Předchůdci moderního dramatu – Severské drama:

Předchůdci moderního dramatu – Severské drama:
Henrik Ibsen – zaměřil se na společensko-morální problematiku; Divoká kachna, Hedda Gablerová – dramata s naturalistickými rysy; Nora – řeší základní problém možnosti ženy osvobodit se od morálních předsudků společnosti, reprezentovaných manželem; Opory společnosti, Strašidla – ostrá kritika měšťácké společnosti; přestože je Ibsen označován za zakladatele evropského realistického dramatu, jeho hrdinové časti překračují meze realismu v tom, že se uplatňují jako obecně platné symboly.
August Strindberg – vyhrocený naturalismus jeho děl postupně přechází v expresionistickou techniku; jeho kruté hry zaznamenaly celo evropský úspěch; pro jeho nejúspěšnější hry je typické zobrazení nelítostného boje mezi pohlavími, v němž především žena vystupuje v roli ničitelky svého partnera; Kamarádi – komedie stupňující Strindbergův odmítavý postoj k ženám; Otec – žena dožene manžela k šílenství, když v něm vzbudí pochybnosti o tom, že je skutečně otcem jejich dcery, učiní tak proto, aby zlomila jeho vůli určovat výchovu dítěte; další díla: Magister Olaf, Spolkové tajemství – idealisté kteří se cítí povolání k vůdčí úloze končí jako nástroj v rukou silnějších;
George Bernard Shaw – položil základy moderního anglického divadla; jeho hry se snaží přimět diváka k zamyšlení; záliba paradoxu a jazykovém vtipu; kritika hlouposti, pokrytectví, falešné morálky; Pygmalion – satira na viktoriánské představy společenských tříd, filantropie, romantické lásky i vědeckého pokroku; sázka profesora fonetiky, že v krátké době vychová a uvede do vysoké společnosti nevzdělanou květinářku Lízu; Svatá Jana – historická hra, vrchol Shawovy tvorby, podobenství o střetnutí výjimečného jedince s mocí;