Významné osobnosti světové literatury po roce 1945

Jean – Paul Sartre
(žán pól sártr)

– francouzský filosof a spisovatel
– odmítl Nobelovu cenu za literaturu, protože neuznával oficiality
– podle Sartra je člověku dána schopnost svobody, výrazem této svobody je čin. Bez činu je lidská existence zbytečná. Být svobodný = jednat.
– má–li mít lidský život smysl, nesmíme zaujímat neutrální postoj
– k jeho nejznámějším dílům patří román Hnus a sbírka povídek Zeď
o Zeď – úvodní povídka
 Děj je situován do období španělské občanské války. Hlavní hrdina Pablo čeká ve vězení na smrt. Z legrace oznámí svým věznitelům, že další bojovník za svobodu se skrývá v márnici, protože věděl, že to není pravda. On ale mezitím změnil úkryt a byl v té márnici dopaden a zastřelen.
 autor ukazuje, jak je život absurdní a jak je vše dílem náhody
 Ukázka:

”Kde je Ramón Gris?”
”Nevím.” Ten, co mě vyslýchal, byl malý a tlustý. Měl skřipec a kruté oči.
Řekl mi:
”Pojď blíž.”
Popošel jsem blíž. Prudce mě odstrčil a posadil se. Řekl:
”Buď ty, nebo on. Zůstaneš naživu, když nám řekneš, kde je.”
Ovšem že jsem věděl, kde je Gris: skrýval se u svého bratrance, čtyři kilometry za městem. Taky jsem věděl, že neprozradím, kde se ukrývá, ledaže by mě mučili.
…
”Tak co,” řekl tlustý důstojník, ”přemýšlel jsi?”
Prohlížel jsem si je se zájmem jako vzácný hmyz. Řekl jsem jim:
”Vím, kde je. Je schovaný na hřbitově. V některé hrobce nebo v márnici.”
Chtěl jsem si z nich vystřelit. Chtěl jsem vidět, jak vstávají, zapínají si opasky a dávají horlivě rozkazy.
Vyskočili.
”Jdeme tam.
S křikem odešli a já klidně čekal pod dozorem falangistů.
…
”Dostali Grise.”
Roztřásl jsem se.
”Kdy?”
”Dnes ráno. Udělal blbost. V úterý odešel od bratrance, protože se pohádali. Bylo dost lidí, co by ho byli ukryli, ale už od nikoho nic nechtěl.” Povídal: ”Schoval bych se u Ibbiety, ale když ho zavřeli, schovám se na hřbitově.”
”Na hřbitově?”
”Ano. Byla to blbost. Přirozeně, dnes ráno tam přišli, mělo se to stát. Našli ho v márnici. Střílel po nich, a tak ho oddělali.”
”Na hřbitově!”
Všecko se se mnou začalo točit, a když jsem přišel k sobě, seděl jsem na zemi: smál jsem se tak křečovitě, že mi hrkly do očí slzy.