Maturitní otázky 28. pokračování

Námluvy Pelopovy – Tantalos , král z Argu, je za své dřívější činy stižen kletbou. Jeho syn Pelops jde do světa (chce pomoci otci ). Ve městě Pis se právě konají závody v jízdě na voze, závodu se účastní i místní král Oinomaos (jeho dcera je parádní kost ) a ten, kdo jej dokáže porazit si ji může vzít. Okouzlený Pelops si jde pochopitelně taky zazávodit. Oinomaos odmítá, jelikož podle věštby pro něj zeť znamená smrt ( ale nakonec jede). Hippodamie se pro změnu zamiluje do Pelopse a chce si pojistit jeho vítězství, požádá královského vozataje Myrtila, aby poškodil králův vozejk. Král kvůli tomu zařve. Když si pak Myrtilos činí nároky na Hippodamií je svržen ze skály do moře.
Smír Tantalův – Pelops se vrátí domů zatím bez H , protože tady už jednu starou má ( Axiochu ). Tak žádá tatu ( Tantala ) , aby ji mohl vyhnat. Tantalovi bylo věštěno, že jeho hřích smyje zase jenom hřích, a proto Pelopovi vyhovuje. Pelops odchází do Pis ( chránit je před loupežníkama ), v tuto chvíli se mu Tantalos svěřuje ze svého hříchu (vyloupil Diův chrám  je pronásledován Erinyemi, aby mu dali pokoj postavil jim oltář, u kterého kdokoliv požádá o pomoc , dojde ochrany ). Hippodamie se snaží zabít Axiochu, ale díky Tantalovi ji to nevyjde. Axiocha porodí dítě (svěří je pod ochranu Pelopa ) a umírá. Hippodamie se snaží zabít i dítě, ale zase se to kvůli Tantalovi nepodaří, tím si konečně usmířil bohy a spokojeně umírá.
Smrt Hippodanie – Po 20ti letech. Pelops vychová společně děcka, který má s Hippodamií („talani“ – Atrea a Thysta ) i dítě, které měl s Axiochou (Chrisippos ). Na dvůr přichází nepoznaný slepý pěvec Myrtilos, který během hostiny prozrazuje, co a jak (Pelopovo vítězství a svůj skok )a ještě stihne Pelopa a jeho rod proklít. „Talani“ zabijí svého nevlastního bráchu Chrissipa Pelops poznává , že Hippodamie před ním milovala Myrtila a tak ho sejme. Hippodamie ho nad mrtvolou proklíná a sama samovolně umírá. Pelops odchází s vědomím, že viny nejsou usmířeny a otvírá svůj dům Erinyím
realistické drama
– František Adolf Šubert
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn