Původ a vývoj českého jazyka

Původ a vývoj českého jazyka

praslovanština – společný základ jazyka Slovanů, měl pouze mluvenou podobu
staroslověnština – už psaný jazyk, základem makedonské nářečí
Vývoj češtiny:
bohemika – česká slova v latinské textu, 10.,11.stol.
glosy – vpisky českých slov kolem textů
– nejstarší česká věta z poč.13.stol.
primitivní pravopis (hlásky, kt. latina neměla označovány zvukově nejbližšími písmeny) pravopis spřežkový pravopis diakritický (rozlišovací) – dnešní podoba

Hláskové změny v jazyce:
 stahování samohlásek – novaja=>nová
 zánik nebo náhrada jerů(zvláštní znaky) – podle Havlíkova pravidla
 denazalizace (zánik nosovek) – používají se jen v Polsku
 ustálení přízvuku – čeština na 1.slabice, v Rusku stále pohyblivý přízvuk
 krátké i dlouhé samohl. jen v češtině a slovenštině, jinak zkráceny
 vznik „ř“ (ě,ie u=>i,í (dušu=>duši)
 diftongizace – změna samohl. na dvojhl. ó=>uo, ú=>au=>ou (koň=>kuoň)
 monoftongizace – změna dvojhl.na samohl. ou=>ů (kuoň=>kůň)
 úžení: ie=>í,é (viera=>víra)
 aj=>ej (vajce=>vejce, dělaj=>dělej)

Změny v tvarosloví:
 zánik duálu – zůstalo jen dva, oba, oči, ruce, nohy, ramena
 rozlišení podle životnosti (pohlavci=>pohlavky, hrobové=>hroby)
 zánik některých minulých časů: aorist (vedech=>vedl jsem), imperfektum (vediech=>vedl jsem), plusquamperfektum (byl jest nesl) – složený tvar předminulého času
– aorist slovesa být (bych, bys, by..) dodnes jako část kondicionálu
 spřežkový pravopis – spojení 2 a více písmen (czas=>čas, rzycha=>řeka)
 diakritický pravopis – v15.st. zavedl Jan Hus, spřežky nahrazeny písmeny s rozlišovacími znaménky(nabodeníčka dlouhá=>čárka, krátká=>háček)