Baroko a barokní lidová slovesnost
České baroko ( doba pobělohorská po roce 1620)
– jezuitský řád kontroloval českou literaturu
– rozvoj baroka u nás přichází po bitvě na Bílé hoře 1620
1) Oficiální literární tvorba
Adam Michna z Otradovic – skladatel a varhaník z J. Čech, sbírky duchovních písní „Svatonoční muzika“ – duchovní písně o Panně Marii- autorem písně „Chtíc aby spal“
Bedřich Bridel – duchovní poezie, jezuitský básník, náboženská lyrika
Bohuslav Balbín – jezuita, historik, měl silně vlastenecké cítění
– Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště českého – právo národa na vlastní jazyk
– Výtah z českých dějin – po vydání byl Balbín vypovězen
Jan Ámos Komenský……viz okruh č. 5
2) Pololidová barokní slovesnost – tvorba která vzniká v prostředí blízkém lidu, česky se mluví jen na vesnici
Interludia (mezihry) – krátké frašky, hrávali je učitelé a žáci o masopustu
Písmácké paměti – písmáci byly lidí kteří na vesnici získali vzdělání, sepisovali události, které se staly
Kramářské písně – nesou některé znaky lidovosti, tématem byly povodně, požáry, války, vraždy
3) Ústní lidová slovesnost – velký význam, stala se hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
– Pověst národní: o praotci Čechovi
– Pověst hrdinská: o Žižkovi
– Pověst místní: k založení hradu
Lidová pověst – obsahuje ve svém jádře vždy skutečný historický fakt
Pohádky – vítězí dobro nad zlem
Lidová píseň – útvar lidové slovesnosti
Balady – vztahy rodinné a společenské – Osiřelo dítě