Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století

– Fjodor Michajlovič DOSTOJEVSKÝ
– studoval psychologii – snažil se proniknout do člověka, studoval „zvláštní“ lidi, má zájem o nejubožejší lidi ve velkoměstě  považován za zakladatele moderního psychologického románu
– ve svých románech využíval vnitřních monologů
– hrdinové románů jsou postaveni do rozhodujících životních situací, které jsou nuceni řešit
– tvrdil, že absolutní svoboda vede k vraždám a teroru
– odsouzený k smrti za členství ve spolku „petraševci“ – usilovali o svržení cara, byl ale omilostněn a poslán na Sibiř, kde prožil deset let a ztratil víru v revoluci a obrátil se k náboženství
– měl velkou zálibu v hazardních hrách
– trpěl epilepsií
– ZÁPISKY Z MRTVÉHO DOMU – sociálně kritický román líčí poměry v carských věznicích
– ZLOČIN A TREST – studie o lidském svědomí; hlavní hrdina, chudý student, pro peníze zabil starou lichvářku a její dceru, po těžkém vnitřním boji a za pomoci prostitutky Soni, která se prodává, aby živila svého surového otce, se přizná a přijme trest; využití vnitřního monologu; úvaha zda silný (silná vůle, inteligence) jedinec smí zabít bezcenného ničemu (slabého jedince); realistický filosofický román
– BRATŘI KARAMAZOVI – otcovražda, hledání viníka mezi třemi syny a jedním nevlastním. Jeden je opilec a špatný člověk bez morálky (stejný jako otec); druhý je filosof, uvažování ho přivádí k zoufalství, nevěří v Boha, vše je dovoleno; třetí zoufale hledá víru, chce najít něco, v co by se dalo věřit a pro co žít; čtvrtý nevlastní je fackovací panák, je po matce, nikdo se s ním nebaví, nikdo mu neřekne křestním jménem. Byl to on, kdo zabil otce (pod nátlakem ostatních) a neunese výčitky svědomí a spáchá sebevraždu. Kritika církevních nedostatků. Dostojevský nevidí na této zemi žádnou naději, naděje přichází až po smrti
– IDIOT – o zchudlém šlechtici Myškinovi, který trpí epilepsií, léčí se v sanatoriu. Po návratu ze sanatoria svojí ušlechtilostí vyniká nad ostatní a je pro ni považován za idiota. Kritika společnosti, která je nemocná, ale z nemoci obviňuje někoho jiného  mravně čistý člověk nemůže v morálně zkaženém světě žít

– Ivan Alexandrovič GONČAROV
– OBLOMOV – hlavní hrdina je člověk čestný, upřímný a dobrosrdečný, ale díky své pasivitě a lenosti přichází nakonec i o dívku, kterou miluje typ „zbytečného člověka“