Humor a satira 3/4

Viktor Dyk (1877 – 1931)
Satirou na politiku i národní charakter jsou Dykovy sbírky Satiry a sarkasmy a
Pohádky naší vesnice (báseň Smutná píseň vesnického šprýmaře).

František Gellner (1881 – 1914)
Provokativní je i protispolečenský postoj Františka Gellnera. Ironický výsměch a
kritika maloměšťáctví je patrná už z názvů sbírek Po nás ať přijde potopa ! a
Radosti života.

• Humor a satira v 1. polovině 20. století
Jaroslav Hašek (1883 – 1923)
Zcela netradiční téma si pro satiru vybírá Jaroslav Hašek, když umisťuje děj
svého nejslavnějšího románu na válečnou frontu.
Narodil se v Praze jako syn středoškolského profesora, po neúspěšných studiích
na gymnáziu vystudoval obchodní akademii. Vydává se bojovat na Balkán, pak se
toulá po Evropě jako bohém a anarchista. Po návratu domů se stává šéfredaktorem
Světa zvířat. Jako mystifikaci zakládá při rakouskouherských volbách s přáteli
Stranu mírného pokroku v mezích zákona a pak po hospodách parodují předvolební
projevy. Sepisuje i „dějiny“ strany, které později vychází pod názvem Dějiny
Strany … . Když narukuje do světové války, brzy dezertuje a hlásí se do čs.
legií v Rusku, kde přispívá do legionářských časopisů.
Popularitu si získal až svou postavou dobrého vojáka Švejka. První knihu s ním
vydává ještě před válkou pod názvem Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky.
Během svého působení v legiích v Rusku píše Dobrého vojáka Švejka v zajetí.
Konečnou podobu ale postava Švejka dostává až v knize Osudy dobrého vojáka
Švejka za světové války.
V něm Hašek nechává Švejka procházet bez úhony válečnou vřavou. Švejk se dokáže
bránit vojenským příkazům jejich doslovným plněním, tím paroduje nejen absurditu
války, ale režim Rakouska-Uherska. Výtkám nadřízených se postaví se svým
dobrosrdečným úsměvem a nepostižitelnou výmluvou, plnou horlivosti a loayality.
Nikomu není jasné, jestli je Švejk opravdu takový prosťáček nebo spíš chytrák,
který předstírá hloupost, aby zesměšnil okolí a přežil v nepřátelském prostředí.
Pro druhou možnost mluví jeho zdánlivě jednoduchá přirovnání a anekdoty.
Většinou je v nich ukryt pohled lidové životní moudrosti na absurditu války.
Haškovo dílo zůstalo nedokončeno, čtvrtý díl dopracoval jeho přítel Karel Vaněk,
ne už však původním stylem.
Kromě Švejkových příhod se Hašek zabýval satirou i ve svých povídkách,
uveřejňovaných v novinách a časopisech. Jako námět mu slouží rakouská
byrokracie, politika, ale i soudobá společnost nebo církev. Některé z nich vydal
v souborech Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova, Můj obchod se psy a
jiné humoresky a Trampoty pana Tenkráta.

Karel Poláček (1892 – 1944, za okupace pod jménem malíře Vlastimila Rady)
Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášelivého majitele
nadstrážníka Faktora. Do svého rodiště (Rychnova) umístil Poláček děj další
satiry na maloměsto – románové tetralogie (pátý díl nedokončen) Okresní město,
Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města
od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To
vše v dusné atmosféře před 1. sv. válkou a během ní. Ani za války se však
nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.
Naopak komický ráz má román Muži v ofsajdu, o otci a synovi – fotbalových
fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i
hrdina románu Michelup a motocykl – svými „výhodnými“ nákupy (například
motocyklu, i když neumí řídit).