ČESKÝ JAZYK

Český jazyk

2011-02-16T03:00:00.000-08:00

10. Kritický realismus v evropské literatuře a jeho uplatnění v literatuře české (městská a venkovská tematika).

2010-11-16T06:55:00.000-08:00

Realistické prvky v díle B. Němcové a K.H. Borovského.

Realismus
Realismus pod drobnohledem:
- realismus je tendence, kterou sledujeme již od starověku (většině tvůrců literárních nebo uměleckých děl se vždy jednalo o to, aby se co nejvíce přiblížili skutečnosti) – vztah autora k realitě
- literatura se stává realistickou v době klasicismu a osvícenství (vznikají první realistická díla – Fielding – Tom Jones, Defoe – Robinson Crusoe)
- jako směr se realismus vyvíjí až v 19. století– umění se zbavilo všeho, co ho deformovalo (středověký schematismus, náboženská dogma, potlačen vliv romantické rozervanosti – ideál již nelze hledat mimo skutečnost)
- dílo získává co největší míru objektivizace (příhodné je konstatování, které říká, že v realismu se vlastně jedná o ztrátu iluzí)

Příčiny vzniku realismu v 19. století:
- realismus měl filozofické předpoklady – pozitivismus (August Comte) – poznatky věd jsou zdrojem jediného skutečného poznání
- dialektický materialismus (Karel Marx) – svět není soubor hotových věcí, ale procesů (neexistuje nic absolutního a konečného) – duch je výtvorem hmoty, vývoj probíhá ve spirále (znovu a znovu prochází stupni, kterými již prošel, avšak pokaždé na vyšší úrovni)
- historický materialismus – přenesený dialektický materialismus na život lidské společnosti (jak lidé žijí, tak také myslí)
- Hyppolit Taine – francouzský literární vědec a filozof, podle něho je umělecké dílo výsledkem působení tří hlavních činitelů: rasy, prostředí a momentu (doby) – základ naturalismu (rozhodující vliv dědičnosti a prostředí na člověka)
- rozmach přírodních a technických věd (Darwin, Pasteur…)
- revoluční rok 1848 – změna poměrů, doba teroru, zatýkání a cenzury
- nástup Napoleona III. (pohřbení snů romantiků)

Charakteristické rysy literárního realismu 19. století:
- základním estetickým pravidlem je pravdivost, věrnost skutečnosti
- skutečnost by měla být zachycena v celé své komplexnosti a složitosti
- objektivita uměleckého díla – nicméně autorův subjekt není zcela vyloučen (autor může zaujmout určitý postoj)
- realismus se tolik neobrací do minulosti, a pokud ano, slouží pohled do minulosti spíše k hledání paralel mezi dobami dávnými a soudobými
- realismus se snaží o pravdivé zobrazení skutečnosti, ale je třeba říct, že ji jen trpně nekopíruje, ale vybírá příznačné jevy, vyzdvihuje příznačné rysy a typizuje postavy
- pozorování, popis a třídění – metody realistů

- 30. léta 19. století – realismus se protíná s romantismem
- 1857 – manifest „Realismus“ (Francie, kritik Campffewy) – autoři si vzali jako modlu Balzaca, román by měl být přesným odrazem skutečnosti, upřednostňuje se městské prostředí a objektivita

Kritický realismus
- vystupňovaný realismus druhé poloviny 19. století
- snaha o přesnost a pravdivost, je historicky konkrétní (nespokojí se s tím, že jen pravdivě zobrazuje)
- autor je nezúčastněný, má odstup – vyjadřuje „er formou“ (zahalí vlastní myšlenky)
- snaha o analýzu – autor je společensky zapojený a angažovaný
- kritický realismus má rád současnost, soustřeďuje se na měšťanstvo – podkládá fakta

Srovnání romantismu a kritického realismu

Romantismus
- autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou
- autor je nezapojený ve společnosti
- důraz na lásku
- obliba historie
- příroda, fantazie, návrat k folkloru
- poéma

Kritický realismus
- odstup od postav
- autor je angažovaný ve společnosti
- cit je výsledkem spol. zařazení
- současnost
- příroda nehraje roli - město
- drama, román

Realismus ve výtvarném umění:
- zrod pojmu „realismus“ – spojen s francouzským malířem Gustavem Courbetem (takto byla odmítavě pojmenována jeho výstava) – jeho obrazy jsou věrné skutečnosti, nezatížené žádnými estetickými ideály, tematicky – všední výjevy z venkova, prací unavené obyčejné lidi
- Édouard Manet, Theodor Rousseau (barbizonská škola), Ilja Repin (peredvižnici)
- realisté u nás: Josef Mánes, Karel Purkyně, Antonín Chittussi, František Ženíšek, …

Přechodné období
- realistické tendence v literatuře nevykrystalizovaly najednou (aktéři se museli zbavit romantické subjektivnosti)
- v tomto období, ve kterém působili např. Heine nebo Sandová se stále uplatňují lidové slovesné formy, baladické náměty, fantazie atd. X pozornost k rozvrstvení společnosti, satirický tón, kritika sociálních rozdílů
- umění začíná sloužit časovým požadavkům
- pojem „naivní (ideální) realismus „ – stále jsou ovlivněni romantismem, ale již ctí některé realistické postupy a metody, kritika společenských mravů, poukazují na rozvrstvení společnosti

Heinrich Heine
- německý spisovatel židovského původu
- byl členem hnutí „Mladé Německo“ – opoziční charakter oproti stávajícímu systému (hnutí působilo v letech 1830 – 1848) – pranýřovali společenské poměry, hlásili se k idejím samostatného Německa, svoboda myšlení a slova
- emigroval do Paříže
- trpěl bolestmi hlavy a v exilu téměř oslepl a ochrnul na celém těle
Dílo: - navazuje na romantické hnutí, ale později píše sociální a politickou lyriku
- jednoduchost a melodičnost básní, ironie, satira, vtip
- zesměšňuje nacionalismus a militarismus
Kniha písní – sbírka poezie, pod vlivem romantismu

George Sandová (vlastním jménem Aurore Dupinová)
- měla nekonvenční a bohémský život
- milostné avantýry s Mussetem a Chopinem
- usilovala o emancipaci žen
Dílo: - napsala studie o Janu Žižkovi a Prokopu Holém
Valentina, Lélie, Ďáblův močál

Realistická literatura ve Francii

- realistická literatura se rozvíjí po pádu Napoleona v roce 1815
- literatura se společensky angažuje – spisovatelé spolupracují s deníky (rozvoj moderní žurnalistiky)
- konec 60. a 70. let – realismus se mění na naturalismus
- nástup realismu souvisí novou filozofií (pozitivizmus, dialektický materialismus) a s rozvojem věd, průmyslu (1830 – 1. velká železnice)

Honoré de Balzac (1799 – 1850)
- narodil se na venkově, vystudoval práva
- touha zbohatnout – odstěhoval se do Paříže
- krátce vlastnil tiskárnu, ale zbankrotoval
- nejprve psal tzv. „černé romány“ (dobrodružné knihy plné exotiky) – styděl se za ně, podepisoval je pseudonymem Lord R’Hoone – ale vydělal si první peníze
- poté vydával zkrácené verze děl některých klasiků (Moliere)
- počátek 30. let – vydal román, který se stal velmi úspěšný
- konec Balzacova života je ironický – oženil se s dlouholetou přítelkyní polskou šlechtičnou Evelynou Hanskou, byl bohatý, dostal se do vysoké společnosti, jak vždy chtěl – ale brzy poté umírá
Dílo: Charakteristické rysy:
- vytvořil obraz francouzské společnosti 19. století
- mistrně vystihl psychologii lidí, kteří jsou postiženi nějakou vášní či slabinou – lakomci, kariéristé, zločinci, pokrytci
- příběhy nepostrádají napětí, gradaci i nečekané zápletky
- přihlásil se k realismu – román je bezcenný, je-li nepravdivý
- toužil do začlenění do vrstvy aristokratů – ve svých knihách je vylíčil jako lidi, odsouzené k pádu, kteří si ani jiný osud nezaslouží
- jeho hrdinové se vyskytují ve více jeho knihách – jednou jako titulní postava, jindy jen jako epizodní

Lidská komedie: cyklus Balzacových románů, jehož celkovou vizi si načrtl v roce 1834
- chtěl vykreslit obraz společnosti a civilizace své doby, které se mu zdály úpadkové
- cyklus má tři části:
a) studie mravů (111 románů)
b) filozofická studie (27 románů)
c) analytická studie (5 románů)
- z celkového počtu 143 knih jich Balzac stihl napsat 95, vystupuje v nich 2000 postav
- ústřední trilogií je Otec Goriot, Lesk a bída kurtizán, Ztracené iluze

Otec Goriot (děj viz ČD)

Otec Goriot
- tato postava je až směšně šetrná, miluje nade vše své dcery, je to ale „opičí láska“ (nekritická, nerozumná až směšná)
- dcery se za něj stydí, ale ždímou z něj peníze – otec jako takový pro ně nemá hodnotu
- ten si to ale uvědomí až na smrtelné posteli (u jejich dcer se po jeho smrti také objeví náznak lítosti, ale jejich manželé je usměrní)
Evžen de Rastignac
- díváme se na vývoj hrdiny – přichází plný iluzí, je ctižádostivý, chce dobýt svět svou prací a inteligencí X zjišťuje, že pokud nemá peníze, je nadání k ničemu
- příběh Goriota ho dojímá, uvědomuje si prohnilost společnosti X ale po jeho smrti jde budovat svou kariéru

Ztracené iluze
- románová trilogie
- vzestup a pád Luciena Rubempré, venkovského básníka, který se snaží pomocí své bohaté milenky proniknout mezi umělecké kruhy v Paříži
- zprvu čestný člověk – morální rozklad
- Lucien se dostává do zkorumpovaného světa novinářů, chce získat šlechtický titul, ale vše ztratí a vrací se na venkov.Protiváhou Luciena je jeho venkovský přítel David Séchard, vynálezce.Žije poctivě, ale falešné směnky, které jeho jménem podepsal Lucien, ho dostávají do vězení.Lucien se setkává s kanovníkem Herrerou (Vautrin) a za slib poslušnosti získává s jeho pomocí peníze, které pomáhají Davidovi z vězení.Nakonec s Herrerou odjíždí do Paříže.

Lesk a bída kurtizán
- Lucien miluje kurtizánu Ester (jeho lásku k ní „vypěstoval“ Herrera) – po 4 letech jim oznámí, že se nesmí vídat = zahrává si s lidskými city
- nakonec se Ester otráví a Lucien a Herrera jsou zatčeni, protože k nim vedou stopy velkých peněz (Herrera chtěl Lucienovi koupit pole a šlechtický titul, peníze získala Ester přes bankéře Nucigena, který se do ní zamiloval)
- oba jsou zatčeni – Lucien se oběsí – Herrera je zdrcen z jeho smrti

- další díla – Šagrénová růže, Bratranec Pons, Evženie Grandetová (rodina Grandetových, hlavou rodiny je otec Felix, bednář, který vlastní nesmírné bohatství, o kterém jeho rodina neví.Jeho synovec Karel ho požádá o peníze na cestu do Indie, Evženie se do něj zamiluje a dá mu všechny své peníze.Slíbí si věrnost, otec to nevidí rád a s Evženií se usmiřuje až po smrti své ženy.Ovšem nevede ho k tomu otcovská láska, ale peníze, které Evženie po matce zdědila.Karel se vrátí jako boháč, vezme si bohatou šlechtičnu.Po smrti otce se Evženie stane nejbohatší ženou Francie, vezme si starého soudce Cruchota a citově zklamaná se stěhuje na venkov, kde se věnuje charitě.)

Gustave Flaubert
- narodil se v Normandii v rodině lékaře
- studoval práva na pařížské univerzitě
- byl finančně zajištěn, cestoval
Dílo: - ovlivněn romantismem
- mistr analýzy lidské psychiky (již ne celkový obraz společnosti jako u Balzaca, ale zúžený pohled do nitra jedince)
- jeho romány jsou o konfrontaci dvou světů – vysněného a reálného = ztráta iluzí
Paní Bovaryová (Madame Bovary) (děj viz ČD)
- podtitul Mravy francouzského venkova
- autor odsuzuje maloměšťáckou společnost – ztotožnění s hrdinkou
- rozpad romantické iluze o krásném životě
- román byl roku 1857 postaven před soud (spolu s sbírkou Ch. Baudelaira Květy zla) pro urážku veřejné mravnosti – Flaubert řekl, že „kniha je nemravná jen tehdy, když k nemravnostem nabádá, ne když je popisuje“
- byl napsán na základě skutečných událostí

Salambó
- historický román, odehrává se v Kartágu, popisuje lásku princezny Tanid k vůdci poražených žoldáků
Citová výchova – dva muži hledají své místo ve společnosti, romantik Frederick, který se neustále potácí mezi sněním a znechucením se snaží svést vdanou ženu
- protikladem je mladík, který je morálně čistý, ale ani on si sympatie čtenářů nezíská
Bouvard a Pécuchet – humoristický román o dvou písařích, kteří se přestěhují na venkov a „pěstují“ tam vědu

Bratři Goncourtové
- vytvářejí přechod mezi realismem a naturalismem
- studují dokumenty, jejich hrdiny vede do záhuby pud – naturalismus
Dílo: Slečna Filoména

Naturalismus
- umělecký směr 2.poloviny 19.století, jedna z podob realismu
- navazuje na pozitivistickou teorii (jako realismus)
- Hyppolite Taine – člověk je výsledkem rasy, prostředí a historického momentu
a) rasa – rasa etnická, ale i příslušnost k určitému národu
b) prostředí – sociální prostředí (např. u Zoly – období 2.císařství)
c) historický moment – doba, ve které jsme se narodily a ve které jsme se vyvíjeli
- naturalismus vzniká ve Francii za bratří Goncourtových
1.)chtěli zobrazit člověka vědecky, jako výslednici a, b, c
2.)nechají hrdinu napospas a zkoumají jeho chování, metoda pokusů

Emil Zola
- jeho otec zemřel, když mu bylo 7 let
- byl vychováván na jihu Francie u rodičů jeho matky
- studoval v Provence – přítelem byl malíř Cézane
- po smrti babičky se přestěhoval do Paříže
- 2x propadl u maturity – začal se věnovat publicistice a literární činnosti
- v období Dreyfusovy aféry napsal prezidentu republiky otevřený dopis (J’acusse), ve kterém se důstojníka zastal – byl odsouzen, utekl však do Anglie
- zemřel na otravu plynem
Dílo: - Zola je největší naturalista své doby, za první naturalistický román označil „Paní Bovaryovou“
- vypracoval teorii románu – Experimentální román – podle této teorie musí být spisovatel jen nestranným pozorovatelem
Tereza Raquinová – vdá se, manžel si přivede přítele, Tereza se do něj zamiluje, naplánují vraždu jejího manžela, nakonec se jen hádají, svalují vinu jeden na druhého, život skončí sebevraždou
Les Rougon-Macquart – cyklus románů, jehož podtitul zněl ve sterém překladu „Živočichopis jedné rodiny za 2. císařství“
- celkem 20 románů, 32 hlavních postav a přes 1000 vedlejších
- Zola nakreslil rodokmen početné rodiny Rougon-Macquartů (aby zvýraznil vliv dědičnosti, za předky rodiny vybral nervově nemocnou Fouqueovou, jejího zdravého manžela Rougona a milence, alkoholika Macquarta) – na potomcích se z generace na generaci projevovaly vlivy těchto defektů, své postavy umístil do rozličných prostředí
- některé romány tohoto cyklu:
- Břicho Paříže (Le ventre de Paris) - naturalistický román z prostředí pařížské tržnice)
- Zabiják (L’Assomoir) – 7.svazek cyklu
Děj: Do Paříže přijíždí Gervaisa a bere s sebou děti i druha Lantiera.Ten ji však krátce na to opouští.Gervaisa pracuje jako pradlena a začne se o ni ucházet klempíř Coupeau.Toho si nakonec Gervaisa vezme.Gervaisa si zařizuje prádelnu a narodí se jí dcerka Nana.Jednou Coupeau spadne ze střechy, dlouho se léčí, zvykne si na zahálku a alkohol.Alkohol se brzy stane strašákem celé rodiny.Coupeau utrácí peníze Gervaisy a nakonec umírá jako lidská troska.Gervaisa se ale také nechá strhnout, dokonce pije i se svým bývalým druhem Lantierem.Nakonec ztratí práci, stane se z ní žebračka a dcera Nana se stává prostitutkou.Gervaisa umírá v odporném brlohu.
Nana – příběh Gervaisiny dcery, která se stane prostitutkou
Germinal – prostředí horníků, konflikt mezi dělníky a majiteli dolů
Lidská bestie,
Země (Děj viz ČD)

Guy de Maupassant
- spisovatel a žurnalista
- bojoval v prusko-francouzské válce
- pod vlivem přítele Flauberta začal psát – eseje a erotickou poezii
- umírá na syfilis
Dílo: - naturalistické prvky – on sám se za naturalistu nepovažoval
- psal objektivní romány, je to velký pozorovatel, důraz na detail, pravdivost
- psal i novely a fantastické povídky
Miláček – bezcharakterní novinář se dostane do vysoké společnosti, díky intrikám a za přispění žen
Kulička – povídka, odehrávající se za prusko-francouzské války
- hlavní hrdinka – prostitutka Alžběta – projeví více morálních hodnot, než společnost, která jí opovrhuje
Skupina rouenských občanů odjíždí z obsazeného města dostavníkem.Jede s nimi i prostitutka Alžběta.Dostavník zastaví pruský důstojník, chce, aby mu byla Alžběta po vůli, jinak cestující zajmou.Cestující Alžbětu prosí, aby je zachránila a ona tak opravdu učiní.Nakonec se jí ovšem dostane ještě většího pohrdání.

Alfons Daudet
- Zola ho řadil k naturalistům, přestože Daudet sám se za něj nepovažoval
Dílo: Listy z mého mlýna

Realistická literatura v Anglii

Charles Dickens
- nejvýznamnější anglický romanopisec kritického realismu
- vyrostl v rodině chudého úředníka – pro dluhy se ocitl ve vězení
- dvanáctiletý Charles začal pracovat jako dělník v dílně na výrobu leštidel na boty
- v patnácti se stal písařem, v 19 letech začal se žurnalistikou
- oženil se a měl 10 dětí – nakonec je však opustil, snad kvůli poměru s herečkou
Dílo:- ve svém díle se soustřeďuje především na dětské hrdiny (inspirací je mu vlastní, neradostné dětství)
- využívá i detektivních prvků
- v jeho dílech se projevuje i romantismus – původ hrdiny je zahalen tajemstvím
- jeho realismus nemá jednolitý charakter (ostrá kritika společenských jevů X citový lyrismus, humor – rozmělňují realistickou složku), ale je barvitý – dostáváme se s ním do chudobinců, vězení pro dlužníky, vykořisťování dětí ve fabrikách…
Kronika Pickwickova klubu – první Dickensův román, jedno ze základních děl světové humoristické literatury, 4 příběhy z cest 4 členů Pickwickova klubu, chtějí blíže poznat život, výprava se zvrhne v sérii katastrofických příhod
Oliver Twist – příběh osiřelého chlapce, jenž je vychováván v chudobinci.Musí snášet ústrky, bezpráví a hlad.Uteče do Londýna a dostává se do zločinecké party, kterou vede starý Žid Fagin.Při jedné výpravě je zadržen nevinný Oliver, pro kterého je dráha zločince morálně nepřijatelná.Před rozsudkem ho zachraňuje ušlechtilý pan Brownlow, ale bývalá zločinecká parta Olivera opět unáší.Učitel zlodějských dovedností Ferina Lišák Olivera zasvěcuje do svého řemesla.Při dalším přepadení je Oliver zraněn a ujímá se ho Róza, schovanka paní Maylievové.Posléze je odhalen příbuzenský vztah mezi Rózou a Oliveček (Róza je jeho teta).O odhalení skutečného Oliverova původu se zaslouží Nancy, někdejší společnice lupiče Billa.Ten ji však zavraždí.Bill umírá na útěku, Fagin je popraven a spravedlivě odsouzen je i někdejší krutý správce chudobince.Oliver se stává adoptivním synem pana Brownlowa.
- zobrazení bídy a zločinnosti má kritický akcent
- román o lidských charakterech a o sociální podmíněnosti jednání mnohých lidí z okraje společnosti (mnozí by se živili poctivěji než zlodějinou, ale jejich sociální stav to neumožňuje)
David Copperfield – román s autobiografickými prvky
Malá Doritka, Nadějné vyhlídky

William Thackeray
- jeho romány jsou zrcadlem života vyšších vrstev
Dílo: - psal humoristické povídky a satiry namířené proti romantickému sentimentu
Jarmark marnosti – obraz mravů soudobé anglické společnosti
Kniha snobů – charakteristické rysy nejrůznějších typů anglických snobů

Sestry Brontëovy:
- v díle se mísí romantické a realistické prvky
Charlotte Brontëová
- v díle se mísí romantické a realistické prvky
Dílo: Jana Eyrová

Emily Brontëová
- v díle se mísí romantické a realistické prvky
Dílo: Na větrné hůrce

Ruská realistická literatura

- ruská literatura je na vrcholu umělecké literatury
- literatura v Rusku měla odlišné postavení než jiné národní literatury ve svých zemích – musela v Rusku suplovat málo rozvinuté vědy a filozofii, publicistiku a politiku
- např. ve Francii sloužila literatura především estetice a pobavení X v Rusku se přikláněla k etice a pro Rusa byla literatura zaujetím místa v prostoru a čase (měla filozofickou hloubku)
- to vše má na svědomí to, že ruské knihy působí na evropského čtenáře zvláštním dojmem – pocit, že literatura je nudná, rozvláčná, bez napínavého děje, ale na druhou stranu obdiv k jejímu extrémismu (přistupuje na samou hranici poznání lidského bytí)
- Rusko 19. století – feudální systém, absolutismus – i to určuje zvláštní ráz ruské literatury

Nikolaj Vasilijevič Gogol
- narodil se na Ukrajině
- v Petrohradu studoval historii – chtěl se stát profesorem historie
- cestoval po Evropě, jako křesťan podnikl pouť k Božímu hrobu v Jeruzalémě
- konec jeho života je opředen záhadami – propadl náboženským náladám, začal zatracovat svou předchozí literární tvorbu a vyznává se z víry v ruské samoděržaví
Dílo: Charakteristické rysy Gogolova díla:
- zobrazuje ruskou společnost, jež je deformována byrokratismem, hodnoty duchovního života a lidské porozumění jsou zatlačeny do pozadí
- satira – výsměch úředníčkům, nadutým pánům a hlupákům
- prolínání realismu s romantickými prvky – některé fantastické prvky v povídkách X kritický realismus v Mrtvých duších
Mirgorod – 4 povídky, život v poklidné ukrajinské usedlosti, ukrajinští kozáci (povídka Taras Bulba) – vědomí odpovědnosti za osud své vlasti
Petrohradské povídky – až hororový podtext, některé povídky – Plášť, Podobizna…
Revizor – komedie
Do ruského provinčního městečka pronikne zpráva o tajném příjezdu revizora z Petrohradu.Místní úředníci mají špatné svědomí, městečko je plné zlořádů a podvodů – snaží se revizorovi nadbíhat.Ale dochází k omylu, za revizora je považován řadový úředníček Chlestakov.Ale když vidí, jak ho všichni obskakují, rozhodne se situaci využít.Jsou mu nabízeny půjčky, hejtman mu dokonce nabízí ruku své dcery – Chlestakov se bojí, aby se nic neprozradilo a odjíždí.Až poté se lidé dozví o podvodu.
- je to dílo o zkažené morálce, o úplatkářství, lidské hlouposti
- satirický a groteskní obraz společenské situace v Rusku
Ženitba, Hráči – další komedie
Mrtvé duše – satirický román, hlásí se k pikaresknímu románu
Hlavním hrdinou je Čičikov.Chce zbohatnout – vydá se na venkov a zkupuje „mrtvé duše“ – mrtvé nevolníky, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu a jejichž půdu chce získat.Nakonec je vše odhaleno a Čičikov je znemožněn.
- Gogol se zalekl ohlasu na své dílo a 2. díl raději spálil – ale i dnes jsou Mrtvé duše dílem navýsost aktuálním
Večery na samotě u Dikanky – trochu romantické povídky, vycházejí z pohádek, nedílnou součástí je fantazie

Fjodor Michajlovič Dostojevskij
- narodil se v rodině moskevského lékaře – byl to despota
- vystudoval gymnázium a poté v Petrohradě Hlavní inženýrskou školu
- byl přívržencem utopického socialismu (tragické osudy lidí ho donutily přehodnotit svou filosofii)
- za veřejné čtení dopisu Bělinského Gogolovi byl odsouzen na smrt, trest se změnil na 4 roky galejí (na Sibiři)
- velmi trpěl špatnými podmínkami a epileptickými záchvaty
- ve stáří cestoval a propadl hazardu
Dílo: Charakteristické prvky jeho díla:
- je považován za jednoho ze zakladatelů moderního psychologického románu, zároveň ovlivnil generaci spisovatelů jako Kafka nebo Woolfová
- využívá „vnitřních monologů“
- hrdinové jeho románů jsou postaveni do rozhodujících životních situací a musí je řešit – většinou jsou to neobyčejní lidé
- zpomalující prvek – aby se mohl věnovat psychice hrdinů
Zločin a trest – román o duševní katastrofě člověka, který se dopustil dvojnásobné vraždy
- děj ve čtenářském deníku
- řeší se tu právo člověka na vraždu (hlavní hrdina Raskolnikov rozděluje lidi na dvě vrstvy – nižší, tupá, slouží jen k reprodukci a druhá je vyšší, nadřazení lidé, kteří mohou přestoupit zákony
Běsové – román vychází ze skutečného příběhu revolucionáře Něčajeva, pro neuposlechnutí rozkazu dá zavraždit studenta, kniha je spíše úvahou o tom, jak se rodí takoví lidé a jak získávají své přívržence
Idiot – hlavní hrdina je zchudlý kníže Myškin, trpí epilepsií, léčí se, ale po návratu prožívá podivuhodné příběhy, které ho uvrhnou do duševní nemoci
Je to člověk ušlechtilý, vnitřně krásný, ale protože lidé nechápou jeho laskavost, je považován za idiota.
- román ukazuje, že mravně čistý člověk nemůže v současné společnosti vůbec žít
- slovo idiot zde neoznačuje člověka bláznivého, ale spíše neschopného
Bratři Karamazovi – otec Karamazov (despota, cynik – obraz vlastního otce Dostojevského), má 4 syny – 3 vlastní a jeden nevlastní
Starý Karamazov je zavražděn, zabil ho nevlastní syn.Vinu na sebe však berou všichni.Nevlastní syn neunese tíhu svého zločinu a spáchá sebevraždu.Syn Aljoša je křesťan a věří, že zlo se nemá oplácet zlem.Naopak syn Ivan věří, že zlo se musí srovnávat s činem.
Zápisky z Mrtvého domu, Uražení a ponížení

Lev Nikolajevič Tolstoj
- narodil se v Jasné Poljaně
- pocházel ze šlechtického rodu, rodiče mu zemřeli, když byl ještě malý
- nedokončil studium práv
- 1851 – odjel na Kavkaz, kde se zúčastnil Krymské války
- po návratu otevřel v Jasné Poljaně školu
- v 80.letech se přestěhoval do Moskvy
Dílo: - seznámil se i s dílem Petra Chelčického, které ho ovlivnilo
Dětství, Chlapectví, Jinošství – autobiografické romány
Sevastopolské povídky – zobrazuje krymskou válku, jíž se účastnil
Vojna a mír – 4 dílná historická epopej, zobrazuje Rusko v 1. třetině 19.století
- vystupuje tu více než 250 postav, popisuje Napoleonovo tažení do Ruska, požár Moskvy a ústup francouzské armády
- hlavní hrdinové – Andrej Bolkonskij (energický, střízlivý), Pierre Bezuchov (idealista, zabývá se smyslem života), oba hledají vztah ke společenskému dění, Andrej se zamiluje do Nataši Rostovové, ona do něj také, ale nakonec mu uteče s jiným, to, že ho miluje si uvědomí, až když umírá, do Bezuchova „vchází“ duch Bolkonského a Nataša si ho nakonec vezme

Anna Karenina – široce pojatý román, není jen psychologickou analýzou hlavní hrdinky, ale také plastickým obrazem Ruska
1.dějová linie
Román začíná sporem v jedné rodině.Muž se zaplete s guvernantkou, žena je nešťastná a spor přijíždí urovnat její sestra Anna.Ve vlaku se Anna seznamuje s mladým Vronským.Na jednom plese ho přebere své švagrové Kitty.O tu se uchází statkář Levin (neschopný projevit své city).Kitty onemocní a cestuje.Anna je provdána za starého Karenina a má syna Sergeje.Manžela si váží, ale až s Vronským poznává skutečnou lásku.Manžel to zjistí, vyhodí ji a bere jí dítě.Anna má s Vronským dceru, ale zanedbává jí, začíná na Vronského žárlit.On to chce urovnat, ale Anna vidí, že všem jen ubližuje, a tak skočí pod vlak.
2.dějová linie
Kitty a Levin se vezmou, milují se a mají dítě – autor ukazuje, že vztah, který je čistý a morální je šťastný.
- příběh lze interpretovat jako rozpor mezi vesnicí a městem – Anna přijíždí nezkažená, ale město ji změní (podvede manžela)
- navíc zde hraje důležitou roli železnice – symbol pokroku- ve vlaku potká Anna Vronského a pod vlakem také skončí její život = Tolstoj neměl rád pokrok
Vzkříšení – sociálně kritický román o pochybených morálních hodnotách společnosti
Román začíná procesem s Káťou Maslovovou, jež je obviněna z vraždy a krádeže.Je nevinná, ale vše svědčí proti ní.V porotě zasedá i kníže Něchljudov, který v Kátě pozná dívku, kterou v mládí svedl a tak zapříčinil její mravní úpadek.(Pracovala u jeho tet, když tam jezdil na prázdniny, svedl ji, odjel a zapomněl na ni, Káťa otěhotněla – tety ji vyhodily a dcera jí zemřela).Kníže rozprodá svůj majetek a vydá se s Káťou na Sibiř.Chce si ji vzít, ale ona ví, že by to udělal jen z pocitu viny, a tak si raději vezme jiného nevinného vězně, který ji opravdu miluje.

Anton Pavlovič Čechov
- stal se lékařem, ale od 26 let se naplno věnuje literatuře
- trpěl TBC
Dílo: Charakteristické rysy Čechovova díla:
- humor, ironie, satira
- nechával svá díla jakoby bez konce – tvrdil, že neexistuje jen jedno řešení
- děj je oslaben na úkor zamyšlení
- jeho postavy jsou výjimečné, obvykle žijí zmařené a zbytečné životy
- napsal přes 600 povídek, jinak psal většinou dramata
Tři sestry – drama,Olga, Máša a Irina touží po změně svého života – trpkost poznání, že citliví lidé v konfliktu s bezohledným egoismem nemohou uspět, o to pevněji se přimykají ke svým snům
Višňový sad –drama,symbol višňového sadu – má být vykácen, stává se symbolem zániku šlechtických hnízd, děj je silně potlačen
Racek, Strýček Váňa – dramata
Nabídka k sňatku, Svatba – komedie
Chameleón, Dáma s psíčkem – povídky

Realistická literatura v Polsku

Henryk Sienkiewicz
- polský prozaik, dramatik a publicista
- vystudoval medicínu a filozofii
- nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1905
Dílo: - psal historickou prózu (inspiroval se Waltrem Scottem)
Quo vadis (Kam kráčíš) (Děj viz ČD) – román z prostředí Neronova Říma, kde byli pronásledováni první křesťané
Bohatý Říman Marco se zamiluje do křesťanky Lygie.Chce ji jako kořist, unáší ji, ale Lygii chrání Ursus (obrovitý statný muž) – zraní ho a Marco se dostává ke křesťanům.Teprve tady se do Lygie zamiluje pravou láskou a pochopí přednosti křesťanské víry.
Další dějová linie je historická.Pronásledování křesťanů za krutovlády císaře Nerona.Usmrcena má být i Lygie, ale díky Ursovi je zachráněna (jsou v koloseu a diváci rozhodli o jejich životech).Císař Neron nakonec povolí sňatek Marca a Lygie.
Dále se tu vypráví o sv.Petrovi, rybáři, který roku 64.n.l. právě opouští Řím.Na cestě Via Apia se mu zjevuje Ježíš.Petr se ho zeptal, kam kráčí a on prohlásil, že se jde nechat znovu ukřižovat.Petr se zastyděl nad tím, že on utíká a vrátil se do Říma, kde byl posléze ukřižován.
Nakonec i císař podlehne intrikám a umírá.
Křižáci – války Poláků s německými křižáky na počátku 15.století
Ohněm a mečem – románová trilogie ze 17.století, boje polských šlechticů proti ukrajinským kozákům

Realistická literatura v severských zemích

Henrik Ibsen
- norský dramatik
Dílo: - jeho dramata měla zásadní vliv na drama celoevropské
- věnuje se solečenskomorálním problémům (obžaloba veřejné morálky)
Nora (nebo také Domov loutek) – hrdinkou je vzorná žena, manželka a matka, je jí vyhrožováno, že pokud se nepřimluví u manžela ve prospěch zájemce o místo v bance, bude prozrazen její podvod, jehož se kdysi dopustila.Při této příležitosti si uvědomuje, že celý život byla loutkou, se kterou si každý hrál a aby našla sama sebe, opouští rodinu.
Divoká kachna, Opory společnosti

Realistická literatura v českých zemích

- realistické tendence krystalizují již v dílech autorů, kteří časově patřili k poslední fázi NO
- v dílech těchto autorů můžeme ještě sledovat sentimentální prvky (ovlivnění romantismem), ale zároveň se již snaží o co nejvěrnější vykreslení reality
- rozpor mezi skutečností a ideálem již není hledán v úniku do minulosti, už se ani nesetkáváme s pocity rozervanosti a vyděděnosti
- problémy společnosti jsou trefně glosovány v díle K.H Borovského nebo jsou alespoň zobrazeny, aniž by bylo hledáno hodnověrné řešení v díle Boženy Němcové
- počátky realismu v českých zemích reprezentujíi svým dílem Božena Němcová a Karel Havlíček Borovský

Božena Němcová
- okolo života a hlavně narození Boženy Němcové se v minulosti vedly ostré spory
- původně se soudilo, že se Božena narodila patnáctileté matce Terezce Novotné ve Vídni (dívčí jméno Boženy bylo Barunka), jejím otcem měl být Jan Pankl, panský kočí z Ratibořic
- dnes se však téměř jistě ví, že Barunka se musela narodit minimálně o tři roky dříve – na světě se objevila teorie, že je dcerou sestry kněžny Zaháňské, Dorothey ( krásná milenka francouzského politika Talleyranda prožila románek s hrabětem Calm-Martinicem – narodilo se jí dítě)
- manželé Panklovi by se tak stali jen adoptivními rodiči, aby se všechno ututlalo (navíc se mluví o neuvěřitelné podobě dospělé Boženy Němcové a kněžny Dorothey)
- Božena si v 17 letech vzala o 15 let staršího Josefa Němce – byli velmi rozdílné povahy
- Němec byl muž nesentimentální, odměřený X Němcová toužila po něze, emancipované a intelektuální smýšlení
- navíc žili v bídě a díky zaměstnání Němce se téměř každý rok stěhovali
- ale na druhé straně je třeba říci, že ani Němcová nebyla nejlepší manželkou – milostné avantýry, starost o domácnost a o děti také nebyly jejími silnými stránkami, ukazovala se na plesech, aby mohla prezentovat svůj intelekt a s penězi, kteří jí nabízeli mnozí její přátelé, aby jí vypomohli, zacházela lehkomyslně
Dílo:
Národní báchorky a pověsti – soubor různých žánrů lidové slovesnosti (pohádky, pověsti, legendy), nechtěla jen opisovat, ale umělecky převyprávět lidovou látku
Slovenské pohádky a pověsti – snažila se zachytit podobu pohádek tak aby co nejvíce respektovala lidovou předlohu
Obrazy z okolí domažlického – seriál cestopisných článků publikovaných v Květech
Babička – rozsáhlá povídka (podtitul Obrazy z venkovského života), byla napsána po smrti nejstaršího syna, Babička je napsána metodou obrazů, které jsou propojeny ústřední postavou babičky
Hlavní dějová osnova Babičky je rozdělena do dvou pásem.To první je věnováno životu na Starém bělidle, kde babička tráví poslední roky života s dcerou, zetěm, ale především s vnoučaty.Babička je studnicí lidové moudrosti a nositelkou venkovských tradic.Babička umí poradit, je ochránkyní lásky a dobroty.Babiččin soulad s lidmi má paralelu i s přírodou, jejíž pravidelný rytmus koresponduje s lidským děním.

Druhé dějové pásmo začínáme vnímat až v 7.kapitole – popis přírodního dění během jednotlivých ročních období a vylíčení života od jara do zimy.
- realistické prvky – zobrazení venkovského života X idealizace – vztahy mezi lidmi, postava kněžny, harmonie člověka s přírodou
- Babička je i konfrontací dvou prostředí – venkovského a panského – Němcová registruje sociální rozdíly, ale vše zmírňuje láskou a pochopením

Povídky
- nejvíce povídek napsala v posledních 10 letech svého života
- obrazy českého venkova i společenské otázky doby
- povídky lze rozdělit do dvou okruhů:
1) „hledání dobrého člověka“ – jednoduchý příběh, vše se soustřeďuje kolem jedné postavy (charakteristické mravní vlastnosti českého venkovského člověka) – Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, Pan učitel
2) nespravedlivé uspořádání společnosti –
zachycují složité vztahy v určitém prostředí, povídky jsou realistické, ale nakonec
přecházejí od kritického pohledu ke shovívavosti (rozpory jsou řešeny smírně, idealiza-
ce převládá nad realistickým pohledem) – Chudí lidé, Podhorská vesnice

V zámku a v podzámčí – ukazuje zahálčivý život zbohatlických manželů Skočdopolových, koupili si zámek a šlechtický titul „ze Springfieldu“.Paní Skočdopolová poskytuje svému psíku Jolimu ty nejvybranější pochoutka, zatímco v podzámčí umírají malé děti hlady.Vypuká epidemie cholery a nemoc se nevyhne ani paní Skočdopolové.Ale uzdraví se a stává se z ní lidumilka.Navíc Vojtěcha, hocha, který jí hlídal psíka, dá studovat medicínu.
- typická povídka, kde kritický obraz společnosti přeměňuje v sociální idylu
Chyže pod horami – slovenský venkov, láska pražského studenta ke Katušce

Karel Havlíček Borovský
- dětství prožil v prostředí kupeckého krámu v obci Borová na Vysočině
- navštěvoval školu v Jihlavě a v Německém Brodu, kde maturoval na gymnáziu
- dva roky studoval filozofii v Praze a v 19 letech vstoupil do arcibiskupského semináře – nedokázal se ztotožnit s kasárenským způsobem života a s formálním pojetím víry
- ze semináře odešel do Ruska, kde působil jako vychovatel v rodině literárního historika Ševyreva
- po roce se vrací do vlasti
Havlíček novinářem:
- první velkou novinářskou činností se stala Tylova kritika – Poslední Čech (Havlíček mu vytkl sentimentalismus a plytké vlastenčení) – tato polemika si získala většinu české veřejnosti a Havlíčkovi se otevřela cesta do české žurnalistiky
- stal se redaktorem Pražských novin (ty roku 1848 vyměnil za Národní noviny) – tyto noviny byly zastáncem austroslavismu
- Havlíček byl díky tomu aktivní i polticky – byl zvolen do říšské sněmu jako poslanec
- založil přílohu Národních – Šotek (objevovaly se tu ostré epigramy, vtipy zaměřené na vládu, parodické politické texty) – ale vydávání Šotka musel pozastavit a roku 1850 vyšlo i poslední číslo Národních novin
- 1850 odstěhoval se do Kutné Hory – vydává poslední časopis Slovan (stal se jedinou veřejnou opozicí vůči vládě)

- Havlíčkovi bylo nabídnuto, aby psal podle představ vlády – odmítl, ale pozastavil vydávání Slovanu
- vláda se rozhodla pro radikální krok – Havlíček byl deportován do tyrolského města Brixen – vrátil se až po 4 letech (jeho žena již byla mrtvá) – nejhůře Havlíček snášel odloučení od přátel a od kulturního a politického života
- on sám zemřel o rok později na TBC
- jeho pohřeb se stal veřejnou protihabsburskou manifestací – Božena Němcová mu na rakev položila trnovou korunu
Dílo:
Tyrolské elegie – Havlíček vypráví měsíčku příběh svého odloučení (zatknutí a deportaci) – příběh není příliš nosný, ale dává prostor, aby autor vyjádřil svůj odpor vůči despotické vládě, armádě a církvi
- kniha je plná ironie
Král Lávra – satira, kde vystupuje zesměšněný panovník (inspiraci našel v irské pověsti o králi s oslíma ušima)
- Havlíček se vysmívá omezenosti korunovaných hlav a systému, kde vládně absolutně jen jeden člověk
Křest svatého Vladimíra – nedokončená skladba, námět (legenda o nástupu křesťanství v Kyjevské Rusi, ruský car dal vhodit do vody sochu pohanského boha Peruna)
Konflikt boha Peruna s carem Vladimírem.Car chtěl, aby mu Perun zahromoval na počest jeho svátku.Perun odmítl a car pro něj poslal policii.Následuje soud, jenže se zjistí, že proti bohu nemohou najít žádný zákon.Schází se vojenský soud a ten odsuzuje Peruna k trestu utopením v Dněpru za nemravné řeči a urážku.Trest je vykonán, ale nastává atmosféra bezbožnosti.Zástupci církve si stěžují, že bez Boha neudrží poslušnost lidí a tak je vyhlášen konkurs, kterého se účastní kardinál, papež, jezuité a další.Jeden přes druhého se haní a pomlouvají.
- absolutní vladař je zde zobrazen s celou svou nadutostí
- hlavní zápletka odkrývá nahotu církve (jde jí jen o to, aby udržela lidi v poslušnosti)
- do děje vstupují i policisté – v absolutním státě jsou výsměchem všemu právu a spravedlnosti

- Havlíček je známý hlavně díky Epigramům (krátký básnický satirický útvar, má dvě části: expozici a pointu)
Epigramy – má pět dílů (církvi, králi, Múzám, vlasti a světu)
Kapitola o kritice – studie, Havlíček formuloval názory na recenzentskou činnost

Kritický realismus v českých zemích

Specifické rysy českého kritického realismu:
- období tří básnických generací (májovci, ruchovci, lumírovci) – nástup realismu v českých zemích, ale teprve tvorba kritických realistů přinesla do české literatury téměř všechny charakteristické atributy realismu jako v západních literaturách
- autoři kritického realismu vstoupili do literatury v 19.století,ale jejich tvorba pokračuje až do 20.století (působili vedle sebe s mladou generací impresionistů, symboliků nebo expresionistů)
- v naší literatuře nelze hovořit o tom, že by autoři zobrazovali komplexně celou společnost, ale soustředili se na určitý kraj nebo sociální prostředí – zúžili literární záběr (dnes hovoříme o drobnokresbě)
- čeští autoři kritického realismu se tematicky diferencovali do dvou skupin:
1) venkovská próza
2) historická próza

1) Venkovská próza
- o venkovskou tematiku byl vždy zájem – souviselo to s romantickým pohledem na nedotčený venkovský lid
- kritičtí realisté si ale všimli, že ráz venkova se změnil – rozvoj tržního systému deformuje lidi
- mnozí spisovatelé tuto skutečnost nesou těžce – mnozí z nich spatřují nápravu v návratu do dob dávno minulých

Karel Václav Rais
- působil jako kantor na Hlinecku, později v Praze
Dílo: – jeho dílo bylo zprvu velmi realistické, ale později začal venkovský lid idealizovat
- tematicky jsou jeho knihy svázány s prostředím, které znal – Podkrkonoší a Vysočina
Zapadlí vlastenci - román ze sklonku NO v podhorském kraji
Zásluhy vlasteneckých Kantorů a kněží na tvorbě národního uvědomění v nejzapadlejších částech naší země.Vlastenci Čížek a Stehlík se snaží zavést kulturu do vesnice, nastěhuje se tam učitel Čermák, který se zamiluje do schovanky faráře.Ten ji chce ale bohatě provdat.Tito tři muži se vypravují do Prahy, těší se na památky a setkání s vlastenci.Čermák, jež je nemanželským dítětem se setkává s otcem.Nakonec získá i dívku, kterou chtěl.
Západ – „nejsmutnější román 19.století“ – románová kronika ze sklonku života faráře Kalouse (jedná se hlavně o psychologickou charakteristiku faráře)
Pan táta Bezoušek – úsměvná povídka, jež nás zavádí do Prahy.Bezoušek je venkovský sedlák, který přijíždí za synem do Prahy, který tam má advokátní praxi.Jedná se vlastně o konfrontaci dvou světů – venkova a Prahy
Výminkáři – kniha 5 povídek o konfliktech staré generace s jejich bezohlednými dětmi.Hrdiny příběhů jsou většinou starci a stařeny, kteří se jeví jako největší překážky v životě svých dětí.

