Evropské baroko. Česká literatura doby pchingobělohorské
Evropské baroko. Česká literatura doby pobělohorské
17. století
– období válek (třicetiletá) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě, proto pocity marnosti, pomíjivosti pozemského světa a podobně.
– Růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka
– rekatolizace
Znaky: – v architektuře: mohutnost, chaos, nabubřelost, jsem všude…
– nedůvěra v rozum, absolutizace víry
– nečistá víra v boha nevědí čemu věřit, víra katolická proto musela upoutat pozornost, překvapit, strhnout lidi zase k sobě.. snaha o zahlcení člověka proto tolik ozdob a všeho okolo
– rozdíl oproti gotice – člověk měl za sebou renesanci – byl dále v poznání proto musela církev lidi ohromovat , musela jim nabídnout, co ještě neviděli
– odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
– mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
– naturalistická konkrétnost ( pocit bezmoci, utrpení, bolesti)
– monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
– zásada kontrastu – dramatičnost (např. krutý ďábel x milostivý bůh, zlo x dobro, chudoba člověka x nádhera chrámů, hrůzy válek x nadpozemský ráj)
V literatuře – aktualizace typických středověkých žánrů, legenda, duchovní píseň, epos, tratát,
reflexivní lyrika, užití obraznosti, alegorie symbolů.
