Významné osobnosti světové literatury po roce 1945

William Styron
(viljem stajrn)

– americký spisovatel
o ve všech jeho dílech se objevuje otázka svědomí a viny, jinak tomu není v románu s tématem války Sophiina volba (sofijina)

 příběh s částečně autobiografickými prvky
 Vypravěč Stingo líčí život mladého mileneckého páru – Sophie a Nathana (nejtna). Seznamuje se s nimi na konci 40. let v Americe, když se přistěhuje do penzionu Růžový palác, kde oba bydlí. Nathan je duševně nemocný – je schizofrenik, trpí silnými záchvaty vzteku a agresivity, navíc je narkoman. Sophie je Polka, která přišla do Ameriky po válce, aby našla svou ztracenou identitu a začla nový život. Jejich vztah je tragický, doprovázený prudkými hádkami a rozchody.
Ze Sophiina vyprávění vychází na povrch celý její život – válku strávila v koncentračním táboře, kam se dostala spolu se svými 2 dětmi za pašování masa pro svou nemocnou matku. Zde zažila životní otřes – musela se vzdát jednoho dítěte ve prospěch života dítěte druhého, sama musela zvolit to, které půjde do plynové komory.
Pak chtěla zachránit aspoň své druhé dítě – snažila se svést velitele tábora, aby jejího syna zařadil do programu na převýchovu dětí v Německu. Nikdy už ale svého syna neviděla.
Její život byl provázen samými špatnými volbami, i vztah s Nathanem nebyl perspektivní, a tak končí sebevraždou obou milenců.
 Ukázka:

Vůbec tomu všemu nemohla věřit. Vůbec nevěřila, že tu najednou klečí na tom drsném cementu, tiskne k sobě obě děti tak zoufale, že má pocit, jako by jejich kůže měla i přes vrstvy šatů rázem srůst s její. Nemohla tomu věřit, totálně, až k hranici pomatení mysli…
„Nenuťte mě volit,“ šeptala v úpěnlivé prosbě. „To přece nemůžu.“
„Tak je tam pošlete obě,“ řekl doktor pomocníkovi.
„Mami!“ a už slyšela Evin tichý, ale sílící pláč, protože právě v tom okamžiku dítě od sebe odstrčila a s podivně neohrabaným pohybem se na vycementované rampě zvedla. „Vezměte si tu menší!“ vykřikla. „Vezměte si tu malou!“
A v té chvíli vzal doktorův pomocník Evu šetrně za ručičku – na jeho ohleduplnost se Sofie marně snažila zapomenout – a odváděl ji do čekající legie zatracených. Věčně si vybavovala ten matný obrázek, jak se to dítě se zoufale prosebnými zraky stále a stále otáčí.