Humor a satira v české literatuře
Karel Havlíček – pokr.
Král Lávra
– Autor se zde posmívá nevědomosti a zaostalosti císařů, zesměšňuje habsburskou monarchii. Aby nemohla zakročit cenzura, volí pro svůj příběh cizí zemi – Irsko – a volí i obecnou látku, známou už z antického bájesloví o králi Midasovi. Na králi s dlouhýma oslíma ušima pak ukazuje pravou tvář rakouských mocnářů.
– V Irsku panoval král jménem Lávra. Byl to panovník hodný, dobrý a spravedlivý, neokrádal své poddané, chasníci nebyli nuceni nastupovat k vojsku.
Měl ten král ale jednu slabost – jen jednou v roce se nechal oholit a holiče pak nechal pověsit. Vlasy nosil dlouhé až na krk. Lidé se tomu velice divili a králi tuto ukrutnost vytýkali.
Jednoho dne padl los na holiče Kukulína. Již králi posloužil, již ho kat vede na šibenici. Tu vystoupila z davu Kukulínova matka a začala prosit krále, ať jejího syna ušetří. Král se zastyděl a velel zastavit popravu. Z Kukulína si pak udělal svého královského holiče a ten mu na oplátku musel slíbit, že nikdy nikde neřekne, co při holení spatřil na jeho hlavě.
Kukulína však hryzalo to strašné tajemství a ještě více fakt, že to nesmí nikomu prozradit. Jeho matka už se na něj nemohla dívat, a tak ho poslala do lesa k poustevníkovi, ten prý už mu poradí. Poustevník věděl, co Kukulína trápí, poradil mu, ať to řekne staré vykotlané vrbě. Kukulín tedy učinil, jak mu poustevník poradil.
Po nějaké době vystrojil král obrovskou hostinu, pozváni byli hosté z širokého dalekého okolí, také muzikanti z Čech, aby králi zahráli. Leč basista pan Červíček cestou někde ztratil kolíček z basy. Kdyby se vracel a kolíček hledal, nepřišli by na oslavy včas. Musel si tedy pomoci jinak. I tu najednou vidí před sebou starou vykotlanou vrbu. Uřízl z ní větev a udělal si kolíček nový.
Na královském bále, když pan Červíček spustil na basu, začala ona zpívat: „Král Lávra má oslí uši, král Lávra je ušatec!“
Král dal ihned Červíčka i s basou vyhodit, bylo však už pozdě. Všichni se dozvěděli to strašné tajemství poprav holičů, kteří měli tu čest, že směli oholit samotného krále.
Po krátké době utichl povyk a lidé si na krále s oslíma ušima zvykli. Dokonce se jim zdálo, že mu sluší. Kukulín ho dále stříhal, jelikož nikdy nevyšlo najevo, jak se to tajemství do basy vlastně dostalo.
