Humor a satira 1/4

Humor a satira

• Od počátků do národního obrození
-Jedním z prvních komických a satirických děl je bezesporu Mastičkář, který
vznikl zařazením původně samostatné frašky do církevní hry o ukřižování a
vzkříšení Krista. Způsob, jakým obchodník s mastmi nabízí své zboží, i dialogy s
jeho sluhy podávají výstižný obraz středověkého trhu. Přestože hra zesměšňuje
postavu podvodného mastičkáře, jejím hlavním cílem je pobavit obecenstvo.
Satirou na ostatní vrstvy společnosti a kritikou jejích vad a zlozvyků se zabývá
měšťanská literatura. Patří do ní Hradecký rukopis, vydaný kolem roku 1340.
Výchovný účel plní jeho součást, Desatero kázání Božích, kde jsou ke každému
křesťanskému přikázání přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu
proviňují. Tyto příklady jsou brány ze života měšťanů, stejně jako sedm satir,
které tvoří další část rukopisu, nazvanou Satiry o řemeslnících a konšelích.
Neznámý autor zde kritizuje nepoctivost cechovních řemeslníků i korupci
městských radních.
-Satirou a parodií na společnost je rozsáhlá veršovaná skladba Satira na čtyři
stavy, vzniklá pololidově v baroku.

• Národní obrození
Za národního obrození se humor a satira uplatňuje v divadelních hrách V. K.

Václav Kliment Klicpera (1792-1859)
– začínal vlasteneckými hrami, jako
Blaník, pak postupně přechází k
veselohrám, kritizujícím lidské nedostatky – lakotu, plané vlastenectví,
byrokracii a hloupost, jako je tomu ve Veselohře na mostě nebo Potopě světa.
Klicperovi komedie nepostrádají vtip a optimismus, často využívají záměny osob,
například v Rohovínovi Čtverrohém a Hadriánovi z Římsů, což je zároveň parodie
na rytířské hry. Ptáčník líčí osud lékárníka, kterého se snaží přátelé
přesvědčit, aby zanechal své záliby v lovení ptactva a věnoval se radši svému
povolání.

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
-Klicperovým žákem jako student i jako dramatik byl Josef Kajetán Tyl. Hrou z
prostředí ševcovské cechovní slavnosti,
Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, chtěl získat i měšťany a řemeslníky pro obrozenecké hnutí. Památnou je zejména tím, že v ní poprvé zazněla píseň Františka Škroupa Kde domov můj, která znárodněla a stala se naší hymnou. Vrcholem jeho tvorby jsou pohádkové hry („báchorky“), především Strakonický dudák, příběh jihočeského dudáka Švandy, který podlehne vyprávění o bohaté cizině a vydá se do světa vydělat „tisíce“
českou muzikou. Tam ale propadne kouzlu slávy a nebýt Dorotky, jeho milé a
Rosavy, polednice a jeho matky, která však ztělesňuje českou přírodu, byl by na
svou vlast ani nevzpomněl.