Teréza Nováková
- pro literární činnost ji získala Karolína Světlá (ta se pro Novákovou stala i literárním vzorem)
Dílo: - především pětice románů z východních Čech
- jedná se většinou o knihy tzv. monografické – děj se soustřeďuje kolem jednoho hlavního hrdiny
Jan Jílek – osudy českého evangelíka z 18.století
Jiří Šmatlán – duchovní cesta tkalce, spravedlivé uspořádání lidské společnosti v socialismu
Na Librově gruntě, Děti čistého živého – náboženská sekta abrahámitů z druhé poloviny 19.století
Drašar – tragické osudy obrozeneckého kněze

Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman)
- je otcem Ivana Olbrachta
- levicové smýšlení ho přivedlo ke komunistům (posléze i jeho syna)
- studoval práva v Krakově
- byl vychovatelem v Rusku
- jako advokát působil zejména v Semilech
Dílo: - svým dílem je spjat především s Podkrkonoším
- zobrazuje národnostní a sociální konflikty
O ševci Matoušovi a jeho přátelích – román, jež měl svůj předobraz ve skutečných událostech
- vznikl přepracováním povídky Švec Matouš, hlavní postavou je švec Matouš, který celý život zasvětil boji proti utlačovatelským metodám soudobé společnosti, sledujeme jeho přerod v proletáře, který se ke konci seznamuje s myšlenkami Komunistického manifestu
V temných vírech – historický román se sociální tematikou
Blouznivci našich hor – povídka o duchařském hnutí v rodném Staškově kraji

Regionální spisovatelé
- jejich tvorba je svázána s krajem kde se narodili nebo kde žili
Jiří Holeček – Naši – život jihočeského lidu
Jen Herben – Do třetího a čtvrtého pokolení – osudy tří generací rodu Hrabců
Jindřich Šimon Baar – věnoval svou tvorbu Chodsku
Pro kravičku – povídka
Jan Cimbura – jihočeský sedlák, je to nositel morálních tradic
Karel Klostermann – Mlhy na blatech, V ráji Šumavském – zachycuje šumavský kraj

2) Historická próza

- politická situace konce 19.století předurčovala zájem o naši minulost
- pohled do minulosti byl motivován povzbuzením ducha
- ne všichni hodnotili českou minulost stejně (někteří autoři spatřovali vrchol demokratických snah v husitství, jiní zase spojovali perspektivy Čechů se šlechtickými vrstvami)

Josef Svátek
- vystudoval techniku, ale věnoval se především žurnalistice a historii
- ve druhé polovině 20.století to neměl lehké – komunisté ho označili za konzervativce (stranil habsburské monarchii) – odsunut na druhou kolej
Dílo:Tajnosti pražské, Majestát Rudolfa II., Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze

Václav Beneš Třebízský
- sympatie k prostým lidovým vrstvám
Dílo: - byl knězem, a proto je v jeho díle znát snaha o poučení a výchovu
- zemřel ve 35 letech, ale stihl napsat 90 próz
Bludné duše – povídka, vzbouření sedláků na Slánsku v době josefínské
Královna Dagmar – román, příběh dcery Přemysla Otakara I.
Trnová koruna – román, příběh z doby pobělohorské

Zikmund Winter
- narodil se v Rakovníku
- profesor dějepisu
- přítel Jirásek
Dílo: - nejméně přístupný – archaizovaný jazyk
- jeho pohled je nesmlouvavý, historický, kritický
- zaměřil svou pozornost k 16. a počátku 17.století – český humanismus
Rakovnické obrázky – soubor povídek
Rozina Sebranec – povídka
Mistr Kampanus – jediný jeho román, doba předbělohorská a pobělohorská
Seznamujeme se s životem Prahy a pražské univerzity, ale vše se soustřeďuje kolem postavy rektora pražského vysokého učení Kampana Vodňanského.Jeho postava spojuje různé historické události – rekatolizaci, Bílou horu nebo popravu na Staroměstském náměstí.Chce zachránit univerzitu před jezuity – vstupuje do katolické církve, ale jeho oběť je marná a on končí život sebevraždou.

Alois Jirásek
- tvůrce českého historického románu, narodil se v Hronově, vystudoval gymnázium v Hradci Králové
- chtěl se stát malířem, ale z existenčních důvodů se musel stát profesorem historie (15 let učil na Litoměřickém gymnáziu), 1917 – podepsal Manifest českých spisovatelů – přihlásili se k národní samostatnosti
Dílo: - Jirásek byl kritický realista
- vytvořil jako jediný český spisovatel obraz života našeho lidu od mýtických dob až po NO
- napsal více než 50 původních knih, z toho několik trilogií, jednu tetralogii a pentalogii
- Jirásek spatřoval vrchol českých dějin v období husitství X sociální a kulturní úpadek vidí především v době pobělohorské
- považoval za nositele historických dějin lid – jeho knihy nejsou monografické, ale vystupuje v nich několik typizovaných postav (ztělesňují postoje celého lidu)
- má sklon k subjektivitě – poznáme, s kým sympatizuje X pro Jiráska jako evangelíka bylo období pobělohorské obdobím protilidovým, dobou „temna“ – jezuity a katolíky vždy „potopil“
- byl velkým vypravěčem – snaha o co největší věrnost a zdlouhavé popisy reálií jsou místy až nudné
- jeho velkou slabinou je absence hlubší filosofie postav – jakoby byly kladné i záporné rysy již předem dány
- Jiráskovi knihy jsou řazeny podle období, které zobrazují

A) Doba mýtů a pověstí
Staré pověsti české – soubor pověstí z dávných dob, kdy se české dějiny teprve začaly utvářet
- čerpal z kroniky Kosmovy, Dalimilovy i z kroniky Václava Hájka z Libočan – ale vtiskl vyprávění beletristickou tvář

B) Husitské období
Mezi proudy – trilogie, období vlády Václava IV., zachycuje vznik husitského hnutí
- děj začíná v křivoklátských lesích – arcibiskup Jan z Jenštejna svede ženu hajného a poté ho povýší na ohnivce (musí se dostavit s pochodní na bílém koni na hrad), děj se přesouvá do Prahy, arcibiskup se milenky nabaží (Jirásek demonstruje nešvary církve), milenka se zabije – arcibiskup zmoudří a dá se na boj proti Václavu IV. V knize se objevuje i postava Jana Žižky a Jana Husa

Proti všem – trilogie, zobrazuje vrchol a rozmach husitského hnutí

1.díl – Do Jižních Čech putují davy lidí, ve víře, že si budou v Táboře rovni.Ale existuje tu i nejednota (Adamité).Šíří se tu chiliasmus (zvěstuje zánik svět a 1000 let Ježíšova panování).Tomu podlehne i jedna z hrdinek – Zdena z Hvozdna.
2.díl – V Kutné Hoře se utáboří Zikmund.Válčí proti Čechům.Bitva na Vítkově.
3.díl – Vnitřní politická situace mezi husity.Zdena se zamiluje do kněze Bidlinského a její otec ji proto zavrhuje.Rozvášněný dav, zapálí stavení, kde je Zdena s knězem a ti poznávají, že smyslem života je boj za pravdu boží.

Bratrstvo – trilogie, závěr husitského hnutí, román líčí osudy Bratříků (zbytků táborských vojsk, poražených u Lipan), které pomáhají na Slovensku Janu Jiskrovi z Brandýsa
- Bratříci chrání Slovensko pro Ladislava Pohrobka, nakonec se ale k moci dostává Matyáš – Bratříci končí jako lupiči a vrazi

Husitský král – nedokončený dvoudílný román, soustřeďuje se na postavu Jiřího z Poděbrad a jeho pronásledování jednoty bratrské

C) Období baroka (temna)
Temno – nejlegendárnější román o době pobělohorské, román, který léta určoval naše povědomí o tomto období (útlak lidu, fanatizmus jezuitů, svatořečení Jana Nepomuského bylo chápáno jako snaha o zahlazení památky na mistra Jana Husa)
- děj se odehrává ve východních Čechách a v Praze (příprava svatořečení Jana Nepomuského)
- motiv emigrantství – útočištěm je německé město Žitava
- vylíčení fanatismu pátera Koniáše
Hlavním hrdinou je pan Makovec (tajný Bratr).Žije s dcerou Helenkou a synem Tomášem v Dobrušce.Přichází tam páter Koniáš a nachází u Makovce zakázané knihy – Makovec odjíždí do Žitavy.Sourozenci jsou odvedeni do Prahy, kde mají sloužit.Tomáš jde v otcových šlépějích, Helenka se zamiluje do syna pana Březiny.Poté se ale dozví, že její milý se má stát knězem a odchází s bratrem za otcem do Žitavy.

Psohlavci – zachycuje konec 17.století na Chodsku, využívá skutečné historické osobnosti Jana Sladkého Koziny
- vykreslení chodského venkova a života na něm, ale také dobrá psychologická propracovanost postav (Kozina projde proměnou od vlažného sedláka po zapáleného revolucionáře)
- děj je ve čtenářském deníku

Skaláci – velká selská vzpoura na Náchodsku roku 1775

D) Období rokoka a osvícenství
Poklad – příběh z konce 18.století, odehrává se na hradu Potštejn
Sousedé, Pandurek – povídky
Ráj světa – život na dvoře vévody Zaháňského

E) Národní obrození
F.L.Věk – pentalogie, která byla sepsána na základě příběhu Františka Ladislava Hekaz Dobrušky
- zobrazuje zejména počátky NO (přelom 18. a 19.století)
1.díl – Dětství a mládí Františka v Dobrušce.Žije pokojně jen některým věcem nerozumí (pronásledování českých Bratrů…).Má hudební nadání – je přijat do sboru.František probudí z domnělé smrti knihovníka a za odměnu mu umožní přístup ke knihám.Nakonec získává František stipendium a vyučuje dívky Butteaovy.Jednou z nich je i němá Pavla.František se seznamuje s mnoha obrozenci – Václav Thám.František se věnuje divadlu, zanedbává školu a otec mu přikáže, aby se vrátil.František nechce, ale když vidí, že Pavla miluje Tháma, odjíždí zpět do Dobrušky.Svatba Pavly a Cháma – kočovné divadlo, bída, ale při porodu se Pavle vrací řeč.
- vláda Josefa II.(reformy, rušení jezuitských klášterů)
2.díl – František po smrti otce přebírá jeho obchod.Jezdí do Prahy a půjčuje si v České expedici knihy, které potom půjčuje v Dobrušce.Expedici navštěvují další obrozenci – Hněvkovský, Šedivý.Pavla a Thám nemají šťastné manželství.František si bere Marii Smíškovou.
3.díl – František má doma francouzské knihy – žárlivý rychtář mu je sebere.Manželství Pavly a Tháma spěje ke krachu, naopak manželství Františka a Marie je šťastné (syn a dcera).Pak ale vypukne v Dobrušce požár a František přijde o majetek.
4.díl – Franta se snaží vzchopit, ale přijde bankrot.Dovršuje se 1.etapa NO – umírají Kramerius, Vydra…!Pavla utíká od manžela.
5.díl – Františkův syn Václav studuje v Praze.Seznamuje se s další generací obrozenců – Klicpera, Štěpánek.Pavla má milence a odcházejí do Haliče – Thám je tam hledá, ale najde jen jejich hrob.Nakonec také umírá.Františkovi umírá žena a syn ho vezme k sobě.Pentalogie končí rokem 1816 – zavedení českého jazyka na gymnázium, Jungmann vydává svou Slovesnost.

Filosofská historie – studentská povídka z Litomyšle, podává obraz života mladých studentů, do celkem humorného tónu však dramaticky zasáhne revoluční rok 1848
Studenti Vavřinec a Frýbort bydlí u slečny Elis.Vavřinec miluje Márinku a Frýbort Lenku, schovanku aktuála Roubínka.Lenku miluje i Špína, ale je příliš nesmělý.Konají se Majáles (ale biskupové je zakazovali) – studenti jsou potrestáni.přicházejí prázdniny, Špína odchází do kláštera.V roce 1848 se z Frýborta a Vavřiny stávají důstojníci studentských legií.Bojují na barikádách – setkávají se tam se Špínou, který tam umírá.Po revoluci si Frýbort vezme Márinku.Vavřina se stal lékařem a vzal si Lenku, která po smrti aktuála žila u slečny Elis.
U nás – čtyřdílná kronika, NO v rodném kraji autora, ústřední postavou je buditelský kněz Pavlovický

F) Drama
Vojnarka, Otec
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – husitská tematika; Lucerna – pohádková hra, navazuje na Tylovy báchorky
Mladé a krásné kněžně se zalíbí mlynář, který ji doprovází jako světlonoš do lesního zámečku.Nabídne mu bohatství a moc, ale on zůstane věrný své Haničce.

9. Drama jako literární žánr, jeho vývoj v kontextu světové literatury od Antiky přes Středověk do 19. a 20. stol., moderní formy – film, televize…

2010-11-16T06:42:00.000-08:00

Vývoj světového divadla

Antika (6. – 2.stol př.n.l.)

- antickou literaturu dělíme na:
a) řeckou
b) římskou

- literární souvislosti:
- polyteismus (mnohobožství)
- mytologie (bájesloví, soubor mýtů)
- rozkvět filozofie
- kalokagathie (soulad sil tělesných a duševních)
- umění

Období klasické (5. – 4.stol.př.n.l.)

Řecko

- rozkvět dramatu
- po roce 534. př.n.l. Athény začaly oficiálně vyhlašovat soutěže o nejlepší tragédii v rámci tzv. Městských Dionýsií (v klasickém období řeckých dějin se na Dionýsovu počest pořádaly každým rokem 4 slavnosti a na jedné z nich na tzv.Městských Dionýsií bylo poprvé uvedeno drama)
- drama - vyvinulo se z dithyrambu = řecká kultovní rituální píseň zpívaná sborem (chórem), a to k poctě bohů, zejména Dionýsa, původně obsahoval drobný improvizovaný příběh a ten se stal zárodkem pozdějšího dramatického díla
- vzniká především tragédie – v doslovném překladu „kozlí zpěv“
- divadelní představení se hrála jen ve dne
- počet herců byl limitován, proto měl každý herec více rolí, ženské role hráli muži
- primitivní jevištní technika, proto se divák o řadě událostí dozvídal ze zpráv poslů
- herci měli boty s vysokými podpatky – byli více vidět

THESPIS
- kočoval s károu, s níž táhl od místa k místu a již zároveň používal jako jeviště
- přidal ke zpívajícímu sborovému vyprávění prolog a verše a vydělil od chóru jednoho herce, který je přednášel → 1. herec, jeho rozhovor s vůdcem sboru se stal základem dramatického dialogu
- stal se vítězem první soutěže dramatického projevu

AISCHYLOS
- básník, dramatik, dochovalo se jen 7 her, z toho poslední tři jsou součástí trilogie Oresteia
- v jeho hrách jsou lidé odpovědní za své skutky, ale překročení jistých norem je trestáno bohy
- zavedl 2. herce
- aby zvedl oblibu her, začal užívat výpravné dekorace a nádherné obleky
Oresteia:
I. část – Agamemnón
II..část – Oběť na hrobě
III.část – Usmíření Lítice
- hrou je vzdán hold athénské spravedlnosti a demokracii, protože každý by měl být souzen individuálně, ne na základě starých mravních zákonů
Upoutaný Prométheus, Peršané, Sedm proti Thébám

SOFOKLÉS
- básník, dramatik, filozof, dochovalo se 7 her
- nejvíce pozornosti věnuje morální volbě
- zavedl 3. herce, zasloužil se o větší dramatičnost, napětí a zápletku
- zápas člověka s bohy, i když prohraný, není marný
- zavedl princip „deus ex machina“ (bůh ze stroje) – spouštění sochy boha na scénu ve chvíli, kdy bylo třeba předejít katastrofě, bůh byl ten, kdo zasahoval do řešení konfliktu
Antigona – řeší se generační konflikty
Král Oipidus

EURIPIDÉS
- básník, dramatik, filozof, zachovalo se 18 tragédií a 1 satyrské drama
- postavil se proti tradičním morálním a náboženským představám, které dominovaly v athénské demokracii
- užívá principu „deus ex machina“
- do tragédií vnáší psychologickou analýzu, vášeň, emoce, pochybnost a pateismus, je odkrýván duševní svět hrdinů, hlavně žen
- vášeň, zloba, emoce nakonec hrdinu zcela pohltí
- v hrách objevují se i normální smrtelníci
Médea – vychází z pověsti, vždy se na ni pohlíželo jako na krutou a barbarskou zrádkyni vlasti a jako na nemilosrdnou vražedkyni, ale Euripidés z ní udělal trpící ženu zrazenou ve velké lásce

ARISTOFANES
- reprezentuje řeckou komedii, zachovalo se 11 her
- dílo je úzce spjato s dobovým politickým, kulturním a náboženským děním
- vynikající pozorovatel, uměl nekompromisně kritizovat nešvary a intriky
Žáby, Vosy

- do vývoje dramatu významně přispěl Aristoteles → zásada 3 jednot:
- jednota místa – děj se má odehrávat jen na jednom místě
- jednota času – v jedné době
- jednota děje – jen jedna časová linie

- od Aristotela vychází pojetí kompoziční výstavby:
- expozice = (výklad), seznámení s postavami, se zárodkem konfliktu
- kolize = (srážka), rozvíjení dramatické zápletky
- krize = (rozhodnutí), vyvrcholení dramatického konfliktu
- peripetie = (náhlý obrat), neočekávaná změna ve vývoji děje
- katastrofa = (obrat), konečný obrat

Řím ( 3.stol.př.n.l. – 1.stol.n.l.)
- převzali tragédii i komedii od Řeků
- hry nejsou omezené jen na slavnosti a soutěže, ale hrálo se i na svatbách, pohřbech,…
- oblíbené jsou komedie

Titus Maccius PLAUTUS
- dramatik, autor komedií, hry přebíral z Řecka a přepracovával je pro římské diváky
- do her vnesl zpěvné árie (→ dnešní operety), hry byly svěží, vtipné, hodně komických situací a dialogů
- postavy z běžného života – zamilovaný mladík, zhýralec, lehké ženy, lakomec, otroci
Lišák Pseudolus, Vychloubačný voják, Komedie o hrnci – stala se předlohou Molièrova
Lakomce

Publius TERENTIUS Afer
- do Říma přijel jako otrok z Kartága
- napsal 6 komedií, psány elegantnějším jazykem
- hry vycházejí z pozic vyšší vrstvy římské společnosti
Tchyně, Kleštěnec

Lucius Annaeus SENECA
- filozof, politik, dramatik, představitel římské tragédie
- inspirován řeckou tvorbou, zpracovával látky z řecké mytologie
- pověřen Agrippou, druhou manželkou Claudia, aby vychovával jejich syna Nerona
Zuřící Herkule

Středověk ( 10. – 15.stol.)

- usiluje o to, aby antická kulturní tradice byla zapomenuta
- drama jako by začínalo úplaně od začátku
- 10.stol – objevuje se náboženské drama – vychází z dramatizace církevních témat a církevních obřadů ( např. hry pašijové, zázračné apod.)
- postupně se začíná vydělovat drama světské

Humanismus a renesance ( 16. – 17.stol.)

- jedno z nejplodnějších období evropského dramatu
- drama získalo vůdčí postavení v mnohých národních literaturách ( Anglie, Španělsko,…)

Anglie
- velký rozkvět dramatu
- Alžbětinské drama – vrcholné období anglického divadla v období od poslední čtvrtiny 16.stol. po začátek 17.stol.

William SHAKESPEARE
- jeden z nejvýznamnějších dramatiků všech dob, označován za génia divadelní představivosti a jevištního smyslu
- představil snad všechny lidské typy a vlastnosti → literární typ = postava člověka, který má určité vlastnosti ( i u Moliéra), proto je jeho dílo aktuální i dnes
- autor 37 her
- I.období: především veselohry, historické hry s náměty z anglických dějin a starověkých dějin
komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsdorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
historické hry: Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Titus Andronicus, Julius Caesar
romantická tragédie: Romeo a Julie

- II.období: po roce 1600 dochází k obratu, do her proniká životní zklamání a pesimismus
tragédie: Hamlet, kralevic dánský, Othello, mouřenín benátský, Makbeth, Král Lear, Antoniu a Kleopatra
- podrobně viz 3.MO

Christopher MARLOWE
- vynikající dramatik
Doktor Faustus – první pokus o uvedení postavy Fausta na scénu
Žid y Malty

Španělsko

Lope de VEGA
- divadelní teoretik a nejvýznamnější dramatik „zlatého věku“ španělské literatury, napsal asi 1800 her
- zavrhl klasické rozlišení na komedie a tragédie a vytvořil tak specifický dramatický útvar tzv. španělskou komedii
- psal také komedie pláště a dýky = žánr španělského dramatu 17.stol, charakteristické dynamickým dějem, řeší se v nich zejména citové a morální konflikty
Fuente Ovejuna ( Ovčí pramen), Zahradníkův pes, Učitel tance, Vzbouření v blázinci

Tirso de MOLINA
- pokračovatel Lope de Vegy
- na scénu uvedl postavu Dona Juana ve hře Sevillský svůdce a kamenný most

Itálie

Niccolo MACHIAVELLI
Mandragora – komedie, nejvýznamnější dílo renesanční italské dramatiky, ostrá společenská satira, preferuje víru ve zcela nový život, jeho krásu a přirozenost

- commedia dell´arte = improvizované divadlo, herci neměli pevně daný scénář, ale jen základní dějovou kostru, podle reakcí publika rozvíjeli tu či onu pasáž
- postavy byly stálé ( např. bohatý obchodník Pantalon, sluha Scappin)
- typické byly masky, pestré kostými, artistické výkony a pantomimické výstupy

Baroko ( 17.stol.)

- drama je reprezentováno především národním španělským dramatem

Pedro CALDERÓN de la Barca
- napsal přes 200 her, byly převážně nábožensko-filozofického charakteru ( i komedie)
- psal také tzv. tragédiecti
Život je sen, Zalamejský rychtář, Lékař své cti, Nejnestvůrnější žárlivost

Klasicismus (17.stol)

- zrodil se ve Francii, proto nejvýznamnější dramatiky nacházíme právě tam

Francie

- musela být respektována Aristotelova zásada tří jednot
- literatura rozdělena na vysokou (tragédie) a nízkou (komedie)
- tragédie byly veršované, převládaly dlouhé monology, typickým veršem byl alexandrín

MOLIERE
- vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin
- představitel nízké literatury, autor slavných komedií
- působil u různých kočovných společností, později byl přijat do královských služeb a stal se ředitelem královského divadla v Paříži
- vychází z tradice lidového divadla i z odkazu antických komedií
- jeho hry jsou stále aktuální – předváděl lidské charaktery, spíše negativní lidské vlastnosti ( hloupost, lakomství, přetvářka)
- kritizované postavy se v jeho hrách poznali – vysloužil si negativní reakci dvorských kruhů, církev ho proklela
Tartuffe neboli Podvodník, Lakomec, Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný, Skapinova šibalství

Pierre CORNEILLE
- představitel vysoké literatury
- psal tragédie, v nichž je řešen konflikt osobního citu a cti, láska musí ustoupit
Cid – nejslavnější tragédie, námět ze španělského rytířského tematického okruhu
Lhář, Horatius

Jean RACINE
- tvůrce psychologické tragédie, v níž se střetává cit s egoistickou vášní
- jeho díla jsou považována za vrchol klasicistní tragédie
Faidra – ve své době toto dílo u diváků propadlo a u církve vyvolalo pohoršení
Britanicus, Brerenika, Ifigenie v Aulidě

Itálie

Carlo GOLDONI
- autor přibližně 200 komedií,
- jeho přínosem bylo, že se herec musel vzdát improvizační schopnosti, časem byly rozepsány všechny role a byly odstraněny masky
Poprask na laguně, Mirandolina, Hrubiáni

Preromantismus (18. – 19.stol.)

- reprezentován především německými dramatiky

Johann Wolfgang GOETHE
- básník, dramatik, vědec, autor významných tragédií
Faust – dvoudílná veršovaná tragédie, inspirovaná starou pověstí o učeném doktoru Faustovi, který v touze po úplném poznání prodal svoji duši ďáblu
- hluboce filozofické dílo
Ifigenie na Tauridě – tragédie s námětem z antických mýtů
Torquato Tasso

Friedrich SCHILLER
- básník, dramatik, filozof
- svým dílem vyjadřuje touhu po svobodném a čistém životě
Loupežníci – jedno ze základních děl hnutí Sturm und Drang
Úklady a láska, Valdštejn

Friedrich KLINGER – jeho drama Sturm und Drang propůjčilo jméno celému německému preromantickému hnutí

Romantismus (19.stol.)

- drama se rozvíjí především v literatuře anglické, francouzské a ruské

Anglie
Percy Bysshe SHELLEY
Odpoutaný Prométheus – lyrické drama, téma: osvobození lidské myšlenky

Lord BYRON
- napsal filozofická veršovaná dramata Manfréd a Kain

Francie

Victor HUGO
Ruy Blas – nejlepší Hugovo drama
Cromwell – drama, jehož úvod se stal manifestem romantismu ve Francii (pravidla, jež by se měla dodržovat v romantické tvorbě)

Rusko
Alexandr Sergejeviš PUŠKIN
- autor romantického historického dramatu Boris Godunov

Realismus a naturalismus ( 19. – 20.stol.)

Rusko
- počátky realistických tendencí v dramatu

Nikolaj Vasiljevič GOGOL
- prozaik, dramatik, publicista
Revizor – komedie o zkažené morálce, o úplatkářství, lidské hlouposti a nešvarech prohnilé ruské byrokracie

Anton Pavlovič ČECHOV
- ve svých dramatech zdůrazňuje především atmosféru, vnější dramatický konflikt je nahrazen vnitřními střety lidské psychiky
Tři sestry – o tragikomickém sváru mezi životní realitou a sny, hl.postavy: Olga, Máša, Irina
Višňový sad – tragicky laděná komedie, motiv višňového sadu, jež má být vykácen, se stává symbolem zániku šlechtických hnízd
Racek, Strýček Váňa – jsou v nich řešeny otázky smyslu lidského života a hodnot člověka na přelomu století
- komedie: Lesní muž, Medvěd, Nabídka k sňatku

Severské země

Henrik IBSEN
- norský dramatik, ovlivnil celosvětové drama
- hry jsou společensko morálních problémech
- pozdější dramata obohacuje o symbolické prvky, soustřeďuje se více na individum
Nora ( také Domov loutek), Opory společnosti, Divoká kachna

Anglie

George Bernard SHAW
- ve svých satirických dramatech prezentuje palčivé dobové problémy
Živnost paní Warrenové, Pygmalion
Svatá Jana – o osudech Johanky z Arku
- nejslavnější a nejhranější komedie – muzikál My Fair Lady – profesor fonetiky, zapřísáhlý starý mládenec Higgis, uzavře se svým přítelem plukovníkem sázku, že z pouliční květinářky Lízy Doolittlové učiní dámu tak, že ji naučí dokonale a spisovně mluvit. Zanedbávané děvče se mění ve vnímavou, citlivou a bystře uvažující půvabnou dívku, plukovník ani Higgis o ni po plese nemají zájem, pomoc najde u Higgisovi matky. Do Lízy se zamiluje jistý Fredy, kterému později dává přednost před Higginsem i plukovníkem, kteří ji potom postrádají

Moderní drama 20. stol.

- na přelomu století se moderní umělecké směry uplatňují i v dramatické tvorbě
- nacházíme rysy symbolické, impresionistické, dekadentní, expresionistické, lyrismus a hluboké psychologické prokreslení postav, poději i rysy socialistického realismu

Rusko
- evropské divadlo výrazně ovlivnilo i Moskevské umělecké divadlo (MCHAT), které využívá nové scénické prostředky – světla, hudbu, rytmy

- v některých dílech Antona Pavloviče Čecha se setkáváme s lyrismem a psychologickou hloubkou postav ( Racek, Strýček Váňa, Višňový sad )

Maxim GORKIJ
- svými hrami představuje socialistický realismus
Letní hosté, Nepřátelé, Na dně

Anglie

Oscar WILDE
-¨v jeho dramatu dekadentní a naturalistické prvky
Vějíř Lady Windermerové, Jak je důležité míti Filipa

- další významní dramatici současnosti: Laurence OLIVIER, Peter BROOK, T.S.ELIOT, Sean O´CASEY

Německo

Bertol Brecht
- představitel tzv. epického divadla ( inspirace skutečnými událostmi)
- hry jsou spjaty se sociálním a socialistickým východiskem a bojem proti fašismu
Matka Kuráž a její děti, Žebrácká opera, Strach a bída třetí říše

Gerhardt HAUPTMAN
- v dílech se objevují naturalistické a později symbolické rysy

Belgie

Maurice MAETERLINCK
- symbolistické a impresionistické prvky
Mona Vanna, Modrý pták

Itálie

Luigi PIRANDELLA
- novátor dramatické tvorby
- subjektivistická a relativistická dramata
- tam, kde jsou hranice poznatelnosti, je pravdivé to co vidíme
Šest postav hledá autora – hra na hranici absurdního divadla, na jevišti zkouší režisér představení, přijde 6 postav = rodina a hledají autora pro svůj životní příběh, jeden přes druhého vyprávějí své příběhy, režisér se snaží zahrát tuto hru, ale nejde to, každý má jinou verzi,….divák přestává vnímat, jestli to, co se odehrává na jevišti je hra nebo realita, 2 lidé zemřou a my nevíme, jestli se to opravdu stalo,… absurdita vyplývá na povrch
- této metodě říkáme „divadlo ne divadle“
Jakou mě chceš

- po 2.světové válce se v Itálii rozvíjí NEOREALISMUS – snaží se dokázat, že realismus se dá překonat
- reakce na totalitní režim
- zrodil se z filmu, typická práce s neherci
- vnáší obyčejného člověka, který je smýkán dějinami, vnáší prostředí bídy, prostitutek, všední problémy, řeší otázku, jak přežít do druhého dne
- představitelé: Guseppe de SANTIS, Cesare ZAVATTINI, Vittorio de SICA, Federico FELLINI, Eduardo de FILLIPO

Španělsko

Federico Garcia LORCA
- do španělského dramatu přináší surrealismus, folklor
- inspiruje se španělským barokem, v jeho tvorbě převládají tragédie
Dům doni Bernardi – hl. hrdinka dona Bernarda je despotická žena, žije podle starých morálních zásad a vnucuje je svým dcerám a udělá vše jen proto, aby zachovala čest rodu, obětuje štěstí vlastních dcer

Francie
- objevuje se absurdní drama - které reaguje na situaci ve Francii, jde proti všem zásadám klasického dramatu – rozbíjí jednoty místa, času a děje, děj je nulový
- hry jsou jazykové experimenty, věty nedávají v kontextu smysl, postavy často vydávají jen zvuky
- hlásí se k odkazům Pirandela a Brechta
- představitelé: E.Ionesco, S.Beckett

Eugene IONESCO
- největší význam má drama Plešatá zpěvačka – setkání dvou manželských párů, každý si mele svou a místo dialogů se vedou jen nesmyslné monology
Hodina, Nosorožec, Kuba aneb podrobení, Kuba na vejcích

Samuel BECKETT
- pochází z Irska, ale tvoří ve Francii
Čekání na Godota – nevíme kdo nebo co je Godot, tuláci čekají na Godota a jediným významem jejich promluv je, jak zabít čas
- autor používá hodně vulgarismů

Jean COCTEAU
- dadaista, futurista, surrealista
- významná postava 20. stol. - režisér, scénárista, kritik
Vůl na střeše, Kráska a zvíře, Věčný návrat – námět podle Tristana a Izoldy

- ve Francii je divadelní tvorba velice poznamenaná 2.sv. válkou
- z tragického pocitu této události se rodí a vyvíjí EXISTENCIALISMUS
- představitelé: Jean-Paul SARTRE – Mouchy
Simone de BEAUVOIR
Albert CAMUS

USA
- nejvýznamnějším centrem divadelního života je New York
- američtí dramatici: Elian KAZAN, William SAROYAN,E.O´NEIL,…

Vývoj českého divadla

Od počátků do konce 14. stol.

- počátky českého dramatu spadají do 12.stol
- první pokusy jsou náboženského původu: náboženské výjevy ( zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly se v kostele
- později se začaly obohacoval o světské scény – ty časem nabývaly stále větších rozměrů – až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a později i do krčem

- 1. staročeská divadelní hra – Mastičkář – fraška ze 14.stol, vychází ze scény, kdy 3 zbožné Marie jdou pomazat Kristovo tělo a cestou nakupují masti, mastičkář vzkřísí mrtvého tím, že mu na zadek nalije horké kvasnice
- výsměch tehdejším šmelinářům, ostré vtipy na Židy

15. – 18. století

- drama se vyvíjí spíše jako žánr pololidové literatury
- 17. stol. – objevuje se divadlo loutkové, nejvýznamnější český loutkař – Matěj KOPECKÝ

Jan Ámos KOMENSKÝ
- hry, které sloužily didaktickým účelům
Schola ludus = Škola hrou, Škola na jevišti

- 18.stol. – vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry ( velikonoční, vánoční,…) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou

Období ČNO

- divadlo sehrálo významnou roli – lidé nemusejí být gramotní, aby mohli chodit do divadla a poslouchat český jazyk
- děj je spojen s hudbou a kulisami – člověk si to lépe pamatuje
- 1. stálé divadlo – 1738 – divadlo v Kotcích ( bylo německé)
- 1. česká hra – 1771 – Kníže Honzyk
- 1783 – založeno Nosticovo (později Stavovské) divadlo – bylo německé, ale v neděli odpoledne se tu hrály české hry
- 1789 – Bouda – 1. české divadlo, bylo dřevěné a existovalo jen 3 roky, pak shořelo, řídili ho bratři Thámové, hráli se tu přeložené hry od Shakespeara, původní vlastenecké hry, po shoření se scéna přesunula do domu U Hybernů

Václav THÁM
- důležitá postava počátků českého divadla
Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Kutnohorští havíři

Karel Ignác THÁM
- ideový vůdce divadelníků Boudy
- specializoval se spíše na překlady – Loupežníci (Schiller), Mackbeth (Shakespeare)

Prokop ŠEDIVÝ
-inspiroval se vídeňskými lokálními fraškami – psal pražské lokální frašky
- napsal přes 300 her – Masné krámy, Pražští sládci

Václav Kliment KLICPERA
- jeden z nejnadanějších dramatiků své doby
- historická hra – Blaník
- veselohry – Veselohra na mostě, Hadrián z římsů
- další významné hry: Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý, Každý něco pro vlast, Jan za chrta dán, Božena

1. polovina 19. století

- rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19.stol, souvisí s organizací českých představení ve Stavovském divadle, vedeném Janem Nepomukem ŠTĚPÁNKEM
- hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti

Jan Nepomuk ŠTĚPÁNEK
- hry: Čech a Němec, Obležení Prahy od Švédů, Břetislav I.

