Významné osobnosti světové prózy 2. poloviny 20. století

POSTMODERNISMUS – reakce proti modernismu, který se už vyčerpal; sklon k mystifikaci, mnoho možných výkladů; znaky – uplatnění dvojúrovňovosti, estetického vnímání -> nejen pro náročné, ale i pro masové čtenáře; PALIMPSET – texty se překrývají s texty autorovými (parafráze, připomínky, poznámky)

Umberto ECO (1932)
– vědec
– JMÉNO RŮŽE – bestseller, detektivka, zfilmováno; vzpomínky mnicha na záhadná úmrtí v opatství z jeho mládí, poselství o svobodě lidského ducha; mystifikace, složitá symbolika, dvojí rovina – obsah a úryvky z Aristotelovy filozofie
– FAUCALTOVO KYVADLO

další představitelé postmodernismu :
Milan KUNDERA (1929)
– básník, dramatik a prozaik
– narodil se v Brně, studoval FF UK, dokončil Filmovou fakultu AMU
– emigroval do Francie, kde přednášel na univerzitě; 1979 mu bylo odebráno české státní občanství a 1981 mu bylo uděleno francouzské
– jeho romány se staví do opozice proti klasickému chápání románu v popředí s příběhem, podle něj jsou příběhy proto, aby jimi autor dokládal své myšlenky, aby rozmlouval se čtenářem, nikoliv aby se jimi dokládalo cokoli o životě hrdinů; autor filozofuje, zajímají ho myšlenky, úvahy o životě; román má zachytit mnohoznačnost a relativitu každého lidského života
– UMĚNÍ ROMÁNU – teorie románu
– SMĚŠNÉ LÁSKY; DRUHÝ SEŠIT SMĚŠNÝCH LÁSEK; TŘETÍ SEŠIT SMĚŠNÝCH LÁSEK – soubory povídek na téma odlidštěnosti milostných vztahů, s nimiž se chladnokrevně kalkuluje; typický sarkasmus, humor, ironie, erotika – „Falešný autostop“ „Já truchlivý Bůh“ „Nikdo se nebude smát“