III. Renesance a humanismus
III. Renesance a humanismus
ROMEO A JULIE: WILLIAM SHAKESPEARE
Humanismus znamená lidství, stanovisko, že člověk je tvůrcem všech hodnot a je schopen být sám sobě soudcem. Humanismus zdůraznil rovnost všech lidí před bohem. Humanismus si vytkl za cíl obrodit soudobého člověka podle vzoru antiky. Vznikl ve 14. století v Itálii, zdůraznění starého řeckého ideálu dobra a krásy.
Obsah
V Italském městě Veroně žijí znepřátelené rody: Montekové a Kapuletové a jako mnoho jiných italských rodů, i oni se z mocenských důvodů nenávidí a střetají se v bitkách. Všechno krveprolití zatím zarazil svou přísnou zápovědí vévoda. Romeo Montek se na plese zamiluje do Julie, která pochází z Kapuletů. Stojí pod Juliiným oknem a vyznává se z vroucí lásky k Julii. Romeo a Julie se dají hned druhý den tajně oddat. Když Romeo odchází od kněze Vavřince, je zapleten do pře. Vyvolal ji Juliin bratranec, prchlivý Tybalt, který úkladně probodl pod vztaženýma rukama Romeovýma jeho přítele Merkucia. Romeo tasí a Tybalta zabije. Je vypovězen do Mantovy. Rodina naléhá na Julii, aby se ihned provdala za hraběte Parise. Julie se bojí přiznat svůj sňatek s Romeem. Odchází pro útěchu k otci Vavřinci. Vavřinec jí dá uspávací nápoj, po kterém Julie upadne do zdánlivé smrti. Je pohřbena do rodinné hrobky. Vavřinec posílá posla za Romeem, ale posel nedorazí včas, a Romeo, šílený zármutkem, přijíždí do Verony. V hrobce Kapuletů najde Parise, zabije jej a sám se otráví ve chvíli, kdy se Julie vrací k životu. Tu přichází Vavřinec, aby odvedl Julii k sobě, a zdrcen pozná, jaké neštěstí se stalo. Také Julie nechce dál žít a ukončí svůj život Romeovou dýkou. Na místo přichází vévoda. Teprve nad hrobem milenců se rodiče smíří.
Autor
Největší anglický i světový dramatik. Narozen ve Stretfordu nad Avonou, v 18 letech se oženil, přichází do Londýna a brzy vynikl jako herec i dramatik různých divadelních společností. Později zakládá se společníky svou vlastní divadelní arénu The Globe. Po jejím vyhoření odchází do rodného města. Jeho dramatické dílo tvoří 39 her. Náměty her získával tím, že čerpal z nejrůznějších pramenů, životopisů slavných osobností i ze starých kronik. Měl vynikající jevištní představivost. Do svých postav vkládal úvahy o životě a jeho smyslu, mistrně vyjadřuje lidské pocity. Po národním obrození přeložili téměř všechny jeho hry Sládek a Vrchlický.
Jeho ranná tvorba (do roku 1595) jsou komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Veselé paničky Windsdorfské, Komedie plná omylů, Večer tříkrálový. Do tohoto období spadají i jeho historické hry: Jindřich VI., Richard III., Julius Caesar. Jeho střední tvorba (do roku 1600) zahrnuje pouze tragédii Romeo a Julie. Vrcholná tvorba do roku 1608, Shakespearova je ovlivněna pesimismem a píše hlavně tragédie: Hamlet, Macbett, Král Lear, Othello. Poslední pohádková tvorba do roku 1616, ve které Shakespear překonal zklamání a pesimismus, obsahuje: Zimní pohádka, Bouře, Perikles.