Josef Kajetán TYL
- představitel uhlazeného měšťáckého romantismu
- klade důraz na morální hodnoty, které vedou k nadosobním cílům (ovlivněn NO)
- je zakladatelem moderního divadla – nebyl nijak výjimečným talentem, ale požadoval, aby české divadlo mělo ve společnosti důstojné místo a často musel slevit ze svých požadavků a přizpůsobit se vkusu často primitivnímu obecenstvu
- funkce jeho her byla vlastenecká, buditelská a didaktická
1) dramatické báchorky: Strakonický dudák aneb hody divých žen, Jiříkovo vidění, Lesní panna
2) hry ze současnosti: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera
3) historické hry: Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové

2. polovina 19. století

- sílí snaha po vybudování stálého českého divadla
- 1862 – je otevřeno Prozatímní divadlo – 1.představení – Hálkova hra Král Vukašín

- 1868 – je položen základní kámen Národního divadla (na tento kámen poklepal Palacký), 11.června 1881 vyhořelo (hrálo se jen 13x) zřejmě díky nepozornosti při zřizování hromosvodu
- 18.11.1883 – bylo znovu otevřeno Smetanovou Libuší
- výzdoba: M.Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona), Fr.Ženíšek
- sochy: J.V.Myslbek, Ant.Wágner, Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun
- architekti: Josef Zítek, Josef Schulz
- herci: Ladislav Pešek, Josef Kemr, Radovan Lukařský, Ema Destinová, Olga Scheinpflugová, …

- opera – Bedřich SMETANA – tvůrce české národní hudby a české opery (Br.., Pr.., Da..)
Antonín DVOŘÁK – Jakobín, Čert a Káča, Rusalka
Zdeněk FIBICH – melodram Hippodamie

- realistické drama – Ladislav STROUPEŽNICKÝ – Naši furianti, Zvíkovský rarášek
Alois JIRÁSEK – realistická dramata: Otec, Vojnarka
- pohádková hra: Lucerna
- historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
Gabriela PREISSOVÁ – Její pastorkyňa
Alois a Vilém MRŠTÍKOVÉ – nejlepší hra českého realismu - Maryša

1. polovina 20. století

Moderní drama – zejména symbolické, impresionistické, naturalistické, psychologické, expresionistické, dadaistické, novoklasicistické, poetické
- Národní divadlo, Městské divadlo na Vinohradech

Jaroslav KVAPIL
- počátky symbolického dramatu
- režisér a dramaturg
Princezna Pampeliška – symbolická pohádka, libreto k Rusalce

Fráňa ŠRÁMERK
- impresionistické a vitalistické hry
- opouští realistickou tradici souvislého příběhu, hry jsou založené na psychologii postav, lyrika převažuje nad epikou
Léto, Měsíc nad řekou

Viktor DYK
Zmoudření Dona Quijota – konfrontuje velké ideály a malou realitu
Ondřej a drak

Jaroslav HILBERT
- psychologické drama - Vina
- historické drama s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe – Falkenštejn

Arnošt DVOŘÁK
- moderní historická dramata – Král Václav IV., Husité

Jiří MAHEN
- hry s prvky sociálními a anarchistickými – Jánošík, Mrtvé moře

bratří ČAPKOVÉ
- převážně utopie a nadsázky
Ze života hmyzu, Adam stvořitel

Zábavné scény, šantány, kabarety

E.A.LONNGEN – Revoluční scéna
Karel HAŠLER – písničkář, Kabaret Červená sedma

Avantgardní divadlo

- nové způsoby ke zpracování, rozbití tradiční divadelní tvorby
- hry se stávají volnou montáží, kde režisér a herci uplatňují fantazii, improvizaci
- epika ztrácí své postavení nad lyrikou
- silnou stránkou je hudba, moderní balet, kontakt s diváky
- okamžitá reakce na události
- spolupráce s moderními umělci a výtvarníky

OSVOBOZENÉ DIVADLO
- typ autorského divadla, kde herci jsou zároveň autory her
- 1. moderní divadlo malé formy
- spolupráce s Devětsilem, s Voskovcem + Werichem
- 1925 založeno Jindřichem Honzlem a Jiřím Frejkou
- pojmenované podle sovětského divadelního kritika ( Odpoutané divadlo)
- humor, politická satira, dramatické scény jsou pravidelně prokládány zábavnými scénami, písňové vložky – veškerá tvorba navazuje na tuto tradici
- 1927 se divadlo stěhuje na Malou Stranu do Umělecké besedy
- divadlo je spjato s tvorbou Voskovce a Werichem, Jindřichem Honzlem, Jiřím Frejkou a Jaroslavem Ježkem

Jiří FREJKA
- vedl skupinu mladých herců, uvedl Moliérovu frašku – Cirkus Dandin, víc než hru předvedl cirkusové bláznovství – odpoutal divadlo od konvencí
- hry inspiroval kabaretem, cirkusem, lidovými fraškami

Jindřich HONZL
- autor dramatické montáže o Nerudovi a Světlé – Román lásky a cti
- režisér

Jan WERICH
- spolupráce s Voskovce, spolutvůrce autorského divadla
- píše písňové texty a hry, později i prózu, básně, eseje
- autor pohádek, filmový herec a scénárista
- po okupaci ČSR – spolu s Voskovcem a Ježkem emigruje do USA, pak se vrací a ujímá se Divadla Satiry = Divadlo ABC
- spolupráce s Horníčkem, navazuje na texty z Osvobozeneckého divadla, zčásti je obnovil
- ke sklonku života těžce nemocen
- díla: Kočár nejsvětější svátosti, Císařův pekař, Pekařův císař, Fanfárum, Italské prázdniny, Úsměv klauna, Jan Werich vzpomíná
- filmy s Voskovcem: Pudr a benzín, Hej rup, Peníze nebo život, Svět patří nám,
- divadelní hry s Voskovcem a Ježkem: Osel a stín, Rub a líc, Pěst na oko, Divotvorný hrnec, Těžká Barbora, Balada z hadrů, Robin zbojník, Sever proti Jihu, Golem, Gorila ex machina, Smoking reme
West – pocket revue – pásmo intelektuálních komedií, parodie snobství a sentimentality, nastylizovali se do dvojice klaunů, prochází dobou a komentují ji,
- nedílnou součástí jejich představení jsou FORBÝNY = o přestávce vyšli na pódium a komentovali nejaktuálnější události

Jiří VOSKOVEC
- studoval na francouzském lyceu v Dijonu
- přispíval do Devětsilu
- 1927 působil s Werichem v Osvobozeném divadle
- 1938 emigroval do USA, pak se vrátil a krátce na to odjel do Paříže a opět do USA, uchytil se jako charakterní herec – film Dvanáct rozhněvaných mužů , spolupráce s americkým rádiem pro české emigranty
- překládal z angličtiny a francouzštiny

Divadlo E.F.Buriana = D-34, D-35
- index za písmenem znamená konec sezóny – proměnlivý název

Emil František BURIAN
- velmi nadaný, založil typ režisérského divadla, sám nehrál, jen režíroval
- herecký projev doprovázel filmovým promítáním, hudbou, světelnými efekty, pouštěním studeného vzduchu
- přivedl na scénu Boysband – hudební skupina – výsledný efekt je silně hudební – velmi působivé – do Evropy – obrovské úspěchy
- zatčen, poslán do koncentráku, přežil, po návratu propůjčil své divadlo zcela novému režimu

Vítězslav NEZVAL
Milenci z kiosku, Manon Lescaut

Vladislav VANČURA
Alchymista, Josefína

Protifašistická fronta

- vzniká koncem 30.let pod tlakem nástupu fašismu a válečných příprav
- většina českých dramatiků okamžitě reaguje
- 1944 – zakázán provoz většiny divadel

Karel ČAPEK
- politicky se angažuje
- varuje čtenáře a diváky před nástupem fašismu
Bílá nemoc, Matka

Vladislav VANČURA
Jezero Ukereve

2. polovina 20. století

!!! drama po roce 1945 neznamená jen klasickou divadelní hru s dialogy a scénickými poznámkami, je to i televizní hra, seriál,…
- po druhé světové válce se české drama ubírá různými směry

Jan DRDA
Hrátky s čerty – první česká poválečná hra

- 50.léta jsou dobou tuhé cenzury
- vzniká především tvorba budovatelská a socialisticko realistická

Vojtěch CACH
- historická hra – Duchcovský viadukt

Pavel KOHOUT
Dobrá píseň – hra z prostředí svazáckého souboru, pojednává o manželské nevěře
- od 2. poloviny 50. let a zejména v 60.letech nastává uvolnění
- vznikají velice kvalitní hry, tematicky i žánrově rozmanité
- doba básnických her – František Hrubín – Srpnová neděle, Křišťálová noc
Topol

Vítězslav NEZVAL
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

- improvizované divadlo J.Wericha a M.Horníčka
- vznikají tzv. text-appealy Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého
- později vznikají i další divadla malých forem – Semafor – vedeno Suchým a Šlitrem, hry doprovázené hudbou, Činoherní klub, Na Zábradlí, Divadlo Járy Cimrmana, Nedivadlo, Husa na provázku
- rozvoj pantomimi, animovaného filmu, loutkového divadla – Spejbl a Hurvínek
- 60.léta -, groteskní drama (Kainar, Horníček) a absurdní drama – hl. představitel Václav Havel

Václav HAVEL
- přední český dramatik, disident
- odmítl výhody, které měl díky svým bohatým rodičům, žil normálně
- studoval večerní gymnázium
- začal psát na vojně, kde se setkal s divadlem – hra Život před sebou – výsměch. Ale lidé to pochopili jako budovatelskou hru
- působil jako kulisák, herec,… nejvíce v divadla Na Zábradlí
- absolvoval DAMU
- 1.velká hra – Zahradní slavnost
Vyrozumění, Žebrácká opera, Audience, Vernisáž
- jeho hry jsou složité, často nepochopitelné a nehrají se

- rok 1968 – srpnová okupace- období normalizace – hodně autorů nesmí publikovat
- vznikají neoficiální a oficiální = komunistická divadla
- cílem je zrušení plurality a sjednocení tvorby – chtěli toho dosáhnout zrušením některých divadel a sloučením malých divadel
- návrat realistického dramatu, zvláště sovětského
- existují „ineditní a samizdatová“ divadla – jsou zakázaná, na vlastní náklady, hraje se i ve velkých bytech = „bytová“ divadla, v hospodách, ve sklepech

Pavel HOHOUT – Marnost, Marie zápasí s anděly
Milan UHDE – Velice tiché ale, Balada pro banditu
Karol SIDON – Latríny
Oldřich DANĚK – historické hry
Daniela FISCHEROVÁ – Hodina mezi psem a vlkem

- po roce 1989 – zrušení cenzury, nástup demokracie → volnost v psaní, návrat zakázaných autorů

Kinematografie

- vznikla v 19. století ve Francii – bratři Lumiérové
- film – umění syntetické, má za úkol vyvolat v nás pocity, je vytvořen audiovizuálními prostředky, dílo kolektivní ne individuální
- nejvýznamnější čeští režiséři – Jiří Mencl (Rozmarné léto, Postřižiny,…)
Svěrák (Obecná škola, Kolja, Ropáci,…)
Miloš Forman (Hoří má panenko, Lásaky jedné plavovlásky), pak emigrace do USA – Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus, Muž na měsíci

8. Historická próza a její vývoj od nejstarších kronik do současnosti. Historická próza 20.století podle vlastní četby.

2010-11-16T06:28:00.000-08:00

- před tím, než začněme zkoumat historii našeho národa, bylo by dobré si připomenout alespoň některé z cizinců, kteří se zabývali historii a dali tak podnět pro další badatele

ANTIKA
Hérodotos z Halikarnasu
- attické období, „otec historie“, Historiai (Dějiny) – dějiny řecko-perského světa až po rok 497.př.n.l. (vyvrcholením jsou řecko-perské války) – toto dílo je považováno za vůbec první zpracování dějin světa

Thukydides
– attické období, „otec vědeckého dějepisu“ – přistupoval k pramenům a informacím kriticky, neověřené dokumenty do svého díla vůbec nezařazoval, Dějiny peloponéské války – 8 dílů, jedno z vrcholných děl historiografie

STŘEDOVĚK
- první pokusy o zobrazení historie – legendy (doslova, to, co má být čteno):
10.století – Legenda o sv.Ludmile, Legenda o sv.Benediktovi, Legenda o sv.Václavu (První staroslověnská legenda o sv.Václavu) – popisují život svatých, jejich skutky
Život a umučení svatého Václava a babičky jeho svaté Ludmily (Kristiánova legenda) – je psána latinsky, autorem je jakýsi Kristián, který se tak sám označuje v předmluvě

12.století – v tomto století dominují legendy a historiografická literatura – legendy o sv.Vojtěchovi, legendy o sv.Prokopovi

13.století – Legenda AUREA – tzv.zlatá legenda, prozaický soubor legend, vznikla v Itálii

14.století – legendy se v tomto období neomezovaly jen na zachycení života světců, ale snažily se zaujmout hromaděním zázraků, mučednickými scénami nebo obrazy milostného vytržení

- vykrystalizovaly dva typy legend – exkluzivní (psány náročným jazykem, symbolika, určené pro vyšší vrstvy) – Legenda o sv.Kateřině (byla oblíbenou světicí Karla IV.)
- demokratické (jazykově chudší, přístupnější pro nižší vrstvy, světci jsou zobrazováni tak, aby byli vnímáni jako lidé z nižších vrstev) – Legenda o sv.Prokopu – Prokop, zakladatel Sázavského kláštera je zde líčen jako dobrotivý opat a lidumil, ochránce Čechů před rozpínavostí cizinců

Kroniky
12.století – Kosmas (1045 – 1125) – autor naší první kroniky, kteráže vynikajícím projevem evropského
dějepisectví, jeho dílo se stalo inspiračním zdrojem mnoha dalším kronikám

Chronica Boëmorum (Kronika česká)
- dělí se do 3 oddílů:
a)Bájná vyprávění starců
b)Hodnověrné zprávy svědků
c)období, ve kterém sám žil
- dílo je vlastenecké, je velice tendenční vůči všem nepřátelům Čechů, je celkem nepřesná, je psána latinsky
- kronika byla velmi oblíbená, protože Kosmas je rozeným vypravěčem – text prokládá citáty, užívá básnická slova, vypravování oživuje přímou řečí, často odbočuje od hlavního děje, aby mohl uvést nějakou vtipnou anekdotu či úvahu
- Kosmas měl mnohé pokračovatele – Kanovník Vyšehradský, Mnich sázavský, Petr Žitavský (autor Zbraslavské kroniky)

14.století – Dalimilova kronika – první kronika psaná česky, je veršovaná, kronika je dávána do souvislosti
s Danielem Mezeřickým (kanovník Boleslavského kostela) – nicméně tato domněnka se již vyvrátila, ale jeho jméno bylo kronice ponecháno
- autor byl vzdělaný, orientoval se v antických pověstech, měl všeobecný přehled o historii, nejspíš byl příslušníkem šlechty (pro svůj postoj)
- Dalimilovu kroniku zařazujeme k demokratickému proudu
- kronika začíná biblickou potopou světa a končí počátkem vlády Jana Lucemburského
- je to dílo politicky orientované – podpora češství proti cizozemcům, kronika je odrazem smýšlení vlastenecké šlechty
- je to kronika zaměřená vlastenecky – „Oldřich a Božena“ – kníže si raději vezme českou selku než německou císařovnu

Zbraslavská kronika – autorem je Petr Žitavský, pokračovatel díla Kosmova
- kronika původně vznikla jen jako klášterní kronika v době Václava II., ale pozdější zbraslavský opat Žitavský ji rozšířil na kroniku celé země
- klade důraz na morální hodnocení zachycených událostí

Trojanská kronika – nejrozsáhlejší dílo staročeské zábavné prózy, navíc je to první tištěná kniha (roku 1470), oblíbená až do 19.století

- historiografická tvorba dosáhla velkého rozkvětu za vlády Karla IV.
- on sám je autorem vlastní biografie Vita Caroli – latinský životopis
- díky jeho podpoře bylo sepsáno mnoho dalších kronik (tyto kroniky však nedosahovaly výraznější odborné ani umělecké úrovně)
- můžeme si uvést některé kronikáře z doby panování Karla IV.:Přibík Pulkava z Radenína, Beneš Krabice z Weitmile

Období husitské
- vznikají husitské anály (letopisy) a kroniky, které zachycují dění v Táboře, informují o husitských bitvách

Kronika husitská – autorem je Vavřinec z Březové, kronika je psána latinsky, zachyceny události z let 1414 – 1422, do češtiny byla přeložena již v 15.století

HUMANISMUS (16.století)
Jan Blahoslav
– Akta jednoty bratrské – je v nich zapsán veškerý materiál, který se týká dějin jednoty bratrské (založena 1457 v Kunvaldu v Orlických horách knězem Řehořem Krajčím), akta mají 15 svazků, nejedná se ani tak o zpracovanou historii, jako spíše o soubor důležitých listin, dopisů, pamětí, zápisů z jednání atd.

Daniel Adam z Veleslavína
– měl nakladatelství, které zdědil po svém tchánovi – Jiřím Melantrichovi
Kalendář historický – jeho vlastní dílo, u každého dne uváděl pamětihodné události
Kroniky dvě o založení země české – nakladatelská činnost, spojil ve vydání latinskou kroniku papeže Pia II. (sám ji přeložil) s českou kronikou Martina Kuthena

Václav Hájek z Libočan
- (zprvu byl kališníkem, pak se ale přeorientoval na katolictví - možná i z toho pramení to, že jeho kronika byla jezuitskou cenzurou tolerována) – Kronika česká – zahrnuje naše dějiny od příchodu praotce Čecha až po korunování Ferdinanda I.
- je psána tak, aby oslavila významné šlechtické rody a dokázala jejich starobylý původ (šlechtici totiž Hájkovi obstarávali materiál z rodových archívů a dohlíželi na obsah kroniky)
- kronika byla čtenářsky velmi úspěšná (Hájek byl skvělý vypravěč) X z faktografického hlediska byla velmi nepřesná (když Hájek něco nevěděl, domyslel si to, sám vymyslel datum pro příchod praotce Čecha – 644 – aniž by k tomu měl nějaké podklady)
- nicméně byla to jediná kronika českých dějin povolená v době temna a rekatolizace

BAROKO

Exulantská literatura

Pavel Stránský
– O státě českém – psáno latinsky, dokazuje v něm právo Čechů na vlastní samostatný stát a právo volit svobodně svého panovníka

Pavel Skála ze Zhoře – Historie církevní – desetisvazkové dílo, sleduje historii nekatolických církví

Lidová slovesnost
- v období baroka se hojně pěstovala lidová a pololidová slovesnost (vzniká v prostředí blízkém lidu)
- ústní lidová slovesnost provázela literaturu psanou již od počátku, ale v době baroka se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
- jedním z hlavních útvarů lidové slovesnosti je pověst = lidová pověst obsahuje ve svém jádře vždy skutečný historický fakt, který se během doby tvůrčí fantazií obměňuje
- v době pobělohorské se pěstují národní pověsti (O praotci Čechovi), pověsti hrdinské (O Žižkovi), pověsti rodové (O bílé paní), pověsti místní – vztahují se k např. k založení nějakého kláštera nebo hradu
- začaly vznikat i pověsti, které se vztahovaly k době nedávno minulé – o odchodu českobratrských exulantů do ciziny – Růžový palouček

NÁRODNÍ OBROZENÍ

František Palacký
– Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – gigantické dílo, Palacký pojímá české dějiny jako neustálý střet mezi českýma německým živlem – germánský feudalismus je příčinou neustálého rozvracení slovanské demokracie
- za vrchol českých dějin považoval husitství, kdy se česká demokratičnost projevila v plné síle
- jeho dílo se ale nevyhnulo některým omylům – idealizace slovanského pravěku a nekritické nadšení pro husitství

Pavel Josef Šafařík
– Slovanské starožitnosti – česky psané, dějiny Slovanů od nejstarších dob do konce 10.století, základní myšlenka díla – Slované jsou stejně tak praobyvatelé evropského kontinentu jako Řekové, Římané nebo Germáni

Václav Thám
– velká postava počátků českého divadla
- psal především historické hry – Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka
RKZ (Rukopis královédvorský, Rukopis zelenohorský)
- rukopisy byly nalezeny v letech 1817 a 1818 – RK měl pocházet ze 13. století a obsahoval epické básně (především z mýtického období českých dějin) a lyrické básně; RZ měl pocházet z 9.století a obsahoval zlomek básně o staročeském sněmu vladyků a skladbu Libušin soud (spor bratrů Chrudoše a Šťáhlava)
- rukopisy měly ukázat, jak vyspělá čeština existovala již na počátku českých dějin a měly pozvednout vlasteneckou mysl všech Čechů
- nakonec se ukázalo, že rukopisy byly padělané – o jejich pravost se strhl velký boj, za jejich nepravost se postavili např. Josef Dobrovský, Antonín Vašek, T.G.Masaryk aj.
- jako padělatelé byli označeni Václav Hanka a Josef Linda, oba žáci Josefa Dobrovského

Josef Linda – Záře nad pohanstvem – 1.český román, zpracovává látku z nejstarší české minulosti

Jan Nepomuk Štěpánek – Obležení Prahy od Švédů, Břetislav VI. - dramata

Václav Kliment Klicpera
– Točník – historická povídka, Jan za chrta dán, Blaník – tato dramata jsou většinou zpracována na základě pověstí či kronik

Jan Jindřich Marek – Jarohněv z Hrádku, Mastičkář – historická beletrie

Prokop Chocholoušek – Templáři v Čechách, Křižáci, Dcera Otakarova – historické povídky

ROMANTISMUS

Josef Kajetán Tyl
– Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové – dramata
Dekret kutnohorský – historická povídka
- Tyl vždy považoval za hlavní funkci literatury to, aby sloužila národním zájmům
- chtěl, aby české divadlo mělo své důstojné místo v české kultuře – mnohdy však musel hry přizpůsobovat primitivnímu publiku, aby je pochopilo (=jeho hry nedosahují takových kvalit)

Karel Hynek Mácha
– pokusy o historickou trilogii KAT – časově měla být umístěna do doby vlády Václava IV., cyklus o českých hradech (Křivoklát, Karlův Týn, Valdek)
- napsal ale jen 1.díl – Křivoklad – kat je potomkem Václava III. ale svým královským mečem musí stínat hlavy a podrobovat se příkazům svého panovníka – romantický prvek, jde o historickou fikci
Boleslav, Bratrovrah, Bratři – zlomky historických dramat

Karel Sabina – Braniboři v Čechách – libreto k Smetanově opeře, romantické pojetí historie

2.POLOVINA 19.STOLETÍ

Generace májovců

Vítězslav Hálek
– pod vlivem Shakespeara (jeho historická tragédie) napsal 6 historických dramat – Král Vukašín, Záviš z Falknštejna

Generace ruchovců
- zájem o českou historii

Svatopluk Čech
– mezi jeho pokusy o historickou prózu můžeme zařadit epos Adamité – námět potlačení sekty Adamitů za husitských válek
- o obraz doby husitské se pokusil i ve svém asi nejznámějším díle Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století – Čech srovnává pohodlnost a vlažnost „dnešního“ člověka s tehdejším vlasteneckým nadšením a zanícením husitů

Generace lumírovců
- historie jiných zemí, zájem o exotiku

Jaroslav Vrchlický
– měl široký okruh témat, jimž se věnoval, mezi ně patřila i historie
- ve svých Zlomcích epopeje se snažil o zachycení vývoje lidstva na cestě za pokrokem
Selské balady – básnická sbírka o selských bouřích v 15.-18.století
Legenda o sv.Prokopu – o založení Sázavského kláštera
Bar Kochba – židovská vzpoura proti Římanům
- v 70. a 80. letech se táhne českou literaturou snaha o vytvoření velkého národního dramatu s látkou z české historie – k tomuto úsilí se přidal i Vrchlický – Drahomíra, Bratři, Knížata
- velice zdařilým dílem je historická veselohra z doby vlády Karla IV. – Noc na Karlštejně
- k autorům, kteří usilovali o vytvoření dramatu s námětem z českých dějin řadíme i Františka Věnceslava Jeřábka, Julia Zeyera a F.A.Šuberta

Josef Svátek
- vystudoval techniku, ale věnoval se především žurnalistice a historii
- ve druhé polovině 20.století to neměl lehké – komunisté ho označili za konzervativce (stranil habsburské monarchii) – odsunut na druhou kolej
Dílo:
Tajnosti pražské, Majestát Rudolfa II., Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze

Václav Beneš Třebízský
- sympatie k prostým lidovým vrstvám
Dílo: - byl knězem, a proto je v jeho díle znát snaha o poučení a výchovu
- zemřel ve 35 letech, ale stihl napsat 90 próz
Bludné duše – povídka, vzbouření sedláků na Slánsku v době josefínské
Královna Dagmar – román, příběh dcery Přemysla Otakara I.
Trnová koruna – román, příběh z doby pobělohorské

Zikmund Winter
- narodil se v Praze
- jako profesor dějepisu působil v Rakovníku a Pardubicích
- přítel Jirásek
Dílo: - nejméně přístupný – archaizovaný jazyk
- jeho pohled je nesmlouvavý, historický, kritický
- zaměřil svou pozornost k 16. a počátku 17.století – český humanismus
Rakovnické obrázky – soubor povídek, povídka Nezbedný bakalář
Počestné paní pardubické – měšťanky obviňují katovu ženu, je vzdělaná a povznesená nad jejich malichernosti
Rozina Sebranec – povídka
Mistr Kampanus – jediný jeho román, doba předbělohorská a pobělohorská
Seznamujeme se s životem Prahy a pražské univerzity, ale vše se soustřeďuje kolem postavy rektora pražského vysokého učení Kampana Vodňanského.Jeho postava spojuje různé historické události – rekatolizaci, Bílou horu nebo popravu na Staroměstském náměstí.Chce zachránit univerzitu před jezuity – vstupuje do katolické církve, ale jeho oběť je marná a on končí život sebevraždou.

Josef Jiří Kolár – herec a režisér Prozatímního divadla
- překládal Shakespearova dramata
- sám psal romantické historické tragédie – Pražský Žid

Emanuel Bozděch – nejvýznamnější dramatik Prozatímního divadla
- autor vynikajících historických veseloher (náměty čerpal především z francouzské historie)
Baron Goertz, Dobrodruzi (z doby Rudolfa II.)

Karel Václav Rais
Zapadlí vlastenci - román ze sklonku NO v podhorském kraji
Zásluhy vlasteneckých Kantorů a kněží na tvorbě národního uvědomění v nejzapadlejších částech naší země.Vlastenci Čížek a Stehlík se snaží zavést kulturu do vesnice, nastěhuje se tam učitel Čermák, který se zamiluje do schovanky faráře.Ten ji chce ale bohatě provdat.Tito tři muži se vypravují do Prahy, těší se na památky a setkání s vlastenci.Čermák, jež je nemanželským dítětem se setkává s otcem.Nakonec získá i dívku, kterou chtěl.

Alois Jirásek
- tvůrce českého historického románu, narodil se v Hronově, vystudoval gymnázium v Hradci Králové
- chtěl se stát malířem, ale z existenčních důvodů se musel stát profesorem historie (15 let učil na Litoměřickém gymnáziu), 1917 – podepsal Manifest českých spisovatelů – přihlásili se k národní samostatnosti
Dílo: - Jirásek byl kritický realista
- vytvořil jako jediný český spisovatel obraz života našeho lidu od mýtických dob až po NO
- napsal více než 50 původních knih, z toho několik trilogií, jednu tetralogii a pentalogii
- Jirásek spatřoval vrchol českých dějin v období husitství X sociální a kulturní úpadek vidí především v době pobělohorské
- považoval za nositele historických dějin lid – jeho knihy nejsou monografické, ale vystupuje v nich několik typizovaných postav (ztělesňují postoje celého lidu)
- má sklon k subjektivitě – poznáme, s kým sympatizuje X pro Jiráska jako evangelíka bylo období pobělohorské obdobím protilidovým, dobou „temna“ – jezuity a katolíky vždy „potopil“
- byl velkým vypravěčem – snaha o co největší věrnost a zdlouhavé popisy reálií jsou místy až nudné
- jeho velkou slabinou je absence hlubší filosofie postav – jakoby byly kladné i záporné rysy již předem dány

- Jiráskovi knihy jsou řazeny podle období, které zobrazují

A) Doba mýtů a pověstí
Staré pověsti české – soubor pověstí z dávných dob, kdy se české dějiny teprve začaly utvářet
- čerpal z kroniky Kosmovy, Dalimilovy i z kroniky Václava Hájka z Libočan – ale vtiskl vyprávění beletristickou tvář

B) Husitské období
Mezi proudy – trilogie, období vlády Václava IV., zachycuje vznik husitského hnutí
- děj začíná v křivoklátských lesích – arcibiskup Jan z Jenštejna svede ženu hajného a poté ho povýší na ohnivce (musí se dostavit s pochodní na bílém koni na hrad), děj se přesouvá do Prahy, arcibiskup se milenky nabaží (Jirásek demonstruje nešvary církve), milenka se zabije – arcibiskup zmoudří a dá se na boj proti Václavu IV. V knize se objevuje i postava Jana Žižky a Jana Husa

Proti všem – trilogie, zobrazuje vrchol a rozmach husitského hnutí
1.díl – Do Jižních Čech putují davy lidí, ve víře, že si budou v Táboře rovni.Ale existuje tu i nejednota (Adamité).Šíří se tu chiliasmus (zvěstuje zánik svět a 1000 let Ježíšova panování).Tomu podlehne i jedna z hrdinek – Zdena z Hvozdna.

2.díl – V Kutné Hoře se utáboří Zikmund.Válčí proti Čechům.Bitva na Vítkově.

3.díl – Vnitřní politická situace mezi husity.Zdena se zamiluje do kněze Bidlinského a její otec ji proto zavrhuje.Rozvášněný dav, zapálí stavení, kde je Zdena s knězem a ti poznávají, že smyslem života je boj za pravdu boží.
Bratrstvo – trilogie, závěr husitského hnutí, román líčí osudy Bratříků (zbytků táborských vojsk, poražených u Lipan), které pomáhají na Slovensku Janu Jiskrovi z Brandýsa
- Bratříci chrání Slovensko pro Ladislava Pohrobka, nakonec se ale k moci dostává Matyáš – Bratříci končí jako lupiči a vrazi
Husitský král – nedokončený dvoudílný román, soustřeďuje se na postavu Jiřího z Poděbrad a jeho pronásledování jednoty bratrské

C) Období baroka (temna)
Temno – nejlegendárnější román o době pobělohorské, román, který léta určoval naše povědomí o tomto období (útlak lidu, fanatizmus jezuitů, svatořečení Jana Nepomuského bylo chápáno jako snaha o zahlazení památky na mistra Jana Husa)
- děj se odehrává ve východních Čechách a v Praze (příprava svatořečení Jana Nepomuského)
- motiv emigrantství – útočištěm je německé město Žitava
- vylíčení fanatismu pátera Koniáše
Hlavním hrdinou je pan Makovec (tajný Bratr).Žije s dcerou Helenkou a synem Tomášem v Dobrušce.Přichází tam páter Koniáš a nachází u Makovce zakázané knihy – Makovec odjíždí do Žitavy.Sourozenci jsou odvedeni do Prahy, kde mají sloužit.Tomáš jde v otcových šlépějích, Helenka se zamiluje do syna pana Březiny.Poté se ale dozví, že její milý se má stát knězem a odchází s bratrem za otcem do Žitavy.

Psohlavci – zachycuje konec 17.století na Chodsku, využívá skutečné historické osobnosti Jana Sladkého Koziny
- vykreslení chodského venkova a života na něm, ale také dobrá psychologická propracovanost postav (Kozina projde proměnou od vlažného sedláka po zapáleného revolucionáře)
- děj je ve čtenářském deníku
Skaláci – velká selská vzpoura na Náchodsku roku 1775

D) Období rokoka a osvícenství
Poklad – příběh z konce 18.století, odehrává se na hradu Potštejn
Sousedé, Pandurek – povídky
Ráj světa – život na dvoře vévody Zaháňského

E) Národní obrození
F.L.Věk – pentalogie, která byla sepsána na základě příběhu Františka Ladislava Hekaz Dobrušky
- zobrazuje zejména počátky NO (přelom 18. a 19.století)
1.díl – Dětství a mládí Františka v Dobrušce.Žije pokojně jen některým věcem nerozumí (pronásledování českých Bratrů…).Má hudební nadání – je přijat do sboru.František probudí z domnělé smrti knihovníka a za odměnu mu umožní přístup ke knihám.Nakonec získává František stipendium a vyučuje dívky Butteaovy.Jednou z nich je i němá Pavla.František se seznamuje s mnoha obrozenci – Václav Thám.František se věnuje divadlu, zanedbává školu a otec mu přikáže, aby se vrátil.František nechce, ale když vidí, že Pavla miluje Tháma, odjíždí zpět do Dobrušky.Svatba Pavly a Cháma – kočovné divadlo, bída, ale při porodu se Pavle vrací řeč.
- vláda Josefa II.(reformy, rušení jezuitských klášterů)

2.díl – František po smrti otce přebírá jeho obchod.Jezdí do Prahy a půjčuje si v České expedici knihy, které potom půjčuje v Dobrušce.Expedici navštěvují další obrozenci – Hněvkovský, Šedivý.Pavla a Thám nemají šťastné manželství.František si bere Marii Smíškovou.

3.díl – František má doma francouzské knihy – žárlivý rychtář mu je sebere.Manželství Pavly a Tháma spěje ke krachu, naopak manželství Františka a Marie je šťastné (syn a dcera).Pak ale vypukne v Dobrušce požár a František přijde o majetek.

4.díl – Franta se snaží vzchopit, ale přijde bankrot.Dovršuje se 1.etapa NO – umírají Kramerius, Vydra…!Pavla utíká od manžela.

5.díl – Františkův syn Václav studuje v Praze.Seznamuje se s další generací obrozenců – Klicpera, Štěpánek.Pavla má milence a odcházejí do Haliče – Thám je tam hledá, ale najde jen jejich hrob.Nakonec také umírá.Františkovi umírá žena a syn ho vezme k sobě.Pentalogie končí rokem 1816 – zavedení českého jazyka na gymnázium, Jungmann vydává svou Slovesnost.

Filosofská historie – studentská povídka z Litomyšle, podává obraz života mladých studentů, do celkem humorného tónu však dramaticky zasáhne revoluční rok 1848
Studenti Vavřinec a Frýbort bydlí u slečny Elis.Vavřinec miluje Márinku a Frýbort Lenku, schovanku aktuála Roubínka.Lenku miluje i Špína, ale je příliš nesmělý.Konají se Majáles (ale biskupové je zakazovali) – studenti jsou potrestáni.přicházejí prázdniny, Špína odchází do kláštera.V roce 1848 se z Frýborta a Vavřiny stávají důstojníci studentských legií.Bojují na barikádách – setkávají se tam se Špínou, který tam umírá.Po revoluci si Frýbort vezme Márinku.Vavřina se stal lékařem a vzal si Lenku, která po smrti aktuála žila u slečny Elis.
U nás – čtyřdílná kronika, NO v rodném kraji autora, ústřední postavou je buditelský kněz Pavlovický

F) Drama
Vojnarka, Otec
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – husitská tematika
Lucerna – pohádková hra, navazuje na Tylovy báchorky
Mladé a krásné kněžně se zalíbí mlynář, který ji doprovází jako světlonoš do lesního zámečku.Nabídne mu bohatství a moc, ale on zůstane věrný své Haničce.

První novodobé kroniky

Karel Václav Rais
- Západ – „nejsmutnější román 19.století“ – románová kronika ze sklonku života faráře Kalouse (jedná se hlavně o psychologickou charakteristiku faráře)

Josef Holeček – Naši – desetidílná románová kronika, život jihočeského lidu (tradice a názory)

Jan Herben – Do třetího a čtvrtého pokolení – románová kronika,osudy tří generací rodu Hrabců

PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ

Josef Svatopluk Machar
– jeho názory jitřily českou literární scénu (kritizoval Hálka i Čecha, tvrdé názory zastával proti Vídni, katolické církvi a maloměšťáctví)
- svým dílem je ryzí realista a individualista
Svědomím věků – cyklus sbírek a románů, v nichž sleduje vývoj etických principů lidstva od nejstarších dob až po současnost, nejvíce se věnuje antice (poukazuje na silné jedince, kteří si dokázali zachovat lidskou důstojnost)
- Machar je nepřítelem křesťanství – tvrdí, že jen v antice byli lidé šťastní a vyrovnaní a jejich přirozenost potlačilo až nově vzniklé náboženství
- některé sbírky cyklu – V záři helénského slunce, Jed z Judey,(vše antika), Barbaři (středověk), Roky za století (francouzská revoluce)

HISTORICKÉ DRAMA V PRVNÍM DVACETILETÍ 20. STOLETÍ
- patřila by sem především Jiráskova husitská trilogie – Jan Roháč z Dubé, Jan Žižka, Jan Hus (premiéra v roce 1918)
Jiří Mahen - dramata (pochází z Brna, je po něm pojmenována činohra v Brně) – Jánošík, Mrtvé moře

Viktor Dyk – důraz na aktivní zápas o národní věc – Posel

PRVNÍ POLOVINA 20. STOLETÍ
- zde si musíme připomenout to, že s nástupem století nastupuje i Česká moderna (generace autorů, kteří kladou důraz především na individualitu, zabývali se politickými a sociálními otázkami)
- i někteří autoři České moderny se věnují historii (Josef Svatopluk Machar), ale podstatě lze říci, že po 1.světové válce dochází k ústupu od historické tematiky

Jaroslav Durych
- výjimkou je spisovatel, kterého řadíme k tzv. katolické próze (autory spojuje víra v Boha, v naší zemi a historii, velkým zdrojem inspirace je období českého baroka), ten spisovatel se jmenuje Jaroslav Durych
- jeho pohled na historii – baroko chápe jako rozmach duchovních sil, ve svém díle přijímá rekatolizaci mnohem pozitivněji než např. u Jiráska
- nosným pilířem dějin nejsou masy, ale nadprůměrní jedinci
- jeho kult baroka má v sobě již zakódovanou inklinaci k mystice
- klade proti sobě tmu a světlo, hnus a krásu, násilí a meditaci….
Bloudění (Velká valdštejnská trilogie) – obrovská freska o 30-leté válce, v jejímž středu je milostný příběh českého emigranta Jiříka (symbol hloubavosti a vzpurnosti)a Španělky Andělky (symbol lásky a čistoty)
- název bloudění není jen ve smyslu vztahovém (oba prožívají svůj vztah, který je narušován útrapami), ale i ve smyslu hledání cesty mezi Bohem a zemským světem (bloudění je završeno nalezením cesty do církve)
Rekviem (Malá valdštejnská trilogie) – soubor tří povídek, dokreslujících osud Albrechta z Valdštejna po jeho smrti (např. poslední povídka Valdice vypráví o vyzvedávání jeho ostatků)

Vladislav Vančura
– Markéta Lazarová – historický román z období lapkovského středověku, jedná se vlastně o baladický příběh lásky
- Markéta, dcera lapky Lazara miluje hromotluka rváče Mikuláše z nepřátelské rodiny lapků Kozlíků
Obrazy z dějin národu českého – beletristický pohled na počátky národní historie, toto dílo mělo pozvednout národní sebevědomí v těžkých chvílích po mnichovské konferenci v roce 1938
- součástí Obrazů je např. povídka Kosmas, která přibližuje čtenářům život našeho prvního kronikáře

Historický román a povídka

- historický román – moderní, je variantou společenskho románu, námět přesahuje autorovi bezprostřední zkušenosti
- po roce 1945 vyzdvihováno zvláště Nejedlým, byla to zmanipulovaná histori
- témata odvozují od Jiráska

Antonín Zápotocký
- činitel KSČ, prezident
- zpracoval novou historickou etapu – historické romány přibližují dobu přelomu 19.-20.stol, zrod dělnického hnutí
Dílo:
Dějiny dělnického hnutí, Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem, (Barunka – knížka pro děti)

Adolf Branald
Dílo: Chléb a písně – román o dělnickém hnutí

Vladimír Neff
- český prozaik a překladatel
Dílo: Jeho prózy z 30. let vypovídají o rozpadu hodnot měšťanského světa (Malý velikán, Bůh zbytečnosti)
- v prózách z válečných let spojil psychologickou analýzu s žánrovou kresbou prostředí: Třináctá komnata, Marie a zahradník.
- Osudy několika generací pražských podnikatelských rodin od pol. 19. do 40. let 20. stol. zachytil v pentalogické rodové sáze: Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj.
- Skeptická dějinná filozofie - román Srpnovští páni ho přivedla k zobrazení dobového typu bezpáteřného malého českého člověka Trampoty pana Humbla.
- Vypravěčskou virtuozitu osvědčil v pikareskní románové trilogii o českém renesančním hrdinovi, který se marně pokouší nastolit rozumný společenský řád Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka.
- Autor filmových scénářů Tajemství krve, Mladá léta
- Filosofický slovník pro samouky - originální beletrizovaný slovník.

František Kožík
- český prozaik a dramatik. V letech 1956 – 74 dramaturg Československého filmu.
- V rozsáhlé povídkové a románové tvorbě se zaměřil zejm. na životopisný román
Dílo: životopisné romány: Největší z Pierotů, Básník neumírá, Josef Mánes, Na křídle větrného mlýna, Neklidné babí léto, Šavle a píseň.

Jarmila Loukotková
- Zpracovává převážně historické náměty z období antiky.
Dílo: sociálně tendenčních schémata: Spartakus, Smrtí boj nekončí
- ztvárnění srážky tvůrčího jedince a společnosti: Navzdory básník zpívá - ze života F. Villona
- náměty ze současnosti: Medúza, Odměna, Žít jednou spolu
- Je autorkou knih pro mládež Vstup do ráje zakázán

Václav Kaplický
- český prozaik a publicista
Dílo: Autor románů s historickou tematikou, především ze 17. – 19. stol.: Čtveráci, Železná koruna, Zaťatá pěst).
- Z období husitských válek čerpá Táborská republika
- z období protireformačního román Kladivo na čarodějnice - o inkvizicích v 17. století.

Eva Kantůrková
- česká spisovatelka a publicistka
Dílo: Autorka filmových scénářů
-romány s historickou tematikou Pán Věže, Jan Hus
- dokumentární svědectví o současnosti Přítelkyně z domu smutku, Památník.

Jiří Šotola
- český básník, prozaik, dramatik a překladatel
- Soucit s bídnou existencí člověka, bezmocného vůči anonymním silám dějin a mocenským institucím, ztvárnil v románové a dramatické tvorbě
Dílo: romány: Tovaryšstvo Ježíšovo, Kuře na rožni, Svatý na mostě, Malovaný děti, Osmnáct Jeruzalémů
Dramata: Antiorfeus, Možná je na střeše kůň.

Josef Toman
- český prozaik a dramatik.
Dílo: Ve své tvorbě se zaměřil na historická a sociální témata: Vosí hnízdo, později pod názvem Dům z karet, Lidé pod horami, Don Juan, Slovanské nebe, Po nás potopa)

Ludmila Vaňková
Dílo: komorně pojaté historické romány: trilogie o Přemyslovcích Lev a růže: Král železný, král zlatý; Zlá léta, Dědici zlatého krále;
Stříbrný jednorožec, Rab z Rabštejna.

7. Literární život v druhé polovině 19.stol. – generace májovců, ruchovců a lumírovců

2010-11-16T06:16:00.000-08:00

(časové zařazení těchto uměleckých seskupení, jejich společné znaky, hlavní představitelé, charakteristika jejich díla).

