Humor a satira v české literatuře

V období národního obrození:

Karel Havlíček
– byl zastáncem myšlenky slovanské vzájemnosti, myšlenky, že všechny slovanské národy se semknou pod vedením a ochranou největšího národa – Ruska. S touto ideou odjel do Ruska, kde mu Pavel Josef Šafařík zprostředkoval místo vychovatele. Zprvu byl nadšen, obdivoval se velikosti Moskvy i celého národa, zamiloval si dílo Gogolovo, které začal překládat. Brzy byl však rozčarován.
Začal si všímat i záporných stránek – krutosti nevolnictví, despotismu carského režimu, mravního úpadku ruské šlechty, zanedbanosti selského lidu a úplatkářství ve státní správě.
Předčasně se z Ruska vrátil a vydal soubor cestopisných reportáží Obrazy z Rus, které byly postupně otiskovány v novinách.

– útvar, který si autor velmi oblíbil, byl epigram
o epigram = krátká, satirická a útočná báseň s pointou (poentou)
o O první epigramy se Havlíček pokoušel už v Rusku. Tam vzniklo jádro sbírky, kterou po návratu do Čech doplnil a uspořádal pod názvem Epigramy 1845.
 sám Havlíček charakterizoval své epigramy jako „malinké nádobky, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral“
 tento sborník obsahuje 5 oddílů – Králi, Vlasti, Církvi, Světu, Musám
 Církvi – vysmívá se omezeným a fanatickým kněžím, zesměšňuje církevní obřady, zvlášť napadá jezuity jako nejhorší šiřitele tmářství
 Králi, Vlasti – připomíná protiklad mezi lidem a panstvem, kritizuje šlechtu, panovníky a státní aparát, poukazuje na různé formy vykořisťování lidu
 Světu, Musám – dotýká se kulturního dění, kritizuje nepůvodnost a nízkou úroveň některých literárních děl

– pro svou činnost byl Havlíček vystavován neustálým perzekucím, až byl zatčen a odvezen do vyhnanství do rakouského Brixenu (1851), vrací se roku 1855 s podlomeným zdravím a brzy nato umírá na TBC (1856)
– poslední rok byl pro něj velmi těžký – umřela mu manželka, byl bez peněz, sledován tajnou policií, nesměl se vzdálit z Německého Brodu, společnost se ho stranila, kromě Boženy Němcové
– v Brixenu vznikají 3 Havlíčkovy satirické skladby – Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra a Král Lávra