Vývoj českého divadla v 18. – 19. století
J. K. Tyl – pokr.
– Strakonický dudák aneb Hody divých žen
o národní drama, neboť v něm vystihl typické postavy z českého venkova: Švanda, dudák, výborný muzikant, si chce vydělat peníze, získat slávu, úspěch, odchází z domova do světa. Je lehkověrný, naletí podvodníkovi, odrodilému Čechovi, světoběžníkovi Vocilkovi, který se stane jeho sekretářem. Je velmi mazaný, okrádá Švandu.
Dorotka, dcera hajného Trnky, Švandova dívka, je typickou českou venkovskou dívkou, je pracovitá, rázná, upřímná a má svého Švandu ráda a dovede o své štěstí bojovat. Jde zachránit Švandu o půlnoci na popraviště, kde Švanda hraje divým ženám, a spasí ho před smrtí.
Dorotku doprovází typický český muzikant, slušný člověk, skutečný přítel Kalafuna.
o pohádkový svět představuje např. víla Rosava, matka Švandy, která mu očaruje dudy, divé ženy, princezna Zulika, kterou Švanda hrou na dudy rozveselí
o záměr hry – autor chtěl oslavit český lid a varovat před odrodilstvím (Vocilka) a přílišnou touhou po penězích
