Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu

4. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ – REALISMUS:

pokračování NO, romantismus přechází v realismus, 40. léta 19. století
znaky: zájmy z minulosti se přenášejí do současnosti, děj se odehrává v přítomnosti a nejbližším okolí, zobrazení člověka, který má mnoho vlastností, ale je obyčejný, průměrný, hl. prostředkem próza

Božena NĚMCOVÁ
vlastním jménem Barbora Panklová, * Vídeň, otec krejčí, matka služka, dětství Ratibořice ( babiččino údolí ), vychovávána Magdalenou Novotnou ( babičkou ), v 17 provdána za úředníka Josefa Němce, neuspořádané manželství, na počátku 40. let v Praze, kde se seznamuje s předními spisovateli => začala psát básně ( vzorem G. Sandová ), odchod do Domažlic ( sběr lidové slovesnosti a národopisné články do novin ), 50. léta Němec stíhán policií, zhoršení finanční situace, Němcová onemocněla, umírá jí syn, začala psát Babičku ( vzpomínky na lepší doby za mlada ), odchází od manžela ( po 23 letech ), 1861 dohlíží nad vydáváním svých knih, stav se zhoršuje, přijíždí si pro ni manžel, který se o no až do smrti staral ( zemřela na vysílení, hlad a psychické strádání ), byla utopická socialistka a šířila soc. myšlenky
NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI – soubor lidové slovesnosti ( pohádky, pověsti, typické pro venkov, na rozdíl od Erbenových fantastických postav, např.: Chytrá horákyně ), SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI (O dvanácti měsíčkách), OBRAZY ZE ŽIVOTA DOMAŽLICKÉHO
povídky: a) s jednoduchým příběhem ( soustřeďují se kolem jedné postavy – většinou ženy ) – BARUŠKA, KARLA ( příběh čl. který neví, čím je, matka ho obléká jako ženu, aby jí ho neodvedli na vojnu, zamiluje se do dívky a pak se vezmou ), DIVÁ BÁRA (dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky – nezávislost na muži, nepodřízenost X Eliška z fary; přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé obci), PAN UČITEL
b) složitější vztahy ( ukazují na nespravedlivé společnosti ) V ZÁMKU A PODZÁMČÍ ( dějiště Nymbursko, příjezd nové šlechty na zámek, dvojí svět: zámek a podzámčí, postava dobrého člověka – lékař, zná obě prostředí), CHUDÍ LIDÉ, CHÝŠE POD HORAMI
BABIČKA (1855) – napsána v nejtěžších chvílích ( po smrti syna ), vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o poznání lidového života, cíl – ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka, babička není živ. portrét Magdaleny Novotné, idealizace, ústř. postava, vztah k práci, životu, přírodě, vlasti, moudrost a životní zkušenost, ušlechtilost, ztělesněná harmonie, „šťastná žena“, další postavy: Barunka, Viktorka, Kristla a Jakub, kněžna atd., 2 dějová pásma – příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté a Staré bělidlo v proměnách ročního období (stejně jako se vyvíjí děj Babičky), prolog – vzpomínka na babičku, přímé oslovení; epilog – poslední léta babiččina, pohřeb, užívání lidové mluvy, utopie – vztah babička a kněžny
dílo svým způsobem realistické ( hlavně v zobrazení venkovského života ), ale v mnoha způsobech idealizované ( vztahy mezi lidmi, postava kněžny harmonie člověka s přírodou )