Jan Neruda – Písně Kosmické

Autor: Jan Neruda

Název knihy: Písně Kosmické

Rok vydání: 1932

Autor úvodu: Arne Novák

Stručný obsah: Neruda popisuje vesmír. Mluví o hvězdách a planetách jako o lidech. Nepohlíží na vesmír jako prostoduchý pozorovatel z lidu jemuž je vše tajemstvím, ale jako moderní člověk s moderními poznatky. Je poučen o stáří zemi a o jejím postavení ve vesmíru a jelikož nebyl ovlivněn náboženstvím, chápe vývoj člověka v kosmu. Dále zdůvěrňuje, zdrobňuje, zlidšťuje všechny vesmírné jevy, přirovnává je k lidské společnosti a k jejím životním vztahům, podle jeho prorockých slov:
„ Snad jiní jinak uvidí –
já myslím nebe širé si jak naši zemi
a při hvězdách si myslím na lidi.”
Dále pak promítá lidské vztahy do obrovských rozměrů, přisuzuje jim všeobecnou platnost a bere citové a mravní síly, které ovládají lidstvo jako pohyblivé principy dění ve vesmíru.

Hlavní myšlenka knihy: Básník v této knize vyjadřuje touhu člověka získávat další vědomosti a poznat vše o vesmíru.

Můj názor na knihu: Písně kosmické jsou velkolepé dílo, sice se mi obtížně četli, ale domnívám se, že jsem tuto knihu pochopil.

Úryvek z básně:
„Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí jatí.
Nám zdá se, s hvězd že vane hlas:
Nuž pojďte, páni, blíže,
Jen trochu blíže hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!