Vývoj českého slovníkářství
Vývoj českého slovníkářství
– české slovníkářství má dlouholetou tradici ta začíná ve 14. století za doby Karla IV. Slovníky psali např. mistr Klaret latinsko-české slovníky
– Veleslavínovy slovníky z konce 16. století shrnovali tehdejší slovní zásobu, byly vícejazyčné (latina, řečtina, němčina)
– Komenský – chtěl sepsat všechnu slovní zásobu češtiny – „Poklad jazyka českého“ – všechny podklady však shořeli v Lešně při požáru
– Národní obrození – Jungmann – českoněmecký slovník, začíná novou dobu slovníkářství, jeho slovník je především výkladový a vychází z něj mnoho pozdějších autorů
– Kottův slovník z konce 19. století as počátku 20. století – přebírá jungmanův slovník a doplňuje ho o neologismy
– 1935 začíná vycházet Příruční slovník, pak Slovník spisovného jazyka českého
1.) slovníky překladové
2.) slovníky výkladové – vysvětlují význam slova stejným jazykem
a. naučné(encyklopedické) – Ottův slovník naučný, ilustrované encyklopedie
b. jazykové – výklad významu slova, Slovník spisovné češtiny,
3.) slovníky speciální
a. cizích slov
b. slovníky vlastních jmen
c. historické – j. Gebauer, ……….
To psalo dítě ze třetí obecné? Hrůzný pravopis! „Slovníky shrnovali“, „podklady shořeli“ (ypsilon v podstatném jméně= logicky ypsilon ve slovese).
„as počátku“ (a z počátku) – to si to probůh, nemůžeš po sobě zkontrolovat?