Česká poválečná poezie do roku 1968
50. léta – básníci sdružení kolem časopisu Květen – básníci „všedního dne“
Miroslav HOLUB (1923)
– básník a vědec, civilním povoláním lékař
– u něj nejmarkantnější inspirace všedními problémy života; píše zdánlivě strohé verše; přímá a jednoznačná vyjádření, maximální sdělnost; téma lidské velikosti životních hodnot; témata z lékařského prostředí
– sb. DENNÍ SLUŽBA; ACHILLES A ŽELVA; KAM TEČE KREV; TAK ZVANÉ SRDCE
– proti hlouposti, netečnosti hledá obranu ve vědě, v pravdě
– reportážní prózy z cest – ŽÍT V NEW YORKU; ANDĚL NA KOLEČKÁCH
– patří k nejpřekládanějším českým básníkům do jiných jazyků
Jiří ŠOTOLA (1924-1989)
– básník skupiny Květen, prozaik a dramatik
– sb. NÁHROBNÍ KÁMEN; VENUŠE Z MÉLU; HVĚZDA YPSILON – od romantických veršů k epice (protiválečné pásmo s židovskou tematikou Bylo to v Evropě) k filozofickým úvahám (b. Óda na smrt Karla Hynka Máchy) a aforistickému výrazu
– jeho poezie zčásti navazuje na tvorbu Nezvala z období poetismu (uváděním scén z poutí a jarmarků)