Historické souvislosti 2. poloviny 19. století:
- 1848 – dovršení ČNO
- revoluce z roku 1848 zasáhla přes Itálii, Francii a německo i české země – měla u nás nastolit ústavní režim a občanské svobody (nakonec je vydána ústava „oktrojovaná“ – nezaručuje svobody)
- 1848 – na habsburský trůn nastupuje osmnáctiletý František Josef I. – vládne absolutisticky
- ministrem vnitra se stává Alexandr Bach (přísná cenzura, potlačena svoboda projevu, tajná policie, omezení vydávání knih)
- 1859 – Bach je odvolán
- 1861 – vydání Říjnového diplomu – císař přislibuje konstituční zřízení a obnovu občanských práv – umožněn nový rozvoj české politiky
- česká národní strana se roku 1863 rozštěpila na dvě křídla:
1.)Staročeši – preferují panslavismus (Palacký, Rieger…)
2.)Mladočeši – preferují austroslavismus – federace rovnoprávných států v rámci habsburské monarchie
- 1867 – rakousko-uherské vyrovnání = Maďaři mají autonomii, Čechy zůstávají pod nadvládou Vídně (císař se snažil o vyrovnání, ale postavili se proti němu Maďaři)
- sjednocování Německa (Bismarck) - 1866 bitva u Sadové

České země v 2. polovině 19. století:
Průmysl a obchod
- průmyslový rozkvět (Čechy jsou nejvyspělejší zemí habsburské monarchie)
- hutnický, chemický, pivovarnictví
- vzniká Živnobanka

Školství a věda
- obecná škola má několik stupňů (měšťanská škola, osmileté gymnázium, reálné gymnázium, obchodní akademie)

- Praha – Karlovo-Ferdinandova univerzita

Vysoké učení technické

Česká akademie věd
- profesoři, kteří vyučují na středních školách - kapacity
- Čechy jsou nejvzdělanější částí habsburské monarchie
- 1888 – vychází Ottův slovník naučný

Umění a kultura
- přechod od romantismu k realismu
- zakládání spolků – Sokol, Hlahol, ženské spolky…
- architektura – empír a novorenesance
- novorenesance – Rudolfinum, Národní divadlo
- dochází k mísení slohů
- konec století – Petřínská rozhledna, pražská nádvoří
- malířství – Josef Mánes, Kvido a Amálie Mánesovi, Josef Čermák, Karel Kosárek, Karel Purkyně
- sochařství – Myslbek (socha sv. Václava na Václavském náměstí)
- hudba – Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich (melodramata – mluvené slovo + hudba), Vilém
Blodek, Leoš Janáček
- Národní divadlo – novorenesance, generace ND (Zítek, Aleš, Hynais, Myslbek)
- základní kámen byl položen 1868
- stavba trvala do roku 1881 – divadlo vyhořelo
- 1883 – znovuotevřeno Smetanovou Libuší

Generace Májovců

- v 50. letech nastává uvolnění, mladí spisovatelé si hledají své cesty do literatury – J.V.Frič – almanach Lada-Nióla (1854) – nebyl ještě revoluční, ale vyvolal vydávání dalších almanachů
- almanach=jsborník, do kterého přispívají různí autoři svou tvorbou za poslední rok
- Fričův almanach vyvolal vystoupení nové básnické generace, která dávala najevo, že stávající situace
(nejen v literatuře) je nepřijatelná
- květen 1858 – Almanach Máj – hlavními organizátory byli Jan Neruda a Vítězslav Hálek
- do almanachu přispívali např. Erben, Němcová, Sabina, Frič, Světlá, Hejduk, …
- program Májovců lze shrnout do několika bodů:
1) chtěli prolomit svým literárním dílem „mrtvé“ období
2) chtěli dát najevo svou nespokojenost s politickým i kulturním životem
3) chtěli vytvořit literaturu, jež by pravdivě zobrazovala svět (tíhnutí k realismu)
4) požadovali, aby česká literatura využívala nových evropských tendencí v literatuře – světovost literatury, proto také Májovci překládali Barona, Huga, Puškina, …
5) odmítali napodobovat folklor, ten má sloužit jen jako inspirační zdroj
6) s vým díle se Májovci přihlásili k odkazu Karla Hynka Máchy (symbol člověka, který neváhal bořit vžité představy o funkci českého básnictví)

Charakteristické rysy literárního realismu:
- protože Májovci se snažili zobrazovat život co nejpravdivěji, tíhnuli k realismu
- pravdivost, věrnost skutečnosti
- skutečnost by měla být zachycena v celé své složitosti
- dílo by mělo být objektivní (ale není vyloučena ani autorova subjektivita – autorův postoj, jeho sympatie…)
- realismus se věnuje spíše současnosti než minulosti (odklon od romantismu)

Jan Neruda (1834 – 1891)
- narodil se v Praze v Ostruhové ulici
- matka byla posluhovačka, otec měl krámek
- studoval na akademickém gymnáziu (spolužák Schulz – autor románu o Michelangelovi)
- studoval práva, ale studium nedokončil (ekonomické problémy)
- chtěl se věnovat literatuře – stará se o edici „Poetická beseda“ – staral se o začínající básníky
- stal se zakladatelem moderní české žurnalistiky (působil v novinách Denní posel z Čech, redaktor v Národních listech)
- osobní život – byl to samotář
- první láska – Terezie Macháčková z Počapel
- dále Anna Holinová, dcera vlastenec Holiny, k němuž docházeli různí spisovatelé
- vášnivý vztah prožil s Karolínou Světlou – velmi se milovali, ale ona vztah ukončila; jejich korespondence byla uspořádána v Románu lásky a cti
- 1883 – zamiloval se do mladičké Aničky Tiché – tento vztah ukončil sám, protože si uvědomoval velký věkový rozdíl
- hodně cestoval
- ve stáří byl sužován vleklými chorobami

Dílo:
A) Neruda novinář
- psal fejetony (z francouzského feuilleton = lístek, původně volné listy vkládané do novin, je to literární útvar v publicistice, nepříliš rozsáhlý, který se věnuje aktuálním problémům) – Neruda jich napsal přes 2000 a signoval je malým trojúhelníkem
- nebyl mu cizí vtip ani satirický humor; Nerudovy fejetony jsou uspořádány podle žánrů do 5 svazků: Studie, krátké a kratší (2 svazky); Žerty, hravé i dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny
- velmi známé jsou fejetony Kam s ním, První Máj 1890 a Trhani

B) Neruda básník
Základní rysy Nerudovy poezie:
- inklinace k realistickému pohledu na svět, nesmlouvavý a nezkreslený obraz
- srozumitelnost – jednoznačné básně, bez přemíry básnických obrazů
- epičnost, vtip, sarkasmus
- jazyk – skromný, až drsný
- verše – většinou trochej (za slabikou přízvučnou následuje slabika nepřízvučná)

Hřbitovní kvítí (1858)
- celková nálada této sbírky je odrazem atmosféry ve společnosti (absolutismus, Bach), smrtí Nerudova přítele a konce nadějí na sňatek s Annou Holinovou
- verše jsou pesimistické, je z nich cítit beznaděj a skepse
- básnicky nevznešená, nemelodická, absence kladného přístupu k životu („čas zaživa pohřbených“) – sbírka byla přijata záporně

Knihy veršů (1868)
- osobní lyrika, výbor z autorovy tvorby z přelomu 50. a 60. let
- má tři oddíly:
1) Kniha veršů výpravných – báseň Dědova mísa
2) Kniha veršů lyrických – básně věnované matce, otci či Anně
3) Kniha veršů časových a příležitých – básně z období Hřbitovního kvítí, ironická analýza bachovského období (odtud pojmenování „časy zaživa pohřbené“)

Písně kosmické (1878)
- alegoricko-lyrická sbírka o českém národu (velké hvězdy jako Rakousko jednou pohasnou, ale malé jako Čechy tady budou navěky)
- Neruda se již smířil se světem
- motiv kosmu souvisí s rozvojem přírodních věd (kosmos je vnímán jako protiváha lidského života – vzájemné vztahy mezi lidmi i národy jsou konfrontovány s řádem vesmíru)
- Jak lvové bijem o mříže, Seděly žáby v kaluži
- ze sbírky pochází i slavné dvojverší „bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů“

Balady a romance (1883)
- Neruda pracuje volně s pojmy balada a romance – balada (lyrickoepická báseň ponurého děje s většinou tragickým koncem) je u Nerudy vnímána jako žertovná báseň s dobrým koncem a romance (původně inspirovaná bojem španělských křesťanů s Maury, později je tak nazývána lyrickoepická báseň, nejčastěji s milostnou tematikou, oproti baladě vyznívá optimisticky) má u Nerudy tragické pojetí
- náměty Neruda čerpal ze svých zkušeností (smrt dítěte svého přítele – Balada dětská, která chlácholí rodiče, protože dítěti se teď povede dobře, smrt je vysvobozením z těžké nemoci)
- Romance o Karlu IV., Balada tříkrálová

Prosté motivy (1883)
- nejsubjektivnější Nerudova sbírka (intimní zpověď stárnoucího básníka)
- sbírka je dělena do 4 částí (jaro, léto, podzim, zima) – paralela k údobím lidského života
- odraz jeho posledního vztahu s Aničkou Tichou
- básníkovo životní usmíření – zůstane sám

Zpěvy páteční (1896)
- posmrtně vydaná sbírka sestavená z básní, nalezených v Nerudově pozůstalosti
- uspořádal ji Jaroslav Vrchlický
- jedná se především o básně vlasteneckého obsahu

C) Neruda prozaik
Arabesky (výtvarný ozdobný motiv); příběhy předkládá jako své vzpomínky
- soubor povídek, črt a obrázků z pražského života, chtěl zachytit zajímavosti, individualitu, náladu
- nejznámější povídky:Blbý Jóna, Byl darebákem (povídka o Frantovi Horáčkovi, o kterém všichni celý jeho život tvrdili, že byl darebákem, přestože ani nevěděli proč)

Povídky malostranské (1878)
- soubor 13 povídek, které zachycují život na Malé Straně okolo roku 1848
- Neruda se soustřeďuje na zajímavé „figurky“ (většina postav je reálných)
- Nerudova Malá Strana je zejména o hledání síly v životě lidiček, je o toleranci, ale zároveň i o zlobě a závisti, je o lidských chybách i jedinečnosti lidských osudů ve zdánlivé jednotvárnosti
- drobnokresba – autor se soustřeďuje na jednotlivé postavy, každá povídka je o určitém člověku, jehož vnitřní i vnější svět se Neruda snaží vystihnout
- jazyková stránka povídek je spíše blízká hovorové řeči – realistický prvek
- první a poslední povídka (Týden v tichém domě, Figurky) tvoří rámec celého souboru
- povídky:Týden v tichém domě, Pan Ryšánek a pan Schlegl, Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Rusky, Večerní šplechty, Doktor Kazisvět, Hastrman, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, U tří lilií, Svatováclavská mše, Jak to přišlo, že…, Psáno o letošních dušičkách, Figurky

D) Neruda dramatik
- byl obdivovaným divadelním kritikem, ale pokusy o divadelní tvorbu skončily neslavně
Ženich z hladu, Francesca di Rimini

Vítězslav Hálek
- narodil se v Dolínku u Mělníka
- studoval na akademickém gymnáziu, poté na filosofické fakultě – nedokončil studia
- byl redaktorem v Národních listech
- oženil se s Dorotkou Horáčkovou, dcerou zámožného advokáta – nikdy neměl finanční problémy
- byl opakem Nerudy – neměl žádné problémy, lidé ho měli rádi, psal optimistické verše
- byl obdivovatelem Máchy – Hálkovy první pokusy ho dokonce napodobují
- naneštěstí zemřel v 39 letech na zánět pohrudnice, na vrcholu svých literárních sil
Dílo: - byl velmi oblíbený spisovatel – psal velmi idilické verše, plné lásky, radosti a harmonie, navíc pro zpěvný tón své lyriky byly básně velmi dobře zapamatovatelné
- pro svou idyličnost byl později mnohokrát napadán, ale ve své době byl čtenářsky mnohem oblíbenější než Neruda

Večerní písně – lyrická tematika, přírodní motivy, básně plné štěstí a lásky
- sbírka měla obrovský úspěch – pro svou bezproblémovost to byla oddychová četba v tehdejším těžkém období
V přírodě – lyrická poezie, příroda jako zdroj moudrosti
Pohádky z naší vesnice – lyricko-epická sbírka, objevuje se zde již sociální aspekt

- Hálek psal povídky, jež ztvárňovaly realisticky venkov a vztahy mezi lidmi
- Hálek se soustředil na postavy, které působí ušlechtile (snažil se posilovat kladné lidské vlastnosti)
- většinou jde o povídky z venkovského prostředí a ústředním tématem je milostná dvojice, mezi níž stojí problém
Na statku v chaloupce, Na vejminku, Pod dutým stromem, Muzikantská Liduška (vztah Lidušky a Toníka, kteří se kvůli majetkovým předsudkům nemohou vzít, její rodiče ji donutí ke svatbě s Krejzou, na svatbě hraje i Toník, uteče a už se nevrátí, Liduška také uteče od oltáře a zblázní se)

- „křídové kresby“ – povídky založené na rozkresleném portrétu člověka, děj je načrtnut jen lehce
Študent Kmoch, Poldík rumař (rumaři dolovali písek, jeden rumař miloval dívku, vzala si jiného a on zůstal sám, jednoho dne se dozvídá, že zemřela a odkázala m syna – ujímá se ho)

- Hálek se věnoval také divadlu – Král Vukašín – touto hrou se otvíralo Prozatímní divadlo roku 1862

Karolína Světlá (vlastním jménem Johana Rottová)
- spolu s Němcovou, Rettigovou, Preisovou a Novákovou je jednou z nejvýznamnějších spisovatelek 19.století
- pocházela z rodiny, která v Praze vlastnila proslulé železářství U Rottů
- její rodina byla po Bílé hoře pronásledována, přestože se přiklonila ke katolicismu
- její dědeček byl napoleonský voják, který si vzal české děvče a přesídlil do Čech
- její otec byl velký vlastenec
- měla sestru – jejich otec je vedl k tomu, aby se zajímaly o národní věci
- věnovala se literatuře – otec to neviděl rád, ale ona šla za svým cílem, tajně studovala a četla
- rodina najala učitele hudby Petra Mužáka (pocházel z Podještědí) – Karolína si ho vzala a podle jeho rodiště, vesničky Světlá, si vzala pseudonym
- manželství procházelo mnoha krizemi, vše vyvrcholilo smrtí jejich dcery – Světlá si začíná dopisovat s Nerudou (korespondenci uspořádal Jindřich Honzl v Románu lásky a cti)

Dílo:
1) vlastenecké povídky – Dvojí probuzení
2) romány z městského prostředí – Černý Petříček, Zvonečková královna
3) vesnické romány (jedná se o tzv. Ještědské romány – odehrávají se v Podještědí a hrdinkami jsou většinou silné, vyrovnané ženy

Vesnický román (nešťastné manželství Antoše Jírovce, čeledína, který si bere ovdovělou rychtářku)
Nemodlenec – téma náboženské nesnášenlivosti
Kantůrčice – román o velmi chytré ženě, která velmi miluje jednoho chlapce, ale zjistí, že je to loupežník a sama ho zabije
Kříž u potoka – román o prokletí a mravním konfliktu, ale také o síle lásky, která osvobozuje člověka
Frantina
- Světlá je také autorkou povídky Hubička, jenž byla Eliškou Krásnohorskou zpracována do podoby libreta k Smetanově opeře

Rudolf Mayer
- podle mínění mnohých literárních vědců byl nejnadanějším českým básníkem té doby
- zemřel předčasně na tuberkulózu
Dílo: - je to typ blízký Máchovi, spíše romantik, v jeho básních převažuje přírodní lyrika a jsou plné pesimismu a ztrát iluzí
Znělky noční, Písně v bouři

Gustav Pfleger Moravský
- spolužák Nerudy
- s májovci nikdy nevystupoval, dokonce se s nimi rozcházel díky svým politickým názorům – ale svým dílem se jim přibližuje
Dílo: - je zakladatelem sociálního románu z pražského prostředí
Pan Vyšinský – první český román ve verších, jakási obměna Evžena Obětina (typ zbytečného člověka)
Paní fabrikantová – příběh tragické milostné vášně provdané ženy a matky, nakonec se zabije

Sofie Podlipská
- mladší sestra Karolíny Světlé
- přátelila se s Jaroslavem Vrchlickým, který si nakonec vzal její dceru Ludmilu
Dílo: - umělecky nevýrazné, trpí násilnou výchovností
Nalžovský – román ze života zbohatlých společenských vrstev

Generace ruchovců a lumírovců

- v 70. a 80. letech 19.století můžeme pozorovat kulturní a literární rozmach – byl vyvolán činností Májovců
- česká literatura se začíná přibližovat evropským literaturám a zpoždění, způsobené minulostí, pomalu mizí

Politické a kulturní souvislosti doby:
- 1883 – otevření Národního divadla
- 1882 – rozdělení Karlovy univerzity na českou a německou část
- 1890 – založení České akademie pro vědy, slovesnost a umění

- vychází mnohé almanachy (Anemonky, Zora, Almanach české omladiny, …) z nichž nejdůležitější je almanach Ruch (vznikl 1868, redigoval jej J.V. Sládek, vyšel na počest položení základního kamene ND)

- činnost publicistická je prezentována zejména měsíčníkem Květy a revue Osvěta, důležitou úlohu hrál časopis Lumír (původně vlastenecký časopis, roku 1873 ho znovuobnovili Neruda s Hálkem, největšího rozkvětu dosáhl za J.V. Sládka)

- současně s Májovci nastupuje linie neoromantismu, která má dvě podoby:
a) příklon k historii a venkovu (venkov je tradiční jistota, zachovaly se tam tradiční zvyky) – reprezentována ruchovci (křídlo národní) – spisovatelé této národní školy naplňovali svým dílem český obrozenecký program, požadovali, aby literatura byla úzce spjata s národnímu tradicemi

b) touha po rozletu, po exotice, po kráse, po historii – reprezentována lumírovci (křídlo kosmopolitní) – spisovatelé preferovali snahu zapojit českou literaturu do kontextu světové literatury, pořizovali překlady z cizích literatur, preferují l’artpourlartismus (umění pro umění, důležitá je forma, ne obsah)

Literární spor mezi ruchovci a lumírovci:
- mladí spisovatelé 70. a 80. let vstoupili do literatury bez jakéhokoli generačního střetnutí

- kdyby nebylo Elišky Krásnohorské (ruchovec), které vadila tvorba Jaroslava Vrchlického (lumírovec), žádný spor by nevznikl

- Roku 1877 se v Časopise národního muzea objevila stať Elišky Krásnohorské Obraz novějšího básnictví českého, v němž autorka psala o své představě básníka ryze národního, jež v podstatě naplňuje program ČNO. Takový spisovatel byl pro Krásnohorskou ideálem. Opakem byl pro ni Vrchlický (nebyl dost osobitý, zpracovával podněty z jiných literatur). O dva roky později situaci přiostřil článek malíře Pinkase, který vyčetl české literatuře její uzavřenost a vyzdvihl přínos lumírovců. Krásnohorská zareagovala článkem v Osvětě, kde rozcupovala Vrchlického (vytkla mu nedostatek původnosti).

- dokud Krásnohorská nezjitřila vztahy, přispívali jednotlivý autoři do všech almanachů, aniž by jim vadila jejich literární orientace – do Lumíra psal Čech a do Ruchu Sládek

- na nesmyslnost sporu poukázal až Jan Neruda (literární dílo by sice mělo vyrůstat z národní platformy, ale současně by mělo být otevřeno světu, aby se literatura nedostala do izolace)

Nejznámější představitelé lumírovců

Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Frída)
- představitel lumírovců
- narodil se v Lounech, dětství strávil u strýce, který byl farářem (krajem protékala říčka Vrchlice)
- studoval gymnázium v Klatovech a poté teologii, kterou však studoval jen jeden semestr
- pokračoval ve studiích na filozofické fakultě, kde studoval jazyky a historii
- poté strávil jeden rok v Itálii jako vychovatel, tam se seznámil s antikou
- po návratu se stal tajemníkem ČVUT
- na vrcholu své slávy byl jmenován profesorem srovnávacích dějin literatury (komparatistiky)
- zamiloval se do Sofie Podlipské, ale oženil se s její dcerou Ludmilou
- 90. léta – krize manželská i umělecká (nastupuje „česká moderna“ – mladí autoři, kteří ho napadají, protože příliš rozmělňoval témata, která již napsal)
- zemřel v Domažlicích
Dílo:- vytvořil nejrozsáhlejší dílo v české literatuře (napsal 144 původních knih a 98 překladů z 18 národních literatur)
- nicméně tím, že vytvořil tak obrovské dílo, docházelo v jeho tvorbě k určitému rozmělňování témat, které již zpracoval (tzv. mnohomluvnost)
- přinesl českou literaturu mnoha novými pojmy (lartpourlartismus – tendence, neuznávající mimoestetické kvality díla)
- uvedl do české literatury nové básnické formy, především z románských literatur (rondel, gazel…) – směřoval k ideálu „absolutního umění“
- ve svém díle se zabýval téměř vším (příroda, historie, ženská krása, lidské vědění, ...) – jistá povrchnost, nemohl jít do hloubky
- vrchlický byl oceňován, milován, nenáviděn (hlavně mladší generací spisovatelů – Sova, Březina…) a také nikdo neměl tolik epigonů (napodobovatelů) jako on
- svým dílem začlenil českou literaturu do evropského kontextu a my jsem se otevřeli západnímu světu
1) lyrika
a) intimní a milostná: Okna v bouři, Z hlubin (jedna z prvních sbírek)
b) vlastenecká: Má vlast
c) reflexivní: Písně poutníka
d) formalistní: - není důležitý obsah ale forma
- zavádí nové formy – gazel, balata…

2) epika
Zlomky epopeje – inspiroval se Hugovou Legendou věků – chtěl zobrazit kulturní a myšlenkový vývoj lidstva, který by byl současně podkladem k úvahám o smyslu dějin
- je to cyklus
- není určen konečný počet sbírek, Vrchlický sám zařazoval do tohoto cyklu sbírky, které se sem tematicky hodily (většinou se mluví o 15 sbírkách)
- nejznámější – Selské balady (příběhy o marných selských povstáních), Duch a svět, Legenda o sv.Prokopu, Bar Kochba (příběh z antiky – židovská vzpoura proti Římanům, vše končí vizí smrti, hladu, moru a bídy), Sfinx,
Jed z Judey

3) dramata
- Vrchlického přitahovala především antika a historie
Rabínská moudrost – komedie
Drahomíra, Noc na Karlštejně, Knížata – náměty z českých dějin
Hippodamie – trilogie s námětem z antiky

4) překlady
- přeložil velkou část stěžejních děl světové literatury, pro svou dobu to mělo obrovský význam (dnes jsou tyto překlady již zastaralé)
- přeložil Petrarcu, Shakespeara, Moliéra, Corneille, Huga, Baudelaira, Dumase, Byrona, Poa, Goethea, Whitmana…
- překládal především z románských jazyků

Josef Václav Sládek
- umělecky vyrostl v okruhu almanachu Ruch (respektuje národní tradice, formu a styl) X smýšlením a částí díla patří k lumírovcům
- narodil se ve Zbirohu
- studoval matematiku a přírodní vědy
- studium přerušil a roku 1868 odjel do Ameriky, aby učil syna chicagského obchodníka česky (odjel patrně i proto, že mu hrozilo zatčení za veřejný projev při studentském výletě v Šárce)
- dvouletý pobyt za oceánem byl pro něj tvrdou školou (dělník na říčních lodích, stavěl železnice…) X seznámil se s osudy indiánského lidu, s nímž velmi soucítil
- po návratu pracoval v Národních listech a nakonec na 20 let zakotvil v redakci Lumíra
- osud mu příliš nepřál – 1. manželka mu zemřela po porodu mrtvého dítěte a když se po letech oženil s Marií Veselou (životní opora), onemocněl nervovou chorobou
- zemřel ve Zbirohu po dlouhém tělesném utrpení
Dílo: Charakteristické rysy Sládkova díla:
- menší námětová šíře
- veškeré hodnoty hledal v životě venkovského lidu (ve své poezii zachytil českou krajinu, charaktery lidí
z prostého venkova)
- ve vztahu k půdě spatřoval jakýsi nadosobní smysl (stylizoval se do rolníkova životního postoje) –
v souvislosti se Sládkem hovoříme o „atributu selství“
- intimní lyrik – jeho verše jsou zpěvné a melodické, spjaté s lidovou poezií
- má velký význam v moderní poezii pro děti
- byl vynikajícím překladatelem – díky němu jsme poprvé získali překlad 33 Shakespearových her
Jiskry na moři – sbírka lyrické poezie, která obsahuje básně osobní (vzpomínky na zemřelou ženu) i politicky silně burcující (Na hrobech indiánských; Je proti nám, kdo není s námi)
Na prahu ráje, Sluncem a stínem
Selské písně a české znělky – nejzralejší a nejtypičtější Sládkova sbírka, naplno se zde projevilo jeho selství
České písně – soubor politické lyriky
V zimním slunci, Za soumraku, Léthé a jiné básně – vše je reflexivní lyrika, meditace o smyslu života, rezignace, východiskem všeho je Bůh

Sládkova tvorba pro děti:
- Sládkova poezie pro děti se zbavila didaktičnosti a výchovného akcentu, upírá pozornost na důvěrně známé věci, vše je přibližováno srozumitelnou formou a to v různých formách (bajka, říkanka, ukolébavka…), snadná zapamatovatelnost, lehkost a humorné ladění
Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky

Julius Zeyer
- pocházel z německo-francouzsko-židovské rodiny (otec Francouz, matka pocházela z pražské židovské německé rodiny)
- měl převzít závod na zpracování dřeva, ale nechtěl
- zdědil část jmění – byl finančně zajištěn
- hodně cestoval
- život prožil v jihočeských Vodňanech, nikdy se neoženil
- žil zvláštním životem (udržoval bohatou korespondenci, ale nikoho k sobě nepustil) – ale mladá generace ho přijímala
- na sklonku života se vrátil do Prahy, kde také zemřel
Dílo: - Zeyer je „exotický pták české literatury“ – vystihuje to jeho jedinečnost v kontextu české literatury
- svou tvorbou patřil k lumírovcům, přestože se literárních bojů nikdy neúčastnil a díky své nebojovné a uzavřené povaze se všech stranil
- už za jeho života – kult Zeyera (byl obdivován), 2.vlna zájmu – v této době napsal Julius Fučík 3 studie (Bojující Božena Němcová, O Sabinově zradě, Chůva – studie o Juliu Zeyerovi) – Fučík psal o tom, jak tento „cizinec“ dovedl pochopit české cíle
- v dnešní době se opět zvedá o Zeyera zájem – je to exkluzivní spisovatel

Charakteristické rysy Zeyerova díla:
- malost českého veřejného života léčil tím, že ve své fantazii utíkal do mýtů a legend (zde našla uplatnění jeho touha po krásném životě)
- zájem o historii (v souladu s obnoveným kultem středověkých mýtů, pověstí a legend) – novoromantismus
- Zeyer si vysnil nový svět s nádechem mysticismu
- jeho poezie je výlučně epická
- velice osobitě zpracovává cizí látky

Tři legendy krucifixu (mýtus) – vrchol Zeyerovy prozaické tvorby, tyto texty bývají někdy přirovnávány k Nerudovým baladám nebo k některým básním ze Zpěvů pátečních
1) Inultus (nepomstěný) - exotická sochařka chce použít žebráka jako model pro sochu „Umírající Kristus“, usmrtí ho tak, aby jeho výraz byl co nejautentičtější

2) Samko pták – slovenský námět, na motivy pohádky Boženy Němcové – Peckosprosťáček

3) El Christo de la Luz (Kristus světla) – španělský námět – den Ježíšova zmrtvýchvstání
- Žid se snaží zničit Krista na kříži, ale je pokořen velikostí Krista a náboženské lásky

Ondřej Černyšev – román, který nás zavádí na carský dvůr na konci 18. století
Román o věrném přátelství Amise a Amila – novoromantická záliba ve středověku, tento román líčí nezlomné přátelství dvou francouzských rytířů, zidealizované prostředí
Dům U tonoucí hvězdy – odehrává se v Paříži

Jan Maria Plojhar – Jan Maria pochází z bohaté rodiny. Dětství prožil na zámku v Havranicích. Ovlivnila ho četba romantických děl a chůva, která ho učila lásce k vlasti. Když vyrostl, chtěl cestovat a stát se básníkem. Matka mu to rozmluvila a na její přání vstoupil k námořnictvu. Ale během studií matka zemřela. Jan dovolil svému švagrovi, aby si v Havranicích postavil cukrovar. Jako námořní důstojník se vylodí na Korfu. Seznámí se zde s Pelagií Dragopulos a vášnivě se do ní zamiluje. Ona ale odchází s jiným milencem. Jan se vrací domů, ale tam ho uráží česká společnost a její netečnost k německé nadvládě. V jedné hádce s Němcem je dokonce raněn. Jan napíše o sobě knihu, ale kritika ji rozcupuje. Jan odjíždí do Itálie a potká zde svou lásku Caterinu de Soranesi, zchudlou šlechtičnu. Ta kvůli němu odmítá i ruku svého bratrance Luiggiho Galli. Janův stav se ale zhoršuje a při vyjížďce na koni ho přepadne slabost a skončí zalitý krví. Na smrtelné posteli se s ním nechá Caterina oddat a nakonec si vezme jed a zemře s ním.
- v této próze se Zeyer navrací k romantismu (hrdina je vyděděn ze společnosti, touží po exotice, čte romantické knihy, prožívá tragické lásky)
- navíc jsou zde autobiografické prvky (i Zeyer měl chůvu, která ho naučila ctít svou vlast, přestože jeho rodiče byli cizinci)
Radúz a Mahulena – pohádkové drama, slovenský námět
Vyšehrad, Libušin soud, V soumraku bohů – nechal se inspirovat Rukopisem Zelenohorským

Nejznámější představitelé ruchovců

Svatopluk Čech
- představitel ruchovců
- narodil se v Benešově v úřednické rodině (stěhují se za prací)
- vystudoval práva a stal se advokátem
- v redakci časopisu Květy strávil 20 let
- nikdy se neoženil, pobýval v Litni
- hodně cestoval
Dílo: Charakteristické rysy Čechova díla:
- jeho dílo vzalo na sebe kromě uměleckých hodnot také poslání sloužit politickým ideálům - postupem času
stárne a stává se jen svědectvím své doby (dnes by již asi nikdo nesáhl po jeho alegorických textech)
- literaturu pojal jako formu společenské angažovanosti, jeho texty jsou určené spíše ke kolektivnímu
působení (veřejná čtení apod.)
- mnohomluvnost a romantický patos
- v jeho díle dominuje epika (sociální i politická problematika je často zahalena do průhledné alegorické
podoby)

Písně otroka – lyrická sbírka, inspirovaná národní nesvobodou a habsburským útlakem (symbol bouře, která přinese otrokům svobodu a otrokářům zkázu), již v době vydání byla tato sbírka velmi oblíbena (během 2 let vydána 24x)

Jitřní písně, Nové písně – vše politická lyrika

Husita na Baltu – epická báseň, poslední záchvěvy husitství, spanilé jízdy, hrdina dojíždí až k moři a vidí, že nemůže pokračovat – alegorie konce husitství, nemá komu předat poselství

Adamité – epos s námětem potlačení sekty adamitů za husitského hnutí

Evropa – epická báseň, příběh politických vězňů po porážce pařížské komuny, odplouvají na lodi Evropa, na lodi jsou i anarchisté, kteří se jí chtějí zmocnit (vznikne spor) – loď je zničena = varování před tím, jak může skončit Evropa

Slávie – epická báseň, na lodi Slávie cestují zástupci jednotlivých slovanských národů – zachrání loď z bouře a doplují bezpečně do přístavu = Slované, spojte se!

Ve stínu lípy – cyklus 7 veršovaných příběhů inspirovaných převážně Litní a českým venkovem
- svou idyličností a humorem se staly jednou z nejpopulárnějších Čechových knih

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – satirický typ pražského měšťana, jedná se v podstatě o parodii na tehdy oblíbené dobrodružné utopistické romány (Jules Verne)
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století – satiricko-humoristická kritika českého maloměšťáctví, hrdina se dostává ve snu do doby husitů a jeho pohodlnost je konfrontována s vlasteneckým zanícením husitů

Eliška Krásnohorská (vlastním jménem Alžběta Pechová)
- rozhořčeně odmítala nové směry, které k nám přicházely ze západu
- prospěšnější než české poezii byla tím, že se podílela na založení prvního dívčího gymnázia – Minerva
Dílo: - psala libreta k Smetanovým operám – Čertova stěna, Hubička
- jinak psala především lyrickou poezii, formálně dokonalou, ale povrchní – Ze Šumavy

6. Evropský a český romantismus, jeho znaky, hlavní představitelé a jejich díla.

2010-11-16T05:58:00.000-08:00

Specifika romantismu v české literatuře. K.J.Erben, K.H.Mácha – Máj – rozbor, jeho místo v naší literatuře.

- romantismus navazuje na preromantismu (sentimentalismus)

Preromantismus

- souhrnné označení pro široký proud uměleckých tendencí z 2.poloviny 18.století
- vzniká jako reakce na klasicismus (pravidla, rozum X volnost, city)
- odklon od racionalismu a příklon k prožívání vášní, důrazu na city
- tajemné scenérie, návrat k přírodě
- svět neporušený lidskou civilizací – ideál

Francouzský preromantismus

Jean Jacques Rousseau
- francouzský spisovatel a filozof
- narodil se v Ženevě, ale utekl do Francie
- žil s pradlenou Terezou Levaseurovou a měl s ní 5 dětí (všechny ale skončily v nalezinci)
- studoval hudbu – chtěl vyniknout jako skladatel
- své životní peripetie zakončil v Paříži, kde stižen stihomamem, umírá
Dílo: Některé jeho názory:
- příčinou nerovnosti mezi lidmi je majetek – člověk se narodí dobrý, ale civilizace ho zkazí
- hlásá návrat k neporušené přírodě – přirozený, civilizací nezkažený život
- tvrdil, že rozvoj vědy a techniky nepříznivě působí na život člověka

Emil čili o výchově – pedagogický román, pojednává o vývoji člověka od narození až do dospělosti, člověk se rodí bez dědičného hříchu, nenese v sobě žádné špatnosti, ty jsou způsobeny špatnou výchovou, klade důraz na čistotu citu (ne rozumu), kniha byla ihned po vydání veřejně odsouzena a autor musel utéct do Švýcarska

Nová Heloisa – vrcholné dílo evropského preromantismu, jedná se o román v dopisech, formou intimní korespondence sledujeme příběh učitele a dívky Julie, jimž není dovoleno se vzít (kvůli nešlechtickému původu učitele).Učitel se vydává na cestu kolem světa, aby se po návratu vrátil k Julii na pozvání jejího manžela (který byl o vztahu pravdivě informován).Učitel překonává pokušení z Juliiny blízkosti a žije idylicky na venkově.Julie nakonec tragicky umírá.
- v románu je prezentován názor o zušlechťující síle návratu k přírodě
- samotný název byl inspirován láskou francouzského teologa Pierra Abélarda a Heloisy (poté, co otěhotněla, byla umístěna do kláštera a abbé byl vykastrován)

O společenské smlouvě – filozofický spis, revoluční myšlenky o rovnosti všech lidí bez ohledu na jejich původ

Francois René Chateaubriand
- zástupce preromantismu
Dílo:
Atala aneb láska dvou divochů v poušti – mladý Francouz se dostává v Americe mezi divochy, tam potká mladou Atalu, která má jít do kláštera.Zamilují se do sebe, ale ona s ním nemůže být kvůli Bohu a matce, raději volí smrt, křesťanství vítězí.
- romantický hrdina je líčen jako bezohledný člověk, který jde pevně za svým cílem a hrdinka je pasivní obětí, která díky lásce jen trpí
- přeloženo Josefem Jungmannem

Antoine Francois Prévost
- francouzský spisovatel
- byl u jezuitů a poté se stal kazatelem
Dílo:
Paměti a dobrodružství urozeného muže – román, obsahuje světoznámou milostnou prózu
Manon Lescaut – milostná próza o tragické lásce rytíře des Grieux a lehkomyslné Manon.Kvůli neurozené Manon obětoval rodinné vztahy i čest.
- do češtiny přeložil Vítězslav Nezval

Libertinismus – jedná se o volnost mravů a názorů, téměř absolutní nevázanost, významným představitelem byl francouzský spisovatel
Donatien de Sade, známější jako Markýz de Sade
- jeho texty byly pro svou amorálnost a zvrácenost vyloučeny na dlouhou dobu z literární historie
- díky svému volnomyšlenkářství je svým způsobem pokračovatelem osvícenců, avšak jejich myšlenky dovádí ke zcela protikladným závěrům
Dílo:
Justýna čili Prokletí ctnosti

Německý preromantismus
- je spjat se skupinou Sturm und Drang (bouře a vzdor) – revolta proti předepsaným klasicistním vzorům
Základní rysy:
- idealizace individuální vzpoury hrdiny proti okolnímu světu (hrdina však končí většinou tragicky
- největšího rozmachu bylo dosaženo v dramatu a v poezii
- specifické rysy tohoto hnutí jsou totožné s preromantismem obecně

Johann Wolfgang Goethe
- německý básník, dramatik a vědec
- narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem
- vystudoval práva a většinu života prožil ve Výmaru (ministr pro hospodářství)
- jeho život byl vyplněn i láskami, které ovlivňovaly jeho tvorbu (většinou se jednalo o nešťastné lásky)
Dílo:
Utrpení mladého Werthera - dvoudílný milostný román v dopisech, je psán ich formou (větší autenticita)
- dílo je příběhem mladého nešťastného muže, který miluje Lottu, ta si ale vezme jeho přítele Alberta, zoufalý hrdina se odstěhuje, za čas se ale vrací a své utrpení zakončuje sebevraždou
- dopisy jsou podávány jako skutečné, což umocňuje i závěrečná zpráva o hrdinově smrti
- román byl v Německu přijat velice odmítavě, ale na druhou stranu vnitřní svět hrdiny byl natolik přesvědčivý, že román vyvolal jistou „wertherovskou horečku“ a celou vlnu sebevražd
- tragický závěr knihy přiměl jiného autora, aby napsal Radosti mladého Werthera – v této verzi nakonec Werther Lottu dostane a vše končí narozením potomka
Faust: - dvoudílná veršovaná tragédie, je inspirovaná starou pověstí o učeném doktoru Faustovi, který v touze po poznání zaprodal svou duši ďáblu
- jedná se o filozofické dílo, které pojednává o smyslu lidské existence (symbolická báseň o radostech života – láska, moc, poznání – a jejich smyslu, ale skutečný smysl života je v tom, že něco děláme pro druhé lidi, když prožijeme život pro ostatní lidi a ne jen pro sebe)
Ifigenie na Tauridě, Viléma Meistera léta učednická

Friedrich Schiller
- básník a dramatik, původním povoláním plukovní lékař
- přítel Goetha, díky němu získal místo profesora dějin na univerzitě v Jeně
Dílo: - celým svým dílem vyjadřuje touhu po svobodném životě, bojuje proti bezpráví a nemorálnosti
Loupežníci: - drama, jedno ze stěžejních děl Sturm und Drang
- Hrdinou je hraběcí syn Karel Moor, jenž přišel o otcovu důvěru, snoubenku i dědická práva kvůli intrikám svého bratra.Z touhy po pomstě zakládá skupinu loupežníků a odchází s ní do Čech.Karlův otec se záhy dozví pravdu a žalem umírá.Loupežníci, kteří mají Karlovi pomoci ve spravedlivé odvetě se mu vymknou z rukou a jednají jako bezohlední zločinci.To je také důvod, proč Karel zastřelí svou bývalou lásku Amálii (dle jeho dřívější přísahy náleží kumpánům).Sám družinu opouští a je rozhodnut vydat se soudu.
Valdštejn – trilogie
Óda na radost – posléze zhudebněná Beethovenem

G.E. Lessing
- filozof a dramatik
- důležitost folkloru, „pohádka je oknem do duše národa“
- znovu vzbudil zájem o Shakespeara

J.G. Herder
- filozof
- byl přesvědčen, že během lidského vývoje se v různých časových obdobích podílí na tvorbě dějin různé národy – a právě slovanské národy by se měli stát v budoucnu rozhodujícím historickým činitelem (ovlivnil myšlenku NO)

Romantismus

- od slova román – dobrodružný jako v románě
- není to pouhý umělecký směr, ale životní postoj či pocit
- je to nové nazírání člověka na svět – je to přirozená reakce na chladný a strohý klasicismus, který zcela upřednostňoval rozum před city, zároveň jde i o reakci na francouzskou revoluci (člověk hledá oporu v něčem ideálním – v přírodě)

Historické souvislosti:
- Francie – Napoleon císařem ( chce ovládnout Evropu a Severní Afriku – války)
- po jeho pádu se ustavuje Svatá Aliance – chce vrátit věci do situace před revolucí X už to není možné
- šlechta ztrácí privilegia X nastupuje buržoazie
- revoluce 1830 – situace se radikalizuje – vrchol v roce 1848 – definitivní konec feudalismu
- Afrika – zrušen obchod s otroky, osvobození Egypta
- Asie – války o moc, založen Singapur, opiové války (Čína X Británie)
- Amerika – Evropa ztrácí své kolonie
- Austrálie – jako dominium Británie, přivážení trestanců z VB (asi 160 000)

Rysy romantismu:
- romantismus se zrodil v Anglii na počátku 19.století a odtud se v průběhu 19.století rozšířil téměř do celé Evropy (ale již v roce 1760 se objevuje v anglické literatuře motiv noci, a romantismus doznívá až v roce 1848)
- konflikt – hrdina (většinou se ztotožňuje s autorem) je v dramatickém konfliktu s někým jiným a možnosti jeho rozřešení jsou jen dvě – život nebo smrt
- konflikty v lásce – muž je bezohledný dobyvatel a žena jeho oběť
- obliba historie – nejoblíbenější období byl středověk (nebyl příliš probádán, temné gotické období)
- návrat k přírodě – hrdina je zhnusen společností a utíká do krásné přírody, ve 2.etapě si ale uvědomí, že tímto útěkem nic nezmůže
- iracionalita, fantazie, tajemno (i krutost a hrůza – tzv.pokleslý romantismus)
- návrat k folkloru
- věčný rozpor romantiků mezi snem a skutečností
- romantický hrdina je vyhraněný individualsita

Romantické literární žánry:
Poezie – dělí se na lyrickou (autorova subjektivita), epickou (děj je jen načrtnut) a dramatickou

Román ve verších

Balada (uplatnila se především v 50.letech – K.J. Erben)

Romance
Básnická povídka (především v ruské literatuře se můžeme setkat s názvem poéma)– je psána prózou, děj je zredukován

Próza

Vývojový román (bildungs roman) – zachycuje vývoj hrdiny, pozorování vnějších vlivů (kultura, prostředí kde vyrůstá), hrdina by měl dospět do ideálního stadia (jeho názory se ztotožňují s názory autora), např. „Utrpení mladého Werthera“

Historický román – zaměření na středověk, autor někdy manipuluje s historickým materiálem (pro větší zajímavost), postavy jsou reálné i fiktivní, proplétá osudy hrdiny a národa, např. Walter Scott, Victor Hugo

Psychologický román – základy v romantismu, plně se rozvíjí až v realismu

Fantastický román – pomezí hororu a fantazie, např. Mary Shelleyová – Frankenstein

Detektivní román

Horor

Černý román

Romantismus v Anglii

George Gordon Byron
- představitel revolučního romantismu (sám žil romantický život)
- pocházel ze šlechtické rodiny – zdědil velký majetek
- žil velmi bouřlivý život, byl i v politice, ale působil výtržnosti
- byl krásný, ale měl „koňskou nohu“ (zdeformovanou) – tvrdil že v ošklivosti je krása = jedno z hesel romantismu
- cestoval po Jižní Evropě – pomáhal Řekům v občanské válce proti Turkům
- umírá na tyfus
Dílo:
Child Heroldova pouť – autobiografický moderní epos, mladý šlechtic odchází z Anglie, je znechucen společností.Cestu začíná v Portugalsku, které je obsazeno Angličany, pokračuje ve Španělsku, to okupuje Napoleon (popisuje statečný boj partyzánů).Poté odchází do Řecka, které okupují Turci.Navštěvuje Waterloo (hrob Francie), Švýcarsko (připomíná si Rousseaua), jde přes Itálii (Dante, Petrarcca) a v Benátkách si připomíná Shakespeara.
- childe – oslovení šlechtice pasovaného na rytíře
- hrdina je typicky romantický – samotář, tajemný, znechucen společností, neuzavírá se do sebe, ale sám se zapojuje do bojů

