeni na trhanovský zámek. Lomikarovi slídiči objeví zatím pergameny, které zámecký pán před odbojníky zničí. Dva nejdůležitější však Kozinova matka ukryla a s nimi se do Vídně za císařem vydává delegace, v níž je i Kozina. Advokát Straus jim zjedná přístup ke dvoru a jsou císařem v září 1692 celkem blahovolně přijati, což je povzbuzuje k odporu. Lomikar ale využívá svého vlivu, úplatků a stížností na drobné prohřešky. Žalobami Lomikar docílí, že je Chodům z Vídně i z Prahy uloženo mlčení a povinnost robotní. Lomikar chce oznámit rozsudek jen delegaci v kanceláři, ale Chodové schromážděni před zámkem trvají na veřejném čtení. A proti ortelu vystoupí Kozina: „Tuto není pravda! Tuto nemůže být!“ – Novou chodskou petici postoupila Vídeň Praze a mluvčí Chodů zde jsou uvězněni. Doma zatím vypuká povstání vojensky potlačené. Drženi v kládách, o hladu, někteří zástupci Chodů se pokoří. Hrubý a Kozina ne. Trest zněl na rok žaláře, ale Lomikar si vynutil pro Kozinu trest oběšením. Hrubý zatím útrapami zemřel. Veřejná poprava konána 28.IX.1695 v Plzni. Dne 2.XI.1696 ranila Lomikara při snídani mrtvice. Chodové to chápali jako boží trest. Podle vzniklé pověsti zve i v románu Kozina Lomikara do roka a do dne na boží soud. Další představitelé: f.palacký: dějiny národu českého v Čechách i na moravě, k.h.mácha: kat -čtyřdílný román-Křivoklát, Vyšehrad, Karlštejn, Valdek-nedokončen,j.k.tyl: dekret kutnohorský, jan hus, kutnohorští havíři, zwinter: mistr kampanus, proti pánům,j.loukotková: není římského lidu, spartakus, navzdory básník zpívá, m.v.kratochvíl: mistr jan, pochodeň, život jana amose,jan amos komenský, j.toman: sokrates, po nás potopa, v.neff: sňatky z rozumu, královny nemají nohy, l.vaňková:zlá léta, žebrák se zlatou holí, rab z Rabštejna,cval rytířských koní, jholeček: naši.
Autor
Jeho dílo je vrcholem české realistické historické prózy a má buditelské poslání. Narozen 1851 v Hronově, otec pekař. V rodném kraji Jirásek poznával bídu. Kolísal mezi malířstvím a literaturou, působil jako profesor dějepisu. Dílo: Staré pověsti české, dramata Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, trilogie: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Temno, Psohlavci, F.L.Věk, U nás.