Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20. století ve světové literatuře
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20. století
ve světové literatuře
CHARAKTERISTIKA DOBY: v 19. st lidé věřili, že 20. st bude zlatý věk lidstva, na konci století rozčarování => období revolucí (dělníci se bouří), nárůst konfliktů, hroutí se veškeré hodnoty, anarchie, kritika, velká únava,
pesimismus, myšlenky spiritualismu (duchovno) a mystiky, intuitivní myšlení
toto období se také nazývá fin de siecle – konec století (ne jen času, ale i umění, jednání, civilizace)
ZNAKY: přežívá realismus, naturalismus, nově se však objevují symbolismus, impresionismus, expresionismus
heslo „Umění pro umění“ ( lartportlartismus) – důraz na formu, individualismus, nadřazenost = vznik bohémy, typické pro francouzské básníky, je jedno co si myslí čtenář, hlavně aby báseň měla uměleckou hodnotu
PŘEDCHŮDCI:
Arthur SCHOPENHAUER
dílo SVĚT JAKO VŮLE A PŘEDSTAVA – objektivní svět neexistuje, hnací silou všeho je vůle člověka,každý si svou vůlí
vytváří svůj vlastní svět, skepse vůči rozumu, vědě a poznání.
Fridrich NIETZSCHE
filosof, nesnášel křesťanství, Bůh neexistuje
TAK PRAVIL ZARATHUSTRA, SOUMRAK BOHŮ
díla plna rychlých a bystrých aforismů, pesimismus vůči světu, odmítal demokracii – vláda slabých, egoistické panství,
oslava nadčlověka, heslo: Buďte tvrdí
Henri BERGSON
zavrhoval rozum, důraz na intuici a pudy