Percy Bysshe Shelley
- přítel Byrona
- obhajoval ateismus – musel opustit univerzitu v Oxfordu
- odchází z Anglie do Itálie
- manželka Mary Shelleyová (spisovatelka – Frankenstein)
Dílo: - myšlenka titánství – přibližování národní specifičnosti
Odpoutaný Prométheus – dramatická utopická báseň
- vyjadřuje téma osvobození lidské myšlenky (v původním antickém zpracování se Prométheus podvolí vůli bohů, zde však vzdoruje tak dlouho, až smete tyrana z trůnu)

Walter Scott
- stojí u zrodu moderního historického románu (spojil dějiny s poutavým dějem a propracovanými hrdiny)
- pracoval jako advokát, nežil romantický život
- zemřel v Itálii poté, co ho ranila mrtvice
Dílo: - jeho dílo lze rozdělit podle témat, kterým se věnuje :
1.)vláda Richarda Lví srdce
2.)alžbětinské období
3.)Francie-vláda Ludvíka XI.
4.)skotské povstání

Waverley – skotské povstání, dílo vydal anonymně, mělo úspěch
- po úspěchu svého prvního románu vydal 48 dalších románů (autorství všech přiznal až 5 let před svou smrtí)
Rob Roy, Pirát, Ivanhoe (vláda Richarda Lví srdce, mezitím vládne jeho bratr Jan Bezzemek, sasové –původní obyvatelé X normané – přistěhovalci, milostný trojúhelník – Ivanhoe, Rowena a Rebecca)

- součástí anglického romantismu jsou i lakeisté – skupina autorů, kteří si oblíbili přírodní scenérie a Skotsko

Romantismus ve Francii
- je téměř souběžný se začátky realismu

Victor Hugo
- vedl zcela odlišný život než romantičtí angličtí spisovatelé – byl hmotně zajištěn a věnoval se politice, získal dokonce hodnost paira Francie
- po r. 1851 musel jako velký odpůrce Napoleona III. odejít do exilu (anglické ostrovy Jersey a Guernesey)
- po pádu Napoleona se vrátil do vlasti a politického života
- den jeho úmrtí se stal dnem národního smutku a byl vystrojen státní pohřeb a jeho tělo bylo uloženo v Pantheonu
Dílo:
Cromwell – drama, jeho úvod se stal manifestem romantismu ve Francii (pravidla, jež by měla být dodržována v romantické literatuře
Legenda věků – trojdílný cyklus, vznikl ve vyhnanství, zobrazen vývoj lidstva na
cestě ze pokrokem a humanitou
Ruy Blas - drama, má 3 dějství, jsou proloženy lyrickými pasážemi
Ve Španělsku žije ministr Sallus (svedl královninu komornou) = vyhnanství.Chce se pomstít prostřednictvím bratrance (ožrala), ten to ale odmítne a za trest je prodán do otroctví.Sallustův sluha, Ruy Blas, je tajně zamilován do královny, navíc je podobný jeho bratranci – Sallustus mu namluví, že mu pomůže, uvede ho do společnosti, představí ho jako bratrance.Ruy se stane ministrem, královna se do něj zamiluje.Sallus chce kompromitovat královnu, jménem Ruy Blase ji pozve domů a chce je přistihnout in flaghranti.Ruy Blas se to ale dozví, zabije Sallusta a sám se otráví.
Chrám Matky Boží v Paříži – máme zde všechny romantické atributy (středověk, gotika, postava Quasimoda – ošklivý, ale s dobrým srdcem, jeho původ je tajemný, tragická láska, napínavý děj)
Ubožáci – pozdně romantický román, kritika francouzské společnosti a zároveň realistické vylíčení soudobých mravů, některé postavy jsou romantické (Marius), jiné realistické (Fantina – prostitutka), galejník Jean Valjean – opět heslo „v ošklivosti je krása“
Dělníci moře, Devadesát tři

Stendhal (Henri Beyle)
- vzpoura proti konzervativnímu otci
- jako sedmnáctiletý mladík vstupuje do Napoleonovy armády
- po jeho pádu se uchyluje v Itálii a poté se vrací do Francie
- svůj pseudonym si zvolil podle malého německého městečka, kde krátce působil
Dílo: - jeho dílo tvoří přechod mezi romantismem a realismem (jeho hrdinové sice prožívají vášnivé a zničující lásky, bouří se proti společnosti a většinou končí tragicky, ale zároveň jeho knihy obsahují analýzy vztahů ve společnosti či věcná vylíčení dramatických situací, které by romantičtí spisovatelé pojali mnohem osobitěji)

Červený a černý – psychologický román, symbolický název (červená – revoluce, černá – despocie)
- hlavní hrdina Julian Sorel je ve sporu se svou dobou, vzhlíží k Napoleonovi a touží po kariéře, navenek se však přizpůsobuje = pokrytec (snad bylo vynucené jeho nízkým společenským postavením a jeho touhou prožít vášnivý život)
Kartouza parmská – psychlogocký román s autobiografickými prvky
- italský šlechtic Fabrizzio del Dongo nemůže naplnit své ideály, uctívá Napoleona, ale po bitvě u Waterloo přichází rozčarování, usazuje se v parmě, ale po milostném dobrodružství zabíjí člověka a je odsouzen na 12 let v parmské věznici.Tam se zamiluje do dcery strážníka, Klélie Conti.Podaří se mu utéct a po čase se vrací do Parmy, kde vyhledá již vdanou Klélii.Ta však brzy umírá a s ní jejich syn.Fabrizzio ztrácí o vše zájem a najde útočiště v kartuziánském klášteře.
Lucien leuwen – není zcela dokončený, hrdina hledá smysl života nejdříve v armádě a poté na ministerstvu vnitra = rozčarování

Alfred de Muset
- nejsubjektivnější autor francouzského romantismu
- ústředním tématem je láska – rozervaná, nešťastná i nespokojená
Dílo:
Zpověď dítěte svého věku – autobiografický román, líčí období Mussetova vztahu k G.Sandové
- hlavní hrdina Octave (Muset) vyrostl v atmosféře beznaděje, není schopen upřímné lásky, pozná vyrovnanou ženu (Sandová), která by ho mohla zachránit, ale svými žárlivými výstupy ji odrazuje a zůstává sám
Lorenzaccio – drama, posměšný název pro malého Lorenza
- ve Florencii vládne tyran Lorenzo, lid se chce vzbouřit, ale nemá odvahu, mladý hoch chce tyrana svrhnout, najme se jím a zavděčuje se mu, lid ale nic netuší (říkají mu Lorenzaccio) – nakonec tyrana zavraždí, ale on sám je už zlý, nikdo mu to nevěří – končí jako osamělý hrdina
S láskou nejsou žádné žerty – muž a žena si tropí žerty ze zamilované dívky ( nechávají ji věřit, že ji muž miluje) – nakonec ji zesměšní a dívka se zabije

Romantismus v Německu

Novalis
- básník a proaik
- jeho tvorbu poznamenala smrt jeho snoubenky a bratra
Dílo:
Hymny noci – motivy blížící se smrti, tajemno, oslava Panny Marie
Heinrich von Ofterdingen – nedokončený výchovný román
- rytíř putující za modrým květem (smyslem života) – je to tzv. leit motiv (hlavní téma)

Ernst Hoffman
- rozporuplná osobnost – vzorný úředník X v noci žil bohémským životem
- velice všestranný – prozaik, hudebník, malíř a karikaturista
Dílo: - psal romantické pohádky, strašidelné novely a groteskní povídky
- svými groteskně nadpřirozenými motivy měl vliv na vývoj světové literatury (Wilde, Poe…)
Životní názory kocoura Moura, Rytíř Gluck

Jacob a Wilhelm Grimmové
- bratři, kteří svým dílem podnítili sběr a zápis lidových pohádek
- jejich kniha pohádek se stala výrazným mezník folkloristiky
Dílo:
Pohádky pro děti a celou rodinu – sbírka 200 pohádek (Červená Karkulka, Sněhurka…)

Romantismus v Rusku

Alexandr Sergejevič Puškin
- velmi bouřlivý život
- narodil se v zámožné rodině, velký vliv na něj měla chůva
- vystudoval Carskou důstojnickou školu – ale projevil sympatie k děkabristům (připravovali svržení cara) – poslán na Kavkaz (tam začal psát)
- vrátil se do Moskvy, kde psal dále, ale pod dohledem
- nástup nového cara – Puškin žije na carském dvoře, bere si krásnou ženu
- umírá v 37 letech v souboji se svým švagrem, francouzským důstojníkem Dantesem
Dílo: - jeho dílo zbavuje ruskou literaturu neplodného preromantismu a barvitě zobrazuje ruskou společnost první poloviny 19.století
- v jeho textech nacházíme bídu doby, zoufalost lidu, salónní nudu šlechty, ale i úchvatné popisy ruské přírody a tragické konflikty
Cikáni – poéma, kritika hrdiny byronského typu
Aleko, příslušník vznešené společnosti, uteče k Cikánům, aby mezi nimi nalezl svobodný život.Zamiluje se do cikánské dívky, ale ta si vezme jiného.Aleko tuto situaci neunese a oba zavraždí.Nakonec tedy ten, který pro sebe hledal svobodu ji nebyl schopen respektovat u jiných lidí.
Evžen Oněgin – romantický veršovaný román, je psán oněginskou strofou (14 veršů)
- dílo je rozděleno do 8 hlav
- jde o tzv. zrcadlovou kompozici – naproti sobě dvě rozdílné postavy
- dílo zobrazuje ruskou společnost počátku 19.století
- Evžen Oněgin je typem tzv. „zbytečného člověka“
Evžen Oněgin je mladý petrohradský švihák, unuděný a lehkomyslný.Po smrti strýce se usazuje na venkově, kde se seznamuje s dcerami statkářky Larinovové, Olgu a Taťánu.Taťána se do Evžena zamiluje, odhazuje veškeré konvence a píše mu vášnivé milostné vyznání.Evžen tento cit však neopětuje a místo toho flirtuje s Olgou, která je však snoubenkou básníka Lenského.Ten ho vyzve na souboj a při něm zemře.Nad jeho smrtí truchlí je Taťána.Oněgin odjíždí do ciziny a po letech se vrací.V Moskvě opět potkává okouzlující Taťánu, která je však provdána za knížete Gremina.Oněgin se do ní zamiluje, ale Taťána zůstává věrná manželovi a odmítá ho.
Piková dáma – romantická novela fantastickým námětem
Kapitánská dcerka – historická novela, odehrává se za rolnického povstání, které vedl Pugačov
Boris Godunov – historické drama

Michail Jurjevič Lermontov
- šlechtický původ
- byl vychováván babičkou
- stal se důstojníkem privilegovaného pluku, ale pro svou smělost v básních se dostal do konfliktu s policejním carským režimem
- byl nucen pobývat na Kavkaze – stal se pro něj inspirací
- zemřel při souboji
Dílo: napsal 30 poém a přes 400 básní
Démon – poéma, vychází z apokryfních legend o zavržení andělů, čerpá z gruzínského folkloru
Démon, odvržený Bohem a odsouzený k věčné samotě, zatouží po štěstí.Chce milovat pozemskou bytost – kněžnu Tamaru.Způsobí smrt jejího ženicha a probouzí v ní dosud neznámé pocity.Tamara proto odchází do kláštera.Démonovi se nakonec podaří Tamaru přesvědčit o jeho lásce, ale jeho polibek ji zabíjí.Prohrává tedy svůj boj s Bohem a musí pokračovat v nekonečné pouti sám.
- Démon není klasickým symbolem zla, je to spíše hrdý duch, jenž se dostal do rozporu se světem, což je příčina jím rozsévaného zla
Hrdina naší doby – je to sled 5 novel (Komtesa Mary, Dívka Bella…)
Hlavním hrdinou je Pečorin, důstojník sloužící na Kavkaze.Na svatbě poznává čerkeskou dívku Bellu, kterou za pomoci jejího bratra unese.Velmi dlouho ji získává, ale když se do něj Bella zamiluje, je již nabažen.Pečorin se dál toulá, nic ho nebaví a všude působí ničivě.
- je to opět typ „zbytečného člověka“
- Pečorin se zamýšlí i nad tím, zda jsme strůjci vlastního štěstí, ale nakonec se díky vraždě jednoho svého přítele přiklání k tomu, že naše životy řídí osud

Ivan Alexandrovi Gončarov
Oblomov – ve svém románu vytvořil Gončarov obecně platný typ tzv. zbytečného člověka
- pro svůj pasivní postoj k životu, neschopnost cokoli změnit, je to sice upřímný a dobrosrdečný člověk, ale pro svou nerozhodnost a pasivitu přichází i o svou dívku

Romantismus v Polsku
- polský romantismus byl velice specifický, neboť se ztotožňoval s polským národním osudem
- Polsko bylo rozděleno na tři státy – ztráta samostatnosti a jednoty
- polský romantismus touží po svobodě

Adam Mickiewicz
- pro své revoluční postoje byl perzekvován – byl vyvezen do Ruska, kde se stýkal s děkabristy
- čas žil v Paříži, kde se stýkal s významnými francouzskými romantiky
- zemřel v Cařihradě
Dílo:
Pan Tadeáš – spor dvou polských rodů (Horešků a Sopliců) – po ruském útoku se sjednotí a zorganizují protiruské povstání
- myšlenka osvobození se od Ruska
Konrád Wallenrod – příběh Litevce, který byl vychováván jako Němec, když to zjistí, mstí svůj pokořený národ

Romantismus v USA

Edgar Allan Poe
- básník, prozaik, zakladatel americké novely, detektivního románu a moderního hororu
- vyrůstal v rodině kočovných herců
- studoval na vojenské akademii – vyloučen pro nekázeň
- měl vzrušený život (alkohol, deprese, šílenství)
Dílo:
Havran – nesmrtelná lyricko-epická báseň
Osamělý básník bdí nad knihami, myslí na mrtvou lásku Lenoru.Najednou vletí do pokoje havran a rozmlouvá s básníkem.Básník mu klade existenční otázky, Havran vždy odpoví „never more“.
- v jedné ze svých esejí nastínil, jak by měla báseň – musí vyhovovat vkusu (ne velký rozsah – 100 veršů), smuteční tón, refrén (zvukomalebný prvek), smrt milenky (nejvíce básnická věc na světě)
Vraždy v ulici Morgue – soubor detektivních povídek

Romantismus v českých zemích
- romantismus jako umělecký směr přichází se svými základními atributy ve 30. letech 19. století
- již 2. fáze NO splývala s preromantismem
- ve 30. letech je v podstatě jen Karel Hynek Mácha ojedinělým jevem
- v době NO se kladly národní cíle a požadavky nad individualitu – básník měl sloužit vlasti
- romantismus byl přijímán rozporuplně – mládež byla nadšená, ale oficiální kritika byla pobouřená

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
- narodil se v Praze, s rodinou bydlel na Karlově náměstí (tehdy dobytčí trh) – jeho světnička byla temná, z jedné strany šatlava, z druhé jatka
- s rodinou si příliš nerozuměl
- studoval na Novoměstském gymnáziu – učil ho Jungmann – rozpoznal v něm, velký talent, díky básni Sv. Ivan
- studoval práva, stýkal se s kulturně orientovanou mládeží, byl velmi oblíbený, i pro svůj démonický vzhled
- seznámil se s Eleonorou Šomkovou (průměrné děvče, o nic se nezajímala) – přitahovala Máchu jen tělesně, byl k ní krutý a zlý X nedokázal se od ní odtrhnout
- Eleonora otěhotněla – Mácha začal vykonávat advokátní praxi v Litoměřicích – vypukl tam požár, hasil – nechal se polévat studenou vodou; chytil bacila cholery a zemřel velmi mladý, v 26 letech
- narodil se mu syn Ludvík
- pohřben v Litoměřicích (až do roku 1938, kdy se Litoměřice staly součástí Sudet a jeho ostatky byly převezeny do Prahy)
- v duchu romantického kultu rád navštěvoval hrady (nejvíce přilnul k Bezdězu), podnikla dlouhé pěší túry (jednou se dokonce vydal přes Alpy do Itálie)

Dílo: - Mácha začínal psát německy, jeho první pokusy byly vydány jako Versuche des Ignaz Macha
Máj (1836) - lyrickoepická básnická skladba
- Mácha věděl, že báseň nebude přijata pozitivně – napsal předmluvu (dedikaci – věnování) – oslabuje májovou přírodu, děj není hlavní, jen dokresluje
- báseň se skládá ze 4 zpěvů a 2 intermezz
• 1.zpěv: Na břehu jezera čeká Jarmila na Viléma, ale místo něho přijíždí člun s jeho druhy. Ti říkají, že Vilém zavraždil svého soka v lásce, který svedl Jarmilu, ještě když se neznali. Byl to Vilémův nikdy nepoznaný otec. Jarmila se žalem utopí.

• 2.zpěv: Vilém ve vězení přemýšlí v hrůze o svém trestu. Dochází k přesvědčení, že po smrti již není nic (žádné peklo ani ráj). Vilém se snaží dopátrat, kdo vlastně nese vinu. Zda to byl on, protože zabil svého otce, nebo zda to byl jeho otec, který ho zavrhl a Vilém se díky tomu stal loupežníkem.
• 1.intermezzo: Sbor duchů připravuje popraviště. Každý se připravuje na to, jak Vilémovi v jeho poslední hodině něčím poslouží.

• 3.zpěv: Nádherná příroda. Průvod s Vilémem přichází na popraviště. Vilém se naposledy rozhlédne po krajině a poté je mu sťata hlava a tělo je vpleteno do kola.
• 2.intermezzo: Vše zabarvené do ruda bledne, příroda je opět tichá a klidná. Tichem se nese zvuk „vůdce zhynul“.

• 4.zpěv: Asi o 7 let později, přichází mladý básník k Vilémově hrobu, kde je ještě vidět jeho bílá lebka. A poté je opět první máj, příroda je v květu, vítr si pohrává s Vilémovou lebkou a Mácha se začíná ztotožňovat s příběhem Viléma a Jarmily.

Rozbor Máje:
- stavba – 4 zpěvy a 2 intermezza
- ve středu pozornosti je tragédie mladého člověka, který zavraždil, ale tato tragédie k sobě poutá i osudy dalších postav – Jarmily (ta se ze žalu utopí) a zabitého svůdce (nejdříve odvrhne syna a poté mu svede milou) – Mácha hledá skutečného viníka a vše vede k obvinění společnosti
- společnost musí trestat, protože má viníka vraždy, ale zajímavá myšlenka je, zda trestání cizí viny a tím pádem vlastní provinění neznamená uzavření kruhu a konec viny
- autor se ztotožňuje s Vilémem, což je vyjádřeno ve 4. zpěvu, kdy v závěrečném zvolání připojuje autor své jméno k tragickým postavám Máje
- Mácha je ateista – nevěří, že existuje něco po smrti, děsí ho pomyšlení na prázdnotu a nicotu, která přijde po smrti

Umělecké prostředky Máje:
- báseň je psána jambickým veršem (střídání nepřízvučných a přízvučných slabik, verš končí přízvučnou) – tento verš je velmi libozvučný
- báseň je plná kontrastů – kontrasty barev, představ
- použití oxymóron – spojení dvou protikladných pojmů „mrtvé milenky cit“, „zemřelé hvězdy svit“
- motivy noci, smrti a hřbitovní motivy
- funkce intermezz – mají zpomalit děj, který velmi rychle spěje k tragickému konci

Kritika Máje:
- kritici Máje – Tyl, Tomíček, Chmelenský
- na prvním místě by měl být cíl osvětový, výchovný či vlastenecký X Mácha toto nesplňoval, jeho vztah k zemi je filozofičtější a zaslepenější
- kritiky rozčílilo tvrzení, že po smrti již není nic, jen nicota
- nepochopitelný byl i hlavní hrdina, individualista, navíc vrah a vězeň a jeho vztah ke společnosti - otevřeně vyslovil své city, pochybnosti i zklamání společností

Cikáni – próza, ale velmi lyrická, děj je opět potlačen. Děj: Z Itálie přichází na kokořínsko mladík se svým pěstounem, aby pátral po rodičích. Setká se s vojenským vysloužilcem Bártou Flakonem. S jeho pomcí najde rodiče a dědí velké jmění a zámek. Ale dozví se, že otec byl krutý násilník, a proto odmítá uznat svůj původ.

Obrazy ze života mého – zamýšlený cyklus, jehož součástí měly být povídky Marinka (povídka o krásné dívce, hudebně nadané, a vzájemně nenaplněné lásce s Máchou) a Večer na Bezdězu (lyrická próza inspirována cestovními dojmy)

Křivoklad – historická próza, která se měla stát součástí cyklu „Kat“ – cyklus o českých hradech (Křivoklát, Karlův Týn a Valdek), časové období – vláda Václava IV.
Děj: V křivoklátských lesích zajmou čeští šlechtici krále Václava IV. a jeho kata a vezou je na Křivoklát. Kat upadne do melancholické nálady, vzpomíná si na Miladu, dceru hradního pána. Ta pomůže vězňům utéci. Kat si však na hradě zapomněl meč a tak se pro něj vrací. Na hradě se zrovna koná pohřeb Milady, v její rakvi leží meč s nápisem „Ó, králi, dobrou noc“. Kat s Václavem IV. jedou do Prahy, kde se chystá poprava šlechticů, kteří odvezli krále na Křivoklát. Kat jde ke knězi a zpovídá se mu, je prý potomkem Václava III. a mečem králů teď stíná hlavy. Milada byla jeho milenkou a matkou mrtvého dítěte. Kněz, kterému se kat zpovídá je Jan Hus. Nakonec pro kata pošle král a ten musí jít popravit vzbouřené pány.
- kat je popisován jako temná postava, oděná v černém plášti X Václav je krásný a vznešený, oděný bíle

Karel Jaromír Erben
- narodil se v Miletíně, v chudé rodině
- měl TBC a vadu řeči – stranil se kolektivu
- byl vynikající student – studoval na gymnáziu a poté na filozofické fakultě a na právech (setkal se tam s Máchou, ale zaujal opačný postoj na postavení člověka ve společnosti – Mácha tvrdí, že společnost je zbytečná, Erben považuje tento názor za zhoubný)
- po studiích se stal archivářem (setkal se tam s Palackým), jezdil po venkovských archivech, studoval literární památky a kriticky je upravoval
- byl celý život pronásledován nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny
Dílo: - v souladu tendencemi romantismu (zájem o folklor) se i Erben zajímal o lidovou slovesnost (podobně jako bratři Grimmové)
- v lidových pověstích, písních a pohádkách spatřoval svědectví o charakteru a duchu národa
- dělal to v době (okolo roku 1830), kdy český folklor začal upadat
- zatímco někteří předchozí autoři (Čelakovský) těžili z tzv. ohlasové poezie (nápodoba), Erben to považoval za primitivní a spatřoval cíl své tvorby v psaní umělecky původních textů
Prostonárodní české písně a říkadla, České pohádky – sborníky pohádek, pověstí a písní, které „sebral“ na českém venkově

Kytice (Kytice z pověstí národních) – soubor 13 balad, které byly tvořeny téměř 20 let
- Erben vnáší do české literatury dva nové principy – komponovanost a etičnost
1) komponovanost – předem promyšlené rozvržení básní, Erben přichází s osovým řazením balad, kde zrcadlově protilehlé balady mají stejné atributy

- První a poslední (Kytice a Věštkyně) – navazují na lidovou poezii, upomínají na lidovou tvorbu

- Druhá a předposlední (Poklad, Dceřina kletba) – porušení etického vztahu mezi matkou a dítětem

- Třetí a třetí balada odzadu (Svatební košile a Vrba) – přeměna člověka, a to ženy ve vrbu a muže v upírskou duši (v novějším vydání je třetí baladou odzadu Lilie, ale ta tam byla přiřazena až ve 2.vydání)

- Čtvrtá a čtvrtá balada odzadu (Polednice a Vodník) – nadpřirozené bytosti

- Pátá a pátá balada odzadu (Zlatý kolovrat a Záhořovo lože) – důraz na vinu a vykoupení

- Prostřední balady (Štědrý den a Holoubek) – založeny na lásce a smrti

2) etičnost – Erben pracuje s tím, že pokud se člověk proviní, musí přijít spravedlivý soud (buď absolutní nebo když se člověk kaje, může dostat ještě šanci)
- Erben se soustředí především na matky, které se proviňují vůči svému dítěti (Vodník, Dceřina kletba, Poklad)
- jeho záměrem bylo vštípit lidem přesvědčení, že nad námi existuje něco vyššího – osud, řád, který je nad lidmi, a proto ho lidé musí přijmout

- Erbenův hrdina se na první pohled vymyká romantickým kritériím – není zde individuální vzpoura proti společnosti
- nevěnuje se příliš popisům přírody
- baladická zkratka – děj se odehraje v jednu velmi krátkou dobu (během úderů hodin)
- přírodní reálie – motivy jezera, hřbitova a lesů
- chápání viny – Erben ji spojuje s osobou, která se jí chtě nebo nevědomky dopustila X nikdy nepřesouvá vinu na společnost, jeho hrdinové se proti trestu nebouří
- Erben se s Máchou vyrovnává v Baladě Záhořovo lože (jakási skrytá polemika s Máchou) – symbol poutníka, kráčejícího do neznáma, rovněž je zde obraz noční krajiny, Erben věří, že pokora a pokání jsou cestou ke spáse člověka, neobviňuje společnost (Mácha ji obviňoval), ale tvrdí, že každý člověk se má zodpovídat sám za sebe, za vše, co učiníme, neseme odpovědnost, navíc se Erben od svého hrdiny distancuje (Mácha se s ním ztotožňoval)

Josef Kajetán Tyl
- narodil se v Kutné Hoře
- již v mládí hrál ochotnické divadlo – stal se členem Hilmerovy kočovné společnosti, poté byl členem i jiných souborů a cestoval s nimi po Německu a Itálii
- přijal místo vojenského účetního a současně začal pracovat jako dramatik, překladatel a redaktor
- založil s přáteli Kajetánské divadlo, později byl dramaturgem ve Stavovském divadle
- měl provokativní osobní život – jeho manželka byla o 5 let starší a matkou jeho sedmi dětí byla její mladší sestra
- když začala na počátku 50. let platit Bachova nařízení (cenzura, vyhození českých herců z divadel, …), odešel Tyl z Prahy a až do smrti se živil jako kočovný herec (žil v bídě)
- Tyl měl přezdívku „miláček národa“ – údajně proto, že organizoval první velké plesy, které se pravidelně stávaly velkou společenskou událostí

Dílo: - představitel spíše uhlazeného, měšťáckého romantismu, klade důraz na morální hodnoty, které vedou k nadosobním cílům (ovlivněn NO)
- je zakladatelem moderního divadla – nebyl nijak výjimečným talentem, ale požadoval, aby české divadlo mělo ve společnosti důstojné místo a často musel slevit ze svých požadavků a přizpůsobit se vkusu často primitivního obecenstva
- funkce jeho her – vlastenectví, buditelství a didaktičnost
- jeho smůla spočívala v tom, že české divadlo potřebovalo takového autora již mnohem dříve

1) činnost novinářská
- spolu s K.H.Borovským pozvedl úroveň české žurnalistiky
- Květy české – časopis, založen roku 1834
- Pražský posel – lidovýchovný dvouměsíčník, který sám psal a redigoval
- Sedlské noviny – noviny, které vydával

2) próza
- povídky historické, z divadelního a hudebního prostředí
Dekret kutnohorský, Rozervanec, Poslední Čech – kritika Máchy

3) divadelní hry
a) dramatické báchorky
- v pohádkovém rouše se střetávají dobré a zlé síly, vystupují zde nadpřirozené bytosti, ale hlavním tématem většinou bývá obraz lidového nebo venkovského života, spojení romantického pojetí lásky s realistickým vylíčením skutečnosti
Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Jiříkovo vidění, Lesní panna

b) hry ze současnosti
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – z této hry pochází píseň „Kde domov můj“, která se stala českou národní hymnou
Paní Marjánka, matka pluku

Paličova dcera – psychologie postav, Rozárku chce otec provdat pro peníze, ale ona miluje jiného, vezme sourozence a odejde do Prahy k tetě Šestákové, Rozárčin otec (Valenta) se opije a podpálí stavení, ze všeho je obviněna Rozárka, ale Valenta se přizná, přijíždí Pavel z Ameriky (bývalý nápadník Šestákové, kterého Valenta neměl rád), nabídne Rozárce a jejímu milému Toníkovi stavení v Americe a nakonec tam odjíždí i Šestáková a Rozárčini sourozenci

c) hry historické
Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové

- Tyl byl velmi kritizován (jeho buditelské úsilí bylo vnímáno jako přežité) – konflikt s Josefem Jiřím Kolárem – Kolár mu vytýkal jeho podbízivost méně vyspělému publiku, Tyla velmi kritizoval i Borovský
- on sám byl velkým kritikem Máchy – oceňoval sice jeho básnický talent, ale kritizoval jeho rozervanost, pesimismu a světobol
- přesto všechno je nutno ocenit to, co Tyl udělal pro rozvoj českého divadla

Karel Sabina
- blízký přítel Máchy
- anarchistická činnost (připravoval s Bakuninem povstání proti Rakousku) – odsouzen k trestu smrti, změněno na letitý žalář
- 1857 – propuštěn, ale finanční nouze ho donutila spolupracovat s tajnou policií – jako odhalený konfident musel odejít ze země a zemřel zapomenut a v bídě
Dílo:
Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách – libreta ke Smetanovým operám
Oživené hroby – povídka, inspirovaná jeho pobytem ve vězení

Josef Václav Frič
- osnoval povstání proti Rakousku – vězněn
- svobodně se rozhodl pro dvacetiletý exil
Dílo: - psal romantickou poezii byronovského typu
Paměti – subjektivní vylíčení událostí první poloviny 19.století

5. Evropský klasicismus a zvl. osvícenství, jako jeden z myšlenkový předpokladů národního obrození u nás. Národní obrození a jeho největší představite

2010-11-15T06:53:00.000-08:00

J. Dobrovský, J. Jungmann, Fakturu Palacký, P.J. Šafařík, J. Kollár, F.L. Čelakovský

Klasicismus
- z lat. classicus = vynikající, vzorový
- umělecký směr v Evropě 17. a 18. století
- vznikla ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (Král Slunce)
- z Evropy se tento směr rozšířil například na východ Ruska nebo až za oceán, do Ameriky

Základní rysy klasicismu
- navazuje na odkaz antiky
- existují pevně stanovená estetická pravidla a předpisy – například klasicistní architektura podléhala přísným normám, kde nebyl prostor pro fantazii umělce, stavby byly monumentální, chladné, převládala symetričnost (obdobná pravidla byla uplatňována i v literatuře)
- racionalismus – základním znakem je rozumové poznání (můžeme si připomenout slavnou větu francouzského filozofa René Descartese „myslím, tedy jsem“)
- jako další faktor se objevuje cit – ale vždy je poměřován s dalšími atributy (s povinností, pocitem vlastní vinny…)
- měřítkem krásy je pravda a rozumovost
- rozumová kázeň a střídmost (na rozdíl od barokní vášnivosti a mystiky)
- podřízenost soukromých zájmů zájmům veřejnosti – tužby jedince musí ustoupit před společenskými normami (klasicistní umělci nespatřovali ve člověku jedince, ale hleděli na jeho vztah ke společnosti)

Empír
- z lat. empire = císařství
- vrcholná forma klasicismu
- jedná se o sloh, který se uplatňoval zejména za Napoleonova císařství, tedy na počátku 19. století (kolébkou tohoto směru byla tedy opět Francie)

Vztah mezi klasicismem a empírem
- v podstatě se jedná o míru uplatnění antického dědictví (nakolik se umělecké dílo podřizovalo antickým vzorům)
- vzorem pro klasicistní architekty byla především antika helénského období, v počátcích klasicismu se antika projevovala nejprve v podobě tzv. barokního klasicismu (budova z vnějšku připomínala barokní stavbu a antiku prozrazovala jen některými rysy)
- později se odkaz antiky začal projevovat naplno a my hovoříme o empíru (inspirace antikou byla natolik patrná, že některé empírové stavby jsou vizuální kopií staveb ze Středomoří)

Od baroka k preromantismu
- pravou klasicistní literaturou se rozumí především tvorba 17.století (v každé zemi však probíhal odlišný vývoj, soustředíme se tedy hlavně na Francii, kde klasicismus vznikl)
- o 18. století mluvíme jako o století „osvícenců“ (osvícenství však nadále splývá s klasicismem), jeho konec je již však ovlivněn preromantismem

Umění klasicismu
- architektura – především ve Francii se stavěly památníky a monumentální stavby – Panteon, Vítězný oblouk, Braniborská brána v Berlíně
- sochařství – Antonio Canova
- malířství – Jacques Louis David – obraz Únos sabinek
Jean Dominique Intres – obraz Turecká lázeň
- hudba – W.M. Mozart, Beethoven

Klasicistní literatura ve Francii

- dokonalost klasicistní literatury měla zajišťovat pevně stanovená estetická pravidla – právě proto byla respektována Aristotelova zásada tří jednot (tento pojem je již zažitý, ale v některých publikacích se uvádí, že Aristoteles mluví jen o dvou zásadách – času a děje, zásada jednoty místa byla doplněna právě až v klasicismu):
a) jednota času – příběh by se měl odehrávat
pokud možno během 24 hodin
b)jednota děje – měla být sledována jedna
základní příběhová linie
c)jednota místa – příběh má být spjat s jedním místem
- racionální zaměření literární tvorby má za následek, že dominují takové žánry, v nichž složka rozumová převažuje nad složkou emocionální
- literatura je rozdělena na tzv. vysokou (převažují óda, epos a tragédie)
nízkou (převažují komedie, bajky a satira)
- klasicistní tragédie byly veršované, převládaly v nich dlouhé monology a typickým
veršem byl alexandrín (dvanáctislabičný verš se stálou rozlukou po 6. slabice) – u nás
se překládá jako jambický verš

- pravidla klasicistní literatury zformoval Nicolas Boileru ve svém díle Pravidla klasicistní poezie
- dílo se stalo jakýmsi kánonem klasicistní literatury celé Evropy
- přestože se s klasicistními tendencemi setkáváme v mnoha zemích, francouzská literatura se zpravidla stala jakýmsi modelem estetického ideálu, jenž byl respektován

Literatura vysoká
- rozumová složka převažuje nad citovou

Pierre Corneille
- francouzský dramatik
- je tvůrcem moderní tragédie
Dílo: - v jeho tragédiích je často řešen konflikt povinnosti a osobního citu, kde celkem logicky musí cit ustoupit
- jeho hrdinové nejsou v zajetí svých vášní, jejich chování musí vykazovat racionální rysy, navíc ve shodě se společenskými normami
Cid – nejslavnější tragédie tohoto autora, je veršovaná, námět čerpá ze španělského rytířského tematického okruhu
Don Rodrigo miluje Ximénu, schyluje se k sňatku.Ximénin otec však urazí Rodrigova otce a tak jeho syn mstí pohaněnou čest a v souboji Simonina otce zabíjí.Xiména, ačkoliv nadále Rodriga miluje, žádá po králi hlavu svého milého.Přesně v souladu s pravidly cti.Král však raději posílá Rodriga bojovat v jeho službách a ten nakonec vybojuje důležité vítězství nad Maury.Zároveň získává přídomek Cid.Nakonec král rozhodne, že Cid i Xiména mohou být sezdáni, protože Rodrigo odčinil svou vinu svou udatností.
Lhář, Horatius

Jean Racine
- tvůrce psychologické tragédie
- navazuje na Euripida
- jeho tvorbu vystihuje citace jednoho z jeho současníků – „Corneille popisuje osoby takové, jaké by měly být.Racine takové, jaké jsou.“
Dílo: - zpracovával antické náměty, ale prostřednictvím starověkých postav předkládal psychické pochody jeho současníků
- zobrazoval ničivou vášeň, která zničí nejen ty, kteří jí podlehnou, ale i všechny lidi jim blízké
Faidra – vzorové klasicistní drama, ve své době však nebylo dobře přijato, v církevních kruzích navíc vyvolalo pohoršení
Tématem tragédie je erotická vášeň Faidry, druhé manželky krále Thésea, k nevlastnímu synovi Hippolytovi.Ten však její city neopětuje.Když Faidra zjistí, že Hippolyt miluje mladičkou Aricii, zmítána žárlivostí nařkne Hippolyta před králem Théseem ze zapovězené lásky k ní samé.Théseus této lži uvěří a svolává na svého syna pomstu bohů – Hippolytus nakonec umírá.Faidra je však sžírána výčitkami svědomí a nakonec řekne královi pravdu.Sama končí svůj život sebevraždou.
Ifigenie v Aulidě, Britannicus

Literatura nízká
- díky přísným, ale dodržovaným pravidlům v klasicistním dramatu byly životní realitě daleko bližší žánry tzv. nízké literatury (především komedie)
- komedie se zaměřuje na nižší vrstvy, tématem je zesměšňování lidské vlastnosti nebo společenské třídy
- nedodržuje se zásada tří jednot

Moliér (Jean-Baptiste Poquelin)
- byl to syn zámožného měšťana (i proto si zvolil svou přezdívku, aby nedělal svému otci hanbu, protože v tehdejší společnosti bylo herectvím velmi opovrhováno)
- přes 13 let působil u různých hereckých kočovných společností nejen jako herec, ale i jako spisovatel frašek a komedií
- Tezenas – malé Moliérovo divadlo ve stodole
- poté co se vrátil do Paříže, stal se oblíbencem Ludvíka XIV. a jeho společnost je přejmenována na Královskou divadelní společnost
- byl těžce nemocný – TBC – zemřel na jevišti při představení Zdravý, nemocný
Dílo: - psal především komedie – kritika špatných lidských vlastností (lakomství- Lakomec, pokrytectví- Tartuffe)
- vycházel z odkazu antických komedií a z italské komedie dell’arte (viz.dále)
- jeho postavy natolik odpovídaly realitě tehdejší francouzské společnosti, že si vysloužil mnohé negativní reakce a církev ho dokonce proklela
Lakomec – nejslavnější Moliérova hra, byla inspirována Plautovým Zlatým hrncem
- děj ve čtenářském deníku
Tartuffe (neboli Podvodník) – přestože má veselý ráz, jedná se o téměř realistické zachycení úlisného a pokryteckého člověka
- děj ve čtenářském deníku
Zdravý nemocný, Don Juan, Skapinova šibalství, Misantrop, Směšné preciózky

Jean de La Fontaine
- autor mnoha bajek – Bajky – soubor 12 knih bajek, výstižné alegorické zobrazení skutečnosti, zvířata, jež mají lidské vlastnosti, dokládají všechny nešvary a zvrácenosti tehdejší společnosti

Klasicistní literatura v Itálii

- v Itálii vzniká protipól tragédie – Commedia dell’arte – zrodil se již v 16.století, fraškovité hry, které čerpají z divadelního prostředí, jsou hrány kočovnými společnostmi, zpočátku hrubé až vulgární, nemají pevnou dějovou stavbu, jen přibližný scénář
- postavy jsou ustálené – Panteon (bohatý obchodník), Harlekýn (sluha), Kolombína (služka)
- –

Carlo Goldoni
- čerpal z toho zázemí - zakladatel italské národní veselohry
- je autorem téměř 200 komedií, jež čerpají z commedie dell’arte, povýšil ji literární úroveň
- herec se musel vzdát improvizační volnosti – role byly charakterově rozepsány
- uvádí na scénu postavy z lidových vrstev - sympatizuje nimi
Dílo:Poprask na laguně, Sluha dvou pánů, Hrubiáni

Osvícenství

- osvícenci věřili, že společnost lze změnit dodržováním rozumových zásad, přirozený a osvícený rozum = osvícenství
- filozofický a ideologický směr, který vznikl v 18.století ve Francii a v Anglii
- oproti klasicismu je více spjat s rozvojem přírodních věd a průmyslu – nicméně je třeba si pamatovat, že v oblasti umělecké se stále pohybujeme v době klasicismu (dá se říct, že určitá fáze klasicismu byla vyplněna osvícenským hnutím)

Základní rysy osvícenství
- je jednoznačně zaměřeno proti absolutistickému řádu, proti církvi
- vyznává kult rozumu – racionalismus – víra v rozum je spojena s vírou v pokrok (osvícenci byli optimisté)
- důraz se klade na pravdivé poznání světa – příčinou zla je nevědomost
- rovnoprávnost všech občanů
- přestože bylo osvícenství zaměřeno především proti feudalismu a absolutismu, jeho mnohé myšlenky nalezly podporu i u některých absolutistických vládců = osvícenský absolutismus, např. Josef II.

Francouzská literatura v období osvícenství

- v osvícenské literatuře se prolínají dvě estetické tendence – starší fáze (ovlivněna klasicismem) - zdůrazňuje se racionalistický prvek, mladší fáze (ovlivněna preromantismem) – zdůrazňuje se individuálnost lidského citu

Osvícenská literatura ovlivněná klasicismem

Charles Louis de Montesquieu
- osvícenský spisovatel, historik a filozof
Dílo: Duch zákonů – vysvětluje vznik zákonů a státních zřízení, dílo je namířeno proti despotismu
Perské listy – kniha vypráví o Peršanu Uzbekovi a jeho příteli, kteří podniknou cestu do Evropy za vzděláním.Své dojmy sdělují v dopisech a z Uzbeka se postupně stává „osvícenský myslitel“.K ženám ve svém harému však zachovává vztah orientálního despoty.Kniha končí sebevraždou Roxany, která se vzbouří proti zotročení.

