ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ
ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ
1770 – 1850, jednalo se o období v českých dějinách, které nazýváme obdobím osvícenského absolutismu, v poslední čtvrtině 18. st. proběhla řada reforem, které měly velký vliv na vzdělanost – byla zavedena povinná školní docházka (Marie Terezie), úředním jazykem se stala němčina, v 1. fázi šlo spíše o obranu češtiny, od přelomu století se zvýšily snahy o pozdvižení úrovně češtiny a rozšíření slovní zásoby, od 70. let 18. st. dochází k vzestupu češtiny, ke zvýšení počtu česky tištěných knih, latina zůstává již pouze jazykem používaným ve vědeckých disciplínách, kromě jazyka se projevilo NO v rostoucím zájmu o české dějiny, v otázkách slovanské vzájemnosti, v divadle, v novinářství, v ústní lidové slovesnosti a v dalších oborech umění
1. fáze NO
má podobu obrany před poněmčováním, projevila se zejména v jazykovědě a v historii
dějepisectví
Gelasius Dobner
historik, zpochybnil fakta v Hájkově kronice, přeložil ji do latiny
František Martin Pelcl
nahradil Hájkovu kroniku za Novou kroniku českou, celá historie se snažila v 1. fázi o objektivnost poznání dějin
