Jan Kollár 1793-1852

– pocházel ze slovenské evangelické rodiny. Otec řezník a rolník, nechtěl mu dovolit další vzdělávání, hodil po něm nůžky. — Kollár odešel, aby dokázal důvody svých činů. — později sepsal svoje paměti = varování pro rodiče a děti, kterým není dovoleno vzdělávání.
– později mu byla svěřena správa sirotčího ústavu
– šel studoval do Jeny. Studentstvo v Jeně citlivě reagovalo na Napoleon. Dobití Německa a po porážce dobyvatele toužilo stvořit NDR sjednocené a svobodné. Stával se národně uvědomělým.
– na studiích se zamiloval do dcery evangelického pastora Vilemíny Schmidtové. Měl nabídku stát se tam pastorem, ale odřekl a odešel do Prahy. Z Jeny putoval do Wartburgu – překládal bibli, vznikla zde myšlenka sjednotit Německo.
– studuje staré kroniky, slovanské kmeny, poznává řeči ( šlo spíše o etymologii)
– byl si blízký s Jungmannem, Palackým a Šafaříkem
– dlouhé odloučení od Vilemíny způsobilo, že Mína se stávala stále více představou (podobné u Dantovi Beatrice)
– zabýval se ideou všeslovanství (panslavismus) a vtělil ji do „Slávy dcery“ (1824)

Dílo: * „Slávy dcera“ (1824)
– Kollár měl od začátku jasno jakou formu budou sonety plnit. Jde tu o intelektuální
výtvor. Rýmy mají svou horizontální a vertikální strukturu. K dispozici tvoření sonetů neměl nic, přesto dodržel předsevzaté schéma. Slávy dcera by se neměla chápat jen z historického hlediska, ale i z hlediska jazykového.
– lyrický hrdina putuje slovanským světem okolím řeky Sály, Labe a končí u Dunaje; podle těchto řek jsou pojmenovány zpěvy
– básnický cestopis je složen ze znělek psaných slabičně přízvučným veršem
– na začátku je velký předzpěv (psaný v antickém časoměrném metru zvaném elegický distichon (= dvojverší skládající se z hexametru a pentametru)
– líčí osudy Slovanů
– odkazuje na znělky Petrarky, D. Alighrieriho(Božská komedie)a Byrona(Childeharol.pouť)
– úspěch mělo umocnit 2. vydání cyklu r. 1832. K předchozím 3 zpěvům přidal 2 nové
(starověké řeky v podsvětí Lethé a Acheron)

+ Živá Mína se proměnila v alegorii Slovanstva, milostná touha splynula s vlasteneckým citem. Jednotícím kompozičním základem se stala představa pouti slovanskými zeměmi. První znělky patrně vznikly v Jeně (Sála). Oddíl znělek, v nichž se touha po vzdálené milence spojuje s básníkovým rodným Slovenskem – Dunaj. A mezi tyto dva oddíly vložil zpěv Labe, spjatý v básníkovým pobytem v Čechách.

+Bohyně Sláva, zosobňující Slovanstvo, stěžuje si v radě bohů, jaké křivdy museli Slované vytrpět v minulosti. Bohové rozhodnou, aby Milek, syn Bohyně Lady, stvořil dceru Slávy (ideální symbol slovanské budoucnosti), která by Slovanům odčinila někdejší utrpení a postavila je mezi nejpřednější národy světa. Zboštělá Mína doprovází básníka na jeho pouti světem.
Ideii všeslovanství napsal rozpravu: „O literarnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými“. (1836) Slovany chápal jako jeden národ, tvořený 4 zákl. „kmeny“: českým (československým), polským, ruským a ilyrským (jižní Slované). Spojitost mezi národy ve sféře kulturní a duchovní. Literární vzájemností rozumí kulturní program sbližování slovanských národů.
– vliv na něj měl J.G. Herder a velkoněmecké hnutí, které si kladlo za cíl spojit všechny Němce v jednom mocném státu a navazoval na staré tradice.
Byl i prozaik. * „Paměti z mladších let života“, cestopisy z Itálie, Švýcarska, Německa
Uplatnil také svou sbírku kázání: * „Nedělní, sváteční a příležitostné kázně a řeči“ (1834, 1844)