Francois Marie Arouet (Voltaire)
- největší osobností osvícenství, představitel kritického racionalismu
- ve svých dílech se postavil proti fanatismu, církvi a absolutistické monarchii – díky své schopnosti nekompromisně útočit proti jakémukoliv projevu nesvobody byl často ve vězení
- část života strávil v Anglii a Berlíně, ke konci života žil na panství na hranicích Švýcarska a Francie
- udržuje korespondenci s významnými evropskými osobnostmi
- jeho ostatky byly po Revoluci převezeny do Pantheonu
Dílo:- ve svém déle upřednostňoval zvláštní literární útvar – filozofickou povídku (duchaplné a ironické texty, jež se zabývaly všemi problémy té doby)
Candide neboli Optimismus – vrcholný francouzský osvícenský román
- příběh morálně čistého mladíka Candide slouží k rozvíjení úvah o nekritickém optimismu, mladík se střetává s pravým světem plným hlouposti a násilí, ale svůj optimismus neztrácí
Panna – posměšný epos, paroduje náboženský mýtus panenství národní hrdinky Johanky z Arku
Prosťáček – příběh prostého člověka, jehož selský rozum je dáván do protikladu s předsudky a fanatismem
Zavra, Brutus

Encyklopedie jako nejvýznamnější dílo osvícenské literatury
- neochvějná víra v rozum a pravdivé poznání – tyto atributy osvícenství vedly k vydání Encyklopedie
- jednalo se o rozsáhlý projekt, jehož duchovními otci byli Diderot a d’Alembert
- encyklopedie obsahovala obsáhlý soubor znalostí z vědy, techniky a umění a vedla své čtenáře k hledání pravdy ve vědě a historii nikoliv v Bibli
- celý projekt se tedy setkal s celou řadou negativních reakcí – jezuité prohlásili encyklopedisty za nebezpečnou sektu
- vyšlo celkem 17 svazků textu a 11 svazků ilustrací
- dílo bylo výjimečné především proto, že šlo o vůbec první zpopularizování vědy a techniky
- tohoto projektu se účastnilo obrovské množství autorů (178)

Denis Diderot
- francouzský filozof, vědec a spisovatel
- za svého života byl považován především za encyklopedistu, teprve po jeho smrti bylo doceněno jeho dílo filozofické a spisovatelské
Dílo: Jeptiška – je psaný formou dopisů, kritika klášterů, které nutí člověka žít v rozporu se svou přirozeností
Román je autobiografií fiktivní hrdinky Zuzany, která se v dopisech markýzi de Croismare svěřuje s životními osudy a pocity.Jako nemanželské dítě byla nucena stát se jeptiškou.V klášteře je vystavena své sadistické představené a v dalším je svědkem zešílení a smrti lesbické představené.Nakonec z kláštera prchá.
Jakub fatalista – vyprávění o osudech sluhy Jakuba a jeho pána během zdánlivě bezcílného putování.To vytváří rámec pro rozmanité příběhy, filozofické diskuse či autorovy úvahy.

Pierre Beaumarchais
- představitel tzv. měšťanské komedie (klasicistní normy svazovaly dramatickou tvorbu a ta těžko vyjadřovala nové myšlenky, vzniklo měšťanské drama, které se zaměřovalo na každodenní problematiku, většinou v komediální formě)
- byl synem hodináře
- věnoval se i ekonomice a financím
Dílo:Lazebník sevillský – později zhudebněno Rossinim
Fišarova svatba – zhudebněno Mozartem

Osvícenská literatura ovlivněna preromantismem
- jiný název je také sentimentalismus
- jedná se o široký proud různých tendencí druhé poloviny 18. století, který představuje přechod mezi klasicismem a romantismem
- v podstatě jde o překonání racionalistického myšlení klasicismu a pronikání prvků citovosti a fantastičnosti do literární tvorby (odklon od racionalismu k hlubokému prožívání citů)
- obliba přírody a tajuplných míst, svět, neporušený lidskou civilizací

Jean Jacques Rousseau
- francouzský spisovatel a filozof
- narodil se v Ženevě, ale utekl do Francie
- žil s pradlenou Terezou Levaseurovou a měl s ní 5 dětí (všechny ale skončily v nalezinci)
- studoval hudbu – chtěl vyniknout jako skladatel
- své životní peripetie zakončil v Paříži, kde stižen stihomamem, umírá
Dílo: Některé jeho názory:
- příčinou nerovnosti mezi lidmi je majetek – člověk se narodí dobrý, ale civilizace ho zkazí
- hlásá návrat k neporušené přírodě – přirozený, civilizací nezkažený život
- tvrdil, že rozvoj vědy a techniky nepříznivě působí na život člověka
Emil čili o výchově – pedagogický román, pojednává o vývoji člověka od narození až do dospělosti, člověk se rodí bez dědičného hříchu, nenese v sobě žádné špatnosti, ty jsou způsobeny špatnou výchovou, klade důraz na čistotu citu (ne rozumu), kniha byla ihned po vydání veřejně odsouzena a autor musel utéct do Švýcarska
Nová Heloisa – vrcholné dílo evropského preromantismu, jedná se o román v dopisech, formou intimní korespondence sledujeme příběh učitele a dívky Julie, jimž není dovoleno se vzít (kvůli nešlechtickému původu učitele).Učitel se vydává na cestu kolem světa, aby se po návratu vrátil k Julii na pozvání jejího manžela (který byl o vztahu pravdivě informován).Učitel překonává pokušení z Juliiny blízkosti a žije idylicky na venkově.Julie nakonec tragicky umírá.
- v románu je prezentován názor o zušlechťující síle návratu k přírodě
- samotný název byl inspirován láskou francouzského teologa Pierra Abélarda a Heloisy (poté, co otěhotněla, byla umístěna do kláštera a abbé byl vykastrován)
O společenské smlouvě – filozofický spis, revoluční myšlenky o rovnosti všech lidí bez ohledu na jejich původ

Francois René Chateaubriand
- zástupce preromantismu
Dílo:Atala aneb láska dvou divochů v poušti – mladý Francouz se dostává v Americe mezi divochy, tam potká mladou Atalu, která má jít do kláštera.Zamilují se do sebe, ale ona s ním nemůže být kvůli Bohu a matce, raději volí smrt, křesťanství vítězí.
- romantický hrdina je líčen jako bezohledný člověk, který jde pevně za svým cílem a hrdinka je pasivní obětí, která díky lásce jen trpí
- přeloženo Josefem Jungmannem

Antoine Francois Prévost
- francouzský spisovatel
- byl u jezuitů a poté se stal kazatelem
Dílo: Paměti a dobrodružství urozeného muže – román, obsahuje světoznámou milostnou prózu Manon Lescaut – milostná próza o tragické lásce rytíře des Grieux a lehkomyslné Manon.Kvůli neurozené Manon obětoval rodinné vztahy i čest.
- do češtiny přeložil Vítězslav Nezval

Anglická literatura v období osvícenství

- pěstuje se hlavně dobrodružný román – psán s cílem rozřešit racionální poznání světa, dokázat schopnost člověka prosadit se v krizových situacích

Daniel Defoe
- anglický spisovatel a zároveň tajný agent
Dílo: Robinson Crusoe – v ich formě vypráví osudy trosečníka, který po 28 let obývá pustý ostrov, brzy se rozšířila do celého světa a inspirovala další autory k napsání tzv. robinsonád

Henry Fielding
- anglický dramatik a romanopisec. Soudce
Dílo: Tom Jones, historie nalezence – román o mladíkovi, který byl jako dítě podstrčen do šlechtické rodiny, prvotní zápletka je postavena na jeho tajemném původu
- román se snaží zachytit lidskou přirozenost (Tom sice jedná živelně a nerozvážně, ale je to člověk bez přetvářky)

Jonathan Swift
- je považován za největšího anglického satirika
- žil v Irsku
Dílo: Gulliverovy cesty – čtyřdílný filozofický román, jedná se o imaginární (vymyšlený) cestopis, hlavním hrdinou je kapitán Lemuel Gulliver, jež podniká cestu do Liliputu (ocitá se mezi trpaslíky), do Brobdingnagu (ocitá se mezi obry), do Laputy a dalších končin
- v mnoha podobách byl tento román prezentován jako cestopisný dobrodružný příběh, ale ve skutečnosti se jedná o satirickou alegorii Anglie (kritika mravů a společenského zřízení)

Národní obrození

- Od poloviny 70.let 18. století se čím dál více objevují snahy vydobýt pro češtinu pozice, jaké měla před bitvou na Bílé hoře.Tento proces vzestupu českého jazyka a literatury, ale vlastně celého českého národa, se nazývá národním obrozením.
- situace českých zemí a hlavně češtiny a české literatury v 2.polovině 18. století není ideální – ve všech oblastech života dominuje němčina (zejména na úřadech a ve vyšších společenských vrstvách), čeština se vůbec nepěstuje, nekultivuje, od roku 1620 nevznikla žádná gramatika, vzniká jenom kramářská literatura (jarmareční písně, knížky lidového čtení)
- příčiny – vliv vídeňského centralismu a germanizace, působení katolické církve, nositelé české kultury či vzdělaní měšťané po Bílé hoře nebo v období baroka emigrovali nebo přestoupili do katolických pozic

Historické souvislosti
- v 18. století – České země jsou feudálním státem pod nadvládou Habsburků
- v 18. století probíhají v Evropě velké revoluce (např. Francie) – Habsburská monarchie zůstává beze změn – panovník si uvědomuje, že monarchie by se mohla stát nejslabším evropským státem (Francie a Anglie – rychlý hospodářský rozvoj, vznik manufaktur) – Habsburská monarchie je stále pod vlivem feudalismu – rolník je připoután k půdě
- na habsburském trůnu – Marie Terezie a poté její syn Josef II. (ovlivněni osvícenstvím) – jejich reformy pozvolna odstraňovaly nejtíživější feudální přežitky:
1773 – zrušení jezuitského řádu (uvolnění školství)
1781 – toleranční patent (povolena i jiná náboženství než katolické)
1781 – zrušení nevolnictví (lidé už nejsou připoutáni k půdě, smějí se stěhovat do měst, tím přinášejí do poněmčených měst češtinu)
školská reforma – zavedena povinná školní docházka, školství bylo odňato církvi, i děti nevolníků se mohly vzdělávat

- NO většinou označujeme v dějinách jako období od poslední čtvrtiny 18. století (1773 – zrušení jezuitského řádu) do poloviny 19. století (1859 – pád Bachova absolutismu)
- nejrozšířenějším dělením tohoto období je dělení na dvě fáze:
1.) fáze obranná
2.) fáze útočná

1.fáze NO = obranná
(1780 – počátek 19.století)

- pokud se měl český jazyk vzchopit, bylo třeba položit jisté základy – slovníky, historické knihy, základy divadla, rozvoj české vědy, lingvistika, překlady…
- tato fáze je spjata s osvícenstvím a klasicismem

Zrod české vědy v NO
- v první řadě bylo třeba vytvářet slovníky, psát české gramatiky a pokládat základy dalším vědním oborům (teprve poté, co se český jazyk znovu postavil na nohy bylo možné vyvíjet nějakou činnost literární)
- první fáze tedy byla spjata s racionalismem a měla charakter jazykový, vědecký a obranný
- 1774 – Soukromá společnost nauk – od roku 1790 přejmenováno na Královskou českou společnost nauk

Gelasius Dobner
- kněz a osvícenský historik
- je považován za zakladatele českého moderního kritického dějepisu (snažil se o to, aby vše bylo vědecky podloženo – jen to, co je pravdivé je možno podrobit kritice)
- vydal Hájkovu Kroniku českou v latině – znemožnil ji, dokázal její historickou nespolehlivost

František Martin Pelcl
- pokračovatel Dobnera
- 1. učitel češtiny na Karlově univerzitě
- sepsal Novou kroniku českou (měla nahradit Hájkovu kroniku)
- ke konci života psal česky a věřil, že z češtiny se jednou stane plnohodnotný literární jazyk

- v tomto období navíc dochází k vydávání tzv. „obran“ – studie, které se zabývají problematikou českého jazyka, jeho vývojem a významem v dějinách, současně připomínají obyvatelům českých zemí, že je třeba věnovat jazyku náležitou pozornost
- byla vydána Balbínova Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého
- další obrany vydali např. Karel Ignác Thám a F.M. Pelcl

Josef Dobrovský
- největší osobnost 1.fáze NO, dělal vše pro to, aby český jazyk zachránil pro lidové vrstvy
- narodil se v Maďarsku, v ‚Ďarmotech u Rátu
- v rodině se mluvilo německy, za studií se začal věnovat češtině, vystudoval theologii (přezdíván Modrý abbé)
- celý život se věnoval vychovatelství (v bohatých osvícenských šlechtických rodinách) – měl čas na vědeckou práci a studium, zabýval se jazykovědou a historií
Dílo: zakladatel moderní slavistiky (věda o slovanských jazycích) – sepsal a jako první začal vědecky zkoumat staroslověnštinu a slovanské jazyky = nářečí, překládal a srovnával je
- sepsal 1.gramatiku: Základy jazyka staroslověnského – 1. učebnice staroslověnštiny, psána latinsky
Zevrubná mluvnice česká
Dějiny českého jazyka a literatury – ukázal literaturu jako součást historického vývoje, vyzdvihoval období husitství (viděl v tomto období velké sepjetí českého národa a tedy i jazyka)
Německo – český slovník (2 díly) – každé slovo ve slovníku musí být doloženo = excerpováno (papír s doloženým kontextem a významem)
- Dobrovský psal latinsky a německy, přestože to byl velký vlastenec
- celý svůj život zasvětil studiu českého jazyka, ale sám nevěřil, v jeho vzkříšení – byl to skeptik

Lidovýchovná a vzdělávací tvorba
- český národ potřebuje jednoduché texty, které by četl – musejí být jednoduché a gramaticky správné

Václav Matěj Kramerius
- roku 1791 v Praze zakládá Českou expedici (nakladatelství, knihkupectví)
- vydával zejména díla starší české literatury
- překlady (Trojanská kronika, Ezopovy bajky)
- příručky pro hospodáře, zemědělce atd…
- zároveň knihy půjčuje – lidem z venkova
- vydával i noviny :
1.)Schonfeldské Pražské noviny (obnovené vydávání Pražských poštovských novin – licenci zakoupil rytíř ze Schonfeldu)
2.)Pražské poštovské noviny
3.)Krameriusovy c.k.vlastenecké noviny (císařské a královské = c.k.)

Počátky novočeské poezie
- vznikají básnické školy (Thámovci, Puchmajerovci), které se snaží vzkřísit češtinu a českou literaturu
- 1785 – Václav Thám (viz divadlo) vydal dvoudílný almanach Básně v řeči vázané (obsahuje básně starších autorů, překlady a původní tvorbu jeho současníků)
- 1. básnická škola– snaha o povznesení úrovně českého básnictví
- jediná podmínka, aby autor mohl publikovat – použití
sylabotónického verše (pravidelně rozložené přízvuky a stejný
počet slabik

Antonín Jaroslav Puchmajer
- zakladatel novočeské poezie
- 5 almanachů (Sebrání básní a zpěvů1 a 2, Nové básně)
Dílo: - zkoušel různé formy, žánry i témata
Óda na Jana Žižku, Óda na jazyk český

Šebestián Hněvkovský
- básník
Dílo: Vnislav a Běla – tragická láska, důraz na city . preromantické prvky

Karel Václav Rais
Dílo: Zapadlí vlastenci – odehrává se to v době NO, v Podkrkonoší
- milostný příběh učitelského pomocníka (žije v rodině učitele)
spřátelí se s farářem, prožívá citový vztah k Albíně - tito
tři zapadlí vlastenci se dostávají do Prahy
- vyjádření úcty k velkým lidem NO, již romantické prvky (tajemný otec mládence)

Rozvoj divadla
- nejdůležitější kulturní počin (lidé nemusejí být gramotní, aby mohli chodit do divadla a poslouchat český jazyk)
- děj se spojen s hudbou a kulisami – člověk si to lépe zapamatuje
- 1.stálé divadlo – 1738 – divadlo v Kotcích (bylo německé)
- 1.česká hra – 1771 – Kníže Honzyk
- 1783 – založeno Nosticovo (později Stavovské) divadlo – bylo německé, scéna v klasicistním stylu, hrály se tu především německé hry, v neděli odpoledne – hry české
- 1789 – Bouda – dřevěné divadlo, existovalo 3 roky, řídil jej Václav Thám, hrály se tu hry přeložené (Shakespeare), původní vlastenecké, když bylo strženo, přesunula se scéna do domu U Hybernů

Prokop Šedivý
Dílo: - inspiroval se vídeňskými lokálními fraškami – psal pražské lokální frašky
- napsal přes 300 her – Masné krámy, Pražští sládci

Václav Thám
- důležitá postava počátků českého divadla a české poezie
Dílo: Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Kutnohorští havíři

Karel Ignác Thám
- bratr Václava, ideový vůdce divadelníků Boudy
Dílo: - specializoval se spíše na překlady – Loupežníci (Schiller), Mackbeth (Shakespeare)

Václav Kliment Klicpera
- gymnaziální profesor
- jeden z nejnadanějších dramatiků své doby
Dílo: Blaník (historická hra), Veselohra na mostě, Hadrián z Římsů (veselohry), Točník (historická povídka)

2.fáze NO = útočná
(20.léta 19.století – 2.polovina 19.století)

- tato fáze je spjata s preromantismem
- čeština již byla obrozena – měla se stát plnohodnotným literárním jazykem
- v umění – Biedermeier (okázalá nápodoba klasicismu)
- hudba – Antonín Rejcha – přátelil se s Beethovenem, byl to žák Haydna
- toto období je spjato s osobností Josefa Jungmannna

Josef Jungmann
- narodil se v Hudlicích u Berouna
- učil na gymnáziu v Litoměřicích a později i v Praze (Novoměstské gymnázium) – byl to učitel Karla Hynka Máchy (poznal jeho talent díky básni o Sv.Ivanu)
- byl to jazykovědec, překladatel, spisovatel, literární historik a organizátor společenského života (soustředil kolem sebe vědce, kteří pracovali mnohem agresivněji než generace předešlá – žádali zavedení češtiny do škol, chtěli navázat kulturní styky s ostatními slovanskými státy, chtěli, aby se češtinou psala literární díla)
Dílo:- byl ovlivněn preromantismem, na rozdíl od Dobrovského to není skeptik ale optimista
- jeho největší význam je v jeho lexikologické práci (jeho slovníky jsou dodnes nejlepším pramenem pro poznání obrozenecké češtiny, rozvinul zásobu českého jazyka – nově vytvořil slova nebo je přejal z jiných jazyků)
básník – je autorem 1.české romance
překladatel – překládal z němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny (Goethe, Milton, Chateaubriand, Slovo o pluku Igorově) – dokázal, že dílo NO bylo dokončeno, když jsou vrcholná díla světových autorů přeložena do češtiny – čeština je rovnocenným jazykem
jazykovědec – Slovesnost – 1. učebnice jazyka a literatury, byla určena pro gymnázia, kolem roku 1880 – žáci si mohou volit češtinu jako jazyk vedlejší
Rozmlouvání o jazyku českém – programová stať, žádá zavedení češtiny do
běžného styku
Historie literatury české – česky psané literární dějiny, ukázal rozsah
českého písemnictví
Slovník česko – německý – pětisvazkové dílo, shromáždilo veškerou
slovní zásobu, kromě toho autor češtinu obohatil o nově vytvořená
nebo přejatá slova, dokázal, že je čeština rovnocenný jazyk

4. Atmosféra literatury předbělohorského období. Osobnost J.A.Komenského. Kultura a období baroka u nás.

2010-11-15T06:34:00.000-08:00

Předbělohorská literatura
- literatura v období před bitvou na Bílé hoře (1620) v českých zemích je ve znamení humanismu
- konec 16.století se nazývá tzv. „zlatý věk české literatury“ – jde o rozvoj česky psané literatury, navíc čeština dosahuje úrovně vyspělých evropských jazyků
- v tomto období tvoří hlavně Daniel Adama z Veleslavína: jeho činnost nakladatelská přispěla k rozvoji češtiny a k jejímu uzákonění; zároveň psal české předmluvy, které byly psány krásnou humanistickou češtinou
Dílo:Kalendář historický – uváděl u každého letopočtu pamětihodné události
Kroniky dvě o založení země české – jde o nakladatelskou činnost, přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou M.Kuthena a napsal k ní předmluvu

- česká literatura je tedy v době předbělohorské na evropské úrovni
- vzniká literatura zábavná, cestopisy, naučná, vědecká (Jan Jesenius, Jan Kampanus Vodňanský…)
- období předbělohorské doby je nejplodnější dobou české literární tvorby

Baroko

- samotný výklad slova baroko je nejasný, nejspíše se jedná o portugalské slovo, které označuje velkou perlu nepravidelných tvarů
- baroko se zrodilo v Itálii a ve Španělsku na konci 16.století
- vznik baroka je podmíněn politickou situací v Evropě 16.století – náboženské reformy vnesly rozkol do jednoty křesťanského světa a způsobily odklon některých zemí od duchovní závislosti na katolické církvi
- odpovědí na tyto reformy se stal tridentský koncil – katolická církev se nehodlá smířit s tímto „odklonem“ – byla obnovena inkvizice a založen jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo – ve Španělsku Ignácem z Loyoly)
- katolická církev si uvědomovala, že již nelze praktikovat středověký způsob ovlivňování člověka a tak zvolila daleko rafinovanější a účinnější metody – vzniklo baroko, umění, jako něco, co ohromovalo, uvádělo v úžas a tím pádem i ovlivňovalo
- baroko se stalo protipólem racionální renesance – v podstatě je baroko i vyústěním toho, že renesance nesplnila naděje, a přestože kladla důraz na lidský rozum, vyústila nakonec ve 30-letou válku, která zpustošila celou Evropu – člověk se tedy znovu obracel k víře
- baroko bylo navíc posledním jednotným stylem celé vzdělané Evropy

Charakteristické rysy baroka
- bylo projevem zejména katolické církve
- baroko mělo za úkol ohromovat, fascinovat a působit na citovou stránku člověka
- v baroku převládá citová složka nad racionální – jedná se o odklon od racionálního myšlení a příklon k vlastnímu nitru, k duši
- mezi jeho atributy patří expresivita, dynamičnost a dramatičnost
- duchovní až mystický charakter baroka
- člověk je vnímán jako něco nicotného, pomíjivého a jen Bůh je stálý

Barokní umění
- architektura – obrovská zdobnost, místy až přeplácanost
- barokní stavby měly za úkol ohromit člověka, ukázat mu, jak je před
Bohem malý a nicotný, působily na city – byly až přeplácaně zdobené
- Lorenzo Bernini, Christopher Wren
- sochařství – dramatický pohyb, vnitřní napětí, patos
- Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff
- malířství – šerosvit (kontrast světla a stínu)
- Rembrant, Rubens
- hudba – varhanní hudba
- Bach, Vivaldi, Monteverdi
- literatura – autoři se obracejí k nadpozemským silám – díla mají až mystický charakter
- barokní literatura je známa svou zvýšenou senzualitou – někdy je text
vybičován až k náboženské extázi
- iluzionismus, záliba v metaforách, složitá symbolika, dramatické napětí
- 2 typické figury barokní poezie – antiteze a hyperbola (protiklad)

Barokní literatura v Evropě (mimo naše území)

- barokní literatura měla v různých zemích své charakteristické rysy
- v různých zemích se také různě označovala

Některé podoby barokní literatury
Góngorismus (typ. pro Španělsko) – charakteristická neologismy, neobvyklými slovními spojeními, záměrnou komplikovaností a nejasností
- tematicky čerpal z antické historie a mytologie
- Louis de Góngora y Argote

Marinismus (typ. pro Itálii) – překvapoval neobvyklými obrazy a figurami
- únik od reality do říše fantazie – brzy se stal povrchní a prázdnou rétorikou
- tematicky čerpal z antické historie
- na konci 17. století byl odmítán, ale stačil ovlivnit i některé české pobělohorské autory
- Giambattista Marina

Literatura preciózní (typ. pro Francii) – charakteristická je vyumělkovanost a strojenost
- parafráze a metafory se staly tak oblíbenými, že i nejjednodušší myšlenky se vyjadřovaly neúměrným vzrušením a patosem
- hlavními aktérkami byly ženy – tzv. preciózky- milovaly „duchaplnou“ konverzaci (francouzská aristokracie se vyžívala v používání metafor a řešila problémy od situace na dvoře až po gramatiku – šlo o to, kdo bude nejduchaplnější, nejvtipnější)
- Vincent Voiture

Alamodová poezie (typ. pro Německo) – tendence v milostné poezii 17. století, vyžívá se v používání románských slov a galantních obratů

Významní autoři evropského baroka

Pedro Calderón de la Barca
- představitel španělského barokního dramatu
Dílo: Život je sen
Zalamejský rychtář

John Milton
- anglický spisovatel, částečně je svázaný s renesancí
Dílo: Ztracený ráj – duchovní epos, pojednává o stvoření světa a vyhnání člověka z ráje
- použití motivu putování – Dante Alighieri
Ráj opět nabytý

Hans Jakob von Grimmelshausen
- německý autor, legendární vypravěč
Dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissmus – sleduje jeho osudy v třicetileté válce

Barokní literatura na našem území

- po dlouhou dobu bylo baroko na našem území spojováno s duchovním útlakem, nevolnictvím, hospodářským úpadkem, nadvládou katolické církve a poněmčováním českého národa
- velkou měrou k tomu přispěl i román Aloise Jiráska – ten označil dobu od bitvy na Bílé hoře po Národní obrození za dobu „temna“
- nicméně je třeba vnímat baroko v širších souvislostech - baroko u nás představuje evropský vrchol, přestože znamenalo útlak pro česky hovořící populaci

Rysy českého baroka
- důsledkem bitvy na Bílé hoře (1620) –pokatoličtění země, emigrace evangelíků
- postrachem pro obyvatelstvo se stalo Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád) – nicméně se jim musí přiznat, že mělo vynikající školství, vychovávalo elitu mezi vzdělanci, díky kontaktům s cizinou bylo zabezpečeno velice rychlé šíření informací
- složkou barokní zbožnosti bylo projevovat úctu svatým – především sv.Václav, sv.Vít, sv.Vojtěch, sv.Ludmila a další
- celé baroko je provázeno kultem sv.Jana Nepomuského – v minulosti byla kanonizace Jana Nepomuského vnímána jako snaha církve vymítit z povědomí českého lidu Jana Husa X pravdou je, že církev chtěla dát českému katolictví nového světce, aby okolní křesťanský svět viděl, že národ kacířů je opět na správné cestě k pokoře
- rozšířil se i mariánský kult – uctívání Panny Marie bylo silné už ve středověku, ale po Bílé hoře došlo k obrovskému rozšíření – církev si uvědomila, že prostřednictvím ženy-matky lze ovlivnit duši lidí

Barokní umění na našem území
- architektura – Kryštof Dienzenhofer – chrám sv.Mikuláše na Malé Straně
- sochařství – Ferdinand Maxmilián Brokof – sochy na Karlově mostě
- Matyáš Braun – alegorie „ctností a neřestí“ na Kuksu
- malířství – Karel Škréta

Domácí barokní tvorba
Oficiální
- literatura oficiální je především jezuitská
- zaměření je výhradně náboženské – hrdinou je opět světec
- sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném životě
- převažují agitační spisy, životopisy svatých, kázání a náboženská rozjímání
- znovu se zpracovává legendární látka, která vymizela v době husitské

Bedřich Bridel
- jezuitský kněz
- zemřel na mor, když ošetřoval nemocné
Dílo: jeho dílo je typicky barokní, mystika
Co Bůh?Člověk? – lyrická báseň
- je meditací o poměru člověka k Bohu – v podstatě je v ní uváděn protiklad boží dokonalosti a nicotné lidské existence
- autor používá kontrasty, které ukazují božskou věčnost, laskavost, dokonalost a lidskou obyčejnost, pomíjivost a nedokonalost (Bůh – člověk, světlo – tma, krása – hnus, věčnost – pomíjivost)

Bohuslav Balbín
- jezuitský kněz a učitel (do jezuitského řádu vstoupil již v 15-ti letech)
- studoval na gymnáziu a na univerzitě teologii
- jeho vášní byly české dějiny – jeho vztah k vlasti, k historii a k jazyku byl hlubší, než by se u jezuity předpokládalo
- stal se gymnaziálním učitelem, ale později musel pedagogické činnosti zanechat a opustit Prahu
Dílo: Rozmanitosti z historie Království českého – obrovské dílo
- předlohou byl i V.Hájek z Libočan
Obrana jazyka slovanského, zvláště českého
- autor popisuje ponižující postavení češtiny v pobělohorské době
- srovnává to s dobou předbělohorskou, která se nazývá „zlatým věkem české literatury“ – ukazuje kontrast
- zjišťuje příčiny – přistěhování cizinců, jejich nechuť učit se česky, neschopnost staré šlechty hájit práva české země a jazyka, nezájem duchovních o rodný jazyk
- autor brání slovanský jazyk, vyzdvihuje jeho kvality
- kniha byla vydána až v době NO
Svaté Čechy – zprávy o 134 českých světcích, blahoslavencích a mučednících

Adam Michna z Otradovic
- varhaník a učitel
Dílo: převládá písňová tvorba – inspiraci nacházel v lidovém prostředí
- jeho texty byly srozumitelné
- stal se předchůdcem autorů pozdější milostné poezie
- převažuje milostná a přírodní lyrika
Česká mariánská muzika
Loutna česká

Felix Kadlinský
- představitel alamodové poezie (milostná poezie)
Dílo: Zdorosalvíček – sbírka duchovní poezie

Václav Jan Rosa
- básník a jazykovědec
Dílo: Čechořečnost – puristická mluvnice, latinsky – necitlivé novotvoření (čistonosoplena = kapesník)

Antonín Koniáš
- jezuita
- cenzura a ničení českých nekatolických knih
- trávil hodně času v hlavním sídle protireformace – pražské Klementinum
- pálil knihy, byl vynikající řečník
Dílo: Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající – seznam zakázaných knih
- byla tam zařazeno přesně 1233 titulů – asi 1/3 všech do té doby vydaných českých knih

Polooficiální
- stojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností
- vzniká v prostředí blízkém lidu
- autoři i vzdělaní venkované
- lidoví písmáci – kronikáři
- psali česky

- interludium – mezihra
- krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, od 17.stol.-samostatné
- hrávali je učitelé a jejich žáci o masopustu-zachycují bídu selského lidu
- kramářské /jarmareční písně – zpívali je potulní kramáři za doprovodu flašinetu
- děj ukazovali na obrázcích
- knížky lidového čtení – levné brožované sešitky
- příběhy ze středověku – Tristan a Izolda, Bruncvík…

Jan František Vavák
- miličský rychtář
Dílo:Paměti – paměti písmáků

Václav František Kocmánek
- kantor autor 7 interludií
Dílo:Lamentace venkovanů – zobrazuje hrůzy 30-leté války, dopadající nejvíce na selský lid
- obsahuje selský otčenáš – skladba o selském životě

Ústní lidová slovesnost
- tvorba lidu, zvl, venkovského
- v době úpadku se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
- má bohatou tematickou členitost
- typickým znakem je anonymita a šíření ústním podáním
- písně (milostné, pracovní, satirické), pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti (Žižka,Kozina), loutkové hry (Don Šajn)
- inspirace pro literaturu NO

Exulantská literatura
- je to následek porážky na Bílé hoře
- Habsburkové popravili přední účastníky odboje, měšťanstvo ztratilo téměř všechna politická práva
- část vzdělanců musela odejít do emigrace
- 3 směry emigrantů – Slovensko, Polsko, Německo

Slovensko
Jiří Třanovský – Písně duchovní

Německo
Pavel Stránský – O státě českém – právo Čechů na samostatný stát a volbu panovníka

Pavel Skála ze Zhoře – Historie církevní – obrovské dílo (10 svazků), kritická anylýza stavovského povstání

Polsko
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
- dovršuje český humanismus, ale již má i znaky barokní (příklon k Bohu)
- o místo narození se přou 3 obce – Nivnice, Komňa a Uherský Brod
- brzy přišel o otce – byl vychováván ve Strážnici u známých
- studoval v Přerově a později v Herbornu a Heidelbergu (Něm.)
- po návratu se stal učitelem a byl ordinován na kněze
- stal se správcem bratrského sboru ve Fulneku – byl napaden neapolským vojskem – Komenský se skrývá na panství Žerotínském
- 1622 – morová epidemie – smrt manželky a dvou dětí
- 1624 – znovu se žení
- 1628 – odchod do polského Lešna, stal se z něho biskup jednoty bratrské
- dostal pozvání do Anglie, aby reformoval školství, později dostal pozvání i do Švédska (k tomu choval sympatie, protože věřil, že může odsunout Habsburky)
- pozvání do Uher – reformace školství, učil v Blatenském potoku
- 1648 – uzavřen Vestfálský mír – už se nemohl vrátit do Čech
- 1649 – sňatek s 3. ženou
- v Lešně vypuká obrovský požár – přichází o majetek, knihovnu a rukopisy nevydaných děl (Thezaurus linqváe Bohemicae – Poklad jazyka českého)
- odchází do Nizozemí – stará se o potřeby církve
- pohřben v Naardenu
Dílo: rozčlenění do 3 časových období

1.období (od počátků tvorby až do emigrace v roce 1628)
- zejména spisy náboženské a filozofické
- jako filozof je Komenský bezesporu barokním umělcem
- většině textů z tohoto období se říká útěšné spisy – texty plné boží odevzdanosti, lítosti a sklíčenosti, osobního smutku a víry v lepší budoucnost
Přemýšlívání o dokonalosti křesťanské
Truchlivý, O sirobě
- vrcholem tohoto období se stalo dílo – Labyrint světa a Ráj srdce
- rozsáhlá alegorická skladba
- Hlavní postavou knihy je poutník, který prochází světem (ten je představován fiktivním městem).Poutník si chce vybrat vhodné povolání.Je doprovázen dvěma průvodci – první z nich je Vševěd Všudybud (alegorie lidské zvídavosti), druhý je Mámení (alegorie nedokonalosti lidského poznání).Společně vystupují na vysokou věž a hledají ve městě nejpohodlnější způsob života.Poutníkovy jsou nasazeny brýle mámení, které pohled na svět zidealizují.Poutník se však nedává zmást a zpod špatně nasazených brýlí se na svět dívá tak, aby viděl jeho pravou podobu.postupně sleduje různá zaměstnání, od řemeslníků přes učence až po vojáky a soudce.Všude však vidí podvody, neupřímnost, všude panuje zlořád, hřích a násilí.Zoufalý poutník nachází jediné východisko – uzavírá se do ráje svého srdce, tj. do samoty a k Bohu.

- již v tomto díle lze sledovat barokní prvky – příklon k Bohu, jakožto k jedinému poctivému principu, jedině v Bohu se nikdy nezklameme
- kritika společnosti
- někdy je závěru knihy vytýkána pasivita – je to spíše východisko pro Komenského a ne řešení beznadějné situace
- hybnou silou příběhu je Mámení

Hlubina bezpečnosti – filozoficko-náboženské pojednání, svět je přirovnán k blouznivě se točícímu kolu, kdo se chce vyhnout zmatkům, musí se držet středu – tedy Boha
- čím dál jsme od středu, tím je ztracenější a bezmocnější

Divadlo světa – nedokončený encyklopedický spis, vyl věnován popisu kosmu, přírody, zeměpisu a lidských dějin

Mapa Moravy

2.období (1628 – 1648, což je rok, kdy byl podepsán vestfálský mír mezi Švédskem a Habsburky)
- v tomto období převládá tvorba pedagogická
- právě tato díla mu dala přízvisko „učitel národů“ a proslavila ho po celém světě
- tvorba pedagogická ho přibližuje k renesanci a humanismu a zároveň se u něho rozvíjí i některé osvícenské ideály

Didaktika – česky psaná práce, návrh jednotné a obecné školské soustavy – stala se konceptem Velké didaktiky

Informatorium školy mateřské – obrací se k matkám a upozorňuje je na nenahraditelnost výchovy dítěte již v předškolním věku, zároveň upozorňuje, že je třeba rozvíjet prvky citové i rozumové
- také se obrací na otce – i ti by měli pomáhat s výchovou

Dveře jazykům otevřené(Jánua linquárum reserata) – učebnice latiny a zároveň encyklopedické dílo
- Komenský vybral 7300 slova použil je v 1000 větách
- ty potom rozdělil do 100 lekcí, jejichž sled byl promyšlen tak, aby kniha poučovala o vzniku světa, přírodě, lidském těle, umění…
- svým způsobem výuky se stala kniha doslova revolučním činem a přinesla Komenskému uznání po celém světě

Velká didaktika(Didactica magna) – systematické dílo o výchově a vzdělávání, je považováno za základ pedagogiky jakožto vědy
- některé autorovi myšlenky nejsou zcela původní – nechal se inspirovat některými svými předchůdci i současníky X dílo je však převratné svou systematičností a snahou vybudovat z pedagogiky vědeckou soustavu
Základní myšlenky knihy:
- v centru pozornosti je žák, nikoli učitel
- Komenský navrhuje rozdělit výchovu člověka do čtyř stupňů po šesti letech –
1.)škola mateřská (0 – 6 let, výchova v rodině, ovlivňuje matka a otec)

2.)škola obecná (6 – 12 let, má být v každé obci, má být pro všechny a zdarma, učí se tam jazyk mateřský, čtení, psaní, počítání a společenské vědy)

3.)gymnázium (12 – 18 let, má být jen ve velkých městech, je jen pro chlapce, vyučuje se tam latina, rozvíjí a doplňuje znalosti ze základní školy)

4.)akademie (18 – 24 let, je jen jedna v království, je jen pro nejnadanější studenty, speciální obory)

- ve 24 letech člověk dovrší teoretické vzdělání, ale tím nic nekončí, člověk se vzdělává celý život
- vzdělání je dostupné pro všechny bez ohledu na sociální rozdíly pohlaví
- učit se má ve škole (ne někde např. v pastoušce), učit má učitel (měl by „umět učit“), ve třídách mají být okna, má být vyzdobená, ve výuce se dělají přestávky – měla by tam být zahrada, aby se děti o přestávce mohly proběhnout
- děti se mají učit od nejlehčího k nejsložitějšímu, od konkrétního k abstraktnímu
- dítě je výjimečně trestáno metličkou

3.období (od r.1648 do konce Komenského života)
- je poznamenáno požárem v Lešně – shořelo obrovské nedokončené dílo – Poklad jazyka českého
- Komenský odchází do Amsterodamu a tam také umírá

Kšaft umírající matky jednoty bratrské – jinotajné dílo, matka (jednota bratrská) promlouvá před svou smrtí v cizině ke svým rozptýleným dětem a odkazuje jim všechno své duchovní bohatství
- známá jsou i poslední slova – „vláda věcí tvých se zas k tobě navrátí, ó lide český“

Svět v obrazech (Orbis pictus) – učebnice češtiny, latiny, maďarštiny a němčiny
- používá názornost – každá kapitola se věnuje nějakému problému a je doplněna ilustracemi

Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – původně sedmidílné nedokončené dílo (vydány jen dva díly)
- kniha je podrobnějším zpracováním tématu, který Komenský nastínil již ve svých předešlých pracích o pansofii (vševědě)
- pansofie je vlastně myšlenka jakési univerzální vědy, která by mohla obsáhnout všechno možné lidské vědění
- pansofie by podle Komenského měla zajistit společnou výchovu lidí podle stejných názorů a zásad – díky tomu by přestali lidé válčit, protože příčinou válek jsou rozpory např. ve víře a v myšlení a díky pansofii by lidé vlastně žádné rozpory neměli
- v této knize jde tedy o to, že Komenský si představuje bezkonfliktní svět asi takto: měly by existovat univerzální knihy, univerzální školy, univerzální jazyk a jakýsi sbor moudrých, který by sídlil v Londýně a pečoval by o reformu vzdělání a o nápravu lidské společnosti
- Komenský si představuje svět řízený podle přísného řádu a navíc se přiklání k chiliasmu (před koncem světa, který se blíží, nastane všeobecná náprava věcí)

3. Ideály renesance a humanismu ve světovém umění a literatuře vesrovnání se situací v českých zemích

2010-11-15T06:27:00.000-08:00

Renesance

- renesance je epocha ve vývoji společenského, kulturního a politického života v Evropě
- doslova slovo renesance znamená – znovuzrození (lidé navazují na antiku) – tento pojem poprvé užil italský malíř Giorgio Vasari

Historické souvislosti:
- renesance vznikla na přelomu 13. a 14. století v bohatých městech severní Itálie (Florencie, Benátky)
- města byla bohatá díky vzkvétajícímu obchodu (námořnímu, obchodu s východem v době křižáckých výprav…) – největší společenskou silou se stává bohaté měšťanstvo, a z některých (Mediceové, Stozziové..) se stali mecenáši umění a podporovali studium řecké a římské kultury
- renesance je spojena s mnohými přírodními a astronomickými objevy (Koperník, Galilei, Bruno…) a s obrovským rozvojem věd (matematika, astronomie, biologie…)
- lidé si začali uvědomovat, že mnohé skutečnosti, hlásané církví, nemusejí být pravdivé (např. heliocentrismus) a tyto poznatky otřásly autoritou církve
- lidé začali věřit ve vědecké zkoumání a hlavně v lidský rozum – uvědomili si, že to není Bůh, kdo řídí jejich životy, ale že jsou to oni sami
- dalším popudem k rozvoji renesance byl vynález knihtisku Johanem Gutenbergem – knihy zlevnily a šířily se rychleji, takže byly lidem dostupnější (všechny prvotisky do roku 1500 se nazývají inkunábule)
- snahy o reformaci církve – mnohdy vedla až k omezení moci církve a také rozdělení na církev katolickou a protestantskou (Martin Luther)

