ČECHY:

ČECHY:

Téma války:
– z fronty, většinou ruské, ale málo
– emigrace – Lustig, Hostovský
– koncentrační tábory
– domácí odboj (Jan drda)
– ilegální hnutí, heydrichiáda
– kolaborace…

Ludvík Aškenazy
– žid, v jeho knihách témata pronásledování židů..
– novinář, spisovatel
– dětsky čisté vidění světa, „prosté“ otázky – jasné a prosté odpovědi, usměvavé, humorné seč mísí s tragickým
– „čtenář se usmívá a nato mu úsměv přihořkne z údivu na d vlastní malostí“
– povídka „Vajíčko“ – nepřímo se dotýká naší představy, téma války je tam jen okrajově – ale přesto silně působí
– „Psí život“ – soubor pěti drobných poetických povídek, které protestují proti válce způsobem, kdy je předvedeno utrpení zvířat ve válce.
o Jelimánek – poník, který se už jako hříbě dostal k vojenské dechovce. Celých 20 let táhl buben, jehož rytmus se mu vryl do paměti. Vojenské pochody považoval za nejvyšší orgán světa a miloval je víc než oves. Pak se stalo, že byly československé vojenské dechovky zrušeny. Jelimánka si vzal na starost bývalý tambor Ferdinand Kubala a na stará kolena si zavedl živnost cirkusáka. S maringotkou, kolotočem a malou střelnicí táhli po českém venkově. Jelimánkova práce byla jednoduchá – otáčel kolotočem. Nebylo to těžké, ani zábavné. Chodil krokem dokolečka, se svěšenou hlavou, bez jiskry. Žvejkal na prázdno a vzpomínal na dvojité porce ovsa před přehlídkou. Jednou koupil Kubala starý gramofon a osm desek s dechovou hudbou a byl zvědav, co to s Jelimánkem, o kterém tušil, po čemu se mu stýská, udělá. Jakmile se ozvala první hudba z desky, Jelimánek strnul. Byl naplněn slastí z dechové hudby, vznesl se téměř a začal pohánět kolotoč nevídanou rychlostí. Byl šťastný. Jen se pořád divil, když je hudba, kde je pěchota, kde jsou vojáci? Začal bez ustání vše pozorovat a hledat. Jednoho dne se stalo, že se Kubalovy vozy setkaly s ustupující armádou. Vojsko bylo unavené a zničené, ale panoval názor, že ustupují-li s hudbou nic ještě není ztracené. Proto osm vojenských dechovek táhlo se zničenou armádou. Když zahráli marš a další pochody, Jelimánkova duše našla klid a uvolnění. Svět byl zase, jak má být. Pak ale německá armáda odjela a Jelimánek měl jedinou touhu zase za muzikou.. Běžel bezstarostně malý poník mezi hřmotícími pancéři v černých mracích nafty.. Jelimánek našel dechovku až k večeru. Příběh končí tak, že si Jelimánka uvařili na guláš a jeho pán už se ho nikdy nedočkal