2. souvětí stupňovací (gradační)
2. souvětí stupňovací (gradační) – obsah druhé věty je závažnější než obsah první věty
(platí A, ale nadto platí B)
– Nevěřili mu, ba pokládali ho i za lháře.
– ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i; nejen – ale i, nejen – nýbrž i
3. souvětí odporovací (advenativní) – obsah druhé věty popírá obsah první věty, je s ním v nesouladu (protikladu), nebo ho omezuje (B je v rozporu s A)
– Nešli jsme podél potoka, ale dali jsme se lesní cestou.
– Bylo těžké najít nocleh, a našli jsme ho přece.
ale našli jsme ho přece.
našli jsme ho však přece.
– Květiny jsem sice nesehnal, ale koupil jsem pěkný dárek.
– ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, a (ve významu odporovacím); sice – ale
4. souvětí vylučovací (disjunktivní) – obsahy vět nemohou platit současně; platí kterákoli, ale jen jedna z nich, vzájemně se vylučují (jestliže platí A,nemůže platit B a naopak)
– Bud’se uč, nebo mi pojd‘ pomoci.
– nebo, anebo; bud‘ – bud‘, bud‘ – nebo