Humanismus

- humanismus je soustava názorů nebo ještě lépe životní program
- slovo humanismus pochází z latinského humanus = lidský
- zájem člověka je odvrácen od Boha k člověku jakožto k jedinci, k individualitě, která má právo na svobodné myšlení a jednání
- lidé jsou si před Bohem rovni a jsou zodpovědní za své jednání
- humanismus zdůrazňoval moc a sílu lidského rozumu – racionalismus
- nelze říci, že by se humanismus formoval jen od 14. století – některé rysy humanismu (za střed světa je pokládána lidská osobnost) se projevovaly už ve středověké literatuře a filozofii
- základní humanistickou zásadou je „ad fontes“ – „k pramenům“ – humanismus navazuje na odkaz antiky a to v prxi představovalo hledání, opisování a hodnocení starých rukopisů, posléze i jejich napodobování

Vztah renesance a humanismu
- pokud mluvíme o renesanci, mluvíme o celé epoše neboli historickém období
- humanismus představoval jen jednu ze složek renesančního úsilí
- renesance hlásala návrat k racionalismu a tomu, že v centru pozornosti je člověk a jeho rozum a schopnosti a ne Bůh a lidská pokora – díky tomu se shodovala s humanismem a je s ním neustále spojena

Renesanční umění

- renesance obdivovala člověka jako jednotlivce a proto se i náměty lidského těla dostávají do umění, hlavně do sochařství, obdivuje se jeho krása
- renesance přináší nové pohledy na život – lidé si stavějí vily na venkově, jejich okna jsou větší a plná světla, renesance přináší nové techniky malby (sgrafita), staví se pohodlné zámky místo nepřístupných hradů
- architektura – Michelangelo Buonarroti – chrám sv. Petra v Římě
- malířství – Sandro Botticelli – autor Zrození Venuše
Leonardo da Vinci – všestranný génius, autor Mony Lisy, Poslední večeře
Rafael Santi – autor Madony sixtinské
Tintirento
Michelangelo Buonarroti – vymaloval Sixtinskou kapli ve Vatikánu
Jan van Eyck – Holanďan, autor Gentského oltáře
Hieronymus Bosch – Holanďan, autor Zahrada pozemských rozkoší
El Greco – Pohled na Toledo
Albrecht Dürer – Růžencová slavnost
- sochařství – Donatello
M. Buonarotti – David, sousoší Pieta

Renesance a její představitelé

Italská renesance

Dante Alighieri (1265 – 1321)
- časově ještě patřil ke středověku, ale svým obdivem k antice a vírou v lidské schopnosti předznamenává renesanci
- narodil se ve Florencii
- pokusil se sjednotit italský jazyk (Itálie nebyla sjednocená a i jazyky se vyvíjely samostatně)
- jako přívrženec protipapežských sil musel odejít do vyhnanství – Verona, Ravenna
Dílo: Božská komedie – duchovní epos, vznikl ve vyhnanství, je prodchnut steskem po Beatrici, jež poznal Dante v dětství a jež zemřela jako mladá dívka
- má 3 části –
1.) Peklo – pozemská podoba lidské duše
2.) Očistec – posmrtná podoba lidské duše
3.) Ráj – obrácení k Bohu
Děj:Komedie začíná v temném hvozdu (alegorie světa), v němž básník zabloudil a kde je ohrožován třemi šelmami (smyslnost, pýcha, lakomství).Zemřelá milenka Beatrice mu posílá průvodce – Vergilia (symbol lidského rozumu) – a ten ho provází Peklem a potom Očistcem.V Pekle a Očistci se básník setkává s celou řadou známých postav (vladaři, filozofové…) a vede s nimi dialogy.Na prahu Ráje se básníka ujímá Beatrice (Vergilius jako pohan do Ráje nesmí) a celá pouť končí závěrečnou oslavou Beatrice a božské autority.
- Komedie je alegorií poutě duše ke spáse a k Bohu – zde je ještě znát středověké myšlení (na 1.místě je víra v Boha)
- dílo se původně jmenovalo je komedie (byla tak nazývána všechna díla ve středověka, jež končila spásou) a přídomek „božská“ použil až Boccaccio
- dílo má 3 části, v každé je 33 zpěvů – jde o tzv. trichotomii – používala se ve středověku
- jako znak obdivu antiky použil autor básníka Vergilia – už příklon k renesanci

Francesco Petrarca
- pocházel z Florencie
- byl ve vyhnanství v Avignonu a zde byl vysvěcen na kněze
- seznámil se zde s Laurou, která se stala jeho múzou
Dílo: Zpěvník (Sonety pro Lauru) – má dvě části: Za Lauřina života a Po Lauřině smrti, použil sonet (znělku)
Stavba sonetu – žánr lyrické poezie
- má 14 veršů – 2 kvartety a 2 tercíny
obsahově se dělí na 3 části: a)teze – rozvoj myšlenky; b)antiteze; c)synteze – smír
- Petrarca vyjadřuje hloubku svého citu k Lauře, zobrazení chvilkových nálad a dojmů – atributy renesanční touhy po ničím nesvázaném životě
- Petrarca měl obrovský vliv na rozvoj tohoto žánru

Giovanni Boccaccio
- pocházel z Florencie, vystudoval práva, ale byl nespokojen
- je odpůrcem středověku a mystiky – věnoval se výhradně pozemským radostem
Dílo: Dekameron – cyklus sta novel (novinka na konec)
- jednotlivé příběhy si vypráví během 10-ti dnů 7 dívek a 3 muži, kteří uprchli před morem na venkov
- jedná se o rámcovou kompozici – vše je spojeno jednou výchozí situací – morem
- autor tu straní mladým a chytrým lidem, lásce, nesnáší hloupost a církev, která jedno káže a druhé dělá

Niccolo Machiavelli
- pocházel z Florencie
- žil ve vyhnanství
Dílo: Vladař – jedno z prvních děl politické evropské literatury
- jedná se o traktát o absolutistické monarchii
- dílo pojednává o tom, jaké vlastnosti by měl vladař mít (silný a racionální)
- proti úpadku společnosti staví diktaturu – žádný prostředek není špatný, aby si panovník udžel prestiž a moc, dílo je proticísařské i protipapežské
Mandragora – společenská satira, popírá církevní tvrzení o smutném světě a preferuje víru v nový život, jeho krásu a přirozenost
Děj: Zámožný advokát Mikula z Florencie chce mít dědice, ale nemá ho.Do jeho mladé ženy Lukrécie se zamiluje kupec Kallimach a využívá Mikulovi víry v moc šarlatánů.Nabídne mu nápoj z mandragory, který by mu měl vrátit plodnost.Ale ten, kdo stráví s ženou první noc po vypití nápoje, zemře.To advokát nechce, a tak souhlasí, aby se s jeho ženou vyspal neznámý tulák (Kallimach).Nakonec bude mít Mikula dědice a manželce se nevěra zalíbí a získává mladého milence.
- - Mandragora je příkladem tzv. commedie erudita (vzdělaná komedie)

Ludovico Ariosto
- italský básník
Dílo: Zuřivý Roland – tradiční lidová látka, pověsti o rytířích z doby Karla Velikého
- postavy tohoto eposu mají s původními hrdiny ze středověkého zpracování stejná jména, ale jednají a myslí jako renesanční lidé
Děj:Rytíř Roland se zamiluje do princezny Angeliky.Tato láska způsobuje jeho pomatenost.Ale hrozí, že bez Rolanda ztratí Karel Francii.Nakonec je z Měsíce přinesena nádoba s Rollandovým rozumem a ten může opět stát v čele vojsk.

Toquato Tasso
Dílo: Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinský epos
- osudy účastníků první křižácké výpravy
- kouzla, nadpřirozené jevy

Francouzská renesance

Francois Villon (Francois de Montcorbier)
- byl vychováván v rodině bohatého kněze
- studoval na pařížské Sorboně – ale žil bohémským životem a stal se z něho rváč, tulák a zloděj
- často ušel trestu jen díky vlivu svých přátel
- Villon zavraždil svého soka v lásce a utekl na venkov – omilostněn
- r.1462 měl být jako nepolepšitelný oběšen, ale nakonec mu byl trest zmírněn na vyhnanství
- poté jsou jeho osudy zahaleny tajemstvím
- Villon je také označován jako první „prokletý básník“
Dílo: Odkaz (Malý testament) – básně satirického a ironického obsahu
Závěť (Velký testament) – obsahuje nejen písně nábožné, ale i dvorskou poezii a básně z prostředí pařížského podsvětí
Balady: O oběšenci, Otlusté Margot
- Villonovi básně mají formu balady (villonská balada) – lyrickoepická báseň, tragický námět, má 4 sloky a 2 až 3 rýmy – nikdy ne víc!
- svým odporem k askezi a mystice a svou upřímností patří již k renesanci, přestože žil v době středověku

Francois Rabelaise
- spisovatel, lékař a kněz
Dílo: Gargantua a Pantagruel – pětidílný renesanční román, byl inspirován oblíbenou četbou o životě obrů
Děj: Historie královského rodu obrů.Kniha začíná narozením Gargantuy, syna obra Grand Gousiera.Je vychováván a vzděláván v Paříži.Kniha pokračuje založením utopického opatství Thelémského.Pak přichází na svět Pantagruel, který se po studiích vydává na dobrodružné cesty se svým přítelem Panugrem.
- zatímco Grand Gousier je představitelem středověkého řádu, Gargantua již pěstuje kult svobody a přirozenosti a Pantagruel je již typická renesanční postava
- autor vede výpady proti všemu, co utiskuje lidskou přirozenost – proti scholastické nauce, která je založena na nesmyslném a bezduchém opakování výroků autorit
- dílo vzbudilo velkou odezvu, ale také negativní reakce (církev, Sorbona) – Rabelaise je nucen opustit Paříž a zanedlouho záhadně umírá

Michel de Montaigne
- humanistický spisovatel a filozof, jež svým dílem ovlivnil hlavně generaci osvícenců
- studoval práva, ale časem se uchýlil do soukromý na svůj zámek
Dílo: Eseje – 3 díly, soubor úvah o životě, lásce, přátelích atd. – v centru je sám autor
- smysl života není hledán v Bohu, ale v člověku samému, v jeho přirozenosti
- důraz na rozum

Nizozemská renesance

Erasmus Rotterdamský
- theolog a filozof
- největší humanista své doby
- dostávalo se mu uznání od nejvyšších představitelů církve
Dílo: Chvála bláznovství – společenská satira, je psána latinsky
- dílo je monologem Bláznivosti, která chválí sama sebe a dokazuje nadvládu bláznivosti v životě jedince

Španělská renesance

- 15. a 16. století – Španělsko se stalo námořní velmocí a nejmocnějším státem Západní Evropy
- katolická církev měla ve Španělsku mnohem větší vliv než třeba v Itálii
- ale i tak došlo v 16. a 17. století ve Španělsku k rozvoji humanistického bádání a renesančního cítění – hovoříme o „zlatém věku“ španělské literatury
- v této době se ve španělské literatuře vytvořily 2 nové typy románu –
1.)rytířský román – prozaické zpracování středověké rytířské epiky, kde je preferována složka dějová, hlavním hrdinou je rytíř, který žije ve světě fantastickém, plném obrů a nestvůr a který koná samé udatné činy
2.)pikareskní román – forma dobrodružného románu, ústřední postavou je šibal, ideál lidské vynalézavosti a chytrosti, díky této postavičce, která putuje z místa na místo a slouží mnoha pánům je nastavováno satirické zrcadlo celému spektru španělské společnosti

Miguel de Cervantes Saavedra
- pochází z rodiny zchudlého šlechtice
- vstupuje do armády a po strastiplném životě, ve kterém přišel o levou ruku a byl dokonce 5 let v otroctví, umírá v bídě v Madridu
Dílo: Důmyslný rytíř Don Quijote de la macha – dvoudílný renesanční román, vznikla jako parodie na rytířské romány
Děj:Zchudlý vesnický zeman (hidalgo) Don Quiote je vášnivým čtenářem dobrodružných rytířských románů.Zhlédne se v onom světě statečnosti a dvornosti a rozhodne se, že obnoví zašlou slávu rytířství.Ozbrojí se kopím a štítem a na vyhublé herce, kterou vznešeně nazývá Rosinanta jede za dobrodružstvím.Vysní si dívku svého srdce, kterou pojmenuje Dulcinea, přestože to je jen děvče ze sousední vesnice.Cestuje spolu se svým pohodlným sluhou Snachou Panzem.Don Quiote se účastní mnoha legendárních bitev – s větrnými mlýny, se stádem ovcí atd.Vždy to však končí výpraskem a ostudou.Poté, co se setkává s Dulcineou přijde vystřízlivění a nakonec smrt, protože nenašel své ideály.

- Don Quiote je důvěřivý, naivní hrdina, který chce konat dobré skutky, ale všechny jeho pokusy končí špatně – ztrácí své ideály
- naproti tomu Sancho Panza představuje jeho opak, je to realista a vždy se mu něco snaží vymluvit, netouží po hrdinských činech, chce jen bezstarostné živobytí– ale po jeho smrti je nakažen jeho idealismem a tak v Sanchovi přetrvávají jeho hodnoty

Lope de Vega
- dramatik „zlatého věku“
- vyl vysvěcen na kněze, ale jeho milostný život byl přesto velmi rušný
Dílo: zavrhoval rozlišování dramatu na komedii a tragédii a zároveň odmítal dodržování pravidla tří jednot
- vytvořil tzv. španělskou komedii – drama, v němž se mísila komika s tragikou, bylo veršované a rozdělené do tří aktů
- traduje se, že napsal přes 1800 her (za den byl schopen napsat jednu)
- komedie pláště a dýky – vyznačuje se dynamickým dějem, dominují v něm intriky a řeší se v něm citové a morální konflikty
Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) – námět byl čerpán z národních dějin
- ve španělské vesnici Fuente Ovejune dochází ke vzpouře proti tyranovi (místní komodor), který jen drancuje vesnici, znásilňuje děvčata a ponižuje sedláky.A tak je tyran zabit.Když vrchnost zjišťuje, kdo ho zabil, každý odpovídá jen Fuente Ovejuna, čímž dává najevo, že proti tyranovi stojí celá vesnice.Nakonec se neukáže, kdo byl vrahem navíc je znemožněno vykonat jakýkoli trest.

Tirso de Molina
- pokračovatel Lope de Vegy
- uvedl na scénu postavu milovníka Dona Juana (Sevillský svůdce a kamenný most)

Anglická renesance

Geoffrey Chaucer
- byl prvním anglickým renesančním autorem
- pracoval jako velvyslanec ve Florencii a pravděpodobně se setkal s Petrarcou a Boccacciem – ovlivněn
Dílo: Canterburské povídky – cyklus 24 veršovaných i prozaických povídek
- poutníci jdou k hrobu sv.Tomáše Becketta a zastavují se v hostinci U kabátce, kde si vyprávějí různé historky
- povídky mají široký sociální základ, jsou humorné, ironické, milostné či mytologické

Alžbětínské drama
- ještě než budeme mluvit o Shakespearovi, musíme si říct, co je to alžbětínské drama
- renesanční tvorba v Anglii je velice pestrá, ale největšího rozmachu dosáhlo drama
- díky královně Alžbětě I., která v tomto období panovala, se vžil pojem alžbětínské drama – je to vrcholné období anglického divadla od poslední čtvrtiny 16. století do století 17.

William Shakespeare (1564 – 1616)
- největší anglický dramatik všech dob
- narodil se ve Stratfordu nad Avonou
- chodil do místní latinské školy a již v 18-ti letech se oženil
- odešel do Londýna, aby se mohl věnovat divadlu – působil v mnoha divadelních společnostech a nakonec se stal on sám tvůrcem původních dramat
- stal se zakladatelem a spolumajitelem divadla Globe
- po 20 letech se vrátil do Stratfordu a zde i umírá
Dílo: jeho dílo lze rozdělit do dvou období, kde je předělovým rokem rok 1600
dále je Shakespearovi přisuzováno autorství 37 her v rozmezí 20 let

I.období (do r. 1600)
- hry vzniklé v tomto období mají plně renesančního ducha
- vznikají především komedie, historické hry s náměty z anglických dějin a hry s námětem ze starověkých dějin
- na konci tohoto období vzniká asi nejznámější Shakespearova tragédie – Romeo a Julie
Komedie – Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsdorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
- v jeho komediích vystupují do popředí ženy, jež svou energičností a dravostí vytvářejí protipól středověkým světicím
Historické hry – Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II. Richard III., Titus Andronicus, Julius Caesar
Romantická tragédie – Romeo a Julie (viz.čtenářský deník) – námět převzal od italského renesančního básníka Bandella

II.období (od r. 1600)
- optimismu, příznačný pro renesanci, vyprchává a do her proniká životní zklamání a pesimismus
- teprve na sklonku života dochází ke smířlivému vyrovnání (Zimní pohádka, Bouře)
Tragédie – Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antoniu a Kleopatra
- hrdinové Shakespearových dramat jednají svobodně, užívají si pozemské radosti, určují si sami svůj osud, jsou postavami heroickými tragickými, vážnými i směšnými či dokonce zlými a odpuzujícími
- nicméně se jedná o bytosti věrohodné
Sonety a Shakespeare – napsal 154 sonetů, jsou oslavou jeho přítele a krásné ženy tmavé pleti
- jsou psány blankversem (bílý verš, čistý verš) neboli také jambickým pentametrem – nerýmovaný pětistopý jamb

Christopher Marlowe
- dramatik
- za svého života považován za bezbožníka, rváče a pijana
- byl zabit při hospodské rvačce
Dílo: Doktor Faustus – první pokus o uvedení postavy Fausta na scénu
Žid z Malty – kritika náboženství a společnosti vůbec

Ben Johnson
- přítel Shakespeara
Dílo: Alchymista – satirická komedie

Humanismus a utopie

- svobodný duch humanismu zplodil autory, kteří literárně zpracovali své utopické představy o spravedlivé společnosti

Thomas More
- anglický filozof a spisovatel
- popravený za velezradu Jindřichem VIII.
Dílo: Utopia – latinský spis, líčení utopického ostrova – kritika mravů v Anglii

Tommaso Campanella
- italský filozof
- byl obviněn z kacířství a strávil 27 let ve vězení
Dílo: Sluneční stát

Renesance a humanismus v českých zemích
(1470 – 1620)
- díky husitům, kteří na více než 100 let zastavili kulturní vývoj naší země, můžeme říct, že renesance jako taková, se u nás skoro vůbec neprojevila
- přelom 15. a 16. století můžeme charakterizovat jako prolínání mnohých rysů z gotiky s nesmělým nástupem renesance
- v souvislosti s českou literaturou 16. století tedy nepoužíváme pojem literatura renesanční, ale český humanismus – jako jedna ze složek renesance
- humanismus našel v Čechách a na Moravě živnou půdu, humanisté studovali antiku a snažili se změnit středověký zájem o Boha v zájem o soudobého člověka
-
Historické souvislosti:
- soupeření měšťanstva a šlechty – oslabení moci měst a posílení moci šlechty
- 1526 – nástup Habsburků na český trůn
- konfrontace mezi katolíky a evangelíky
- 1618 – stavovský odboj proti Habsburkům
- 1620 – bitva na Bílé hoře

Renesanční umění u nás
- je propojeno zejména s postavou Rudolfa II. a jeho dvora
- v architektuře – Belvedér, Opočno, Velké Losiny…
- v malířství – především cizinci působící na našem území (Hans von Aachen, Arcimboldo…)
- hudba – Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – polyfonní hudba – dohromady je svedeno více hlasů

Renesance v českých zemích
- prvky renesančního cítění se vyskytují v díle syna krále Jiřího z Poděbrad

Hynka z Poděbrad
- je to v podstatě jediný renesanční umělec u nás
- jeho sestra si vzala Matyáše Korvína– cestoval s ním a poznával renesanci v cizině
Dílo:Májový sen – jinochovi se zdá o jeho milé, chce ji svést, ona se však brání a když ji nakonec přesvědčí, jinoch se probouzí
Stesk na ženitbu – renesanční pohled na svět a na člověka

Humanismus v českých zemích a jeho představitelé
- hlavní literární proud na konci 15. a v celém 16. století byl humanismus
- humanismus představuje úbytek veršované tvorby, ale na druhou stranu obrovský rozvoj naučné prózy (cestopisy, dějepisectví, jazykověda…)
- dělí se na:
1.)humanismus latinský (spíše učenecký charakter, četba pro vzdělané vrstvy, představitelé jsou povětšinou katolíci)
2.)humanismus český (zpočátku se tvorba česky píšících humanistů omezovala jen na překlady z antiky a soudobé světové humanistické prózy – museli dokázat, že čeština je schopná vyjádřit stejné hodnoty jako latina)

1.)Humanismus latinský
Jan z Rabštejna
- studoval v Itálii
- byl diplomatem krále Jiřího z Poděbrad
- poté odešel z jeho služeb a začal sloužit jeho protivníkovi Matyášovi Korvínovi
Dílo: Dialogus – latinská rozprava, polemika tří katolických šlechticů s Janem o plitice a o postavení Jiřího z Poděbrad.Jan vychvaluje Čechy a odmítá válku.
- svou formou učenecké argumentace je Dialogus keště středověkým dílem, ale Rabštejn již uvádí antické spisovatele a jejich ideály

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- příslušník starého šlechtického rodu, katolík
- studoval v Itálii
- vedl korespondenci s tehdejším humanistickým světem
- jeho postoj k vlastnímu národu byl velmi kritický
Dílo: Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů – latinská moralizující báseň, napadá zejména šlechtu pro její rozmařilý život
O lidské bídě, O lakomství – traktáty

Jan Campanus Vodňanský
- básník a dramatik
- rektor vysokého učení pražského

2.)Humanismus český
Viktorín Kornel ze Všehrd
- narodil se v Chrudimi, právnické vzdělání, zformuloval program českého humanismu
Dílo: „Předmluva“ – tento text je předmluvou k překladu spisu Knihy o napravení padlého (Jan Zlatoústý)
- předmluva se stala programem českého humanismu – český vzdělanec by měl psát česky a ne latinsky, chválí vyspělost starší české literatury
- národní jazyk je dar od Boha a nikdo by se neměl stydět jím psát, nebo dokonce mluvit
O právech, súdiech i dskách země české knihy devatery – právnický spis, autor se ohradil proti výhodám šlechty na úkor měst

Jan Blahoslav
- biskup jednoty bratrské, studoval v Německu a Švýcarsku, působil i jako učitel
Dílo: Akta jednoty bratrské – veškerý materiál, který se týká dějin Jednoty bratrské
Muzika – příručka hudební teorie
Šamotulský kancionál- soubor evangelických duchovních písní – Blahoslav jich složil jen 26 a 40 podstatně upravil, celý kancionál jich obsahuje 754
Filipika proti misomusům – byla namířena proti biskupu Augustovi, kritika odpůrců vyššího vzdělání, misomus = nepřítel múz
Překlad Nového zákona – životní dílo Jana Blahoslava, použil nejkrásnější formy tehdejší spisovné češtiny
- brzy po jeho smrti skupina bratrů pořídila překlad celé Bible a ve spojení s Novým zákonem, jehož překladatelem byl Jan Blahoslav, začala vycházet celá Bible pod názvem Bible Kralická (měla šest dílů)
Gramatika česká – spis o stylistice

Zlatý věk české literatury
- konec 16. století – rozmach česky psané literatury
- učenci národního obrození pojmenovali tuto dobu „zlatým věkem“ nebo také dobou „veleslavínovou“ – podle Daniela Adama z Veleslavína

Daniel Adama z Veleslavína
- profesor, později tiskař a nakladatel, oženil se s dcerou tiskaře Jiřího Melantricha – po jeho smrti převzal
Dílo: Kalendář historický – uváděl u každého dne a letopočtu pamětihodné události
Činnost nakladatelská :
- tím, že překládal a vydával díla historická, odborná, jazykovědná, tím, že sám díla upravoval a psal předmluvy, tím vším přispěl k uzákonění češtiny - ve zmíněných předmluvách, které byly psány krásnou humanistickou češtinou obhajoval češtinu a jeho právo na plnohodnotnou existenci
Kroniky dvě o založení země české – přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou Martina Kuthena

Václav Hájek z Libočan
- legendární postava české historiografie, zprvu byl kališníkem a později se přeorientoval na katolictví
Dílo: Kronika česká – zahrnuje dějiny od praotce Čecha až po korunování Ferdinanda I.
- Hájek chtěl kronikou oslavit významné šlechtické rody
- Hájek je spíše romanopisec než historik – nakládání s historickými prameny bylo u Hájka opravdu volné – když něco nevěděl, domyslel si to
- chtěl, aby jeho kronika byla čtivá (dělal z komára velblouda)
- přestože byla kronika v době NO zkritizována, byla to jediná povolená kronika v období Temna

Literatura cestopisná
- v této době se velice rozmohla psaní cestopisů – funkce naučná, ale především popularizující a zábavná

Oldřich Prefát z Vlkanova
Dílo:Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny

Kryštof harant z Polžic a Bezdružic
Dílo:Putování aneb Cesta z království českého do Benátek…odtud do země Svaté

Václav Bundovec z Budova
Dílo:Antial korán – polemika s islámem

Literatura vědecká
- zejména v přírodních vědách se čeští humanisté přiblížili k evropským kolegům

Tadeáš Hájek z Hájku
- lékař, matematik a astronom, přeložil Mathiolliho Herbář

Jan Jessenius
- lékař, předvedl první veřejnou pitvu, popraven na Staroměstském námestí 21.6.1621, lékařské spisy

2. Husitství a jeho odraz v literatuře dobové i dnešní (osobnosti: Husovi předchůdci, Tomáš Štítný, mistr Jan Hus, Petr Chelčický)

2010-11-15T06:25:00.000-08:00

Husitské hnutí bylo jedním z nejvýznamnějších reformních proudů v Evropě.

Nejvíce se projevovalo po smrti mistra Jana Husa (r.1416) a vrcholilo ve 20.letech 15.století.Po porážce husitů u Lipan (r.1434) pomalu husitské hnutí ustupuje.
- měli bychom vědět, že o husitech mluvíme jako o kališnících (utrakvistech) – uznávají přijímání po obojí způsobou
Cílem husitského hnutí byla náprava a reformace církve.Snažilo se změnit dosavadní život křesťanů a obrátit je zpět k životu, jaký hlásá Písmo svaté.
Nejvíce bylo kritizováno:
- vznik církevních řádů a sekt, které narušovaly jednotu církve
- volba dvou a někdy dokonce i tří papežů (2 byli ve Francii a jeden v Římě)
- církev prodávala odpustky za hříchy – bohatne a nežije v chudobě, tak jak jí ukládá Bible

Rozpory v církvi se za vlády Karla IV. Držely v tajnosti – Karel byl silný panovník, ale
po nástupu jeho syna Václava IV. vyplynuly na povrch.Už za doby vlády Karla IV. byla
česká země považována za semeniště kacířů.
V 80.letech 14.století je poprvé přeložena Bible do češtiny a lidé si tak mohli zjisti, že
Církev skutečně nežije podle jejích zásad.

Husovi předchůdci
- čeští kazatelé navazují na Johna Wyclifa – anglický kazatel, vystupoval v boji o investituru (boj mezi králi a papeži ve středověku), jeho odpor k círvi byl podnětem pro vypuknutí selského povstání (r.1381), kostnický koncil ho označil za kacíře – vykopali jeho kosti a spálili je

Konrád Waldhauser
- povolal ho do Čech Karel IV.
- kázal jen v němčině a latině
- kritizoval svatokupectví – kněží si nechávají za obřady platit

Jan Milíč z Kroměříže
- kázal v latině i v češtině (pro chudý lid)
- kázal v kapli Betlémské
- působil jako kancléř, ale vzdal se svého místa, aby mohl působit jako kazatel
- hlásal příchod antikrista (předpovídá ho Starý zákon)
- jaho učení je založeno na důležitosti Bible – nadřazena církvi
- Dílo:
Knížky o antikristovi
Kniha latinských kázání
Pláče Marie Magdaleny –Marie klečí pod křížem Ježíše Krista a pláče, modlí
se a ukazuje bolest
Abortivus (abortus = potrat)

Matěj z Janova
- kladl důraz na život v chudobě
- snad se podílel na založení Kaple Betlémské
- psal latinsky a obracel se hlavně na učence
- Dílo: Pravidla Starého a Nového zákona

Tomáš Štítný ze Štítného
- narodil se v tvrzi Štítná u Žirovnice
- byl to zchudlý zeman
- nedokončil studia na pražské univerzitě – nikdy se nestal knězem a to mu bylo vyčítáno
- vedl písemné styky s pražskými vzdělanci
- nakonec se sám přestěhoval do Prahy a začal literárně tvořit (psal 20 let, začínal psát pro své děti)
- Dílo: tvrdil, že vzdělanost středověku je mizerná, protože lidé sice chodí do kostela, ale nerozumí tomu (kázalo se latinsky) – vyložil Písmo svaté
O bojování hříchů se šlechetností
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – soubor traktátů (odborné pojednání na určité téma) o tom, jak má žít správný křesťan
Řeči besední – vyložil Bibli, Boha, stvoření a mravnost – to vše formou rozhovoru mezi otcem a dítětem
Knížky o šašijech – 1.sportovní příručka, výklad hry šachů, je to alegorie – v šachovnici je obsažena středověká splečnost – každá figurka je z jiné vrstvy
- byl to jeden z největších vzdělanců své doby
- viděl rozpory v církvi, ale nedokázal si představit změnu církve

Jan Hus
(1371 – 1415)

- narodil se v Husinci u Prachatic
- vystudoval pražskou univerzitu, byl jmenován magistrem a byl vysvěcen na kněze
- byl rektorem pražské univerzity
- zasadil se u Václava IV. o vydání Dekretu Kutnohorského (1409) – do r.1409 měli studenti cizích národností při hlasování převahu nad studenty z Čech, ale dekretem se počet hlasů změnil na 3 hlasy pro Čechy a 1 hlas pro cizí studenty – to zapříčinilo odchod mnoha cizích profesorů i studentů z Prahy
- od r.1402 kázal v Kapli Betlémské – odsuzoval prodej odpustků a rozmařilý život církve, který nebyl v souladu s „božím zákonem“) – Papež uvalil na Prahu interdikt (nesmí se vykonávat církevní obřady)
- Hus odešel na venkov a kázal dál na Kozím hrádku a na Krakovci
- v r.1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své myšlenky obhájil na koncilu v Kostnici, Zikmund se současně zaručil za jeho bezpečnost – lhal
- zimu roku 1414 strávil Hus ve vězení
- na jaře roku 1415 došlo k procesu – Hus ani přes nátlak neodvolal své učení a byl odsouzen k smrti upálením
- 6.7.1415 byl Hus upálen na břehu Bodamského jezera a jeho popel byl rozprášen do Rýna
- Dílo:
- v naší společnosti existují tři vrstvy – poddaní, šlechta a církev – toto rozdělení pochází od boha a ne od církve, autoritou není Papež, ale Bůh, protože to on nám seslal Bibli – křesťan se má řídit svatým písmem a ničím jiným

Latinské spisy (pro učence):
De ecclesia (O církvi) – nejvyšší hlavou církve je ježíš a ne Papež, který to o sobě ale hlásá – je lhář – dopouští se smrtelného hříchu – křesťan není povinen poslouchat hříšníka
De ortographia bohemica (O pravopise českém) – Hus navrhuje nahradit složitý spřežkový pravopis pravopisem diakritickým, zavedl tzv. nabodeníčka krátká a dlouhá (diakritická znamínka)
O šesti bludech – vyslovuje své názory na víru

České spisy (pro lid):
Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve a jejího rozmařilého života, lidé by neměli poslouchat hříšníky (kněží, kteří si berou peníze za obřady, které by měli dělat zadarmo)
Výklad Viery, Destera a Páteře – výklad modliteb Věřím v Boha jediného, Otčenáš a Desatera
Postila – post illa verba (po těchto slovech) – výklad svatých nedělních čtení
Dcerka – spis, který poučuje o správném životě, určený ženám a dívkám

- Hus svým působením urychlil vyvrcholení nespokojenosti s církevními poměry a vyvolal náboženskou (požadavek svobodného výkladu Bible) a sociální revoluci (život bez zbytečného přepychu)

Literatura v době husitských válek
(1419 – 1434)
Po smrti Jana Husa došlo k vytvoření lidového vojska pod vedením Jana Žižky z Trocnova.Husité zastávali názor, že jsou si všichni rovni, vytvořily si městskou komunitu v Táboře.

A)prohusitská literatura
- byl upálen i Husův žák Jeroným Pražský (r.1416)
- v této době zanikají všechny žánry spojené se zábavou a prosazují se žánry agitační – kroniky, kázání a traktáty
- vznikají literární žánry přímo spjaté s Husitským hnutím – náboženské, bojové a politické písně, Žižkův vojenský řád

Vavřinec z Březové
- autorem skladeb Budyšínského rukopisu: a) Žaloba koruny české: zde je obviněn Zikmund a kostnický koncil, že jsou příčinou nařčení Čechů z kacířství. b) Porok koruny české: obrací se proti chvatné a protiprávnní korunovaci Zikmunda. c) Hádání Prahy s Kutnou Horou – alegorický politický spor, Praha je vyobrazena jako krásná žena na straně husitů a Kutná Hora naopak jako ošklivá babice na straně Zikmunda, Ježíš má spor rozhodnout a přiklání se k Praze, účelem bylo i vysvětlit husitské hnutí
je autorem i husitských kronik, které mají protitáborský charakter
- Husitská kronika – latinsky, Píseň o vítězství u Domažlic

- dalším literárním útvarem byly bojové a náboženské chorály – Jistebnický kancionál, což je sborník husitských písní:Ktož sú boží bojovníci (1420)
- Píseň slavné Koruny české – latinsky, oslavuje husitská vítězství a sepsání 4 pražských artikulí (sepsány r.1421) – přijímání pod obojí pro všechny

B)protihusitská literatura
- vznikají i satirické písně
Viklefice – zesměšňování husitských žen
Nuž vy ševci viery pravé - parodie na husitské písně
Václav, Havel a Tábor – Václav je katolík, Tábor je husita, Havel je nerozhodný, autor tvrdí, že husité pustošili materiální i duchovní hodnoty
Krátké sebrání z kronik českých

Doznívání ideálu husitství

- 1434 – porážka husitských vojsk u Lipan
- poté podnikají spanilé jízdy (Německo, Slovensko…) – ideály husitství „překračují“ hranice
- do popředí se dostává polemika

Petr Chelčický
- byl to vzdělanec, nesouhlasil s tím, že vše se má řešit bojem – zlo se nemá potírat zlem, ale dobrem, řešení vidí až moc idealisticky, jeho filozofie ovlivnila i L.N.Tolstého
Dílo: O boji duchovním – traktát, v němž dává Chelčický najevo, že jakýkoli ozbrojený boj je nepřístupný, odsuzuje i husity
Postila
Sjeť viery pravé – křesťanství je síť a Ježíš do ní loví křesťany, ale síť je trhána
dvěma velrybami (panovníkem a papežem)
O trojím lidu – středověké rozdělení na 3 stavy (rytířský, kněžský a robotný) –
nespravedlivý, Chelčický píše, že panstvo se přiživuje jako trubci

- 1458 – Kunvald u Žamberka – skupina lidí ovlivněna jeho názorem – Jednota bratrská
- zakladatelem se stal Řehoř Krajčí
- všichni si byli rovni, museli pracovat
- odmítají vzdělání, panovníka a vojnu
- podporoval je Jan Rokycana X pronásledoval je Jiřík z Poděbrad (kvůli odmítání vojny)
- v této době začínají vznikat první cestopisy – např. o putování pana Lva z Rožmitálu (diplomat Jiřího z Poděbrad) – toto téma zpracoval Václav Šašek z Bířkova a dílo se jmenuje Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa
- původní text se nedochoval, ale známe jeho latinské zpracování

- nakonec bychom asi měli říct, že období husitství přineslo nové kulturní hodnoty, ale zároveň pustošilo ty staré, na dlouhou dobu odtrhlo české země od evropského společenství a zároveň zpomalilo příchod renesance a humanismu do českých zemí

1. Bible jako základ slovesné kultury středověku, počátky křesťanství v evropských literaturách, zvláště v literatuře na našem území

2010-11-15T06:20:00.000-08:00

Starověké písemnictví

- nejstarší písemné památky vznikaly díky orientálním kulturám, které zakládaly své státy v povodí velkých řek (Mezopotámie, Indie, Egypt…) – dříve tu byla lidová slovesnost (lidé si vyprávěli příběhy a ústní formou se přenášely z generace na generaci)
- zpočátku šlo o spisy úřední a správní (spojené s chodem státu), později i literatura umělecká

Sumerská literatura
- vznikala na území Mezopotámie (dnešní Irák)
- Sumerové vynalezli obrázkové písmo – později se změnilo v písmo klínové
Epos o Gilgamešovi – nejstraší dílo světové literatury (asi 3.tisíciletí př.n.l.)
- Gilgameš je polobůh, král města Uruku, je zlý a Bohové na něj sešlou polodivokého člověka – Enkidua – má ho zabít.Nepodaří se mu to, ale spřátelí se s Gilgamešem a společně se vydávají hledat květinu nesmrtelnosti.Najdou ji, ale zase ji ztratí.Gilgameš ale zjistí, že lidská nesmrtelnost nespočívá ve věku, ale v činech.Po každém by mělo něco zůstat.

Staroegyptská literatura
- psána hyeroglify
Vlastní životopis Sinuhetův - egyptský lékař, námět později zpracován finským spisovatelem Mikou Waltarim
Kniha mrtvých – poslední rady zemřelému

Indická literatura
- rozvíjela se na území dnešní Indie a Pákistánu
Védy(posvátné vědění) – jazyk, kterým jsou psány je předchůdcem sanskrtu, jsou 6x rozsáhlejší než-li Bible
Máhábharáta – nejrozsáhlejší epos světové literatury, vypráví o rodu Bharátovců
Rámájana – putování Rámovo
Kámásútra – umění milovat

Čínská literatura
- ovlivněna náboženstvím (konfuciismus – nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování,taoismus – nalezení přirozené cesty bytí, buddhismus – na světě platí zákon odplaty a utrpení-když se člověk vymaní dosáhne osvobození-nirvány)
Kniha písní – soubor čínského básnictví

Perská literatura
- dnešní Irán
Avesta – sborník modliteb, mýtů a lyriky, autorem je pravděpodobně Zarathustra

Arabská literatura
- vychází z principů islámu
- rozvíjí se od 7.st.př.n.l.
Korán – svatá kniha muslimů
- dělí se do 114 sůr
- vypráví o proroku Muhammedovi (žil v Mekce), když mu bylo 40 let, začal mít vidiny (zjevoval se mu archanděl Gabriel) – boží znamení
- vznikl islám (poddanství)X roku 622 byl Muhammed se svými žáky vyhnán z Meky do Mediny (hidžra) – poté muslimové vyhlásily Mekce svatou válku (džihád) a zvítězili

Hebrejská literatura
Bible (Písmo svaté)
- nejčtenější a nejrozšířenější kniha
- stala se základem náboženské víry a morálky
- skládá se ze:
A)Starý zákon (je psán hebrejsky a aramejsky, vznikal od 12. – 2.st.př.n.l.)
B)Nový zákon (je psán řecky, vznikal od r.48 n.l. do r. 120 n.l.)

Starý zákon
- soubor historických, liturgických, právnických a uměleckých spisů
- dělí se do třech oddílů a obsahuje celkem 45 knih:
1.)Pentateuch (5 knih Mojžíšových)
2.)Proroci(vyprávění z dějin Izraele)
3.)Spisy
- nejdůležitější částí je Pentateuch (Genesis, Exodus, Levitikus, Numerí, Deuteronomium)
- hlavní postavou je Mojžíš, který vyvede Židy z Egypta do zaslíbené země (Palestina), putují pouští a pod horou Sinaj se zastaví, na této hoře předá Hospodin Mojžíšovi Desatero Božích přikázání (= smlouva mezi lidem a Bohem)
- Starý zákon je soubor nejstarších a nejcennějších hebrejských písemných památek
- nejstarší svitky se Starým zákonem byly nalezeny k jeskyni Kumrán u Mrtvého moře – sem je dala zřejmě sekta Esejů roku 68 n.l.

