Literatura národního obrození – obranná a ofenzivní fáze

Pavel Josef ŠAFAŘÍK
slovák, psal česky, studoval v Praze a stal se prof. KU, evangelík, všestranný vědec a historik, archeolog, jazykovědec, etnograf (národopisec, tradice, folklór), spolupracovník Palackého, slavista.
1848 – v Praze slovanský sjezd – svoboda pro slovanské národy
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI – vylíčení dějin slovanských národů do doby, kdy se Slované rozpadli do jednotlivých národů, dokázal, že Slované jsou vedle Řeků, Římanů a Germánů spolutvůrci evropské kultury a tím vyvrátil podceňující teorii Němců,

František PALACKÝ
„Otec národa“
* na Moravě, studoval na Slovensku, přítel Šafaříka, zemský historiograf; politik – liberál (zastánce austroslavismu)
DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH A V MORAVĚ – pětidílné; základní historické dílo do r. 1526; výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou; vysoká epická kvalita textu. Zahrnují č. dějiny až po nástup Habsburků na č. trůn (1526). Pro líčení staroslovanského dávnověku použil Rukopisy, v jejichž pravost věřil. Pojetí č. dějin chápal jen jako neustálý zápas mezi živlem slovanským a germánským, tj. mezi principem demokratickým a feudálním. Za vrchol toho to zápasu pokládal husitství (tento názor převzali A. Jirásek, Z. Nejedlý). Dějiny mají vynikající stylistickou úroveň. R. 1848 organizoval společně se Šafaříkem slovanský sněm. Byl také tajemníkem muzea a vydával časopis Vlasteneckého muzea.
do r. 1848 byl zastánce austroslavismu ( politická samostatnost v rámci federativního Rakouska ), pak po zkušenostech z r. 1848 tuto ideu opustil: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ ( reakce na možné a posléze i pozdější vytvoření R-U )

Jan KOLLÁR
slovák, * v Mošovicích; tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky. Studoval teologii na univerzitě v německém městě Jeně, seznámil se s Frederikou Wilhlminou Schmidtovou, která se stala jeho inspirací a hl. postavou jeho Slávy dcery, kde ji nazývá Mína, kázal v Pešti. SLÁVY DCERA – ( 3 části – Sála, Labe, Rýn ) lyrickoepické básnické dílo, Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti (motiv putování); později přidal i další dva díly Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)