Jaroslav Hašek
Švejk jako literární typ:
o jeho chování, výroky a činy jsou často mnohovýznamové. Je stěží poznat, zda je to prostomyslný dobrák, úředně uznaný blb, ulejvák, vychytralý filuta nebo moudrý blázen.
o je neustále aktivní v jednání i v řeči, nic ho nevyvede z míry, v každé situa¬ci zachovává klid a rozvahu. Má vždycky poslední slovo.
o do puntíku plní rozkazy nadřízených a tím je přivádí k zuřivosti.
o je to lidový typ, který nemá obdoby ve svět. lit,, hloupý Honza z pohádek … Ve styku s představiteli války pomáhá vyvolat situace, které veškeré“hodnoty“ starého světa zesměšňují. Ve styku s lidmi, kteří jsou stejně jako on posti¬ženi starým světem, je jeho postoj humorný.
Román je psán jako sled volně přiřazených dějových epizod. Vedle dokumentaristických postupů tu najdeme řadu přísloví a průpovídek, jejichž cílem je válku zesm욬nit. Komického efektu dosahuje autor ironií, parodií, nadsázkou, asociacemi. Jazyk – hovorový, obecná čeština, slang, vulgarismy, zkomoleniny.
o Feldkurát Katz – pil, hrál karty, kouřil, záporná, ale dobrá postava
o Nadporučík Lukáš – ke svému nadřízenému se chová hnusně, ponižuje ho, nikdy nepřizná svou vlastní chybu, zodpovědnost vždycky svede na někoho jiného
o Poručík Dub – tupec na entou, malý, agresivní, uřvaný, byl učitel, tahleta postava je napsaná podle skutečnosti, je Čech a dokázal ubližovat svým lidem: „kam vítr, tam plášť“.
Všichni ti co jsou dole mají plus, všichni ti co jsou nahoře mají jedno velké plus.
