Česká próza 1. pol. 20. století 2/4
lidstvo. Utopické drama Věc Makropulos vypráví o nápoji života, nejmladší generace nakonec nápoj nesmrtelnosti zničí. Na přelomu 20. a 30. let psal drobné prózy, povídky, fejetony. Povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy obsahují témata z černé kroniky s detektivní zápletkou, zdánlivě nedořešená záhada je logicky vyřešena, ale není řečeno, na čí straně je zlo (relativismus). Vyjádření dojmů z cest je sepsáno v cestopisných fejetonech, např. Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska a Cesta na sever. Ve 30. letech napsal románovou noetickou trilogii, jejíž romány mají společnou filosofii relativismu. Jde o romány Hordubal (tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn), Povětroň (neznámý letec po havárii umírá nepoznán, rekonstrukce jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka) a Obyčejný život (autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled). Na konci 30. let psal tvorbu, ve které se odrážela současná situace, zejména ohrožení fašisty. Román Válka s mloky je satirickou alegorií, která kritizuje kapitalistickou zištnost a nebezpečí fašismu představovaného mloky, který ohrožuje lidstvo. Bílá nemoc je protiválečné a protifašistické drama, kde se střetávají ideály demokracie s ideály diktatury, konflikt jedince s držiteli moci a strůjci války – doktor chce vydat lék na zvláštní nemoc pouze pod podmínkou zastavení války, nakonec je zabit zfanatizovaným davem, poprvé se tady u Čapka neobjevuje naděje. Drama Matka je fiktivní rozhovor matky se všemi mrtvými (otcem a jeho třemi syny), kteří byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva, posledního ze synů nejdříve odmítá poslat do války, po poznání krutosti nepřítele nastává zlom a dává mu do ruky pušku – autorovo varování a výzva k boji proti násilí a nelidskosti. Nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna pojednává o lidské průměrnosti, skladatel se chce stát slavným a krade cizí díla, dopouští se podlostí. Čapek je také autorem knih pro děti, jako Dášeňka, čili život štěněte a Devatero pohádek.
Katolicky orientovaná próza
Jakub Deml byl básník, prozaik a také katolický kněz, byl ovlivněn spiritualismem a existencialismem. Napsal například cyklus Šlépěje (forma deníkových záznamů), prózy Hrad smrti a Tanec smrti (pocity úzkosti z ohrožení, smrti, děsivé vize) a básně v próze Moji přátelé. V jeho dílech najdeme citlivost, patos, zvolání, otázky, naléhavé výzvy…
Jaroslav Durych psal historickou imaginativní prózu, obdivoval baroko. Novela Sedmikráska je milostný příběh s prvky symbolismu, román Bloudění je o cestě ke katolictví v období baroka.
Jan Čep byl prozaik a esejista, psal soubory povídek, např. Zeměžluč, Letnice, motiv hledání domova jako ztraceného ráje.
Prozaická balada
Vladislav Vančura byl prozaik, dramatik, scénárista a režisér, první předseda spolku Devětsil. V době heydrichiády byl zatčen a popraven. Ve 20. letech psal pod vlivem proletářské literatury, próza byla esteticky působivá a originální. Román Pekař Jan Marhoul je o tragickém osudu zchudlého pekaře, který byl zničen v nelidském bezcitném světě sobectví, vypravěč apeluje na čtenáře. V jazyce se prolínají stylové roviny, narušena je dějová linie. Román Pole orná a válečná odsuzuje nesmyslnost válečného vraždění, děj je nesouvislý, ovlivnění poetismem a polytematickým pásmem. Novela Rozmarné léto je příběhem tří přátel z plovárny, jejich poklidný život je narušen příjezdem kouzelníka s krásnou dívkou, končí stereotypnost, jde o parodii na přízemnost měšťáků, velmi spisovný jazyk postav komicky kontrastuje s jejich smýšlením. Ve 30. letech napsal baladický román Markéta Lazarová, děj se odehrává v dobách loupeživého středověku, renesanční typy lidí,