Nový zákon
- nejstarší písemné památky křesťanské literatury
- je psán řecky a vznikal od r.48n.l. do r.120n.l.
- skládá se z 27 knih:
a)4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) – vyprávějí o životě, umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, existují i tzv.apokryfy (nekanonizovaná evangelia – Apokryf o Jidášovi)
b)Epištoly – skutky apoštolské
c)Zjevení Janovo – Apokalypsa (příchod 4 apokalyptických jezdců,poslední soud)

Bible na našem území

- 1. bible na našem území – Cyril a Metoděj (překlad do staroslověnštiny – ale jen části bible)
- 11. a 12.století – překlady částí bible do češtiny
- nejstarší rukopisná česká bible pochází z 80.let 14.století – Leskovecko-drážďanská
- shořela za 1.sv. války
- zachovala se jen 1/3 opisu textu
- nejstarší zachovalý rukopis Bible – Litoměřicko-třeboňská
- pochází z 15.století
- nejvýznamnější z českých biblí je –Bible kralická
- překládala ji skupina českých bratří pod vedení Ondřeje Štefana
- vycházela na panství Karla Staršího ze Žerotína v Kralicích
u Náměště
- ekumenický (mezicírkevní) překlad Bible vyšel roku 1979
- na překladu se podíleli zástupci šesti církví

Středověká evropská literatura

- společným znakem středověké literatury byly často se opakující náměty z Bible
- hrdinou je světec nebo mučedník
- cílem středověké literatury je poučovat, vychovávat a dojímat, nikoli bavit
- důležitý nebyl obsah, ale forma – čím víckrát bylo dílo zpracováno, tím bylo cennější
- středověká literatura se zpravidla člení na dva základní proudy –
A)literatura duchovní
B)literatura světská

A) literatura duchovní
- základním textem je Bible
- legenda – veršovaný, nebo prozaický útvar, vyprávění o životě světců, doslova to znamená „to, co má být čteno“
- lyrické písně a modlitby

B) literatura světská
1.) literatura francouzská
- ve Francii vznikají tzv. chansons de gests (písně i činech) – hrdinské eposy, které byly zapsány koncem 11.století
Píseň o Rollandovi – líčí tažení Karla Velikého a jeho vojska proti Arabům
Alexandreida – námět o Alexandru Makedonském, autorem je Gualter Castellionský
Tristan a Izolda – keltská pověst o lásce, zařazuje se do Bretoňského cyklu
Román o lišákovi – zvířecí epos, hrdinou je lišák Renard

2.) literatura španělská
Píseň o Cidovi – hrdinský epos o národním hrdinovi jménem Rodrigo, zvaném Cid el Campeador

3.) literatura anglická
Beowulf – staroanglický epos, nejstarší rukopisná verze je z doby okolo roku 1000, epos líčí skutky udatného gentského krále Beowulfa

4.) literatura německá
Píseň o Nibelunzích – dvoudílný hrdinský epos, jedná se o dávný poklad Nibelungů
Alexandreida – látka o Alexandru Makedonském, autorem je Ulrich von Etzenbach

5.) literatura ruská
Slovo o pluku Igorově – konec 12.století, ale opis pocházel až ze století 15., nalezen roku 1795 X vydán tiskem, protože rukopis shořel pravděpodobně za Napoleonských tažení do Ruska – pochybnosti o pravosti díla (autorství se přisuzuje Josefu Dobrovskému)

Středověká literatura na našem území

Staroslověnská literatura na našem území
- záznamy v kronikách – písemnictví na našem území začalo vznikat v 9.století – bylo importováno z Jižní Evropy
- 862 – velkomoravský kníže Rastislav požádal byzantského císaře Michala III. (opilec) o pomoc při šíření křesťanství ve srozumitelném jazyce – byli tu kněží z francké říše, kteří kázali v nesrozumitelném jazyce – Rastislav si upevňoval své pozice
- 863 – příchod Konstantina a Metoděje (ze Soluně) – vytvořili písmo (hlaholici) a jazyk (staroslověnštinu), ještě před příchodem začali pracovat na překladu Bible
- když dorazili, školili další generaci kněží a šířili vzdělanost a křesťanství – to se
nelíbilo franckým vladařům a stěžovali si u Papeže (bratři nekázali v kanonizovaném jazyce) – šli se obhájit do Říma
- Konstantin tam už zůstal a Metoděj se vrátil zpět na Velkou Moravu
Dílo: (ve staroslověnštině)
Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu
Paterik – životy svatých otců
Nomokanon – právnický spis pro učence
Zákon sudnyj ljudem – právnický spis pro lid
- žáci Konstantina a Metoděje vypracovali i spisy o životě bratrů – Život Konstantina, Život Metoděje
- po smrti svých učitelů se žáci rozcházejí:
a)na Jih (Bulharsko)
b)na Východ (Kyjevská Rus)
c)do Čech (Sázavský klášter)

- v 10. a 11. století vznikají další staroslověnské texty:
Legenda o sv. Václavu (První staroslověnská legenda o sv. Václavu) – účelem díla bylo oslavit právě zemřelého knížete
Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava (Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu)

Latinská literatura na našem území
- v průběhu 9. a 10. století se psaly zejména staroslověnské texty
- v průběhu 10. století registrujeme nástup literatury latinské – můžeme říct, že 11. století bylo jakýmsi přechodem , kdy vedle sebe v písemnictví existovaly dva jazyky – staroslověnština a latina
- ale konec 11. a celé 12. století již patří latině
- ale již na přelomu 11. a 12. století můžeme sledovat v latinských textech stopy češtiny, která se jako vyspělý, literární jazyk dostává do popředí až ve století 13. a 14.

První latinské texty, vzniklé na našem území:
- 10. – 11. století: Život a umučení sv. Václava a babičky jeho sv. Ludmily (tzv. Kristiánova legenda) – nejvýznamnější dílo doby. Kodex vyšehradský – korunovační evangelistář krále Vratislava
- 12. století- dominují legendy a historiografická literatura: Legendy o sv. Vojtěchovi
Kronika česká – autorem je kanovník pražské kapituly Kosmas
- dělí se do 3 oddílů:
a)Bájná vyprávění starců
b)Hodnověrné zprávy svědků
c)období, ve kterém sám žil
- dílo je vlastenecké, je velice tendenční vůči všem nepřátelům Čechů
- kronika je celkem nepřesná

- Kosmas měl mnohé pokračovatele – Kanovník Vyšehradský, Mnich sázavský, Petr Žitavský (autor Zbraslavské kroniky)

Počátky česky psané literatury na našem území
- zpočátku byla čeština jazykem převážně lidových vrstev
- první písemné projevy češtiny pocházejí z 11. a 12. století – ale jen slova nebo krátká slovní spojení
- dalším, již vyspělejším projevem jsou glosy (poznámky na okraji textu nebo mezi řádky)
- první česká věta pochází z počátku 13. století – je obsažena v zakládací listině litoměřické kapituly
- Písňová tvorba:
Hospodine, pomiluj ny – pochází z 10. století, nejstarší česká duchovní píseň, obsahuje ještě prvky staroslověnštiny, je to typ „kyrie eleison“, sloužila jako hymna
Svatý Václave, vévodo české země – pochází z 12. století, druhá nejstarší česká píseň, byla zpívána jako projev odporu proti útlaku
Buoh všemohúcí – pochází ze 14. století, duchovní píseň
Jezu Kriste, ščedrý kněze - pochází ze 14. století, duchovní píseň
Ostrovská píseň – závěr 13. století, byla určena okruhu tehdejších vzdělanců
Kunhutina modlitba - závěr 13. století, byla určena okruhu tehdejších vzdělanců
Závišova píseň – pochází ze 14. století, milostná píseň, má charakter dvorské milostné lyriky
Dřěvo se listem odievá – 14. století, milostná píseň

- přelom 13. a 14. století – čeština je schopná konkurovat latině, nástup češtiny jako kulturního jazyka
- kromě duchovní tvorby se objevuje i tvorba světská – laicizace literatury
Alexandreida – světská epika, je veršovaná, autor vycházel z obou dřívějších zpracování (francouzské a německé), dílo je určeno pro šlechtu, na postavě Alexandra Makedonského je zobrazen ideál soudobého feudálního panovníka
Dalimilova kronika – první kronika v češtině, je veršovaná, je vlastenecká,zařazujeme ji do tzv. demokratického proudu – pro nižší vrstvy
Apokryf o Jidášovi- nekanonizované evangelium, matka vhodí malého Jidáše do vody, protože měla sen, že se její syn stane zhoubou pro lid – Jidáš se po strastiplné cestě životem ocitá v Jeruzalémě, kde je přijat mezi Kristovi učedníky – ale zradí ho za 30 zlatých a nakonec se z výčitek svědomí oběsí na olši

Literatura za vlády Karla IV.
- Čechy jsou středem evropské vzdělanosti
- 1344 – povýšení pražského biskupství na arcibiskupství
- 1348 – založení Karlovy univerzity
Literatura – literatura tohoto období je velice rozmanitá, vznikají jak legendy, tak literatura odborná, drama, žákovská poezie, satiry
- legendy – snažily se zaujmout zázraky, krvavými scénami nebo obrazem milostného vytržení, stávají se z nich spíše beletristická díla – mají zábavnou funkci
- dva základní typy legend:
a)legendy exkluzivní – Legenda o sv. Kateřině
- stojí na vrcholu středověké evropské poezie
- bohatá symbolika barev - byla mučena a zemřela jako mučednice
- Kateřinu chtěl císař, ale ta pro lásku ke Kristu odmítla
b)legendy demokratické – Legenda o sv. Prokopovi
- bližší lidovým vrstvám
- působení opata Prokopa v Sázavském klášteře

- drama – podkladem pro české drama se staly latinské texty evangelií o událostech spojených s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením
Mastičkář – je zachován jen zlomek, scéna z tržiště, kde 3 Marie nakupují masti, aby mohly nabalzamovat Kristovo tělo, mastičkářův pomocník Rubín vychvaluje mistrovi masti, ale přitom se jim jen vysmívá, mastičkář Severín, aby dodal svému zboží náležitý lesk, nechává vzkřísit mrtvého Izáka tím, že mu vylije na zadek kvasnice (výsměch středověkým šmelinářům)
- hra je to celkem vulgární, setkáváme se s ostrými vtipy na adresu Židů

- žákovská poezie (vagantská poezie) – byla psána buď latinsky, ale také kombinací dvou jazyků (tzv. makaronská poezie), výsměch různým vrstvám ale i samotným žákům
Píseň veselé chudiny – plná sebeironie, líčí bídu středověkého žákovského života
Podkoní a žák – spor mezi panským služebníkem a žákem –kdo je chudší? – je plný vychloubání, ale nakonec skončí poznáním, že oba se mají stejně špatně a poperou se

- sociální satira – ostrá kritika hospodářských a společenských poměrů
Hradecký rukopis – dělí se do 3 oddílů:
a)Desatero kázanie božie – kárá hříchy proti jednotlivým přikázáním, nejvíce se věnuje přikázání „nepokradeš“ – přirovnání duchovních a šlechty k trubcům, kteří žijí z práce někoho jiného – ale nakonec budou vypuzeni z úlu – první výzva ke společenskému převratu
b)Satiry o řemeslnících a konšelích – odsuzují nepoctivost příslušníků některých povolání (ševci, lazebníci, sládci, konšelé, kováři, řezníci a pekaři)
c)Bajka o lišce a džbánu

- naučná literatura – největší rozkvět právě za Karla IV.
Vita Caroli – latinsky psaný životopis Karla IV.
Glosář, Vokabulář a Bohemář – 3 samostatné slovníky, autorem je Bartoloměj z Chlumce – Kleret (mistr Karlovy univerzity)

Smil Flaška z Pardubic
- příslušník nejvyšší šlechty
- revolta proti králi Václavu IV.
- Dílo:
Nová rada – veršovaná alegorie, zvířátka radí lvovi, jak vládnout (znaky bajky)

Tkadleček - vrcholná skladba české umělecké prózy
- jedná se o spor mezi Neštěstím a mladíkem, kterému vzalo milou – filozofické úvahy
- bývá také interpretován jako střet mezi středověkem a renesancí

25A. Evropská a česká historická Literatura v 19. a 20. století - otázky

2010-10-29T01:31:00.001-07:00

1) vývoj historické prózy
2) Počátky této prózy u nás i ve světě
3) Rozmach historické prózy v 2.pol. 19. stol.
4) Historická tématika v Literatuře 20. stol.

...Věk pověděl o četbě v klášteře, o Hájkově kronice, která se mu nad obyčej líbila a kterou přečetl za svého pobytu v klášteře třikráte, a nyní že také čte Historický kalendář Veleslavínův, který mu zapůjčil pan doktor Tham.

Vydral jenž dosud pozorně naslouchal a jen sem tam otázkou vypravování filosofovo přerušil, živěji zvolal: ,Ah, pane Tham, To je dobrý vlastenec a dobře nyní pracuje a vlasti slouží. Také můj žák a mám z něho radost. "

1) Uveďte název díla, ze kterého je ukázka, charakterizujte stručně toto dílo
2) Pohovořte o postavách, jejichž jména jsou zde uvedena, zhodnoťte jejich význam

...Na prateckém kopci, na témž místě, kde klesl s žerdí praporu v ruce, ležel kníže Andrej Bolkonský krváceje, a sám o tom nevěda, sténal tichým žalostným a dětským hlasem.

"Kde je to vysoké nebe, které jsem dosud neznal a které jsem dnes uviděl?" bylo jeho první myšlenkou. "A také takovou bolest jsem dříve neznal" -myslil si: "Ano, nic jsem neznal dosud. Ale kde to jsem?"

Začal naslouchat a zaslechl zvuky přibližujícího se dupotu koní a zvuky hlasů, mluvících francouzsky. Otevřel oči. Nad ním bylo opět stále totéž vysoké nebo s plynoucími oblaky, které se zvedly ještě výš a skrze něž viděl modrající se nekonečnost.

1) Z kterého díla je vybrán úryvek?
2) Připomeňte další romány tohoto autora

25B. Slovní zásoba, rozvrstvení slovní zásoby, slovníky

1) Jednotky slovní zásoby, víceslovné pojmenování -frazeologická spojení
2) Slovní zásoba
3) Slohové rozvrstvení

24A. Spisovatelé a umělci Prahy - otázky

2010-10-29T01:29:00.000-07:00

1) Praha -věčná inspirace umění
2) Praha v legendách a kronikách
3) Praha obrozenecká
4) Praha revoluční
5) Praha současná

...Na hlavě klobouk z pavích per
myslivec na stráži stojí.
Překrásný zámek Belveder
důstojník v italském kroji.

On mysů na tu vzdálenou otčinu,
kde slunce zlatí piniové svahy.
U zablácených nohou leží mu
barevná pohlednice Prahy.
Vítězslav Nezval

Královský letohrádek -úryvek z průvodce po Praze

...Stavbu tvoří ušlechtilá jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, obklopená v přízemí ze všech stran arkádou toskánských sloupů. Na ní se v patře vine kol budovy ochoz, bohatě zdobený, stejně jako zábradlí přízemní arkády, kamennými reliéfy s figurálními a ornamentálními náměty. Horní patro kryje měděnková střecha osobitě zakřiveného profilu. V. Volavka připomíná, že její tvar mohl být inspirací staviteli J. Zítkovi pro střechu Národního divadla v Praze.

1) V jakém uměleckém stylu je postavena jmenovaná památka?
2) Kteří čeští básníci oslavovali Prahu? V které době se k ní zvlášť vraceli?
3) Víte, které osobnosti české kultury měly vztah k naší škole?

24B. Odborný styl- popis

1) Odborný styl -různé stupně odbornosti

2) Popis odborný -podstata, cíl. Popis pracovního postupu

3) Další druhy popisu -srovnejte úryvky, vymezte základní znaky

4) Opravte (věcně) nevýstižné vyjádření:
V druhé části výstavy jsou události, které se staly ve druhé světové válce.
Břeh je nízký, porostlý olšemi, vrbami a jinými křovinami.

23A. Humor a satira v české Literatuře 19. a 20. století - otázky

2010-10-29T01:28:00.000-07:00

1) Satira v nejstarší české Literatuře
2) Humor a satira v české Literatuře 19. století
3) Humor a satira v české Literatuře 20. století .

Etymologický epigram
Odkud vzalo -zkouším žáky -
jméno Rakous počátek?
"Od raků, neb oni tady
chodí pořád nazpátek. "

1) Charakterizujte epigram
2) Čemu se Havlíček Borovský vysmívá, v čem tkví jeho vtip?

Krev -Jé, to jsou divný konzervy. Takový příruční! (Vyjme z bedničky válcovitý ruční granát
s rukovětí)
Mlíko -Ukažte, to budou ty nový, turistický. To se asi takhle opéká nad ohněm.
Krev -Půjčte to sem. To se asi musí za tohle zatáhnout. Nic se neotevřelo.
Mlíko -Neteče z toho olej? Něco tam syčí! Ta bude asi zkažená.
Krev -To ten olej kvasí.
Mlíko -Teď to tam burácí! Je to ale štěstí; že jsme si toho všimli. Vždyť je to zdraví nebezpečné.
Krev -Která firma to vyrábí, takový neřád?
Mlíko -(Čte hodně zblízka nápis na granátu.) Krupp-Essen. Aha essen, k jídlu to je.
Krev -Ovšem, Krupp-Esse, jezte kroupy! To bude asi šoulet.

1) Na čem je založen slovní humor této scény?
2) Vysvětlete pohled Voskovce a Wericha na svět

..."Ukradli nám kufr, " vytýkal nadporučík Švejkovi, "to se jen tak řekne, holomku," "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, " ozval se tiše Švejk, "doopravdy ho ukradli. " Na nádraží se vždycky potlouká moc takových šizuňků a já si to představuji tak, že jednomu z nich se nepochybně zamlouval váš kufr a ten člověk že nepochybně využitkoval toho, jak jsem vodešel vod zavazadel, abych vám vohlásil, že s našima zavazadlama je všechno v pořádku. Von moh ten náš kufr ukradnout právě jen v takovej příznivej okamžik. Po takovym voni pasou... "
A Švejk důrazně prohlásil: "Na nádraží se kradlo vždycky a bude se krást dál. Jinak to
nejde. "
"Já jsem přesvědčen, Švejku, " ujal se slova nadporučík, "že to s vámi jednou prachšpatně skončí. Pořád ještě nevím, děláte-li ze sebe vola, nebo jste se už volem narodil. "

1) Charakterizujte postavu Švejka
2) Jaký je pohled autora na válku?

23B. Odborný styl- výklad

1) Odborný styl- různé stupně odbornosti

2) Jazyk a stavba odborných textů
.slovník
.syntax
.stavba

V následujících větách zvolte vhodný výraz:
(Následkem, Důsledkem) dlouhotrvajícího sucha byly četné požáry. Vyvodil {důsledky, následky) z porušování kázně. {Příčinou, Důvodem) katastrofy byla nedbalost pracovníka. {Důvodem, Příčinou) odmítnutí byla jeho finanční tíseň.

3) Výklad -základní útvar odborného stylu
.podstata výkladu kompozice výkladu:
-metoda induktivní. metoda deduktivní

22A. Světová Literatura od roku 1970 až po současnost - otázky

2010-10-29T01:26:00.000-07:00

1) Nové tendence a proudy ve světové Literatuře po roce 1970
2) Nejvýznamnější představitelé a jejich dílo podle vlastní četby
3) Nejvydávanější spisovatelé současnosti

..."Mohl jsi být úžasným knihovníkem, Viléme, " řekl Jorge obdivně a přitom lítostivě. " Takže víš opravdu všechno. Myslím, že na tvé straně stolu je stolička. Posaď se a čti. To je tvá odměna. "(:..)

..."Smích zbavuje sedláka strachu z ďábla, protože na hodech troupů se i ďábel zdá být trdlo a troup, a tudíž ovladatelný. Tato kniha by však mohla učit, že zbavit se strachu z ďábla je věda. Když sedlákovi protéká hrdlem víno, když se směje, cítí se jako pán, převrátil vzhůru nohama mocenské vztahy: tato kniha by však mohla vzdělance naučil jakými úskoky, které by se od toho okamžiku staly argumenty, učinit tento převrat oprávněným. Pak by se v dílo rozumu proměnilo i to, co v bezděčném gestu sedlákově je naštěstí zatím jen dílem břicha. Že smích je vlastní člověku, to je znakem naší omezenosti jakožto hříšníků. "

1) Ke kterému směru patří kniha Jméno r~že, ze které je ukázka, a kdo je jejím autorem?
2) Vysvětli základní rysy tohoto směru a uveď další autory, kteří sem patří

..." Všechno, co opravdu potřebuju znát o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil
v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
.Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně -trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a
hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. "
R. Fulghum

1) Co je typické pro téma a styl tohoto úryvku?

22B. Čeština a jazyky příbuzné

1) Jazyky indoevropské -jazyky slovanské

2) Praslovanština -staroslověnština -čeština
a ) Které typy písma používají slovanské jazyky?
b ) Z uvedených jazyků vyberte jazyky slovanské a zařaďte je do přehledu slovanských jazyků:
bulharština, čeština:, maďarština, slovenština, polština, Latina, ukrajinština, slovinština,
francouzština, makedonština, ruština, němčina

3) Jak se nazýval pravopis, který navrhl Jan Hus?

4) Objasněte pravopis Pražané x pražané

21A. Světová Literatura v letech 1945 –1970 - otázky

2010-10-29T01:25:00.000-07:00

1) Charakteristika období- zkušenost 2. sv. války
-rozdělení,světa na Západ a Východ
-globální problémy Lidstva
2) Nové proudy v poválečné světové Literatuře
3) Nejvýznamnější představitelé a jejich dílo podle vlastní četby

..."Úpal se už nedal snést, a tak jsem se pohnul kupředu. Věděl jsem, že je to bláznovství, že se
jedním krokem slunce nezbavím. Přesto jsem udělal ten kro~ jediný krok dopředu. A tentokrát Arab, pořád vleže, vytasil nůž a nastavil ho v slunci proti mně. Na oceli se roztřísklo světlo a do čela jako by mě zasáhla dlouhá jiskřivá čepel. Zároveň pot slitý v obočí mi stekl všechen najednou na víčka a potáhl je teplou hustou clonou. Za tím závojem slz a soli mi oči osleply. Už jsem nevnímal nic než sluneční činely na čele, nezřetelně taky třpytivý oštěp vytrysklý z napřaženého nože přede mnou. Ten hořící šíp mi ohlodával řasy a bolestivě ryl do očí. To byla chvíle kdy se všechno zakymácelo. Z moře se vyvalil hustý řeřavý oblak. Nebe jako by se po celé délce otevřelo a chrlilo oheň. Celá má bytost se napjala a já zaťal ruku na revolveru. Kohoutek povolil, prst mi sjel na hledné břsko pažby a teď, v tom suchém, ohlušujícím třesku, všechno začalo. Setřásl jsem pot i slunce. Pochopil jsem, že se právě zvrátila rovnováha dne, výjimečné ticho pláže, na níž jsem prožil štěstí. Vystřelil jsem pak ještě čtyřikrát do nehybného těla, a kulky se do něho zakusovaly ani to nebylo znát. Jako bych čtyřikrát zaklepal na bránu neštěstí. "(..)

Žil jsem určitým způsobem a byl bych mohl žít jli1ak. Dělal jsem tohle a nedělal jsem ono. Neudělal, jsem to nebo ono, ale udělal jsem zas něco jli1ého. A nakonec co?
A. Camus -Cizinec
B.

1) Kterého směru je A. Camus představitelem a které jsou základní myšlenky tohoto směru?

...V tu chvíli vyšel Elrond s Gandalfem a svolal Družinu k sobě. " Toto je mé poslední slovo, " řekl tiše." Ten, kdo nese Prsten, se vydává na pouť k Hoře osudu. Pouze na něm spočívá úkol: neodhodit Prsten ani jej nevydat žádnému služebníku Nepřítele a nedat jej do ruky nikomu kromě členů Družiny a Rady a to jen v nejnutnějším případě. Ostatní s ním jdou jako svobodní společníci, aby mu pomáhali na cestě. Můžete se zastavit nebo se vrátit nebo se obrátit na jinou cestu podle okolností. Čím dál půjdete, tím nesnadnější bude se stáhnout; přesto na vás není vložena žádná přísaha ani závazek, abyste šli dále,než budete sami chtít. Neznáte přece ještě vlastní sílu a odvahu a nemůžete předvídat, s čím se kdo střetne cestou. "

1) Jak je v Tolkienově mytologii zobrazen tradiční zápas dobra a zla?
2) Které "Lidské" vlastnosti se objevují u jednotlivých hrdinů Tolkienova příběhu?
3) Jaký typ Literatury reprezentuje Tolkienova tvorba?

21B. Tvarosloví -mluvnické kategorie jmen

1) Mluvnické kategorie jmen:
a) Jakou syntaktickou funkci vyjadřuje l.pád?
b ) Který pád je vždy předložkový?
c) Určete, v kterém pádě může být tvar: hře
d) Co je duál -uveďte příklady
e) Pomnožná, hromadná, látková podstatná jména,: Rozlište:
kalhoty, uhlí, mládež, Vánoce, voda

20A. Vývoj české Literatury od roku 1970 až po současnost - otázky

2010-10-29T01:22:00.000-07:00

1) Charakterizujte společenské poměry na přelomu 60. a 70. let
2) Tři proudy české Literatury -vysvětlete a uveďte jejich významné představitele
3) Současná Literatura po roce 1989

Postřižíny
...A Francín se zadíval na chodník a síliče svalů mu zvadly v prstech a Francín si hned lehl na otoman jako podťatý a řekl:
"Pepín. " .
" Tak konečně uvidím tvého bratra, konečně uslyším1 svého švagral švagříčka!"
A opřela jsem se o futra oken a tam na chodníku stál člověk, na hlavě oválný klobouček,
kárované rajtky zastrčené do zelených tyrolských punčochl krčíl nos a na zádech měl vojenský ruksak.
"Strýcu Jožíne,´´ volala jsem na prahu, "pojd'te dál. "
"A kterápak vy jste?" řekl strýc Pepín.
"No já su vaše švagrová, vítajte pěkně!"
"Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou, ale kde je Francín ?" ptal se strýc a dral se
do kuchyně a do pokoje...

1) Kdo je autorem úryvku? Charakterizujte hlavní postavy
2) Jaký symbolický význam má název díla?
3) Pohovořte o dalších dílech autora

..."Danny, poď nám pomoct!" pravil zoufale dr. Mlejnek.
"Nemůžu. Musím k Růžíčkovi. Něco mí chce. "
Rotný vzal za kliku a otevřel dveře politíckého odděleni. Vstoupíl dovnítř, cvakl patami a pronesl předepsanou zaklínací formuli:
"Soudruhu nadporučíku, rotný Smířický přišel na váš rozkaz!"
Vevnitř seděli oba političtí, zabrání v prácí. Malý Hospoda ťukal dvěma prsty do stroje a rotný mu přes rameno přečetl nadpis díla..,
J. Škvorecký: Tankový prapor

1) Charakterizujte postavu D. Smiřického
2) Ve kterých dalších dílech tato postava vystupuje?

..."Člověče, vy si snad ze mě děláte srandu!" řekl redaktor. "Život ve lži stát bez práva... Tak
dohodli jsme se na něčem, nebo nedohodli?"
" Vždyť je to pravda '~ řekl vzdorně Kvido. "Jakej to bude mít smysl -když to nebude pravda ?"
"Smysl?" řekl redaktor. " Vy jste vážně ještě dítě! Odkdy se, prosím vás, můžeme v Čechách
ptát jestli má naše literatura smysl?l Takovej luxus si tahle země nikdy nemohla dovolit. Tady se vždycky akorát ptáme, jestli vůbec existuje. Jestli je! Copak to nechápete?"
"Ne' řekl Kvido. "Nechápu. "
M. Viewegh: Báječná léta pod psa

1) Kterou dobu zachytil autor v této knize?
2) Jaký typ prózy představuje autor?
3) Co víte o jeho dalších dílech (případně filmech)?

20B. Syntax -odchylka od větné stavby, polovětné konstrukce

1) Nezačleňování některých výraz~ do mluvnické stavby větné
.oslovení
.citoslovce
.samostatný větný člen
.vsuvka

Jednotlivé typy charakterizuje na uvedených příkladech:
Hudba, ta dovede uchvátit.
Za hodinu se možná vrátím.
Ouvej, to bolí.
Milý příteli, děkuji Ti za dopis.

2) Odchylky od pravidelné větné stavby
.elipsa (výpustka)
.apoziopeze (nedokončená výpověď)
.atrakce (skladební spodoba)
.anakolut (vyšinutí z větné vazby)
.zeugma (zanedbání dvojí vazby)
.kontaminace (směšování vazeb)
Vysvětlete odchylky na následujících příkladech a uveďte, ve kterých případech jde o syntaktickou chybu:
.Ať už jsi pryč, nebo tě ...
.Vlak odjíždí v deset patnáct.
.Vezmi kde vezmi.
.Mimo Evy tam nikdo nebyl
.Udržujte pořádek uvnitř i před domem.
.Kdo se přihlásí na zápis, je třeba, aby zaplatil zálohu.

3) Polovětné konstrukce
Charakterizujte typy polovětných konstrukcí:
Jan Hus, učený mistr pražské univerzity a kazatel, se stal mluvčím lidu.
Kozlík, shromáždiv tlupu, rozkázal, aby se měli k odchodu.
Nabýt vás, rozhodně bych toho nedosáhl.
Loď; zcela naplněna zbožím, vyplula z přístavu.

19A. Vývoj české Literatury v letech 1945 –1970 - otázky

2010-10-29T01:21:00.000-07:00

1) vývoj společnosti a kultury po 2. světové válce až do roku 1970
2) Žánrová diferenciace Literatury podle vlastní četby

...Hned na začátku okupace vzali mýmu tatínkovi buštěhradský rybník. "Copak může žid chovat kapry?" domlouval mu starosta. Buštěhradský dolní rybník se stal už dřív tatínkovou láskou, byl do něho zamilován jako do slečny ( slečny měl jen tak mimochodem, taky občas rád). Přitom tenhle rybník nevyhlížel báječně jako jihočeský rybník, kde stoupá pára, třepotá se rákosí a křičí rackové, ale šlo o slušnější rybník uprostřed města, z jedný strany pivovar, z druhé topoly, a jinak domky a chalupy. Ale tatínek se vozil po tomhle rybníce už jako kluk na neckách, plul po něm na neckách i jeho tatínek, dědeček i pradědeček, a tak ho k rybníku vázalo jakési pouto předků ( mezi námi taky to, že v tomhle rybníku rostli rychle chutní kapři, nesmrděli bahnem a on si na nich přivydělal k svému platu cesťáka s ledničkami a vysavači u té slavné firmy Elektrolux).

1) Objasněte, v čem spočívá přitažlivost, umělecká zvláštnost a smysl básnického světa autora
2) Příroda je v jeho prózách zárukou vyšší spravedlnosti, někdy tvoří kontrast k tíživosti a nespravedlnosti Lidského osudu, doložte

..."Seděli jsme v Port Arthuru a Benno řekl: " Tak revoluce se odkládá na neurčito. " "Jo, " řekl jsem a strčil si plátek do úst. "Z technickejch důvodů, ne?" Bambusový plátek chutnal jako vždy příjemně. Hrál jsem na tenora taky z toho důvodu, že se tak příjemně cucal... Benno sundal klobouk a pověsil ho na věšák nad Helenu. Kufřík 5 trumpetou položil na stůl a vytáhl trumpetu. "Áno, z technickejch důvodů, " řekl. "Nemaj dost zbraní a odvahy a je tady eště moc Němců. "

1) Zhodnoťte, jakým způsobem popisuje autor události 2. světové války
2) Jak byla kniha v době vydání přijata?
3)Pohovořte o dalších dílech autora

19B. Syntax -souvětí podřadné

1) Souvětí podřadné -determinace -hypotaxe

2) Druhy vět vedlejších -spojky podřadicí, vztažné výrazy

3)
a) Následující vedlejší věty určete a nahraďte je větným členem věty hlavní:

Luboš nezakrýval že je nespokojený.
Nikdo nepochyboval že je statečný a odvážný.
Moravský kraj který leží na sever od Brna, vás upoutá svou krásou.
Zjišťoval také činnosti které jsou uchazečům nejmilejší.

b) Změřte větu doplňkovou ve větu předmětovou:

Pozoroval autobus, jak v zatáčce zmírnil rychlost.
Představoval jsem si maminku, jak na mne čeká.

c) Následující větné členy určete a nahraďte je příslušnou větou vedlejší:

Věra pevně věřila ve své brzké uzdravení.
Syn trpělivě čekal na otcův návrat.
Byl přesvědčen o jeho uzdravení.
Hudební pořady vysílané odpoledne jsou velmi oblíbené.

18A. Dramatická tvorba 20. stol. v české a světové Literatuře - otázky

2010-10-29T01:19:00.000-07:00

1) Vliv světového dramatu na české drama 20. století
2) Meziválečná divadelní avantgarda
3) Dramatická činnost spisovatelů meziválečného období
4) Řešení problémů v současném dramatu, význační představitelé dramatické tvorby současnosti

Krev –Jé, to jsou divný konzervy. Takový příruční! (Vyjme z bedničky válcovitý ruční granát
s rukovětí)
Mlíko -Ukažte, to budou ty nový, turistický. To se asi takhle opéká nad ohněm.
Krev -Půjčte to sem. To se asi musí za tohle zatáhnout. Nic se neotevřelo.
Mlíko -Neteče z toho olej? Něco tam syčí! Ta bude asi zkažená.
Krev -To ten olej kvasí.
Mlíko -Teď to tam burácí! Je to ale štěstí, že jsme si toho všimli. Vždyť je to zdraví nebezpečné.
Krev -Která firma to vyrábí; takový neřád?
Mlíko -(Čte hodně zblízka nápis na granátu.) Krupp-Essen. Aha essen, k jídlu to je.
Krev -Ovšem, Krupp-Esse, jezte kroupy! To bude asi šoulet.

1) Na čem je založen slovní humor této scény?
2) Vysvětlete pohled Voskovce a Wericha na svět

...Maršál -Sedněte si, Galéne.(Usedne vedle něho.) -Jak vám to mám říci, tvrdohlavý člověče!
Podívejte se, mě záleží osobně na baronu Krugovi. Je to vzácný muž a můj jediný přítel. Nevíte, jaká to je samota být... diktátorem. Mluvím s vámi ...jako člověk. Doktore, zachrařte Kruga! Už jsem...hodně dlouho nikoho neprosil.

Dr. Galén -Bože, to je tak těžká věc... Já bych tak rád... Poslyšte, já bych měl také prosbu.

Maršál -To není odpověď:

Dr. Galén -Prosím vás, Vaše Excelence, já jen okamžik... Vy jste takový státník a máte tak nesmírnou moc... Ne že bych vám chtěl lichotit, ale -bohužel je to tak, že ano... Podívejte se, kdybyste vy chtěl nabídnout věčný mír... Bože, jak by byli všichni rádi Vždyť se celý svět bojí jenom vás... všichni zbrojí jenom kvůli vám... Kdybyste vy řekl, že chcete mír, bude na celém světě pokoj, že ano...

1) Charakterizujte oba protagonisty jako zastánce dvou rozdílných názorů
2) Proč končí příběh a zápas Galéna tragicky a zároveň výstražně?

18B. Syntax -souvětí souřadné

1) Souvětí; souvětí souřadné, souvětí podřadné

2) Významové poměry mezi větami

3) Interpunkce v souvětí souřadném

4) a) Zvolte vhodné souřadicí spojky a určete vztah mezi větami:
Chlór je v přírodě hodně rozšířen, nevyskytuje se volný.
Chceš jít do kina, se raději koupat. .
U břehu byla řeka mělká, bylo vidět až na dno.

b )Doplňte čárky a zdůvodněte jejich užití:
Ať to tu nechá a nenosí to domů.
Nechce se mi už domů ale musím.
Evu jednou baví tanec jindy zas plavání.
Nerozuměla jsem mu mluvil totiž italsky.

17A. Obraz 2. světové války v Literatuře - otázky

2010-10-29T01:17:00.000-07:00

1) Charakterizujte situaci ve společnosti i v kultuře v období 2. světové války
2) Boj proti fašismu v díle K. Čapka
3) Specifičnost Literatury za války
4) Obraz válečných událostí v próze po roce 1945
5) Současná protiválečná Literatura

...Hallo, vy lidé. Zachovejte klid. Nemáme vůči vám nepřátelských úmyslů. Potřebujeme jenom víc vody, VIC břehů, víc mělčin pro svůj život. Je nás příliš mnoho. Už pro nás není dost místa na vašich březích. Proto musíme odbourat vaše pevniny...

Vy jste nás chtěli. Vy jste nás rozšířili po celém světě. Nyní nás máte. Chceme s vámi vyjít po dobrém. Budete nám dodávat ocel a naše vrtačky a krumpáče. Budete nám dodávat třaskaviny. Bez vás bychom nemohli odklidit staré pevniny. Hallo, vy lidé, Chief Salmander vám jménem všech Mloků světa nabízí spolupráci. Budete s námi pracovat na odbourání vašeho světa. Děkujeme vám.

1) Co přimělo autora k napsání díla?
2) Koho míní "Mloky"? Jaké vlastnosti jim přisuzuje?
3) Jaké poučení, varování vyplývá z románu?

..."Žáci" vykoktal po druhé, škrtě se vlímečku, ,, profesorský sbor mne pověřil... abych... ehm... včerejší... smutnou událost... uvedl... na pravou míru... z hlediska... vyššího principu mravního... "

V tu vteřinu se k němu zvedlo dvacet párů očí. Jako by ta stará, častým užíváním znevážená fráze najednou nabyla nové, strašné chuti a tvaru. Jako by byla nepřátelstvím, které pokládá mezi ně a sebe. Anebo... S největším úsilím popadl dech. A potom naráz s chvatem tonoucího,jenž se bojí, že bude zahlcen a nedořekne, vykřikl na žáky: ,, Z hlediska vyššího principu mravního... vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem!"

1) Která událost je v povídce zachycena?
2)Vysvětlete název povídky, charakterizujte hlavní postavu

17B. Syntax, věta jednoduchá, větné členy

1) Čím se zabývá syntax (skladba)?

2) Věta jednoduchá:
.holá
.rozvitá

3) Větné členy

4) Doplňte interpunkci a vysvětlete rozdíl mezi významy. každého příkladu:
V letošním roce vyjde nové ilustrované vydání této knihy.

5) Věta jednočlenná a dvojčlenná:
Rozlište: Sněží x Padá sníh
Nekouřit! x Nekuřte!
Z komína se kouří. x Z komína stoupá kouř.

6) K prvnímu textu najděte věty jednočlenné a dvojčlenné; vyjádřete obsah některých vět jednočlenných větami dvojčlennými a obráceně

16A. Podněty ze světové Literatury v 1. pol. 20. stol. - otázky

2010-10-29T01:15:00.000-07:00

1) Charakteristika období
2) 1. světová válka a změny, které vyvolává v Lidském myšlení
3) Nejvýznamnější národní Literatury -představitelé

...,, Tato kniha nechce být ani obžalobou, ani vyznáním. Chce se pokusit vydat svědectví o generaci,která byla válkou rozbita, i když unikla jejím granátům. ´´

1 ) Z kterého díla je citát?
2) Vysvětlete tento názor

...Když přišli do lesa, drželi se za ruku. První jarní dny jsou mladé víno, jež stoupá v hlavě. Mladé slunce opájí čistou šťávou ze své révy. Lesy" ještě holé" jsou zaplaveny světlem a modré oko nebes proniká mezi bezlistými větvemi a okouzluje a uspává rozum...
Téměř ani mluvit se neodvažovali. Jazyk se vzpíral dokončit začatou větu. Nohy byly malátné a kráčely jenom s nechutí. Potáceli se pod sluncem a tichem lesů. Země je lákala! Položit se na cestu, Nechat se unášet na obvodě velikého kola květů...
Vylezli na svah u cesty" vešli hlouběji do mlází a lehli si vedle sebe na suché listí, z něhož se prodíraly fialky. První ptačí písně a vzdálené dunění děla se mísily do hlasů vesnických zvonů, ohlašujících zítřejší svátek. Zářivý vzduch se chvěl nadějí, vírou, láskou, smrtí. Třebaže byli tak sami, mluvili tiše. Srdce měli stísněná. Štěstím? Nebo vnitřní trýzní? To by nedovedli říci. Byli pohřízeni v snění. Lucie, nehybně ležíc s pažemi podél těla, s očima otevřenýma, zadumanýma a upřenýma k obloze, cítila, jak se v ní probouzí ztajené utrpení, jež se již od rána snažila zaplašit" aby jí nezkalilo tento radostný den. Petr si položil hlavu na Luciin klín, do dolíku její sukně" jako dítě" když spí s tváří přitulenou k teplu matčina lůna! A Lucie mlčky hladila oběma rukama uši, oči, nos, rty milovaného hocha.

1) Síla novely Petr a Lucie je založena na kontrastu, pokuste se určit, co je postaveno do protikladu k válce

2)Obdobný námět zpracoval jeden český spisovatel. Víte, ve které to bylo knize?

16B. Jazykověda a její disciplíny, vývoj bohemistiky

1) Úkoly jazykovědy

2) Gramatika, její hlavní části

3) Základní jazykovědné disciplíny

4 ) Z které příručky pochází uvedený citát:
"Slovo kreveta pochází z francouzštiny (crevete) a vzdáleně souvisí s německým Krebs (rak)."
a) ortografické .
b) etymologické
c) syntaktické
d) dialektologické
e) morfologické

5) Dů1ežité etapy ve vývoji naší jazykovědy , připomeňte její významné osobnosti zvláště 20.stol.

15A. Humanistická a demokratická meziválečná próza - otázky

2010-10-29T01:05:00.000-07:00

1) Charakteristika české meziválečné prózy -celkově
2) Humanismus a demokracie v díle Karla Čapka
3) Tvorba K. Poláčka a E. Basse
4) Próza J. Glazarové

..."Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a. moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně; jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až přijdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: Prosím Vás, pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?´´, ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic. "
Karel Poláček

1) Charakterizujte jazykové prostředky v ukázce

Kniha apokryfů

..."Poslyš, Archiméde, nechtěl bys pracovat s námi? Nemáš ponětí, jaké ohromné možnosti by se ti otevřely v Římě. Stavěl bys ty nejsilnější válečné stroje na světě"
"Hm, světovláda, " děl Archimédes zahloubaně. "Nesmíš se zlobit, ale já tady mám něco důležitějšího. Víš, něco trvalého. Něco, co tu opravdu zůstane. "
"Co to je ?"
"Pozor, nesmaž mi mé kruhy! To je způsob, jak se dá vypočítat plocha kruhové výseče. "
Později byla vydána zpráva, že učený Archimédes přišel o život náhodou.

1) Které je základní téma apokryfu Smrt Archimédova?

15B. Publicistický styl -informační útvary

1 ) Styl sdělovacích prostředků
-informační útvary publicistického stylu -zprávy
-inzerát
-reklama
-rozhlasové a televizní zprávy
-projevy mluvené .
-projevy psané

2) Kompozice informačních útvarů

3) Jazykové prostředky
-využití automatizace
-využití aktualizace

a) Rozlište automatizované a aktualizované prostředky, posuďte jejich vhodnost:
-setrvali v srdečném rozhovoru
-mít zelenou
-dopravní infarkt
-ožehavý problém
-mít rezervy
-představuje špičku (v něčem)
-sametová revoluce
-zlatí hokejisté

b ) Posuďte pořádek slov v následujících oznámeních a věty upravte:
Jezte jen omyté ovoce pod vodovodem.
Přijmeme vyučené prodavačky v konfekci.
Klademe podlahovou krytinu PVC zákazníkům různých barev.

c) Posuďte vhodnost následujících vyjádření:
-Poslouchej svou žízeň.
-Píseň dlouhejch cest. -Strašnickej potlach