ČESKÁ PRÓZA PO R. 1968
LITERATURA
období 1968 – 1989
literatura se rozdělila na domácí, exilovou (Pavel Kohout, Milan Kundera, Josef Škvorecký, Pavel Tigrid) a samizdatovou (Eva Kantůrková, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma)
Bohumil Hrabal
narodil se v Brně, v mládí žil s otcem, správcem pivovaru, v Nymburku, kde poznal i „strýce Pepina“, jenž se stal jednou z typických postav jeho próz, studoval právnickou fakultu v Praze, živil se jako písař, úředník, skladník, za války pracoval na železnici, po válce dokončil fakultu, pracoval jako pojišťovací agent, obchodní cestující, spisovatelem od r. 1963
pábení – text vzniklý často na jeden zátah, zpravidla jde o vyprávění, vypráví o sobě nebo o lidech z různých prostředí, ale také o příslušnících své rodiny (strýc Pepin)
pábitelé – lidé zvláštním způsobem milující život, mají fantazii, představy o životě, ve své podstatě jsou vnitřně čistí a krásní, někdy se vyznačují až šaškovstvím s šokujícími nápady, umí se užívat života a radovat se i z maličkostí
znakem pábiltelského stylu je lidové prostředí, někdy jej označujeme jako totální realismus
slovní zásoba: lidová mluva, vulgarismy
tvorba
prvotina Perlička na dně – soubor povídek
soubor povídek Pábitelé
próza Taneční hodiny pro straší a pokročilé
román Ostře sledované vlaky
od r. 1976 nová tematika – vzpomínky z Nymburska: Postřižiny, Slavnosti sněženek
Obsluhoval jsem anglického krále
80. léta: eseje Něžný barbar, Domácí úkoly z pilnosti
Dopisy Dubence – úvahy a glosy
