FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ 1799-1852

– završitel 2. periody Národního obrození
– depresivní člověk: od vrcholu po úpadkové chvíle = jeho život
– narodil se ve Strakonicích, syn tesaře. Studoval v Praze filosofii a pak v Čes. Budějovicích.
– ve škole propadal z němčiny a několik let poté je čtenářem něm. Klasiků (Herbart, Goethe)
— herbartovština se projevovala v preromantismu
– ideál Čelakovského – stát se Herbartem
– v 18 letech přijímá vlastenecké jméno Ladislav, podle slovanské bohyně Lady
– šel studovat do Lince, učí se rusky
– roku 1818: vyšli „Počátky českého básnictví obzvláště prozodia“ a román „Záře nad pohanstvem“
– zabýval se studiem slovanských jazyků a slovanskou lidovou slovesností
– sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů a v původním znění i v českém překladu je vydával:
+ roku 1822-1827 za podpory Jungmanna vydává:
* „Slovanské národní písně“
– považoval za nejdokonalejší
+ * „Mudrosloví národu slovanského v příslovích“
– oddíly tematické: vesmír hvězdy; oddíly praktické: řemesla, láska
– 1822: * „Smíšené básně“ – sám ilustroval, je tam poprvé použito „i“ místo „y“ a „v“ místo „w“ a „ou“ místo „au“…
– Hanka byl znám intrikami, proto se od něj Čelakovský odvrací; „Báťuška“ Jungmann, zlatušký Jungmann, je jen jedna Praha a jen jeden Jungmann
– vysmíval se českým bajkám
– po studiu lidové slovesnosti začal tvořit její „ohlasy“. Tyto básně nechtěly vyjadřovat osobní zážitky a nálad, chtěly mluvit tak, jak by mluvil básník k lidu.
– chtěl původně vytvořit ohlasy lidové poezie všech slovanských národů, dobové okolnosti však způsobily, že se soustředil na písně ruské a české
– ve 20. a 30. letech se vytváří napodobeniny, nevyhnul se tomu ani Mácha, Čelakovský stojí v čele napodobitelů. Obrací se k východu a věří v panslavismus
– ve 30. letech nejuznávanější
– v Rusku vidí oporu pro všechny slov. Národy: * „Ohlasy písní ruských“ (1829)
– čerpal z ruských bylin, ale i z vlastních představ v duchu lidové slovesnosti. Básně poskytují slohové zvláštnosti ruské epiky a lyriky
– dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu bohatýrských zpěvů
– v epických básních: prvky ruských bylin, politická báseň
– v lyrických básních:život rus. Lidu ve šťastných i smutných chvílích, hodbně básní začíná oslovením nebo popisem přírodních jevů, které přirovnává k vypravovanému ději
– snaha ukázat, že čeština může napodobit ruské byliny (zruší rýmy a nahradí je př. asonancí; napodobuje staré básníře (anonymy)
– * „Ohlasy písních českých“ (1839): je zde vyjádřen ráz českého lidového života, obraz čes. venkovského lidu z konce 30. let
Rozdíl mezi OPR a OPČ je , že OPR přirovnává k rozsáhlým lesům, mohutným řekám a OPČ přirovnává k lesíkům, říčkám a v tom,že OPČ nemá písně hrdinské a satirické…
K epickým básním Ohlasů patří také balada Toman a lesní panna (síla vášnivé lásky a tajemných sil).- 1. moderní balada
– byl také EPIGRAMATIK: byl jedovatější než Borovský, nic ale nevydal na rady Palackého, byla vydána pouze * „Padesátka z mé tobolky“, 300 epigramů vyšla až po jeho smrti
– od r. 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela
– kvůli zmínce o ruském carovi jako o utlačovateli Polska, pozbyl místo — žil ve stísněných podmínkách — pak profesorem slavistiky ve Vratislavi, jeho přítelem tam byl Purkyně— vrátil se do Prahy a vzal si Antonii Rajskou (učila ve škole Amerlinova budeč dívky) a choval se k ní jako ke guvernantce (napsal o tom Macura), přesto spolu měli ještě děti, Rajská chřadla a zemřela — Čelakovský se i s dětmi vrací do Prahy a umírá na rakovinu dřeně
– měl ženský pseudonym Žofie Jandová (nechal ji zemřít) Marie Čacká
– překládal Herbarta a Augusta Aureliana („O obci boží“- přeložil pouze z důvodů finančních)
– člen spolku Matice česká
– sepsal 15000 přísloví (=jadrně vyjádřená lidová moudrost)

* „Kvítí“ – epigramy, názory na žiot a společnost
* „Růže stolistá“- forma znělky
PROZA: „Literatura krkonošská“