Česká poválečná poezie do roku 1968

Další básníci 60. let:
Ivan DIVIŠ (1924)
– jeden z největších žijících českých básníků
– způsob psaní tzv. chrlení veršů – podobné surrealismu používá enumeraci – výčet věcí
– narodil se v Praze; vystudoval FF UK v Praze; pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, v letech 1968-9 v měsíčníku Sešity
– v srpnu 1969 odešel do exilu; pracoval v rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově
– v 60. letech vydává řadu sbírek holanovského typu – existenciální motivy úzkosti, samoty, cizoty a hnusu; hledání smyslu ve světě, který je krutý a zlý
– později přistupují motivy beznaděje, ztráty identity, všeobecného rozkladu, kladení nezodpověditelných otázek
– používá přímo vodopád drsných metafor; jazyk složitý, plný neologismů; od vulgarity až k biblicky vznosnému a patetickému jazyku
– nenávist k normalizační době – jsou deformovány veškeré tradice, hodnoty, úcta a lidství
– celé jeho dílo je vášnivou kritickou reflexí krize moderní civilizace; v r. 1987 obdržel literární Cenu Jana Zahradníčka
– sb. ROZPLEŤ SI VLASY; CHRLENÍ KRVE – v 60. letech
– v emigraci: sb. ODCHOD Z ČECH – soubor sedmi delších básní, psaných nerýmovaným volným veršem, polemický dialog s domovem – musí se s ním vyrovnat, pokud chce překonat emigrační trauma, pocity bezmocnosti udělat něco pro svobodu své země
– ŽALMY; MOJE OČI MUSELI VIDĚT

Emil JULIŠ (1920)
– autor experimentální poezie, postupně se soustřeďuje na tematiku proměnlivosti světa
– sb. PANSKÁ HORA; POHLEDNÁ POEZIE b. Nová země
– psal i experimentální prózu : PŘEJETÝ PES
– po r. 1969 sbírky nesmějí být publikovány – vycházejí v exilu: sb. GORDICKÁ HLAVA